Auto e Moto d'Epoca - Padova 24.-26.10.2008
Pátek - přijíždí Tom a v deset vyrážíme ze Zbejšova směrem na Mikulov. Je hnusné, podmračené počasí, teplota asi 10°C. Hladce projíždíme Vídní a po A2 pokračujeme na Klagenfurt. Příležitostně zastavujeme na benzinkách a koukáme po pořádné mapě Itálie, kterou jsem ve čtvrtek zapomněl koupit. Všude však mají jen nepodrobné rozkládací, do vozu zcela nevhodné. Na jihu Rakouska se začíná lepšit počasí a abychom z té Itálie něco viděli, rozhodujeme se jet od hranic mimo dálnici. Po ani ne 4 měsících se tak ocitám znova v Tarvisiu, odkud silnice kus cesty sleduje dálnici a také železnici. Všechny tři dopravní cesty se navzájem neustále protínají, nadjíždí a podjíždí na desítkách tunelů a mostů a vypadá to zajímavě. Míjíme autoopravnu, která má venku mimo řady starých pand 4x4 vystavenu na prodej i velmi pěknou Betu Monte Carlo a zřejmě firemní starší valníček fiat.
Jak vjíždíme do pádské nížiny, odkláníme se od trasy dálnice a dál sledujeme směr na Pordenone, Treviso a Mestre. Soumrak nás zastihne již u Pordenone, ale značení je solidní a provoz únosný, takže Mestre dosáhneme bez potíží. Zde nás však čeká zkouška trpělivosti, neboť díky jednomu chybějícímu ukazateli téměř hodinu bloudíme, než se nám daří chytit hlavní tah na jih. Záhy již sledujeme značení na kemp Fusina, který je naším cílem. Na základě vyhledávání na internetu by měl být totiž jedním z pouhých 6 otevřených v širém okolí. V deset večer, po cca 800km opravdu parkujeme v kempu přímo na břehu laguny Véneta. Během první hodiny proletí nad námi 8 přistávajících letadel a proplují kolem 3 lodě, ale je příjemných 15°C, takže volíme noc pod širákem. Smočím prsty ve vodě laguny, je příjemně teplá, ale divně mastná, takže koupání si raději rozmyslím.
Na přistávající letadla jsem si už zvykl z domu, ale co se tady dělo, byl opravdu děs. Hned vedle kempu stojí nějaká obrovská továrna, jejíž komín při vypouštění zplodin vydává charakteristický hučivý zvuk, takže celou noc jsem si připadal, jako bych vegetoval na středovém dělicím pásu D1 někde u Spořilova a ráno mě nakonec probudila velká kontejnerová loď, proplouvající podél břehu slabých 80m od nás. Zato máme poměrně pěkný výhled na Benátky, rýsující se na obzoru slabě prosvětleném pozvolna vycházejícím sluncem. Když platíme na vrátnici tučných 29,50 E a ve tři čtvrtě na osm kemp s ulehčením opouštíme, nemůžeme se ubránit otázce, jak může něco takového celoročně fungovat a nezkrachovat.
Příjezd do Padovy k výstavišti nečiní potíž, takže již pár minut po otevření burzy v devět hodin, po zaplacení vstupného 17,- E, ocitáme se v pavilonu rozděleném na tři části, v nichž probíhá burza. Protože nemáme tušení, jak je to tu velké a co od stánkařů lze očekávat, prohlížíme vše spíše zběžně a během tří hodin dosáhneme konce kryté burzy. Několik stánků je ještě venku, ale to je otázka chvíle. Pak vstupujeme do pavilonu, který je celý vyhražený pro prodej modelů. Velmi zajímavé věci se zde dají najít, ovšem také za patřičnou cenu. Pokračujeme velkou nekrytou burzou vozů na prodej, rovněž skýtající mnoho zajímavého od 600 Multiply přes 2300 S Coupé či předrenovační fiat 1200 TV po Lamborghini Countach či Rolls-Royce. Stále však zbývají ještě tři pavilony věnované výstavám veteránů. Prohlížíme část expozic, na nichž se kromě různých veteránských klubů či firem představil třeba i Fiat jako výrobce nebo policie.
