8. – 11. květen 2008 – 4. Fiat meeting zámek Bartošovice
Copak to tu máme? Jedno setkání Fiatů na Moravě! Tuto akci si nelze nechat ujít obzvláště když je zajímavý program připravený k 50-ti letému výročí Fiat klubu Ostrava. Program je tak nabitý, že přinutil pořadatele k přesunutí termínu a prodloužení akce na 4 dny.
Letos naši „klubáci“ nějak stávkují a z Prahy vyjíždí pouze moje 850, nutno dodat, že se spolujezdci Kačkou a Divošem, kterému zrovna stávkují vozy....
Je středa 7. května 2008, 17:00:00, vyjíždíme z garáže směr Brno. Ondrej a Vlasovec nás očekávají za Brnem. I přes slušné zatížení vozu to Fiat zvládá pohodovým tempem 100 km/h a těšíme se na brzké shledání. Ovšem znáte D 1 ?! Na 145 kilometru dálnice nastává drobné zdržení kvůli několika nehodám, o pár kilometrů dále znovu a pak ještě jednou a aby toho nebylo málo také v Brně doprava nějak vázne, zdržení v kolonách je více než hodinové. Ondrej po katastrofických zprávách z D1 vyráží napřed, jede totiž, po několika letech znovu oživeným Fiatem 850 SC. Je to první delší jízda a vcelku rozumně si nechává časového „fóra“.
My se pak mimo kolony ještě lehce zdržíme v Brně, tankujeme a nakupujeme nějaké poživatiny, zároveň zjišťuji, že na té zatracené hrbaté dálnici někde leží moje zadní mlhovka....
Bartošovice jsou setsakra daleko, jedeme a stále jedeme, nakonec po nějakých 400 kilometrech přijíždíme do cíle, v jedenáct večer. Vítáme s těmi co jsou ještě při vědomí, zejména s Tomem, kterému zcela výjimečně Fiat 125p dojel bez potíží. Probíráme novinky, co, kdo, s čím a jak. Zítřejší program, však vyžaduje brzké vstávání a tak záhy (v 1:00) uléháme.
Čtvrtek 8. 5. 2008, 7:00:00, právě začíná velmi lákavý program, totiž výjezd do polských Tych na exkurzi po výrobním závodu Fiat. Kolona vozů je skutečně pestrá o národnostním složení nemluvě. K vidění jsou obvyklé modely Fiat 500, 850, 125, 128, 127, 124, X 1/9, 131, exkluzivní 850 Moretti ..... i nějaké ty modernější kousky...... Panda 4x4, Uno, Palio, New 500. Zastoupeno je Maďarsko - Géza s Fiatem 500, pak Itálie, což jsou tři pěkné kousky Fiatu 500, navíc dva v úpravě Abarth. A nechybí ani Slovensko – 128 SC, Fiat 127. Kolona se rozrůstá na bezince ve Frýdku-Místku, čímž však nabíráme lehké zpoždění. Ono také jet 200 kilometrů v koloně 30 vozů je poměrně komplikovanou záležitostí. Další obohacení kolony přichází v Polsku, přidávají se dva vozy Fiat 124 Spider, Fiat Dino Coupe, konečně i Fiat 600 a jedna tuzemská (pro nás vlastně zahraniční) X 1/9. Další zastávkou jsou až Tychy, je 10:15, přidávají se další exkurze chtiví fiatáři, zejména několik polských vozů - Fiat 128 SC, Polski Fiat 508 z roku 1935, Fiat 1500 L a velmi zajímavé ač neitalské Volvo 1800 ES.
To už nás netrpělivě nahání průvodce a v rychlosti uděluje pokyny... NEFOTIT, NEKOUŘIT, NEZDRŽOVAT a JDEME.....
Fabrika je moderní, na což jsou místní hrdí a na tak na úvod shlédneme více méně dokumentární snímek propagující značku Fiat, zvláštní kapitola je věnována vozům Fiat New 500, Fiat Panda a končící výrobě vozů Fiat Seicento.
A jdeme na to. Čekáme nějaké chaotické scénky, zkrátka něco podobného jako v Itálii, ale v tomto ohledu jsme zklamáni. Karoserie jsou svářeny roboty, zaměstnanci pouze dohlížejí, případně kontrolují.... Montáž vozů je ale něco jiného, ta už je dílem lidských zdrojů. Se zaujetím sledujeme zrod vozu New Fiat 500 a jeho první nastartování po kompletaci. Neuvěřitelné. Zdařilo se. A znovu, a znovu. A ještě jednou. Zkrátka daří se. Největší dojem na nás udělalo závěrečné spasování karoserie, kde vydatně pomáhalo kladivo a hrubé násilí....
