Veteránské rojení v Lobči

[1/2 litr]

To all: Kdo se chystáte na akci do Lobče?

[Pavel KV]

1/2 litr: Uvažuji o tom, už jsem tam dvakrát byl a vždy se mi tam líbilo.

[Renda ze Záboří]

1/2 litr: já nejspíš pojedu - mám to v plánu, ale život mění.....Taky nevím jak budu vypadat po srazu ve Fulneku (Bartošovicích) kam jedu určitě!!

[1/2 litr]

To Renda : Fulnek jedu taky. Když nebudu moc bumbat, tak si snad vzpomenu i na "Slečnu závist". To Pavel KV : Já tam byl při Expedici Kokořín a též se mi tam zalíbilo. Já jsem už přihlášen.

[Kronicar]

Už se blíží další seriálek, tentokrát z Bartošovic. Nejdříve vás, ale nechám vstřebat tento.... Renda a další závodníci Co nedělní program v Lobči? Jízda do vrchu na uzavřené trati.... To je výzva. Předseda Přijeď ukázat jak Ti jede X 1/9.... Bude pak o čem psát Jo a vezmi kameru. 1/2litr Jestli můžeš tak vezmi kameru také, na dovče můžeme promítat zajímavá videa.

[Pavel KV]

Ač mi přišla pozvánka a byl jsem na Lobči poslední dva roky, a ještě navíc ta jízda do vrchu, tak bohužel z pracovních důvodů nemůžu jet, tak vám jen tiše závidím. Ukažte jim v neděli jak jezdí Fiaty a užíte si to.

[Renda ze Záboří]

1/2 litr: Tu pálenku určitě nezapomeň! Bude potřeba. Všichni co přijedou: Budete mít něco na gril, nebo to mám koupit? Pití předpokládám bude mít každej co pije s sebou. S tou jízdou do vrchu to na velký závodění nevidím - pravidelnost....

[Pavel KV]

Renda: Tak pojedeš pravidelně nejrychleji a máš to v kapse.

[předseda]

na dovču ji beru určitě,teď musím prověřit ještě kvalitu baterie, už je holka 4-letá ,tak nevím ,jestli bude ještě letos stíhat?!Jinak koupím novou! S tím závoděním asi budeme až druhý ,ty angličani nám asi ukážou záda nebo spíš se pojede na stopky ,tudíž opatrně a tedy pravidelně?!

[1/2 litr]

Opatrně, opatrně... Jedu co to dá, jsem tam hlavně pro zábavu.

[Renda ze Záboří]

Pavel KV: Mám teď ve Speciálu jen obyčejnej motor, takže žádný velký závodění nebude - ostrej motor budu mít až na Action ve Svijanským Oujezdě. Předseda: Vloni a předloni jsem těm angličákům docela ujížděl a některý to docela sr.., ale letos to nevidím - viz víše!!!

[předseda]

to Pavel KV myslíž ,že bude stačit 75 HP s karbošem ze 1300ccm_?! MG mají i 3 litr. motůrky !Jestli tam budu moc bejt do neděle ,tak pojedu ,ale to by musela moje spolujezdkyně se s někým večer dopravit do Prahy ,jinak musím jet s ní.Jak to uděláme s těma dílama na F 128,napiš mi cenu ,za kterou bys to vše koupil /mimo tedy rozvoďáku/ a kde si to předáme ?!Ve čtvrtek na schůzi nebo to mám vzít na dovolenou, není to moc věcí?

[Kronicar]

1/2litr Jo, na video se moc těším, nešlo by to pustit rovnou z kamery na televizi? Pavel KV Sedma jela více než zdatně..... Uvidíme podle kompletní výsledkové listiny. Nicméně mohu prozradit, že na pravidelnost kašlal každý, šlo o nejlepší čas a ten byl také nakonec ohodnocen spolu s pravidelností. Více v článku....

[Pavel KV]

Už se těším na video. Možná se dostanu ve čtvrtek na schůzi, tak doufám že tam uvidím vaše výkony.

