Veteran rallye Podorlicko - Dobruška
Napsal: neděle 31. srpen. 2008 21:26
16. srpen 2008 – Veteran rallye Podorlicko – Dobruška
Tak to byla zajímavá akcička, velice zajímavá akcička. Upřímně přiznám, že bych o ní ani nevěděl, kdyby nereferoval Pedro. Posléze se na našich stránkách s pozvánkou pro Fiaty ozval i hlavní organizátor George Dka. Rádi jsme toho využili a přihlásili se. Duo Pedro a Pepa, jakožto místní, měli účast přímo povinnou. Mě a Divoše pak nadchla „sportovní“ kategorie. K rozdělení do kategorií nechť se vyjádří přímo George:
Pro naše skalní příznivce je určena třída sportovní. V této třídě pro Vás bude připravena soutěž na jakou jste u nás zvyklí – jízda dle itineráře s plněním soutěžních prvků. Nebude to žádný rodinný výlet k babičce, ale soutěž, kde mohou uspět jen ti nejšikovnější, ti, kteří se dokáží rychle orientovat a umí své vozidlo dokonale ovládat.
Pro ty z Vás, kteří mají raději výletní jízdy, je připravena třída turistická. Zde bude jednodušší itinerář, více času na projetí trati a více času na plnění úkolů tak, abyste se mohli dostatečně „kochat“ a vychutnat si poklidnou jízdu s Vaším veteránem.
Já vyjížděl již v pátek, domluvil jsem se s předsedou Karlem a vyzvedl ho odpoledne ve škole. Jeli jsme na jeho chalupu k Poděbradům, šestikilo pěkně šlapalo a v osm jsme již byli na místě. Počasí nic moc, mžení místy přecházející v déšť. To zas bude v autě vody.... Nicméně v podvečer přestalo pršet a my se těšili na sobotu, mohlo by být lépe.
Bohužel, ani sobotní ráno nevypadalo lépe, ocelově šedá obloha neslibovala letní počasí a záhy začalo pršet. Přejímka do devíti hodin si žádala odjezd krátce po sedmé a celou cestu do vozu tekla voda.
Devátá odbila, přivítala nás Dobruška a Pedro s Pepou, klub reprezentují s Fiatem 850. Divoš díky neočekávaným událostem nedorazil. Okukujeme zúčastněné vozy, Buick, Simca, Renault, VW, Tatra, Škoda či Porsche. V poněkud předrenovačním stavu byl jeden závodní a jeden hasičský Žigul. Celkem nějakých 40 automobilů a 8 motorek.
Po zaregistrování dostáváme itinerář s pokyny k jednotlivým etapám. Musím smeknout, podle takhle skvěle zpracovaného itineráře jsem ještě nejel. Zhruba dvaceti stránkový sešit byl rozdělený do 5 etap. Jízda podle fotek a mapy, šipkový itinerář obohacený o různé „špeky“, itinerář zvaný „ostnatý drát“, azimut. K tomu hledání samokontrol a různých objektů dle fotek.
S Karlem jsme promýšleli nejlepší taktiku pro průjezd první etapy. 8 fotek = 8 míst v Dobrušce = 8 kontrol. Nezáleží na pořadí, stačí získat 8 písmen a složit z nich název cíle první etapy. Máme na to 50 minut.
„Jedeš s námi nebo proti nám“ ptá se Pedro. Dohodneme se na vzájemné spolupráci, přeci jen kluci jdou místní, my to budeme jistit zezadu, rozhodnou kontroly.
