Když už se tu tak rozproudila debata v lampárně, oživím trochu ještě jedno staré téma čerstvou zkušeností, která by se na první pohled mohla jevit, jako že se může stát jenom mně, ale pozor… současný úřednický matrix už dosáhl takového stupně absurdity a prohnilosti, že se s tím může setkat kdokoliv. Berte to tedy zároveň jako takové varování. A popíšu to tak nějak "po svojom."
VAROVÁNÍ:
Tento článek je dlouhý, široký a krátkozraký. Je genderově nevyvážený, nejsou v něm však utlačovány žádné menšiny, cyklisté, ani matky s kočárky. Článek může obsahovat stopy ořechů, arašídů a sprostých slov. Článek nebyl testován na zvířatech. V jeho závěru však bude ublíženo jedné žábě, není proto vhodný pro osoby zvlášť citlivé. Článek je nehořlavý, nežíravý a netoxický, je však dráždivý a může vyvolat zvracení nebo bolesti hlavy.
O co šlo? V půli července jsem prodal vůz a potřeboval jsem jej odhlásit na nového majitele. Banalita. Až doposud.
Jak známo, na začátku července byl spuštěn nový registr vozidel, který se moc nepovedl. V kombinaci s tím, že právě od července byly na DI v Praze- Vysočanech zkráceny úřední hodiny z večerních 20 hod na odpoledních 17 hod, to mělo za následek, že po celé léto jsem byl bez šance na úspěch. Několikrát jsem i telefonoval na úřad, ale informace typu „
dnes už nepřidělujeme“, „
dnes jsme rozdali posledních pět pořadí v jednu hodinu odpoledne“ atp., jenom uzavíraly situaci.
Začátkem srpna jsem tedy zašel se samotnou kupní smlouvou na kmenovou pobočku ČPP, abych aspoň zrušil pojištění. Přece jen – i kupní smlouva je doklad a proč bych platil za něco, co už nemám a je to pojištěné někým jiným někde jinde. Načesaný mladý muž mi však sdělil, že vyšlo nové interní
nařízení, podle nějž už nesmějí rušit pojištění pouze na základě kupní smlouvy a potřebuje tedy vidět zápis v TP. Všechny moje argumenty byly odraženy. Nicméně se vyjádřil jednoznačně tak, že až budu mít zápis v TP z inspektorátu, lhostejno zda za týden nebo za měsíc, tak ať přijdu i s tou kupní smlouvou a zruší mi to k datu té kupní smlouvy – to prý není žádný problém, ale prostě potřebuje ten zápis v TP. Odešel jsem tedy s nepořízenou.
V září na DI ve Vysočanech pravděpodobně v rámci zlepšování služeb občanům prodloužili úřední hodiny už pouze do 18 hod, první dva týdny jsem byl navíc na cestě Balkánem. Následující týden jsem měl v práci díky absenci poměrně hektisch (ostatně i v neděli po pražské jízdě jsem šel do procesu), takže o posledním zářijovém týdnu ve mně uzrálo přesvědčení, že bude lepší, když se objednám elektronicky na konkrétní hodinu. A tak se i stalo.
Nadešel dlouho očekávaný den
D 10. 10. s hodinou
H a já jsem se s techničákem
T, smlouvou
S, plnou mocí
P a žádostí
Ž dostavil do Vysočan. Objednán jsem byl na 14:40, ale s předstihem jsem byl na úřadě už ve dvě, poněvadž jsem si nechával rezervu jednak na nenadálou dopravní situaci a jednak na případné komplikace na úřadě. Výsledek se dostavil vzápětí.
Chvíli jsem marně hledal nějaké informace o klientech objednaných z internetu, až jsem si všiml, že na terminálu vydávajícím pořadová čísla lze zadat číselný kód, který jsem dostal se svojí objednávkou. „Zadaný kód je neplatný.“ No vida. Konstruuji teorii, že je kód třeba uvolněn až s příchodem toho správného času a v tuto dobu je tedy ještě platný kód pro toho předcházejícího, objednaného na 14:20. Čekám. Ve 14:30 „Kód neplatný“, ve 14:35 detto. Už mírně nervní se ptám úřednice u nejbližší přepážky a dozvídám se:
„Nó, ono nám to nefunguje, běžte do prvního patra k přepážce 12“.
Ech. Moje teorie byla pošlapána.
Na přepážce 12 nikdo není. Stále ještě zachovávám klid, neb trpělivost přece růže přináší a ve tři čtvrtě opravdu cosi přichází. Ale není to Růžička, ani Růžičková a už vůbec ne růže.
Předkládám babě dokumenty a prezentuji přání. Chvíli na papíry kouká jak na pytel švábů a pak se táže:
„A co s tímhle chcete provést?“
„Odhlásit. Odhlásit na nového majitele“, vysvětluji jí znova.
„A to je kdo?“
„To je tenhleten“, blahosklonně ukazuji ve smlouvě.
„Hm. A kdo je současný majitel?“
„To je tenhle pán.“
„A to jste Vy?“
„Nejsem, proto tady mám tu plnou moc.“
„Ale to nemůžete.“
„Co – nemůžu?“
Ta informace mi přijde naprosto neuchopitelná.
„Vy jste majitel?“
„Nejsem majitel.“
„Tak proč tady jste?“
???
„Abych zastoupil majitele a odhlásil vůz“.
Začíná mi docházet dech.
„No ale to nejde.“
„Co – nejde?“
„Vy jste se objednal.“
„Samozřejmě, proto tu taky jsem.“
„Ale to se nemůžete objednat, když nejste majitel.“
Ech. Cože?! Začínám brunátnět.
„Tady to máte napsáno“, ukazuje na papír na skle přepážky.
„Co to je za nesmysl?! Proč bych se nemohl objednat, když mám od majitele plnou moc?“
„Protože to je
nařízení.“
Následuje dalších 5 minut absurdní diskuse, ale všechny argumenty jsou smeteny. Nad veškerou logikou prostě stojí
nařízení a u toho veškerá diskuse začíná i končí. Závěrečný ortel je neměnitelný:
„Když to chcete odhlásit, jděte si dolů pro pořadové číslo.“
Odcházím v pokročilém stavu nasranosti a jen tak ze zvědavosti si na terminálu nechávám vyjet lístek. Pořadové číslo 438. Na tabuli svítí aktuální číslo 407. Hm.
Uvažuju. I kdyby se tu nakrásně točila čísla po dvou minutách, je to nejméně na hodinu a to mi přijde jako nereálně optimistický odhad. Jsem znechucen. Potřebuju si něco vyřídit i na poště, tak aspoň zabiju čas procházkou na nejbližší pobočku a pak se prostě uvidí.
A jak to tedy pokračovalo...? Rozřešení pro zvídavé a pro otrlé přijde zítra...