[Kronicar]

Musím oživit poněkud ospalé vody zdejší diskuze. S již klasickým 14-denním zpožděním článek z Lobče. Nuž? Nová akce, alespoň pro mě. Každoročně jsem v tomto termínu jezdil na skvělou akci v Klecanech, bohužel letos se spolu hlavní pořadatelé nepohodli. Vítězný a akci pořádající organizátor nebyl nakloněn novějším vozům a já i přes pravidelnou sedmiletou účast získal punc „nežádoucího“. Dost mě to mrzelo, ovšem o to více jsem se těšil na nové místo, na akci v Lobči. Přihlášky byly odeslány přes internet a nic tak nebránilo vyrazit vstříc dobrodružství, ale nejprve bylo potřeba trochu „zakalit“. Pátečnímu pozvání k Rendovi na grilovačku se nedalo odolat. Tedy zřejmě dalo, neb nakonec vyrazil Ivoš s pětikulí a já se 127. Nikdo další se do podobných aktivit nehrnul, šetří si prý síly na sobotní program. Příjezd na grilování v osm hodin večer není pravda z nečasnějších, ale jíst se dá přeci kdykoliv. Zahájení bylo stylové, zběsilá honička Fiatu 127 a Fiatu 850 Special o to komu to lépe jede. Neprozřetelně jsem se totiž zmínil o „ladění“ sedmy. Týkalo se to pouze nějakých drobností jako seřízení karburátoru, rozhýbání zasekávajícího se sytiče, taktéž poněkud zarezlých brzd no a přezutí na litá kola s rozměrem pneu 165/70 R 13. V podstatě „prd“, ovšem záminka k poměření sil byla na světě. Brutální jízda tam a zpět obnášela i adrenalinové předjíždění kolony čítající šest vozů. Po tak pěkném úvodu bylo potřeba se trochu zchladit, takže co jiného než koupáníčko. Bylo to fajn, příjemné osvěžení se stylovým výhledem na nedalekou Spolanu Neratovice, vskutku romantická kulisa. Po návratu nás již čekal gril s příjemně vonícími steaky a klobásami. Jen zasednout. Rozproudila se družná zábava, alkohol tekl proudem a doslova přežrán jsem slušně rozjetého Ivoše s Rendou opustil v jednu ráno. Prý ani nevědí do kolika to táhli a co všechno vypili..... Poznat se to dalo dle povalujících se prázdných lahví. Jako abstinent asi nevím o co přicházím..... i když dokáži si to představit: Sobota, odjezd do Lobče se nejen díky noční pitce lehce pozdržel. Se zpožděním jsem již vyjížděl a v Záboří, tedy na místě srazu, se tak objevil až okolo deváté dopoledne. Ivoš byl již při smyslech, ale nějaké mu zjevně chyběly, sípal a vůbec jevil známky silné opotřebovanosti organismu. Renda ani nesípal, tvrdě spal. Nedal se probudit, ti mladí dnes nic nevydrží...... Kačka s Jirkou jen nevěřícně koukali do jaké společnosti to přijeli. Ivoš pobral svých pět smyslů a mohli jsme vyrazit

[Kronicar]