Jelikož na další stánky s náhradními díly jsme již nenarazili a poněvadž jsme dosud kromě několika prospektů nic nepořídili, rozhodujeme se v půl třetí projít detailně znovu první část pavilonu s burzou. Byť prakticky minimálně každý třetí stánek má něco na fiaty, hemží se to víceméně jen díly na pětistovku, takže se dlouhou dobu zdá, že těch pár věcí na 850 kupé, šestistovku a 1100/103 E, které hledám, tu asi nepořídím. Avšak kdo se neptá, nic se nedozví, takže nakonec přece jen u jednoho prodejce po pár dotazech objevím sadu pístů na 850 Sporta a jsa díky tomu v dobrém rozmaru, utratím u něj ještě nezanedbatelnou částku za nový výfuk. Tím ovšem úspěchy opět končí. V půl šesté se už víceméně vypotácíme z pavilonu a dáváme si pauzu. Zbývá prohlédnout ještě část výstavních expozic, avšak vzhledem k tomu, že se musím tahat s výfukem, projdeme už jen několik stánků, které nás tematicky zaujaly a v půl sedmé, půl hodiny před zavírací dobou, opouštíme výstaviště.
Jsme docela unavení a navíc sprcha by po dnešním dni přišla maximálně vhod, takže opět se rozhodujeme navštívit kemp, ovšem každopádně ne Fusinu. Otevřený by měl být kemp Miramare v Punta Sabbioni, což je turistické městečko na samém konci kosy, která částečně uzavírá lagunu Veneta. Cestou si v supermarketu Famila Unicomm trhneme oba pěknou ostudu, nějak nás nenapadlo, že by se tolik let po zavedení Eura mohly sumy vyjadřovat v lirách... Mestre zdoláváme tentokrát bez potíží a když vyjíždíme z Jesola na kosu, míjíme ceduli informující, že až do konce výběžku nás očekává 26 kempů. Že by byl otevřený jediný?! Zkoušíme jeden po druhém, když však i sedmý i osmý jsou stejně potemnělé a nefunkční, jedeme raději rovnou do Miramare. Je to poslední z 26 kempů a nachází se tedy na samém konci kosy, což představuje zajížďku 20km. Je skutečně otevřený, v půl desáté tak rozbíjíme tábor a byť je tu dík chladnějšímu větru z otevřeného moře asi o 3°C méně než včera ve Fusině, ulehám opět pod širou oblohu - stále je to teplota spíše příjemná. Tom se však necítí poněkud ve své kůži a stele si ve voze.
Letadla tudy pouze vzlétala, takže kdyby mě uprostřed noci málem nezašlápli dva mladiství debilové, kteří se honili po kempu a mínili prohěhnout kolem vozu, za nímž jsem ležel já, vyspal bych se mnohem lépe. Přes noc se měnil čas na zimní, takže jsem celý den poněkud zmaten a ztrácím se v číslech. Tom sice bojuje s nějakým nachlazením, které si překvapivě uhnal minulou noc, avšak je krásný, slunečný den a příjemných 20°C, takže po zaplacení 22,- E odjíždíme ještě kousek na samý cíp kosy, pokochat se mořem a Benátkami, které odtud vidíme z opačné strany, než z Fusiny. Je tu poměrně dost rybářů, jeden z nich právě něco chytil, ale ani na těch zhruba 20 metrů, které mě od něj a jeho úlovku dělí, se to na rybu moc nepodobá, což potvrzuje i bezradný pohled rybáře, který se toho štítí dotknout a chvíli se to pokouší bezvýsledně klacíkem oddělit od návnady. Nakonec mu nezbývá, než použít prsty, které se mu podivně obarví do černa a ještě dlouho je otírá do kapesníku. Fotím si tento výjev a teprve doma vidím, že pan rybář ulovil chobotničku.
