Ústecká veteran rallye

[Kronicar]

Aby se tu objevil alespoň nějaký příspěvek, raport z minulé soboty.... Již od roku 1999 se pravidelně zúčastňuji akce v Ústí nad Labem, tedy mimo dvou vynechání, kdy soutěž probíhala v termínu fiatářské dovolené. Letos to vyšlo dobře, týden po návratu z dovolené, takže hurá na to. Nekřesťanský až ďábelský čas přejímky, do půl deváté znamenal vstávání o půl páté ranní. Snad ani nemělo cenu jít spát, nicméně nějakou tu hodinku jsem si „dal“. Cesta do garáže Prahou zcela pustou, bylo vskutku zajímavým zahájením dne, svítání pak atmosféru ještě zvýraznilo. &

[Kronicar]

Již od roku 1999 se pravidelně zúčastňuji akce v Ústí nad Labem, tedy mimo dvou vynechání, kdy soutěž probíhala v termínu fiatářské dovolené. Letos to vyšlo dobře, týden po návratu z dovolené, takže hurá na to. Nekřesťanský až ďábelský čas přejímky, do půl deváté znamenal vstávání o půl páté ranní. Snad ani nemělo cenu jít spát, nicméně nějakou tu hodinku jsem si „dal“. Cesta do garáže Prahou zcela pustou, bylo vskutku zajímavým zahájením dne, svítání pak atmosféru ještě zvýraznilo. 1/2 litr dorazil s ještě zalepenýma očima, zaspal a vyrážel tedy ihned po tom co vylezl z postele. Cesta byla klidná a pohodová, naložili jsme naše spolujezdce – nejprve Věrku, novou přítelkyni 1/2 litra, potom fiatáře a člena klubu - Pedra (tohoto času s Fiatem bez přední nápravy). Přejímku jsme stihli na minutu. Musím uznat, že přes prachbídné ranní počasí se dostavila hojná účast a startovní pole bylo pestré. Ani vlahý deštík, místy přecházející ve slušný liják, neodradil motorkáře, kterých přijelo okolo dvaceti. A zúčastněné automobily? Snažil jsem se o propagaci mezi fiatáři, ovšem nakonec se na cestu vydal pouze 1/2 litr s Fiatem 500 (1970 - poněkud pošramoceným v zadních partiích po nedávné kolizi s autobusem) a já s Fiatem 600 D (1969). Překvapivě se pak na akci ukázal i Enzo s Fiatem 1100 (1958), tomu spolujezdce dělala Lucka. Spřízněná duše Mirka sic jezdí na Fiatářské dovolené, ale zůstává škodovkářkou, tudíž na akci přijela Škodou Felicií (1962). A pak další klubový Fiat 600 D, ovšem s neklubovou posádkou..... Výčet byl nebyl úplný, bez bývalého klubového kolegy Petra Bureše s Fiatem 600 D. K tomu jedno neznámé šestikilo a licenční Jagst 770 pana Vitnera. Uff, Fiatů opravdu dost. Jedním z nejzajímavějších vozů byla Mazda 929 coupé z roku 1977 v opravdu top stavu. Ostudu nedělal ani překrásný Jaguar MK VII (1956) s dobově oblečenou posádkou ve skotské sukni. K vidění bylo dále několik vozů Triumph Spitfire, Citroen 2 CV, Alfa Romeo 1750, VW Brouk, IFA F 8, dvě špičkové Pragy Piccolo, předválečná hasičská Škoda typ 120. A nemůžu opominout asi nejvýraznější vozy – dvě sanitní Škodovky – 1200 a 1202 STW s „plnou polní“, pravda „nářadí“ působilo poněkud mrazivě a nahánělo husí kůži, zvláště těm co se bojí doktora, ale nijak to neubíralo atraktivitě. Posádky byly v bílých pláštích a měli s sebou dokonce i jednu sestřičku. Pláště sice byly poněkud ošumělé, ovšem lékař to vysvětloval ošetřením úrazu vozu, k lékařově zručnosti s nářadím se ještě dostaneme později......