Ivoš pobral svých pět smyslů a mohli jsme vyrazit. Ještě jednou tedy rekapitulace, já s Fiatem 127, Ivo s Fiatem 500 a Kačka se spolujezdcem Jirkou ve Fiatu 500. Cesta pohodová, klidné tempo, vedu kolonu a určuji směr, špatně zahýbám, přijíždíme oklikou. Míjíme bezradnou kolonu čtyř anglických vozů, špatná orientace v terénu. To bychom mohli mít v soutěži šanci..... 10 hodin, zámek Lobeč. Na místě jsou i další Fiati, klubový kolega Václav se synem Honzou – Fiat 850 special, dalším Fiatem přijel předseda Karel se spolujezdcem Sylvou – Fiat X 1/9. Mimo to pak další pětikilo, šestikilo, F 124 Spider, a bratři Šipkové s vozy 850 kupé a Abarth 124 rally. No a protože akce je pořádána s podtitulem „setkání anglických vozů“, k vidění bylo nespočetné množství automobilů Triumph, MG, Jaguar nebo třeba Rolls Royce. Širokou škálu vozů doplňovalo „křoví“ v podobě Škody Felicie, Renault R 6, VW bus či brouk, Saab Sonet či 96, Alfa Romeo GT 1300 Junior, Ford Eagle SS Mk1 (1972)– zajímavá karosářská kreace na povozku Ford Cortiny. Zcela jasně nejkrásnějším (a také oceněným) vozem byla Minerva AL (1931). Úžasný stroj zastínil i jinak skvostné Jaguary či Rollse. Impozantní předválečná limuzína byla vybavena osmiválcovým osmilitrem, co válec to motor Fiata 127...... Celkem jsem napočítal téměř 160 úžasných strojů včetně 30 motocyklů. Na prohlídku vozů jsme měli dost a dost času, start byl až po poledni. Leckdo tak stihl i lehký (klobásový) oběd. Do soutěže bylo nutno zvolit rychlostní průměr pro průjezd trasy. Po zkušenostech loňských účastníků bylo zvoleno pohodové tempo 30 km/h. Propočítání potřebného času k jejímu projetí již byla otázka několika vteřin. 82 kilometrů, slušná délka. Pozdní či předčasný příjezd do cíle, co vteřina to 10 trestných bodů, drsné. Itinerář nebyl nijak záludný, i když..... Asi po 10 kilometrech najednou křižovatka s testovou otázkou, což o to, nic nového, jenže tahle otázka se týkala anglických vozů! Mohu říci, že jsme lehce tápali nad odpovědí na otázku „V jakém roce vyjel z firmy Swallow Sidecars Company vůz SS?“ - 1931 nebo snad 1938? Přitom stačilo jen sledovat další křižovatky v itineráři a bylo jasno. Další otázka však mnoho prostoru nenechala. Po několika kilometrech jsme se museli vracet. Nu občas se přihodí i toto. Jakožto majitel rychlého vozu vyrážím vpřed. Ale co to? Zrada! Itinerář neurčuje další směr jízdy! Chyba? Rychle se orientuji v terénu a určuji další směr, nutno dodat, že správný. Auta se vracejí ze dvou směrů, volí

[Kronicar]

Auta se vracejí ze dvou směrů, volím ten třetí, odtud se nevrací žádné, vcelku logické ne? Uháním a zanechávám za sebou i Alfu Romeo tandemu Šalounů, ti si to nechtějí nechat líbit a začíná zajímavá stíhací jízda. Jak dopadne adrenalinová jízda? Budou nějaké sankce od policie, či nějaký pochroumaný plech? Nebo to skončí jak začalo? Nechte se překvapit v pokračování...... PS: V záloze je další článek z minulého týdne z rakouského Eggenburgu.

[Kronicar]