Startuje se stylem Le Mans, starosta města neváhá, v deset zazní startovní výstřel. Posádky přibíhají ke strojům, nastává lehký chaos, zjišťujeme, že konkurenční vozy míří stejným směrem jako my, veteráni se kupí před nádražím. Pedro a Pepa nezaváhá, bleskem objíždíme všechny kontroly, za 12 minut již vyjíždíme z města. Karel sice sleduje mapu a my jedeme tak jak jsme si trasu sami vytyčili, ovšem nedaří se poskládat název obce a nalézt cílové místo. Zastavují nás pořadatelé, netušíme proč. Pedro a Pepa odjíždějí, nás se pořadatelé ptají kam jedeme. Zavrtáme se do mapy a po chvíli nalézáme nedalekou vesnici odpovídající počtu písmen. „Správně, tak jeďte, a jeďte co to dá.“ obdržíme další pokyny. „Co tam jenom dělá ta městská policie?“ Zhruba v sedmdesátikilometrové rychlosti míjíme vůz Městské policie s radarem. S radarem? ????? A safra. Co to na nás ti pořadatelé zase chystají? Nic, alespoň v cíli první etapy nic. Jsme třetí, před námi je pouze Porsche. Soutěžní úkol, jízda na tandemovém dvoukole. P&P nasedají, bravurně zvládají jízdu po vytyčené trase za 29 vteřin. I když chvílemi se jim moc nedaří zatáčet. Ech. To jsem netušil co čeká nás. Horké chvilky. Jízda na rozvrzaném kole málem skončila na hromadě hnoje, fakt drsný. 41 vteřin a to je vrcholný výkon. Na takové kolo už nechci sedat.....
Start druhé etapy, počítáme si čas na průjezd a vyrážíme na trasu. Pohoda šipkový itinerář.....eee??? „Kluci jedou špatně, tady je zrcadlově nakreslená křižovatka.“ soudí Karel. „Aha.“ Troubím a jedu na opačnou stranu. Zapisujeme první písmeno které nalézáme, což je vlastně kontrola průjezdu. 4 samokontroly a křižovatky s testovou otázkou. Azimut 115°, což vůbec netušíme kterým je směrem. Samozřejmě jedeme špatně a ztrácíme drahocenný čas, pak volíme tu správnou odbočku, je to dobré, nalézáme další písmeno. Kontrola, hasičské čerpadlo se spalovacím motorem, odhad roku výroby, 1920 nebo snad 1930? Nakonec dávám 1932.
A „ostnáč“. Jsme v pytli, tenhle typ itineráře neznáme, vypadá to jako..... žebřík? No nic jedeme rovně, až do Dobrušky. Tam vůbec netušíme jak dál, další část itineráře prostě nenavazuje, máme zahnout na parkoviště, ale nic tam není. A nejsme jediní bloudící, míjíme stále více bloudících vozů, dokonce i z turistické kategorie, která má jednodušší itinerář. Poté co již asi půl hodiny bloudíme po okolí, identifikujeme náměstí. Tam se odpíchneme dále a itinerář rázem navazuje, nacházíme další písmena a dokonce i ono postrádané parkoviště s kontrolou. Do Pepy tam při panujícím zmatku nacouvá Tatra, Fiat přežil bez škrábance, zato Tatra má rozbité sklíčko zadního světla. Jízda zručnosti - prkno, slalom – klasika, pohoda. Ale je to na čas. A jé. Takže na to šlapu, kroutím volantem a čas..... 23 vteřin, což je o tři méně než P&P, radujeme se. A jedeme dále, už není čas, spočítaný limit na průjezd za chvíli vyprší. Doslova letíme do cíle.
Cíl, akorát. Nové Město nad Metují, oběd. Stále prší, takže přestože je čas na prohlídku města, a že je co prohlížet, jdeme rovnou na oběd. Po obědě ještě sladká tečka, zmrzlina.
Start třetí etapy, 31.6 kilometru trasy, další 4 samokontroly, křižovatka s testovou otázkou, zrcadlově zakreslené křižovatky, chvíli v itineráři nalézáme kilometry dílčí, pak zase celkové. A jako bonbónek 8 fotek objektů na trati. Opět časový limit, tentokrát 100 minut. Máme co dělat. Úkol s testovými otázkami, prohlídka moto-muzea.
