15.7.2011
Komentována s nádechem sarkasmu mně vlastního
Pracovní týden po dovolené. Nic moc nestíhám a zavše si ještě Kronikář na pátek vymyslí svatbu. Slíbil jsem, že přijedu už ve čtvrtek a pomůžu s přípravami, ale do poslední chvíle nevím… je to divočina. Nakonec se balím ve středu o půlnoci, abych ve čtvrtek mohl vyrazit pro vůz rovnou z práce. Nemám tušení, v jakém stavu je slavnostní oblek a už není čas to zjišťovat. Řeším to tím, že jednoduše všechny vaky se svršky beru s sebou, snad z toho něco použitelného vyberu na místě.
Průjezd Prahou není ve čtvrtek odpoledne nic moc, popojíždím v kolonách, ale vlastně není kam spěchat. V Černošicích ani ne po týdnu lenošení připravuju svatební limuzínu a vyrážím. U Tříprsťáků stojí Vlasovcovo šestikilo, už se to sjíždí, napadá mě…
Jedu nejdřív na Barrandov, vyzvednout Renatinu svědkyni Veroniku. Vše klape podle dohody a kolem půl sedmé už svištíme Prahou, provoz už není tak děsivý. S ukecanou ženskou
cesta docela ubíhá a krátce po osmé večer parkujeme na nádvoří zámku v Lobči. Na místě už je Ondřej s Renátou, se svými rodiči a ségrou Irenou, i když přijeli teprve před chvílí. Začíná právě večeře a to taky není špatný program.Teprve pak vybalujeme věci z vozů a řešíme první organizační záležitosti. Projíždíme ještě zvolenou trasu k hradu Houska, který se má stát místem obřadním. Kvůli nedostatku parkovacích prostor v okolí hradu totiž poslední asi 3 kilometry povedou úzkou soukromou lesní stezkou a je třeba ověřit, nakolik je průjezdná pro osobní automobil počínaje Ondřejovou F1100 se špatným chlazením a konče moderními samohyby s nízkými podvozky. V některých úsecích vůz obklopují dvoumetrové kopřivy a místy odklízíme pár padlých větví, ale vypadá to, že to půjde.
Do toho přijíždí Renda Ehlen, nalákán Ondřejem na večerní zábavu. Ale jaká je zábava s příbuzenstvem, které už spí, ženichem, který nepije a když ke všemu přicházejí ještě špatné zprávy? Tak se stalo, že ze dvou lahví páně Bechera a dvou páně Ferneta, připravených pro uvítání hostů, jsem se s Rendou podělil o jednoho celého Bechera + půl černého šviháka a kolem třetí ráno jsme šli spát.
Přestože mám okno na opačnou stranu, budí mě ráno zvuk šestistovky. Renda odjíždí řešit situaci… Vstávám s neurčitým pocitem, že kdo se tady vlastně loučil se svobodou…? Sprcha mě poněkud vzpruží, alespoň trochu…
V osm je snídaně a pak začínají pilné přípravy. Ondřej s rodiči chystá myrty a kytice, já dostávám za úkol zdobení vozů, svědkyně uvítání nových účastníků a čas docela utíká. V půl jedné už se nádvoří hemží historickými fiaty i novodobými vozy jiných značek, účastníky v různě kreativních kostýmcích i těmi konvenčně oděnými… Avizována je svatba v mafiánském stylu 40. let a příjemně mě překvapilo, kolik lidí si dalo práci s přípravou vhodné image. Také se halím do svého speciálního hávu a i když jsem požadované období protáhl asi tak o 20 let do minulosti, není to na škodu, sklízí to uznání, jen ten vůz mi k tomu chybí…
Plánovaný odjezd ve tři čtvrtě na jednu lehce nevyšel, chvíli jsme se formovali do kolony a chvíli se čekalo na nevěstu. Průvod vedu já, ve voze mám kameramana a je potřeba nějaké záběry svatební kolony pro rodinný archiv… za námi je ženich, který se veze ve své jedenáctistovce z roku 1939, pak dalších 15 fiatů, několik veskrze moderních vozů a vše uzavírá nevěsta ve Fiatu 508 Balilla z poloviny třicátých let.