Uháním a zanechávám za sebou i Alfu Romeo tandemu Šalounů, ti si to nechtějí nechat líbit a začíná zajímavá stíhací jízda. Vzdávám to při 140 km/h, přece jen Fiat 127 není žádný sporťák. Díky náskoku mám dost času na tankování, při tomto stylu jízdy spotřeba citelně stoupá, dojíždějí mě další posádky vozů Fiat. Kontroly, samokontrolní otázky, něco jsme věděli, něco tipli, zbytek odhadli. Pamětníci pátrají v paměti, ostatní sondují co a jak. Stejně, jak se později ukázalo, výsledek tipů od ostatních byl krajně nejistý. Časový průměr nás nenechal dlouho odpočívat, šlo o vteřiny!! Přískokem vpřed jsme se přesouvali k cílové rovince, chvilka čekání, prudce vyrážíme. V těsném závěsu za Fiatem 850 projíždím cílem. Ty vteřiny rozdílu jsou krajně nejisté, čekám až mi pořadatelé „odpípnou“ čárový kód na itineráři, teprve pak je čas stopnut. Nevím, nevím, myslím že mi ve výsledku hapruje tak půlminuta. Jsme zvědaví jak to pořadatelé spočítají, postupně zjišťujeme, že máme špatně dvě testové otázky. A je po nadějích. Na první místa bychom museli mít vše správně a ještě minimální časový rozdíl. Stejně čekáme na oficiální výsledky. Zbývajícího času využíváme k občerstvení v podobě večeře zámecké kuchyně. Nějak se zakecávám a přicházím tak o to nejzajímavější. Na jídlo nadává snad úplně každý. I obsluha na dotaz co by doporučila z jídelníčku odvětí, že „jinou restauraci“. Jídlo si tedy i přes kručení v žaludku odpouštím, mám políčeno na jinou občerstvovnu. Jinak žádné překvapení, vyhrávají staří a zkušení borci s anglickými vozy. Kompletní výsledky jsou zveřejněny na webu, je-li někdo zvědavý – www.rojeni.dvur-lobec.cz Co teď? Je pět odpoledne, času dost. Program začíná až večer, bude koncert. Dusno, pařák, jedeme se koupat na „Mácháč“. Loučí se Kačka. My ostatní vyrážíme ve dvou vozech. Blíží se šestá odpolední. Zaparkovat u vody se nedá, všude samý zákaz. Nakonec nacházíme vcelku přijatelné místo, ovšem jen do chvíle co okolo projíždí policie. Dostáváme „podrbat“, ale vozy nakonec necháváme kde jsou. Inu Máchovo jezero.... Voda je na dohled, ovšem v přístupu k ní brání jacht klub, je nutno ho obejít. Zdržování. Zatahuje se, rychle odhazujeme svršky a vrháme se mezi jachty. Někteří se pokoušejí o pirátský útok na menší loďky. Koupání je super a osvěžující. Musím uznat, že „Mácháč“ je opravdu pěkným místem. Po koupání vyhládlo a všichni jsou pro „druhou“ večeři. Drobné problémy s parkováním řešíme operativně, na chodníku je místa dost. Večeře ve stylové ro

[Kronicar]

Večeře ve stylové roubence v Jestřebí nemá chybu, jídla se sice zdá být málo, ale je chutné a nasytí. Ještě nemáme dost, devět hodin a stále je vidět. Užíváme si přece celého dne, není-liž pravda? Atakujeme tedy nedalekou zříceninu pískovcového hradu Jestřebí. Stálo to za to, z hradu se sic kromě věže nic moc nedochovalo, ale z plošiny na kterou se dá vystoupat je nádherný rozhled, kocháme se západem slunce. Je čas vyrazit zpět, do Lobče přijíždíme ve chvíli kdy vrcholí koncert skupiny „Tres Udos“. Mexické rytmy duní, mezi přihlížejícími to vře, přídavek střídá přídavek. Dav je nadšen kytarovým sólem ve stylu hudby k filmům Quentina Tarantina. Jódluje se i písnička z Limonádového Joe. Okolo jedenácté zábava poněkud vadne, je po koncertě. Nějakou dobu ještě rozvíjíme debaty, ale únava po horkém dni je znát. Postupně se ukládáme k nočnímu odpočinku, protože je stále teplo, spíme pod širákem. Za pomoci našich automobilů si vytváříme jakousi vozovou hradbu proti nenadálým výpadům zevlujících opilců. Noc proběhla klidně, jen nás nad ránem poněkud budil chrápající soused. Nedělní ráno bylo klidné...... jen do chvíle příjezdu dalších soutěžících, pak nás budil hřmot přijíždějících vozů, no a Karel. Tak tedy vstáváme, luxusní snídaně na zámku jak ji pamatujeme z loňské „Expedice Kokořín“. To bylo to pravé povzbuzení do další akce. Na dnešní „Jízdu do vrchu“ potřebujeme všechny síly. Již nyní víme, že to bude pořádný adrenalin. Celé dopoledne se sjíždějí soutěžní vozy, hodnotíme konkurenci. Jízda je oficielně vyhlášena jako pravidelnost, vítězem se stává soutěžící s nejmenším časovým rozdílem mezi jízdami. Což se, jak je obvyklé na podobných podnicích s uzavřenou tratí, moc nenosí. Nejen my se chystáme jet naplno a co to dá. Když navíc prosákla informace, že oceněn bude i jezdec s nejlepším časem průjezdu trasy, nebylo proč váhat. Který vůz bude nejrychlejší? A jak si stojí oproti silným vozům Fiat 127? A co trasa? Jednoduchá nebo složitá? Tak zase příště.....