[Kronicar]

a pokračování z Ústí...... Pláště sice byly poněkud ošumělé, ovšem lékař to vysvětloval ošetřením úrazu vozu, k lékařově zručnosti s nářadím se ještě dostaneme později...... 9:00, krátká rozprava, zachyceny jen kusé informace, však si poradíme. 9:30, spanilá jízda-nejízda, na náměstí v centu Ústí nad Labem. Výstava. Pauza až do jedenácti hodin, pak následuje start soutěže. Je to jednoduché, k dispozici máme mapu se zakreslenou trasou, navíc jsou křižovatky označené směrovými šipkami. Vcelku není kde zabloudit. Startujeme okolo dvanácté, tvoříme minikolonu 3 Fiatů a jedné škodné. První kontrola je na vyvýšeném místě nad městem, perfektní rozhled, kocháme se a zároveň plníme první úkol. Kolik je ve sklenici zapalovacích svíček? Jak to máme vědět? Tipy se výrazně liší od 20 kusů po 40. Pravda bude zřejmě někde uprostřed. Jedeme dál. Labe, stále kopírujeme tok řeky, další kontrolní místo, slušně blokujeme dopravu, čekáme ve frontě téměř &

[Kronicar]

Labe, stále kopírujeme tok řeky, další kontrolní místo, slušně blokujeme dopravu, čekáme ve frontě téměř 3/4 hodiny. Přitom je to jednoduchá, vcelku rychlá, jízda zručnosti - přejezd prkna a zastavení ve středu branky..... Před obědem nás čeká ještě poznávaní značek automobilů z obrázků. Oběd. Luxus. Nově otevřený Mezinárodní veřejný přístav Marina Labe v Píšťanech. Moc pěkné místo. Počasí se umoudřilo, svítí sluníčko a teplota šplhá strmě vzhůru, řekl bych tak ke 30 stupňům. Voda láká ke koupání, z restaurace vidíme pláž, mola a jachty. Protože přijíždíme mezi posledními není kam si sednout. Řešíme to operativně, zabíráme část stolu a postupně vytlačíme původní osazenstvo, židle stahujeme odkud se dá, já sedím na dřevěném špalku. Jídlo je dobré, stíháme i splnit poslední úkol první etapy. Odhad vzdálenosti betonového pilíře uprostřed vody. Je od nás 135m, 150m, 165m, 175m – to jsou naše tipy. A skutečnost? Celých 211, 4 metrů. Těsně vedle. Start, jsme poslední, i pořadatelé již odjeli, není kam spěchat. Přijíždíme do Lovosic před chemičku, moc pěkné místo, poněkud znepokojeni sledujeme výstražný semafor s velkým nápisem „Pozor únik čpavku, použijte objízdnou trasu.“ Trocha nebezpečí nás jen posílí! A nebo je to všechno jinak???? Čekejte na další pokračování....

[Tříprsťák]

člověče, ty nás furt napínáš jako krátký kšandy.

[Kronicar]