V deset dopoledne pak vyrážíme na cestu domů. Italskou část opět projíždíme mimo dálnici, abychom něco viděli. I viděli jsme, blízko Latisany jsme nalezli dílnu, před níž jako reklama stály tři pětistovky od Fiatu + jedna od Autobianchi a za branou bylo několik dalších. Po chvíli zevlování si nás všiml majitel, který nás ochotně pustil i do showroomu, kde stál naprosto špičkový 128 sedan a na dílně čekal silně orezlý a plesnivý F 1500L. Na dokončení čekalo také několik rozvrtaných pětistovek. Přes Udine svištíme na Tarvisio, ale u Gemony se dostáváme do kolony, v níž asi 5km pouze popojíždíme, aniž by bylo zřejmé, co je příčinou zdržení. Pak začneme po obou stranách silnice míjet řadu všemožně zaparkovaných aut, ke kterým se o něco později přidají také přeplněná parkoviště a několik desítek autobusů a to už se silnicí hrne oběma směry dav lidí. Ukazuje se, že na místním hrádku probíhají slavnosti tykví, neboli italský halloween. I na sever od epicentra jedeme ještě dobré 3km kolem řady stovek zaparkovaných vozů a člověka až napadá, kam se všichni ti lidé poděli.
Sotva vjedeme do Rakouska, čeká nás nepříjemná změna. Jakoby italové veškeré sluneční paprsky nechtěli pustit přes hranice, teplota doslova během několika kilometrů klesne o 10°C a oblohu pokryjí olověná mračna. Svištíme po dálnici a zprvu se dostáváme do slušné mlhy, později prozměnu do dvou několikakilometrových kolon, tvořících se kvůli pracem na dálnici. Přes Vídeň však opět projíždíme hladce a v půl desáté jsem doma. Na kontě máme přibližně 1700 km, ale Toma ještě dalších pár desítek čeká. Jsou pouhé 4°C a člověk se nemůže ubránit pocitu, že kdyby ujel ještě dalších pár set km do Polska, tak začne mrznout.
Byl to výlet doslovně za všechny prachy, na druhou stranu jsem už dlouho chtěl nějakou italskou burzu navštívit, takže jsem rád, že jsem to na vlastní kůži zažil a vím aspoň pro příště, co od toho čekat. Výhodné kupy to každopádně nejsou. Prodavači přesně věděli, co chtít, i když občas mi ty požadavky přišly až zcestné. Je to však možné východisko pro nákup dílů, které v Čechách nejsou...
- Plechoví pláťáci na setrvačník - pěkná hračka ze šedesátek
- Perfektní, velké modely F130 a F132 od Pochera. Ta stotříca byla za 350,- E...
- F2300 S Coupé na prodej
- 600D Multipla, v okamžiku focení již prodaná. Žádný z vozů na prodej neměl uvedenou cenu, jen telefonní kontakt
- Fiat 750 Moretti v sice téměř kompletním, avšak silně nálezovém stavu
- I 1100/103 se našla
- Policie na stánku předvedla krásnou Giuliu Combi, nákladní OM...
- ...a 600D Multiplu, vše s dobově oděnými figurínami a policejními značkami
- Inspirace: z jedné strany sedačka, z druhé bar
- Panoramica s naprosto šílenou nástavbou z roku 1972
- Krásný 1100 R Familiare ze stánku Fiatu. Vystavovali kromě něj 600D Multiplu, 1800 Familiara a 1100/103 Furgone
- Vzácný vozík Autobianchi Stellina 800
- Velmi zajímavý pohřební F130 se skvěl na stánku klubu majitelů Fiatu 130 spolu se 130 sedanem italského letectva a 130 kupé
- Na samém konci kosy... vlevo jsou vody laguny Véneta, vpravo otevřené moře