[Kronicar]

Tak a zbytek..... Když navíc prosákla informace, že oceněn bude i jezdec s nejlepším časem průjezdu trasy, nebylo proč váhat. Pouze náš rozvážný předseda se soutěže vzdal a raději se věnoval záznamům pro budoucí generace, tedy obsluze kamery. Zhruba v půl jedenácté jsme se přesunuli na start a projížděli tréninkové měřené kolo. Délka trasy byla něco přes dva kilometry, lesem plných ostrých zatáček. Jak jsme ji zhodnotili po tréninkové jízdě? Technická trať, která klade nároky na auto i řidiče. Tréninková jízda byla opatrná, v lese bylo po ranním deštíku mokro a klouzalo to. Po projetí trasy vozy plynule pokračovaly v jízdě až do Lobče, kde jsme čekali na oficielně naměřené časy a přejezd na start první měřené jízdy. Zúčastnilo se 33 vozů a v záplavě značek MG, Tiumph, Jaguar a další a další kraloval Fiat. Inu šlo o vítězství, má sedma porážela daleko zdatnější soupeře s obsahem motoru 1300, 1500 ccm, výkonově tak o třídu výše. Další, první i druhá měřená jízda se nesla ve stejném duchu s tím rozdílem, že průjezd se neustále zrychloval. Musím se pochválit, v absolutním pořadí osmý nejlepší čas (1:28:39), což na Fiata 127 není vůbec špatné. V konkurenci Fiatů se mi podařilo předjet i laděné 850 SC a 850 Spider, byť jen o vteřinku. Za vítězem s nejlepším časem průjezdu trati (Fiatem Abarth 124 rally) jsem zaostával o pouhých 8 vteřin. Prostě užívali jsme si, o zábavu rozhodně nebyla nouze. Už jen jak se každý v cíli chlubil jak řadil a podřazoval, Ivoš s Fiatem 500 jen lakonicky poznamenal, že jel celou trať na trojku. I Václav ze své 850 Special ždímal nemožné a nemalou řádku silnějších vozů nechal za sebou. A pravidelnost? Na to, že snad každý jel pro radost, dopadla velmi slušně, s rozdílem mezi jízdami 1 vteřina 82 setin jsem skončil až na 21. místě! Ivoš poskočil na 16. místo. Čest FCC zachraňoval Václav, s rozdílem 0, 25 vteřiny získal pěkné 3. místo. Jak vidno, výsledky velmi těsné a to na stopky jel jen málokdo. Končí vyhlášení výsledků, loučíme s pořadateli i mezi sebou. Konec akce, zase někdy. Po adrenalinu jsme všichni natěšeni na další ročník, slibují se úpravy podvozků, motorů, lepší gumy, prostě uzavřená trať nikomu nedá spát......

[Kronicar]

13. červen 2009 – VIII. veteránské rojení – zámek Lobeč


Tradiční soutěž pořádaná nedaleko Mělníka mě po jednom vynechaném ročníku opět přilákala. Maďarsko, které jsem měl původně v plánu nevyšlo a toto byla více než adekvátní náhrada.
Byť na poslední chvíli, přeci jsem se ještě stihl přihlásit, i když bez jisté protekce u pořadatele Tomáše Pavlíka by se to asi neobešlo. Očekávaná byla účast 160 veteránů což je prý již tak trochu nad možnosti zámeckého dvora.....