Konec. Jsme vyprovozeni na parkoviště, fotí se nějaké ty skupinovky pro pamětní síň závodu. Rozhoduje se o dalším programu, tak kampak pojedeme....? Asi zpět do Čech, máme hlad, navíc právě začíná pršet. Příznivá předpověď nějak nepočítala s naším výjezdem do Polska, vjíždíme do nechutné bouřky která záhy mění můj vůz v bazének, při pauze ždímeme hadry a vzpomínáme na teplé sluneční paprsky....
Pozdní oběd nebo spíše večeři si dáváme na tradičním místě, ve Fulneku U Jelena. Pak zpátky do Bartošovic, nějaký ten pokec a karetní párty do 3 hodin ráno.
Díky tomu v pátek tak nějak prošvihneme hromadný odjezd, vstáváme až v devět a to již všichni odjíždějí. Čeká na nás akorát Michal s Petrou...... no, čekají. Ivoš se vzdává kultury, jedu sám, vlastně ne, přisedám k Michalovi a Petře do Fiatu 128 rally. Takže, dáme si soukromý program, jedeme na zámek Hradec nad Moravicí. A jsme příjemně překvapeni, zámek byl vyhlášen nejpohádkovějším objektem v ČR a nutno dodat, že právem. Zámek je vlastně takovým bonusovým „dva v jednom“ je tvořen empírovým tzv. Bílým zámkem a překrásným Červeným zámkem inspirovaným staroněmeckými středověkými hrady. Prohlídka byla zajímavá a inspirativní. Inspirativní ve smyslu dobového oblečení pro soutěžní klání v Poděbradech.
Dalším programem byla návštěva nedaleké rozhledny, bohužel uzavřené. I tak stál výhled za to. Pak přejezd do Hei parku na oběd, dá-li se tomu tak ve tři odpoledne ještě říci. Vskutku útulná restaurace, příjemná obsluha, dobré jídlo, přijatelné ceny, zkrátka ideální. Však také posedíme dobré dvě hodiny, ve kterých si Tom stíhá přivézt spolujezdce na víkend – Adélu. Pak ještě jemné nabuzení adrenalinu na bobové dráze. Druhou jízdu již nikdo ani nebrzdí ........ mohlo by to jezdit rychleji.
Zpět v Bartošovicích. Po dobu naší nepřítomnosti se nestalo nic zvláštního. Přijelo akorát zajímavé jedničkové 850 kupé z Polska. Pěkné, pěkné, originál, libuje si Ondrej, ovšem jen do chvíle než majitel zamkl auto dálkovým ovládáním.....
Zároveň v prostorách zámku probíhají soutěže ve střelbě na laserové střelnici. Tož se tedy zúčastníme, je to docela sranda. Ačkoli se ukazují i skryté stránky kamarádů/škodičů. Zejména střelba kachen ukazuje nevšední talenty....
Očekává se příjezd dalších fiatářů, ovšem hlavní voj se očekává v sobotu. Tlacháme a tlacháme, posledním účastníkem, tedy účastnicí která přijela je Lída se šestikilem, tím stoupá počet členů FCC na 4 posádky. Navazujeme kontakt s Gézou, jsme zváni na Fiat sraz do Maďarska k Balatonu. Na programu bude jídlo a pití. Asi pojedeme.
10. 5. 2008, 3:14:45 ráno, jdeme spát....
10. 5. 2008, 8:15:27 vstáváme, svěží a plní elánu křepce vyskakujeme z postelí. Pak se belháme do umývárny. Honem, honem, jsme popoháněni k rychlejšímu pohybu. Přejímka je okolo deváté v Bílovci, tak ať to stihneme.
Přijíždíme akorát. Náměstí se plní staršími Fiaty, novějšími Fiaty, dokonce i novějšími nefiaty.... Mimo vozy co již známe od středy, jsou k vidění další šestikila, pětikila i 850 a 127. Probíhá registrace, jsme občerstveni koláčky, čekáme na rozpravu a start.
A opravdu, v půl jedenácté se dočkáme. První auto vůz projíždí slalom mezi kužely, pak najíždí do garáže, následně do garáže couvá. Fotíme, sledujeme soupeře, promýšlíme taktiku.... Taktika je k prdu, nestabilním tyčkám, ke kterým je potřeba zajet na dotyk, stačí trocha větru a padají samy. Což je i můj případ. Ale co divíme, od loňska nic nového.... Nestačíme se divit co všechno soutěží, Citroen Xantia, Renault Megane....?