No jo, alespoň si ten článek více vychutnáte..... Můžou za to ti notoričtí stěžovatelé na délku článků....jako by to nebylo stejně jedno. Přijíždíme do Lovosic před chemičku, moc pěkné místo, poněkud znepokojeni sledujeme výstražný semafor s velkým nápisem „Pozor únik čpavku, použijte objízdnou trasu.“ Naštěstí nesvítí. V poklidu plníme další úkol – košíkovou. Krátce po výjezdu nastává zajímavá situace, brutální stoupání, Ivoš odpadne první, pětikilo prostě do kopce nejede. Kolonu vede Enzo, pak já. Dva pruhy nahoru, předjíždím, chci se dostat do čela, honím kvalty, za tři, za dva, sotva to jede. Připomíná to předjíždění autobusu hadrákem ve filmu Vrchní, prchni. Po pěti minutách se za mnou vytvoří dost slušná kolona, ale předjel!!!! Výměna kola na čas, protože jsme poslední ani se nestavíme do fronty, nemá nás kdo předběhnout, sedíme ve stínu pod lípou, hospodský točí pípou...... Zde je potřeba vyzdvihnout snahu doktora sanitní Škody, ve výměně kola je beznadějně nejpomalejší, někdo poznamenal: „Že jestli mu takhle jde i doktořina....hodil by se více pohřebák, pak není kam spěchat.“ Oproti tomu 1/2 litr je nejrychlejší, já a Enzo máme stejné, lehce nadprůměrné časy. Mirku pak velmi povzbuzujeme, není to sice nijak oslnivý výkon, ale doktora hravě strčí do kapsy. Paměť. Co? Cože je za úkol? Ach. Na 5 vteřin koukneme do kufříku plného harampádí a pak máme říci co jsme vše viděli. Koukám se spolujezdcem na půl, já levou stranu, on pravou, jednoduché. Bohužel mluvit smí jen jeden. Ostatní si pamatují tak 6 – 8 věcí, snad to zvládnu též. 9 věcí. „Ještě jednu a máte rekord.“ dí obsluha. Střílím od boku: „Tužka“. Výborně, je to 10 zapamatovaných věcí. Alespoň něco. Kontrola je na významném místě nedaleko Stadic, prohlížíme si a posléze se fotíme u pomníku Přemysla oráče. Cíl. Co teď? Večeře je až za hodinu, výsledky za dvě, nejdříve. Jedeme zpět do centra, na zmrzlinu. Výborná. Ani pak nemáme hlad. Výsledky se poněkud protahují, vyhlášení probíhá po osmé večerní. Nejlepším z FCC je 1/2 litr – 8. místo, já ho následuji na 10. místě a Enzo na 12. místě, pěkné. Fiat zabodoval, Petr Bureš s F 600 D je druhý. Naopak naše škodovkářka je 28. I tak, ze 45 posádek slušné. Než se se všemi rozloučíme je devět večer, původně bylo v plánu i koupání, už se ale nikomu nechce. A to je venku stále ještě tak okolo 25 stupňů. Jedeme domů. Část kolony se odtrhne v Lovosicích, zbytek pokračuje na Prahu. V garáži uklízím vůz okolo půlnoci, domů přijíždím po půl jedné.