Ráno vyjíždím s Karlem a Dášou, jedeme v našich obvyklých strojích, Karel se vytasí se svým načinčaným kupátkem 850 a já zvolím oblíbené modré šestikilo. Je osm hodin, do půl desáté jsme jistě v Lobči jako na koni....
Až do Mělníku je cesta bezproblémová, provoz minimální, sluníčko svítilo, prostě pohodička. Pak však přichází jedna malá uzávěra úseku v délce zhruba 100 metrů. A objížďka nás hnala po dost zanedbaných silnicích, navíc jsme si kvůli těm sto metrům zajeli o dobrých 10 kilometrů....
A před námi navíc nějaká brzda provozu, svižná jízda je náhle vystavena těžké zkoušce trpělivosti. Historický nákladní vůz Garant sice hravě předjíždíme, však jeho rychlost 50 kilometrů v hodině pro nás není překážkou, ovšem jeho doprovod nám řádně zatopí. Před námi jede nádherně zrenovovaná cisternová Tatra 111 a valí si to dobrou osmdesátkou. Což o to, tempo by vyhovovalo, ale jen do prvního kopce. Nejen, že rychlost prudce klesá, ale po přidání plynu za vozem není vidět, což nás tak trochu přidusí.... Takže se vcelku logicky snažím Tatru předjet, což se však na silnici plné zatáček jeví poněkud obtížné. Že Tatra nezná bratra je patrné ze stylu jízdy, pěkně středem silnice a řezat zatáčky. Nu, musím přiznat, že jela opravdu pěkně, skoro bych řekl až brutálně. Po těžkém a vyčerpávajícím boji se mi ji podařilo pokořit až na rovince v mírném kopci kousek před Lobčí.
Lobeč. Přes brzkou dopolední hodinu je na místě již dobrá polovina účastníků a do dvanácti přijíždí i zbytek. Vítáme se dalším členem klubu – Janou Šifaldovou – Fiat 600 D. Na zámecký dvůr se sotva vejdeme a pořadatelé jsou nuceni některá auta i odmítat. Odhadujeme počet účastníků na celkových zhruba 180 automobilů a 50 motocyklů.... přičemž několik historických vozů stojí i venku. A to včetně luxusního autokaru Škoda RTO.
Uvnitř nádvoří jsou vozidla rozdělena do několika sekcí, tak třeba - anglická, kde je k vidění několik desítek zástupců značek Triumph a MG, či znatelně slabší zastoupení značek Mini, Austin, Jaguar nebo třeba Lotus.
Dále pak německá – VW, Audi, Porsche, BMW, Opel.
A samozřejmě naše nejoblíbenější – italská - Fiat 600, 850, 124, Dino, Alfa Romeo 1300 GT Junior.
Mimo to pak několik vozů Škoda, dvě nepříliš běžné Toyoty nebo třeba Saab. Asi nejzajímavějším vozem akce byl vůz De Dion Bouton z roku 1909.
A zatím co jsme okukovali vystavené vozy, přijeli mí spolujezdci - Renata s malou dvouletou Jůlií. A v jednu po poledni, po krátké rozpravě konečně mohl započít start orientační soutěže.
Soutěž samotná nijak náročná nebyla a mohli jsme se tak kochat krásami okolí. Trasa byla projížděna dle klasického šipkového itineráře. A místo kontrolních stanovišť jsme měli doplnit do výkazu správné odpovědi na pět testových otázek z itineráře. V podstatě však nebylo možno se splést, neb správné odpovědi zároveň určovaly další směr jízdy.
O vítězích tak rozhodovala „jízda pravidelnosti“, což obnášelo hned na startu zvolit rychlost jakou budeme trasu projíždět. Délka tratě byla známá a tak stačilo spočítat čas potřebný k projetí trasy a dodržet ho. Samozřejmě na vteřinu přesně.
K malému zpestření a obohacení jízdního výkazu nějakými extra trestnými body stačila maličkost - nezastavit na stopce..... Cílem jsme projeli o necelou minutu dříve, stejně jako Karel.
A překvapil nás Štefan, zastavil se na skok s Fiatem 124 spider, vystřídá tak mé odjíždějící spolujezdce.....
Vyhlášení vítězů proběhlo necelou půl hodinu po našem dojezdu, ovšem žádné příjemné překvapení se nekonalo, já byl na 32. místě a Karel díky projetí stopky urve až místo 69. Z celkem 161 startujících to zase až taková tragedie není, ale bedna je bedna. A na večer je přichystáno ještě jedno překvapení, exkurze na hradu Houska.
Dosti dobrodružná je již samotná jízda, do auta se mi vecpou dvě děvčata, prý mě znají a v autobuse není místo, tak že pojedou se mnou. Nu proč ne? Dobře se bavíme, sledujeme autobus a jen tak plkáme. V Poděbradech jsem se prý nedal přehlédnout..... O půl hodiny později parkujeme před hradem Houska a pak se nás chopí průvodce jímž není nikdo jiný nežli hlavní organizátor setkání Tomáš Pavlík. A vyprávění o historii hradu je vskutku poutavé. Loučíme se až o půl deváté večer.
Pro zájemce však je připravena ještě nedělní jízda do vrchu.....