4. etapa, další počítání času, samokontroly číslo 9 až 13. Úkoly, testové otázky, a v Dobrušce na parkovišti, druhý pokus na jízdu zručnosti. Vystrkuji Karla, aby zbytečně nezatěžoval auto a já mohl vylepšit předchozí čas. Změna je život, beru ho zase zpět. Jízda je sice opět měřená, ale máme to zajet za stejný čas! Pravidelnost! A dál, zase azimut, tentokrát se daří na první pokus. Jízda podle fotek, itinerář bez kilometrů nebo naopak bez křižovatek. Poznat na modelu autíčka o jakou značku se jedná..... což bylo konečně něco pro nás. Autíčkem byl dobře známý Seat 800, toliko čtyřdveřová verze Fiata šestistovky. Ještě vyplnit všeobecný test, no, to nám moc nešlo. Jak jsme se dozvěděli v cíli, z těch 8 otázek byly dobře 3. A ještě otázečka na postřeh, týkalo se moto muzea.... Cíl a poslední úkol, z fotek částí motocyklů a automobilů určit značku a typ, snadné, z 8 určujeme 3, P&P dokonce 4. Večeře. Nepřestává pršet, prší v podstatě celý den.
Vyjíždíme na závěrečnou etapu, již bez jízdního výkazu, přesto sledujeme poslední úkol samokontroly. A dobře děláme, v cíli se na něj totiž zákeřně zeptají.....
Jsme první, tedy v cíli, je 16 hodin. Do vyhlášení výsledků zbývají ještě více než 4 hodiny. Takže tlacháme a prohlížíme vozy. Nehoda není náhoda, motocykl K 750, jinak též ruský Dněpr, zezadu „sestřelil“ VW brouka. Dněpr bez poskvrnky, VW má na odpis zadní lampu, blatník, čelo, nárazník, ohnuté je dokonce i tažné. Zajímavý je i Citröen GS v origo stavu najeto 80 tis. V podobném stavu je Vaz 2101 – 60 tis km, Škoda 110 R, zkrátka je co obdivovat.
Výsledky se začínají vyvěšovat krátce po osmé, vyhlašování je v osm. Čekáme napjatí jako kšandy. Už je to tu!! Vyhlašování výsledků.
Začíná se pěkně od třetího místa, nejprve kategorie turistická auto, pak moto. Následuje moto sportovní a konečně i naše auto sportovní. A super!! Pepa & Pedro jsou první, my v těsném závěsu za nimi druzí. P& P ještě získávají cenu za nejlepší posádku v kategorii auto celkové. A s nejvyšším počtem bodů se stávají i absolutními vítězi celé soutěže. Maximální úspěch. Na památku pak každý dostává velmi zvláštní diplom, ano oni ti městští policisté fotili auta na pamětní listiny!! Krása, tak to tu ještě nebylo! Pěkný záznam o rychlosti a fotečka. Jen Pepa nic nedostal, radar ho nestihl, jel prý moc rychle......
Přejíždíme do nedalekého Domašína, kde budeme přespávat u rodičů P & P. Museli jsme vyprávět zážitky, kudy vedla trasa a tak. Následovalo prohlížení fotek a videí ze soutěží, zkrátka spát jsme šli až ve dvě ráno.
Neděle, vstávat se moc nechtělo, mžení nějak ne a ne ustat. A tak v poklidu a beze spěchu snídáme. Poohlížíme se po Fiatářských garážích a to již pomalu přestává pršet a začíná svítit sluníčko.
A jedeme ke Karlovi do Podmok. Je krásný den, dělá se pěkný pařák, na zahradě otvírám dveře, kapoty, vyndávám koberce, mokrou sedačku........ suším. Pomáhám Karlovi s fasádou domu. Zábava do pozdních odpoledních hodin. A pak už jedem dom.
PS: Skvělé, prostě skvělé. Tak přesně to jsem od této akce očekával, dobrodružství a spád, pěkná projížďka. Po soutěžích ve kterých se kochám poklidnou jízdou příjemná změna. Organizace perfektní, není co vytknout. Účast hatí akorát počasí, déšť je nepřítelem všech podobných akcí. Nevlídné počasí pak působilo problémy i v restauracích, nebylo prostě dost místa pro všechny. I proto jsme tak záhy přijeli do cíle.
