Nová a jistě přínosná akce pořádána jediným člověkem, Gézou..... Zval nás již loni na Slovenském setkání Fiat a znovu pak v Bartošovicích. Po velmi usilovném snažení a získávání posádek či spolujezdců však nakonec jel pouze jeden Fiat. Přitom vypadala účast nadějně, dvě dvojposádky a možná i třetí. Týden před akcí to však nějak vyšumělo do ztracena a zbyl jsem já s Ondrejem. Nemělo smysl tvořit dvě posádky ze dvou fiatů a dvou fiatářů, spojili jsme tedy úsilí do posádky jediné. Snad z důvodů větší reprezentativnosti, snad z toho, že mě čeká nudných 200 kilometrů do Brna jsme pro cestu do Maďarska zvolili Ondrejovo 850 Sport Coupe a já pro přiblížení do Brna civilní vůz.
Čtvrtek odpoledne, sedm hodin, jedu z Prahy. Cesta je klidná, až nudná, v Brně a posléze u Ondreje jsem po deváté večerní. Probíráme cestu, večeříme, diskutujeme nad programem letní dovolené a výjezdem na rakouský Grossglockner. Ať jsme fit, spát jdeme v jednu ráno.
Pátek. Vstáváme v osm, vyjeli bychom rádi v devět. Jsme sami dva a tak se daří, nikdo nezdržuje. Ještě volá Míra Jucha, připojí se k nám u Lanžhotu a ať vezmeme náhradní benzínovou pumpu.
Nakupujeme nějaké pití a pochutiny, pro jistotu. Přeci jen máme v živé paměti hladová jídla loni v Polsku. Tankujeme a ....první problém. Píchli jsme, pravá přední pneumatika je zcela prázdná. Sic nikde není vidět hřeb, střep či jiná nepříjemnost, kolo však leží na ráfku. Bagrujeme z kufru řádně zaskládanou rezervu, přičemž naši činnost s potěšením sleduje několik řidičů kamionů. Sdělujeme aktuální dojmy Mírovi, zdržíme se, je na tom podobně, pumpa na voze stále stávkuje....
Další zastávka v Hustopečích, u pneuservisu vzbudíme malý rozruch, auto je nevšední a zajímavé. Pneumatika je záhy zuta, duše vyrvána na denní světlo a záhy zjišťujeme i příčinu úniku, duše je téměř vejpůl, což nemá cenu opravovat. Asi po půl hodině vyjíždíme s jinou duší a opravenou pneumatikou.
Lanžhot, setkání s Fiatem 850, seznamujeme se s posádkou - Pavlem a jeho synem Timem a vítáme s Mírou Juchou. Ten má na vozíku za Fiatem Punto naloženu F 500. S tak početnou posádkou a objemnou bagáží to prý v jednom voze nelze zvládnout.....
Jedeme rovnou na Bratislavu. Ondrej zná cestu a tak místo navigování tiše klimbám nad mapou. Řidič něco cestou vypráví, a když se ani po půl hodině odpovědi nedočká pozorněji se zadívá, co že to tak sleduji v mapě. A já mezitím statečně chrním zavěšený v pásech.
Cesta je klidná a pohodová, občas zastavujeme na nutné technologické pauzy, je zatracená zima a studený vítr. Projíždíme Slovensko i Rakousko, v Rakousku jsou sice trochu nepříjemné kontroly na hranicích, ale dá se to přežít. Míříme na Šoproň. Těsně u hranic s Maďarskem pak ztrácíme vlečné posádky. Trapně na ně čekáme, zatímco oni si jedou k hranicím po dálnici. Znovu se potkáváme až v Maďarsku.
Šoproň, město zajímavé, ovšem příliš nás neuchvátilo, okukujeme památky v centru, zevlujeme po bulvárech, hlavním programem je beztak veksl. A jedeme dál, je to ještě nějakých 150 kilometrů. Problém, 850 nejede, tedy Pavlova berlina, zlobí palivová pumpa. Měníme membránu, pak již to jede bez problémů. Čas pokročil, je rozhodnuto o jízdě bez dalších zastávek až do Zalaszentgrötu. Naviguji, není to zase tak těžké, pokud zrovna neusínám..... Termál a tím pádem i místo srazu jistě najdeme.