Hned na úvod, rovnou ve Mšeně, se nám nevěsta ztrácí, takže se kolona zastavuje, já otáčím vůz a razím vstříc pátrací akci, ale setkáváme se naštěstí už na nejbližší křižovatce. Alespoň měl kameraman příležitost pro pěkné záběry… Zbylých 15 km probíhá v poklidu s několika obligátními zastávkami na dolití vody do žíznivé 1100 a ku hradu Houska vystoupáme s „frajerským“ čtvrthodinovým předstihem před plánovaným začátkem obřadu. S předstihem právě tak dostatečným na to, abychom rozestavěli vozy na zpola obsazeném hrbolatém plácku, který měl být původně jen pro nás…
A pak už nebyla síla, která by odvrátila blížící se katastrofu
a několik minut po druhé hodině odpolední jsme byli vpuštěni na nádvoří hradu, bychom si poslechli ono fatální „ano“, zhodnotili první novomanželský polibek a nakonec projevili novomanželům upřímnou soustrast. Hudební doprovod obstarává Tříprsťák, lechtající trumpetu a mandolínu, s Pavlem, obsluhujícím klávesový akordeon. Původně měli představení nacvičeno i s Hankou, ale vzhledem k tomu, že ji na poslední chvíli zaměstnaly neodkladné problémy, museli svůj repertoir upravit. Já jsem měl celou akci ve spolupráci s Divošem fotit, ale spolu s kvérem, který u mně přistál, jsem de facto přijmul roli mafiánského padrina, jehož synovec se žení a také to mělo svá pozitiva… ale na to přijdou novomanželé, teprve až dostanou od fotografa snímky Za necelou půlhodinu je po všem, tak ještě společné foto na nádvoří a několik póz vně hradu, aby bylo co schovávat před potomky, až dostanou vlastní rozum a budou hřešit na nemožné rodiče… Novomanželé + příbuzenstvo pak odjíždějí na společný oběd na zámek v Lobči a já dostávám na starost ten zbytek. Když už jsme tu, prohlídka hradu Houska je jasnou volbou a čas do jejího začátku si krátíme občerstvením. Výklad od dobově oděného kastelána je nevšední a nechybí v něm nádech tajemna, na závěr si pak na vlastní kůži můžeme zkusit cestu do pekel. Napadá mě, jestli oficiální důvod výběru Housky k obřadu, totiž že je to místo prvního setkání Renáty s Ondřejem, není pouhou záminkou…
V půl šesté jsme zpět na zámku a je to tak akorát, aby mohla být dokončena příprava soutěže pro novomanžele, až skoncují s hostinou. Principem je hledání unesených dílů z fiatů s plněním rozličných úkolů. V této velké loupeži jsem měl být zapleten i já, ale shodou náhod se stalo, že zdroj dílů musel být řešen nouzově. Přesto myslím, že svůj účel to splnilo. Ukázalo se, že nevěsta je nebezpečně bystrá – zatímco ženich obyčejně ani po přečtení klíče ještě netušil, co je třeba udělat, Renáta měla jasno a nebýt jí, Ondřej tam hledá dodnes
Pak nadešel čas krájení svatebního dortu, na jehož přípravě se také podílela část klubu a následně slavnostní předání svatebních darů. Asi největší a popravdě zasloužené ovoce i ovace sklidil stylový kočárek pro ortodoxní fiatáře z dílny Tříprsťákovy.Závěr dne pak patřil soutěžím pro všechny a utkali jsme se v ruletě, vykládání bedýnek z fiata na čas a poznávání drog. Cenou útěchy pro ty nejlepší byly modýlky. Čeho jiného, než šestistovky. My ostatní (někteří
) jsme pak pro zvýšení jakosti signálu navštívili krásný zámecký sklípek a vybrali sobě vhodné osvěžovadlo. Zábava tak plynula až do pozdních nočních hodin.Pozvolné sobotní vstávání, balení a úklid. Pomáhám včil už novomanželům Kroutilovým s organizací věcí a ostatně se domlouváme, že pojedeme do Černošic společně. Ještě dorovnání účtů a v poledne odjíždíme už jako poslední. Oproti pátku je příšerný hic, být takhle včera, tak v tom obleku vydržím sotva deset minut. Dlouhou cestu si krátíme častými zastávkami na dolévání vody do F1100 a návštěvou u Rendy. Novomanželé se rozhodují pro vyhlídkový průjezd centrem Prahy, ale všudypřítomní turisté vytvářejí přece jen poněkud hustý provoz, a tak popojíždíme v koloně. Alespoň se návštěvníci mají čas pokochat a když ze skupinky dvou důchodců s důchodkyní uslyším na adresu Ondřejovy 1100 nadšené znalecké „koukej, to je ten Moskvič, kterýho Rusáci ukradli Němcům“, začne mě i píchat v boku.
V Černošicích uklízíme stroje a coby tečka za akcí padne návrh na mexickou restauraci ve Zbraslavi. Exotice se nebráním, zvlášť pokud z toho kouká kus žvance
a tak se stalo, že jsme celý podnik zakončili a zhodnotili u luxusní a kreativní večeře ve stylovém prostředí.Co dodat závěrem? Pro nás „nezúčastněné zúčastněné“ povedená taškařice, byť ne tak akční jako minule. Ženich a nevěsta nechť si sáhnou do svědomí sami
A přeji jim k tomu spoustu spokojených „ano“ i do budoucna!
Ja jsem si to uzila naramne a doufam, ze take vy ostatni... Jsem zvedava, az se Ondrovi sejdou komplet foto (a ze nas fotilo!!), ze svoji svatby jsem jich napocitala pres 1000 
... diky Renate, ze si ho vzala 
Je to záležitost ,kterou člověk prožije obvykle 1x za život/někdo to stačí i 3x 
/,tak je dobré si tuto událost udělat podle svého a pak je to opravdu vzpomínka na celý život!!!
Teď už žiji s někým jiným ,ale to už je z jiného soudku