Tak to byla zajímavá akcička, velice zajímavá akcička. Upřímně přiznám, že bych o ní ani nevěděl, kdyby nereferoval Pedro. Posléze se na našich stránkách s pozvánkou pro Fiaty ozval i hlavní organizátor George Dka. Rádi jsme toho využili a přihlásili se. Duo Pedro a Pepa, jakožto místní, měli účast přímo povinnou. Mě a Divoše pak nadchla „sportovní“ kategorie. K rozdělení do kategorií nechť se vyjádří přímo George:
Pro naše skalní příznivce je určena třída sportovní. V této třídě pro Vás bude připravena soutěž na jakou jste u nás zvyklí – jízda dle itineráře s plněním soutěžních prvků. Nebude to žádný rodinný výlet k babičce, ale soutěž, kde mohou uspět jen ti nejšikovnější, ti, kteří se dokáží rychle orientovat a umí své vozidlo dokonale ovládat.
Pro ty z Vás, kteří mají raději výletní jízdy, je připravena třída turistická. Zde bude jednodušší itinerář, více času na projetí trati a více času na plnění úkolů tak, abyste se mohli dostatečně „kochat“ a vychutnat si poklidnou jízdu s Vaším veteránem.
Já vyjížděl již v pátek, domluvil jsem se s předsedou Karlem a vyzvedl ho odpoledne ve škole. Jeli jsme na jeho chalupu k Poděbradům, šestikilo pěkně šlapalo a v osm jsme již byli na místě. Počasí nic moc, mžení místy přecházející v déšť. To zas bude v autě vody.... Nicméně v podvečer přestalo pršet a my se těšili na sobotu, mohlo by být lépe.
Bohužel, ani sobotní ráno nevypadalo lépe, ocelově šedá obloha neslibovala letní počasí a záhy začalo pršet. Přejímka do devíti hodin si žádala odjezd krátce po sedmé a celou cestu do vozu tekla voda.
Devátá odbila, přivítala nás Dobruška a Pedro s Pepou, klub reprezentují s Fiatem 850. Divoš díky neočekávaným událostem nedorazil. Okukujeme zúčastněné vozy, Buick, Simca, Renault, VW, Tatra, Škoda či Porsche. V poněkud předrenovačním stavu byl jeden závodní a jeden hasičský Žigul. Celkem nějakých 40 automobilů a 8 motorek.
Po zaregistrování dostáváme itinerář s pokyny k jednotlivým etapám. Musím smeknout, podle takhle skvěle zpracovaného itineráře jsem ještě nejel. Zhruba dvaceti stránkový sešit byl rozdělený do 5 etap. Jízda podle fotek a mapy, šipkový itinerář obohacený o různé „špeky“, itinerář zvaný „ostnatý drát“, azimut. K tomu hledání samokontrol a různých objektů dle fotek.
S Karlem jsme promýšleli nejlepší taktiku pro průjezd první etapy. 8 fotek = 8 míst v Dobrušce = 8 kontrol. Nezáleží na pořadí, stačí získat 8 písmen a složit z nich název cíle první etapy. Máme na to 50 minut.
„Jedeš s námi nebo proti nám“ ptá se Pedro. Dohodneme se na vzájemné spolupráci, přeci jen kluci jdou místní, my to budeme jistit zezadu, rozhodnou kontroly.