[Kronicar]

19. července 2008 – 10. ročník Ústecké veteran rallye

Po dovolené lehký odpočinek v pracovním procesu a další akce již klepe na vrátka, tentokrát dobře známá Ústecká veteran rallye v jubilejním 10. ročníku.
Jako každý rok i letos jsem přihlásil několik klubáků a doufal, že někdo přeci jen pojede. Nezdařilo se, nebo ne až tak, jak jsem doufal. Míra se zapomněl na svatební cestě ve Francii a 1/2 litr si naplánoval jinou kratochvíli. Alespoň, že se mi podařilo přesvědčit Pedra ke spolujezdcování.
Sobota ráno, velmi brzké ráno, je hnusně, pod mrakem, prší. Budík zvoní v nekřesťanskou hodinu. Poté co posbírám nějaké smysly potřebné pro řízení, vyrážím na cestu. A to v osvědčeném a Grossglocknerem prověřeném šestikilu. Přibírám spolujezdce a přesně na čas, tedy v 8:30, přijíždíme na přejímku. Přihlášení je otázkou několika minut, vzápětí začíná rozprava. Jsme informováni o společném přejezdu na náměstí, kde proběhne výstava zúčastněných vozů. Máme tak akorát čas na rychlou obhlídku a nafocení vozů. Automobilů je přes 50, motocyklů o něco méně. Velice zajímavým vozem byl předválečný Chevrolet Master či hasičská Škoda 120 z roku 1928. Z poválečné produkce zaujal především Vaz 2103 v úpravě VB, nechyběl ani příslušník..... Z italské produkce se kromě mého šestikila objevila ještě další tři, z čehož jedno bylo pořadatelské. Lahůdkami setkání byl Datsun 280 ZX, Reliant Regal 3/30, Renault Florida či Mercedes 190 SL.
Odjíždíme na náměstí, řadíme se do kolony, když tu se na nás řítí červený Fiat 124 Spider bez nárazníků, řidič divoce troubí a gestikuluje a ejhle, on to Štefan, toho by se jeden nenadál. Dojíždíme na náměstí parkujeme vozy a nadšeně se zdravíme, s dodatečným přihlášením není problém, číslo dostává za chybějícího Ivoše. Opět prohlížíme vozy, nejvíce času trávíme nad Štefanovým zbrusu novým, tedy nově renovovaným vozem, šlo o americkou verzi Spidera s neforemnými nárazníky, což Štefan řeší jejich absencí, vozu to přidává na dravosti i když výsledek působí lehce tuningově....
Zpestřením při prohlížení vozů je stěhování eskalátorů do rozestavěného obchodního domu, posunují ho po silnici a pod trolejemi na špalkách, vskutku netradiční doprava.
Start, sběř motocyklistů vyráží na trať, následují automobily, nejprve ty staršího data výroby, pak se dočkáme i my. Štefan jede hned za námi, zvuk jeho laděného výfuku mě nenechá chladným. Korunuje to Lada VB, když ve městě zapíná maják s houkačkou. Musí to vypadat úchvatně když se městem řítí osmdesátikilometrovou rychlostí šestikilo v závěsu se Spiderem a dohání je vozidlo veřejné bezpečnosti.... (ehm, povolených bylo 70)
Ve svižném tempu se pak odvíjel průjezd celé trasy, Spider se pěkně proletěl vzduchem přes železniční přejezd, my zase projížděli zatáčky div ne po dvou kolech. Zdržení vždy nastalo až na kontrole, kde jsme čekali i déle než půl hodiny. A co na kontrolách? Vcelku nic nového, šipky, testové otázky, šroubování svíček, převoz vody.... A ještě zatloukání hřebíků příšerným, za roh zahnutým kladivem nebo poznat účel prapodivných historických předmětů. Na závěr pak pěkně těžká otázečka: „Kolik je na náměstí, kde byla výstava, jeřábů?“ „Eee???“ toliko moje inteligentní odpověď. Pedro zareagoval bleskově: „Tři!!!“ A bylo. Byly? Nebyly!
Trasa byla rozdělaná na dvě etapy, kdy první končila v Teplicích, zároveň nás zde čekal oběd. Takový lehce zmatený oběd, obsluha se cítila zaskočena počtem strávníků, takže chvílemi chyběla polévka, pak zase přebývala, ale chyběl příbor....
Cílem bylo Ústí nad Labem, kde se nám podařilo ztratit „niť“. Ale našli jsme ho. Večeříme a čekáme na výsledky. Já vím, že mé výsledky nejsou nijak oslnivé, tak spíše průměrné, zato Štefanovi se dnes dařilo. A tak nás ani příliš nepřekvapí, že na 1. místě je Ivo Fišer, tedy pardon, Štefan Řečínský......
Aby toho nebylo málo, získává i cenu za absolutní vítězství a stává se tak mediální hvězdou a celebritou místního regionálního vysílání. Já zcela v souladu s dosaženými výsledky obsazuji nezajímavé 26. místo. Ještě nějakou vstřebáváme dojmy a fotíme trofeje, pak se loučíme a odjíždíme domů.
Cesta pohodová, ale něco klepe v kole, po zkoumání kde čeho nakonec sundávám kolo a je jasno, povolené šrouby kola. Top jsou mi věci. Stačí dotáhnout a je po problému. Únava mě zmáhá, vysazuji Pedra a pospíchám domů dospat den......