Pak, dle šipkového itineráře pokračujeme v krasojízdě. Jedeme takřka v koloně tří vozů, kocháme se krajinou, zároveň však bedlivě sledujeme cestu a hledáme několik objektů na fotografiích. Přijíždíme do Bartošovic na první kontrolu. Házíme klínové řemeny na cíl, vyplňujeme test z dopravních předpisů a test všeobecné inteligence. Nalézáme dva objekty z fotografií......
Pak už jen hledáme, domy, nápisy, pamětní desky, nebo cestu..... Musím pochvalně zmínit itinerář, až na několik chybějících značek obcí, nepřesné tvary křižovatek a poněkud zavádějící údaje o kilometrech je vše OK.
Pozdně obědová pauza je ve Štramberku. Parkujeme vozy a vydáváme se na pochod do nedalekého centra. Dělíme skupinu, jedni zabírají místo v restauraci, druzí plní poslední úkol a opisují latinský nápis z brány pod Štramberskou trůbou. Díky nedorozumění v restauraci je domluvený oběd „okrouhnut“ o polévku a o to více jsou všichni překvapeni při placení..... Jdeme jinam, tam však pro změnu nevaří vůbec. Takže opět zvedáme kotvy a jdeme k mámě, do restaurace „U mámy“, po hodinovém čekání na jídlo zjišťujeme, že “máma“ je asi pěkná macecha. Obsluha si nás téměř ani nevšimne, jídlo dostaneme po více než hodině od objednání. Ani při placení se nepřetrhnou.
Pokračujeme v jízdě a na trase jsme již téměř sami. Do zámku v Bartošovicích přijíždíme v pět odpoledne. Užíváme si pěkné počasí a večeříme na terase. Diskutujeme o nacházejících akcích. Vyhlášení výsledků bude v sedm večer.....
A jak jsme dopadli? Jasní vítězi orientační soutěže. Stejně jako loni, opět bodujeme. Tom s Adélou – 1. místo, já, Ivoš, Kačka – 2. místo a Ondrej s Vlasovcem – 3. místo. Zároveň jsem si vystřílel cenu za 2. místo ve střelbě.
Před osmou jsme vyzváni k převlečení do večerních úborů – pyžam. Začíná pyžamová mega party. Přicházím coby pyžamový mafioso, pruhovaný oblek/pyžamo doplněný kravatou a slunečnými brýlemi. Vzbudím ohlas a vlnu dotazů zda-li opravdu spím v kravatě a ve slunečních brýlích. Vlasovec je oblečen ve slušivé bílé noční košilce, chválí ho Italové. A korunu všemu nasadí Divoš v růžových trenýrkách a růžovém bolerku ze kterého mu trčí chlupatý pupek. Bouřlivý ohlas napoví kdo je králem večera, vlastně spíše královnou....
Taneční reje pokračují do půl jedenácté kdy je losována tombola a každý si odnáší nějakou tu zbytečnost. Radost nám dělá výhra draka, hned si s ním jdeme zaběhat a otestovat jeho let. Fotografové fotí a fotí...... Původně jsem se chtěl ještě nad ránem sbalit a odjet do České Lípy na soutěž, vzdal jsem to.
Spát jdeme okolo třetí ranní.
Neděle 11. 5. 2008, 9:45:00. Vstáváme před desátou, to už zámek opouštějí i poslední..... Snídáme, balíme, není kam spěchat.. Loučíme se s pořadateli a vyrážíme do Kateřinské jeskyně. Tu se však vedoucímu vozu nějak nedaří nalézt a tak nakonec jedeme do Sloupsko – Šošůvské. Divošovi se stejně jako loni daří „vyhandlovat“ velmi zajímavou slevu na vstupném.... jdeme zdarma, a neptejte se jak to udělal.
Prohlídka byla zajímavá, i když takového průvodce by pohledal. To snad ani nemohl být brigádník, i já bych toho o jeskyních útvarech věděl více než on....
a rozhodně umím souvisle mluvit, česky. Jeskynní výzdoba pěkná, propasti, dómy, zkrátka udělala na mě dobrý dojem.
Po prohlídce už byl čas na jídlo, takže letíme do vyhlášené restaurace v Jedovnici. Překvápko, restaurace je zavřená, soudě dle nechápavých pohledů dalších hladovců to zřejmě nebude dlouho. Ovšem náš problém to neřeší, jedeme dále směrem na Brno, najíme se cestou. Ale žádná sláva, jako v Jedovnici to není.
Ještě krátká zastávka u Ondreje doma, a pak hurá na dálnici. Nikterak zábavná, až únavná cesta končí v deset večer v garáži.
Tak snad někdy příště... 