Startuje se stylem Le Mans, starosta města neváhá, v deset zazní startovní výstřel. Posádky přibíhají ke strojům, nastává lehký chaos, zjišťujeme, že konkurenční vozy míří stejným směrem jako my, veteráni se kupí před nádražím. Pedro a Pepa nezaváhá, bleskem objíždíme všechny kontroly, za 12 minut již vyjíždíme z města. Karel sice sleduje mapu a my jedeme tak jak jsme si trasu sami vytyčili, ovšem nedaří se poskládat název obce a nalézt cílové místo. Zastavují nás pořadatelé, netušíme proč. Pedro a Pepa odjíždějí, nás se pořadatelé ptají kam jedeme. Zavrtáme se do mapy a po chvíli nalézáme nedalekou vesnici odpovídající počtu písmen. „Správně, tak jeďte, a jeďte co to dá.“ obdržíme další pokyny. „Co tam jenom dělá ta městská policie?“ Zhruba v sedmdesátikilometrové rychlosti míjíme vůz Městské policie s radarem. S radarem? ????? A safra. Co to na nás ti pořadatelé zase chystají? Nic, alespoň v cíli první etapy nic. Jsme třetí, před námi je pouze Porsche. Soutěžní úkol, jízda na tandemovém dvoukole. P&P nasedají, bravurně zvládají jízdu po vytyčené trase za 29 vteřin. I když chvílemi se jim moc nedaří zatáčet. Ech. To jsem netušil co čeká nás. Horké chvilky. Jízda na rozvrzaném kole málem skončila na hromadě hnoje, fakt drsný. 41 vteřin a to je vrcholný výkon. Na takové kolo už nechci sedat.....
Start druhé etapy, počítáme si čas na průjezd a vyrážíme na trasu. Pohoda šipkový itinerář.....eee??? „Kluci jedou špatně, tady je zrcadlově nakreslená křižovatka.“ soudí Karel. „Aha.“ Troubím a jedu na opačnou stranu. Zapisujeme první písmeno které nalézáme, což je vlastně kontrola průjezdu. 4 samokontroly a křižovatky s testovou otázkou. Azimut 115°, což vůbec netušíme kterým je směrem. Samozřejmě jedeme špatně a ztrácíme drahocenný čas, pak volíme tu správnou odbočku, je to dobré, nalézáme další písmeno. Kontrola, hasičské čerpadlo se spalovacím motorem, odhad roku výroby, 1920 nebo snad 1930? Nakonec dávám 1932.
A „ostnáč“. Jsme v pytli, tenhle typ itineráře neznáme, vypadá to jako..... žebřík? No nic jedeme rovně, až do Dobrušky. Tam vůbec netušíme jak dál, další část itineráře prostě nenavazuje, máme zahnout na parkoviště, ale nic tam není. A nejsme jediní bloudící, míjíme stále více bloudících vozů, dokonce i z turistické kategorie, která má jednodušší itinerář. Poté co již asi půl hodiny bloudíme po okolí, identifikujeme náměstí. Tam se odpíchneme dále a itinerář rázem navazuje, nacházíme další písmena a dokonce i ono postrádané parkoviště s kontrolou. Do Pepy tam při panujícím zmatku nacouvá Tatra, Fiat přežil bez škrábance, zato Tatra má rozbité sklíčko zadního světla. Jízda zručnosti - prkno, slalom – klasika, pohoda. Ale je to na čas. A jé. Takže na to šlapu, kroutím volantem a čas..... 23 vteřin, což je o tři méně než P&P, radujeme se. A jedeme dále, už není čas, spočítaný limit na průjezd za chvíli vyprší. Doslova letíme do cíle.
Cíl, akorát. Nové Město nad Metují, oběd. Stále prší, takže přestože je čas na prohlídku města, a že je co prohlížet, jdeme rovnou na oběd. Po obědě ještě sladká tečka, zmrzlina.
Start třetí etapy, 31.6 kilometru trasy, další 4 samokontroly, křižovatka s testovou otázkou, zrcadlově zakreslené křižovatky, chvíli v itineráři nalézáme kilometry dílčí, pak zase celkové. A jako bonbónek 8 fotek objektů na trati. Opět časový limit, tentokrát 100 minut. Máme co dělat. Úkol s testovými otázkami, prohlídka moto-muzea.