PS: Super den, prima akce. Pořadatelsky na úrovni, snad jen to úmorné čekání na kontrolách. Přitom úkolů mohlo být více. Počasí tomu sic nenapovídalo, nicméně účast vysoká, stroje zajímavé. Tak zase napřesrok.....

[Kronicar]

Nějaké fotečky.

[Kronicar]

25. července 2009 – 11. ročník Ústecké veteran rallye

Třetí víkend v červenci nás čekala klasika, Ústecká veteran rallye. Letos byla dovolená nějaká krátká a tak jsme se těšili na další akci. Již dlouho dopředu se přihlásil Enzo spolu se mnou, později se přidal i Míra Nosák a nakonec neodolal ani Divoš.
Letos je však přejímka nechutně brzy, do půl deváté už je potřeba být na místě. Takže? Sraz v 7:00 v Praze na Smíchově. Počasí je nevlídné, mírně poprchává a po těch téměř čtyřicetistupňových pařácích v týdnu, je 18 stupňů vyloženě kosa. Jedu osvědčeným modrým šestikilem (teče do něj nejméně, tak proto), spolujezdce mi dělá Gábina. Míra Nosák s Petrem zase volí Alfu Romeo GT 1300 Junior. No a Divoš, jak jinak než Fiat 850, spolujezdec Kačka a dokonce i budoucí tchyně.
Valíme to po dálnici, těch 90 km/h se zdá jako optimální rychlost, počasí je snad ještě horší, chvílemi ukrutně lije, po silnici se valí proudy vody. Tlačí nás čas a snad proto nevedu kolonu obvyklou cestou přes Lovosice podél Labe, ale po dálnici. Ovšem několik oprav mostů a pohled do mapy napoví, že nešlo o dobrou volbu. Dálnice vede až od Teplic, no zajížďka je to slušná a časová ztráta nepříjemná. Do Ústí přijíždíme až v devět hodin a to ještě kvůli uzavírkám silnic ve městě lehce bloudíme.
Na místě přejímky potkáváme právě se rozjíždějící kolonu veteránů. Enzo na nás čeká s Fiatem 1100 a už nás popohání. Takže rychlá registrace, potom stíháme kolonu.
Výstava na náměstí je již klasikou a my můžeme v poklidu obdivovat co zase letos přibylo nového. Počasí se trochu umoudřilo, alespoň přestalo pršet, takže fotíme a dáváme se do řeči s majiteli vozů a našimi známými. Z klubových vozů ještě vítáme posádku Šifaldů s Fiatem 600 D. Dále pak jsou zde tři šestistovky, jedna bývalá klubová a dvě pořadatelské.
Zajímavostmi jsou Toyota Corona z roku 1970, dokonale renovovaný Franklin 145 z roku 1930, v původním stavu dochovaný Chevrolet Master z roku 1934 nebo Borgward Isabella Coupe (1959). Celkem je to více než 60 automobilů. Už ani nepřekvapí, že i v tak nepřejícím počasí je k vidění dobrých 20 motocyklů.
Než se rozkoukáme, startují první účastníci a jde to opravdu rychle, během půl hodiny jsou téměř všechny vozy na trati. My samozřejmě mezi nimi. Jede se podle šipek na trati a pro jistotu je ještě každá posádka vybavena mapou se zakreslenou trasou. Enzo získává spolujezdce, Divoš se zbavil tchyně.
Na prvním úkolu je dost nával, čekáme téměř hodinu, a přitom jde o poměrně svižný úkol – výměnu kola na čas. Trochu se hecujeme, časy máme podobné, vyrovnané. Divoš donutí k výměně kola Kačku, za asistence Enza se jí to vcelku daří, ovšem čas není z nejrychlejších. Ještě to chce natrénovat.
Nechyběly ani nějaké ty testové otázky a na závěr první etapy poněkud záludné sešroubování hadic pro hasiče. Cílem je město Úštěk, kde je připraven i oběd. Počasí se umoudřilo, svítí sluníčko, takže si užíváme, pohoda.
Do druhé etapy startujeme ve dvě hodiny po poledni, nijak nespěcháme a tak odjíždíme mezi posledními. Stejně na první kontrole opět čekáme, tentokrát téměř ¾ hodiny. Přitom šlo o notoricky známý a poměrně snadný úkol – projet okem podložky drátěný slalom bez jediného dotyku. Následuje téměř nesplnitelný úkol, určit zda se na obrázku jedná o Škodu Tudor 1100, 1101 nebo 1102 či poznat z obrázku značku a typ jakéhosi nám neznámého kabrioletu.....
Nádherná krajina podél Labe nás uchvátila stejně jako poslední úkol, jímž byla jízda s kolečkem na čas. Opět jsme soutěžili o nejlepší čas, nicméně shodných 12 vteřin o vítězi nerozhodlo.
Trocha adrenalinu při jízdě serpentinami v Ústí nad Labem a už je tu cíl. Jen tak tlacháme, večeříme a netrpělivě čekáme na výsledky. Mno, moc se nedařilo. Přitom stačilo tak málo a mohli jsme sbírat vavříny. Enzo na 5. místě ještě uzmul alespoň láhev šampusu, na mě na 8. místě již nezbylo nic. Míra obsadil 15. místo a Divoš byl, no hádejte kolikátý ze 42. startujících posádek?
Devět večer, loučíme se a frčíme domů. Jde to překvapivě dobře, za hodinu a čtvrt už brzdím před domem.

[Kronicar]

Doplním několik fotek....

[Kronicar]

A ještě pár...

[Kronicar]

A poslední foto...

[Ondrej]

Nevím, zda je Kronikář dostatečně zhrzen na to, aby psal článek z akce, na které utrpěl jednoznačnou pořážku ale tak proč se zatím aspoň nepochlubit
Jako posádka s Enzem jsme letos v orientační soutěži získali v kategorii poválečných automobilů pěkné 2.místo, což jsme neprodleně doma zapili vyhraným šampáněm
Pětikilo makalo jak švýcary

Jediní dva fiati srazu

Traumatizující ohledání ostatků F1500L

Důkaz místo slipů