Nutno přiznat, že nebýt Pavla a jeho obstojné znalosti místní řeči, asi bychom kroužili po okolí Zalaszentgrötu delší dobu. Po navigaci domorodců areál nalézáme lehce. Vidíme fiaty, jsme na místě. Je šest večer, vítáme se s účastníky srazu, samí Češi a Slováci. 8 vozů z Čech, 3 vozy ze Slovenska, 3 vozy z Maďarska. Ohromující účast. K vidění je Fiat 850 BN i SC, 128 Nuova, 500, X 1/9, 124 Spider, Alfa Romeo GTV, Fiat Topolino, někdy k ránu pak přijíždí ještě 5 vozů Steyer z Maďarska (700 C, 650 T, 650 TR, 500 S, Haflinger). Stavíme stany, je akorát čas k večeři. Nově postavený areál termálních lázní je nám celý k dispozici, což je nebývalý luxus. A tak v osm večer odhazujeme svršky i zábrany a skáčeme do vody, teplota 35°C je fajn, ale 39°C ještě lepší. Rácháme se jako hroši. Ještě je potřeba vyzkoušet krytý bazén, avšak ani zrychlený přesun nepomohl vůči brutální zimě, která panovala venku, sice „jen“ 15 stupňů, ale zkuste vylézt rozpařený z horké vody! A k tomu poněkud větrno. Další bazénky s vodou 27°C, 29°C, 32°C, 36°C na nás čekaly uvnitř krytého areálu. Tož směle do toho, koupali jsme se a užívali si pohody ve vyhřívaných bazénech, popíjelo se vínko, tlachalo. Čas plynul jen pozvolna a řádně rozmočení jsme šli spát po půlnoci.
Sobotní program, byl setkáním vozů Fiat s náplní v podobě výletu a poznávaní cizí země. Žádná soutěž, jen odpočinek a užívání si. Takže pohoda, vlastně taková dovolená.
Ráno nás probudilo sluníčko, před snídaní jsme si rychle zaplavali a dokonale se tak probudili, snídaně nám o to víc chutnala....
V 10 dopoledne přejezd v koloně do Keszthely na břeh Balatonu. Před odjezdem jsme ještě stihli odhalit závadu na Pavlově 850 a předejít tak možnému požáru vozu. Skrz vzduchový filtr totiž kapal olej na výfukové svody. Opraveno bylo až když už se vozy řadily na start. Kochali jsme se krajinou maďarského venkova a nahlas přemýšleli nad dalším programem. Parkování na nádvoří zámku v Keszthely bylo vskutku luxusní a možností jak využít volného času mnoho. Z pestré nabídky muzeí jsme zvolili muzeum modelové železnice, které nabízelo nevšední a unikátní, snad největší evropskou modelovou železnici. Její důkladná prohlídka zabrala téměř hodinu, pak procházka městem, parkem a ochutnávka zmrzliny a už je tu další program. Jedna hodina po poledni, odjezd na „guláš párty“. Jakási zapomenutá vesnička zvaná Sümegprága pro nás měla pravý maďarský kotlíkový guláš, vychutnali jsme ho ve stanu na zahradě rodinného domku. A jaký dojem si odnáším? Zatraceně horký gulášek, výborné domácí sýrové pagáče, lehký třešňový závin (česky též štrůdl) a dobrou náladu.
Další program již byl poněkud soukromějšího rázu, naše skupinka navštívila hrad Sümeg, impozantní dominantu stejnojmenného města. K vidění bylo leccos zajímavého, nějaké ty expozice středověkých předmětů, ruční ražba mincí, velice útulná mučírna, a excelentní výstavka cínových vojáků. Poté co jsme se dosyta vynadívali vyrážíme zpět do Zalaszengtrötu, už se těšíme na koupání v termálech.
Večeře a pak již jen vychutnáváme různě teplé bazény. Poleháváme ve vodě, popíjí se víno a zase klábosíme. Tentokrát vydržíme až do jedné ráno.
Neděle, opět ranní osvěžení v bazénu, snídaně a já s Ondrejem jedeme do Hévízu na trhy, sehnat mletou papriku (tož pravý suvenýr z Maďarska :-
). Poněkud se nám to protahuje neb se nedaří trh nalézt, dojíždíme až do Keszthely, získáváme informaci o konání trhů v Hévízu a tak jedeme zpět. A nakupujeme. Zpátky se vracíme až na oběd. Po obědě se loučíme a ještě naposledy vychutnáváme bazény. S Mírou a Pavlem si dáváme sraz až cestou, protože už je docela pozdě, moc se nezdržujeme a jedeme rovnou na Bratislavu, kde je v hustém provozu zase ztrácíme.... Sjíždíme z dálnice, zatímco oni po ní pokračují dále. Loučíme se alespoň telefonicky.
Do Zbýšova u Brna přijíždíme po nonstop jízdě v půl osmé večer, prohlížíme fotky a domlouváme se na akci v dalším týdnu. Pak se i já vydávám na cestu domů. Únavná a nudná jízda po dálnici pro mě končí v půl dvanácté a já jsem konečně doma.
PS: Byli jsme zvědaví jak probíhá akce v Maďarsku. A dojmy? Nešlo ani tak o soutěž, jako spíše o dovolenou.... Stylové koupání v termálech nadchne i ty nejnáročnější, typické jídlo zaujme gurmány. Je to zase jiná akce než na jaké jsme zvyklí, připomíná spíše naše dovolené. Dojem dobrý, bude-li se akce konat zas, zvážíme delší pobyt....
By mě zajímalo, jaké to může mít jízdní vlastnosti v zatáčkách 
Ale vzhledem k tomu, že to není určeno pro "každodenní ježdění" (dokonce ani takový kósek ze Švajcu ta výprava nejela "po svých", ale vlakem do Vídně), tak jde asi spíše o recesi, než o nějaké užitné vlastnosti.