[Kronicar]

A pár fotek....

[Kronicar]

.... pokračování ....

[oldav]

Tu Toyotu Coronu 1500 mám skoro tak rád jako Fiaty. Skoro se to stydím napsat. Je to nostalgie dětství - soused měl červenou. A je to pro mne dodnes synonymum pro Toyotu, taková ikona, žádná další už mne nechytla.

[Kronicar]

A další restík v podobě již nepříliš aktuálního článku, ale třeba to napříští rok někoho naláká.....

13. červen 2010 – IX. veteránské rojení – zámek Lobeč – jízda do vrchu

Že nemám stále dost? Víkend bude více než plný dojmů! Po sobotním klání veteránů v Klecanech přichází obohacení o zážitky z nedělní jízdy do vrchu v Lobči. Tyto dvě akce jsou odlišné maximálně, jak jen můžou být. Zatímco v sobotu jsem se za volantem Fiatu 1100 A z roku 1939, kochal vyhlídkovou orientační jízdou plnou bláznivých úkolů, o den později to již byla adrenalinová jízda, na uzavřené trati plné ostrých zatáček a pro změnu s vozem Fiat 128 A z roku 1971.
Přestože jsem se snažil nalákat nějaké klubové vozy ke konkurenčnímu, výkonově srovnatelnému lítému boji, nikoho jsem nezlákal. Nevím, snad nemám tak špatnou pověst...? Takže z Prahy jedu sám, chci si užít pořádný adrenalin, cíl je tedy jasný, pokořit co nejvíce soupeřů, na jízdu pravidelnosti kašlu. Rychlost je to pravé!
A tak trénuji již cestou do Lobče, taková Průmyslová ulice v Praze je ideálním místem. Ovšem zjišťuji, že akcelerace není to pravé ořechové, nějak to vázne. Takže ještě seřizuji bohatost směsi a pak přidávám předstih, pár zkušebních jízd a jsem spokojen, teď to jede!
Před devátou hodinou ranní jsem v Lobči na přejímce a okukuji konkurenci. Docela bída, řekl bych... Můj stroj je, co se týče výkonu mezi posledními, slabší bude asi jen Wartburg 311.... No nic, tím lépe, porazit o tolik silnější soupeře je cennějším vítězstvím. Nějaké ty vozy MG, Triumph, Jaguar, Mini či Škoda jistě položím na lopatky, nebo alespoň neprodám svůj skalp lacino
S italskými konkurenty to bude asi beznadějný boj, Autobianchi A 112 v úpravě Abarth se 70 koňmi, Fiat 124 Spider s dvoulitrovým motorem a jako třešnička na dortu Fiat 124 Abarth Honzy Šipky.
Rozprava, uzavření tratě, hromadný přejezd na místo startu pod nosálovský kopec. Už ho dobře známe, proto téměř tříkilometrovou 1. tréninkovou jízdu jedeme naplno. Vzápětí následuje i 2. tréninková jízda. A nevedu si špatně, porážím řadu silnějších soupeřů včetně Lotusu Elite se 160 HP.
S úsměvem poslouchám, jak kdo, kde řadí, kterou zatáčku projet rychleji a kde naopak ubrat. Mě se osvědčilo jediné, rvát to co to jde, točit motor, v zatáčkách prudce nebrzdit, nýbrž podřazovat dříve a výkonu dosahovat při vysokých otáčkách.... Můj vůz je nazýván, dle charakteristického zvuku, rozzuřeným vysavačem či motorovou pilou. 8000 otáček je standart....Bývalý majitel by se asi divil na co všechno se ještě letitý Fiat zmůže.