4. etapa, další počítání času, samokontroly číslo 9 až 13. Úkoly, testové otázky, a v Dobrušce na parkovišti, druhý pokus na jízdu zručnosti. Vystrkuji Karla, aby zbytečně nezatěžoval auto a já mohl vylepšit předchozí čas. Změna je život, beru ho zase zpět. Jízda je sice opět měřená, ale máme to zajet za stejný čas! Pravidelnost! A dál, zase azimut, tentokrát se daří na první pokus. Jízda podle fotek, itinerář bez kilometrů nebo naopak bez křižovatek. Poznat na modelu autíčka o jakou značku se jedná..... což bylo konečně něco pro nás. Autíčkem byl dobře známý Seat 800, toliko čtyřdveřová verze Fiata šestistovky. Ještě vyplnit všeobecný test, no, to nám moc nešlo. Jak jsme se dozvěděli v cíli, z těch 8 otázek byly dobře 3. A ještě otázečka na postřeh, týkalo se moto muzea.... Cíl a poslední úkol, z fotek částí motocyklů a automobilů určit značku a typ, snadné, z 8 určujeme 3, P&P dokonce 4. Večeře. Nepřestává pršet, prší v podstatě celý den.
Vyjíždíme na závěrečnou etapu, již bez jízdního výkazu, přesto sledujeme poslední úkol samokontroly. A dobře děláme, v cíli se na něj totiž zákeřně zeptají.....
Jsme první, tedy v cíli, je 16 hodin. Do vyhlášení výsledků zbývají ještě více než 4 hodiny. Takže tlacháme a prohlížíme vozy. Nehoda není náhoda, motocykl K 750, jinak též ruský Dněpr, zezadu „sestřelil“ VW brouka. Dněpr bez poskvrnky, VW má na odpis zadní lampu, blatník, čelo, nárazník, ohnuté je dokonce i tažné. Zajímavý je i Citröen GS v origo stavu najeto 80 tis. V podobném stavu je Vaz 2101 – 60 tis km, Škoda 110 R, zkrátka je co obdivovat.
Výsledky se začínají vyvěšovat krátce po osmé, vyhlašování je v osm. Čekáme napjatí jako kšandy. Už je to tu!! Vyhlašování výsledků.
Začíná se pěkně od třetího místa, nejprve kategorie turistická auto, pak moto. Následuje moto sportovní a konečně i naše auto sportovní. A super!! Pepa & Pedro jsou první, my v těsném závěsu za nimi druzí. P& P ještě získávají cenu za nejlepší posádku v kategorii auto celkové. A s nejvyšším počtem bodů se stávají i absolutními vítězi celé soutěže. Maximální úspěch. Na památku pak každý dostává velmi zvláštní diplom, ano oni ti městští policisté fotili auta na pamětní listiny!! Krása, tak to tu ještě nebylo! Pěkný záznam o rychlosti a fotečka. Jen Pepa nic nedostal, radar ho nestihl, jel prý moc rychle......
Přejíždíme do nedalekého Domašína, kde budeme přespávat u rodičů P & P. Museli jsme vyprávět zážitky, kudy vedla trasa a tak. Následovalo prohlížení fotek a videí ze soutěží, zkrátka spát jsme šli až ve dvě ráno.
Neděle, vstávat se moc nechtělo, mžení nějak ne a ne ustat. A tak v poklidu a beze spěchu snídáme. Poohlížíme se po Fiatářských garážích a to již pomalu přestává pršet a začíná svítit sluníčko.
A jedeme ke Karlovi do Podmok. Je krásný den, dělá se pěkný pařák, na zahradě otvírám dveře, kapoty, vyndávám koberce, mokrou sedačku........ suším. Pomáhám Karlovi s fasádou domu. Zábava do pozdních odpoledních hodin. A pak už jedem dom.
PS: Skvělé, prostě skvělé. Tak přesně to jsem od této akce očekával, dobrodružství a spád, pěkná projížďka. Po soutěžích ve kterých se kochám poklidnou jízdou příjemná změna. Organizace perfektní, není co vytknout. Účast hatí akorát počasí, déšť je nepřítelem všech podobných akcí. Nevlídné počasí pak působilo problémy i v restauracích, nebylo prostě dost místa pro všechny. I proto jsme tak záhy přijeli do cíle.