1. měřená – ostrá – jízda je tady. Opět zúročuji zkušenosti ze dvou tréninkových jízd, jedu co to dá, ale technika je proti mě, při rychlosti 90 km/h vozu dochází dech a přestává akcelerovat, rychlé přeřazení pomůže, cenné setinky už však nedoženu....
Při 2. měřené – ostré – jízdě už je to rutina a dosahuji svého nejrychlejšího času 1 minuta 49 vteřin. Na „nabušence“ s časy okolo 1:20 sice ani zdaleka nestačím, nicméně těší mě, že zhruba třetina startovního pole končí za mnou.
O malé, ovšem nevítané zpestření se postaral neukázněný cyklista, který nedbal varování pořadatelů a přes silniční uzávěru se vydal v protisměru z kopce dolů. Vozy byly okamžitě zastaveny a čekalo se jak dopadne jízda vozu, který již pořadatelé nestihli zastavit. Zasáhli ale sami diváci, když „neukázněnce“ doslova servali z kola a vynesli mimo trať. Jak vidno adrenalin lze zažít i jako divák....
Protože letos je účast slabší, zhruba okolo 30 vozů a jízdy jsou velmi rychle odbyty, svolí pořadatelé ještě k jedné „bonusové“ jízdě. Všichni se tohoto nápadu nadšeně chopí a tak znovu nosálovským kopcem burácí řev vytočených motorů.
Pořadatelé mezitím počítají výsledky, no, jak jsem čekal, jízda pravidelnosti mi cenu nepřinese. Přes rozdíl 0,83 vteřiny (!) mezi ostrými jízdami jsem skončil až na 7. místě. Na to, že jsem si ani jednu jízdu neměřil, docela úspěch. Počkám ještě na předávání cen a pomalu vyrazím k domovu. Říkám si, že by nebylo špatné jet společně s nějakým Fiatem a kousek za Lobčí dojíždím Dušanova Fiata 124 Spider. Dojíždím.... přiznám, jel jsem jako splašený a v serpentinách navíc ještě Spidera brzdila kolona vozů a před ním jedoucí dodávka Ford Tranzit. Však také na rovince za Mšenem Dušan začal dodávku předjíždět a začal souboj na jaký se nezapomíná! Ze zadních pozic jsem pozoroval jak se z dodávky vyvalil dým a začala vedle předjíždějícího Spidera akcelerovat. Že se Ford jen tak nevzdá bylo více než jasné. Snažil jsem se držet s nimi krok, ale při 160 km/h jsem odpadl. Jen jsem sledoval scénku jako vystřiženou z filmu „Vrchní prchni!“, kdy Velorex předjížděl autobus. Jeli vedle sebe několik kilometrů a když už mizeli za horizontem Spider se potupně zařadil zpátky za dodávku..... Opravdový zážitek! O chvíli později jsem se o něj podělil s Rendou v Záboří, kde jsem přibrzdil na pokec.
Domov mě přivítal až pozdě odpoledne a z přemíry adrenalinu jsem v podstatě ihned usnul...