rallye Rund um den Rochlitzer Berg

[127 bianco]

to kronicar:jak jsi dopadl v"říši" (NDR) ?

[Kronicar]

Stefan podrobná reportáž bude následovat.... Můžu jen prozradit, že jsme si nevedli špatně. Zato při cestě domů.... V Chomutově na čtyřproudé výpadovce, 200 metrů za cedulí města naměřeno na 50, 74 km/h. 3 body dolů a 2500,- Kč v pr... Nějak jsem přestal sledovat tachometr neb jsem vyhlížel benzínovou pumpu. Se vyplatilo...

[Pedro]

Kronicáři? Aj ja jaj. No ty radary jsou peklo. Taky tak nějak nechápu, proč stavějí takové výpadovky . Upřímně lituji. Zdar Petr.

[Kronicar]

předseda není co komentovat, je to moje blbost nechat se takhle nachytat, ale měli radar pod kopcem. Na čtyřproudovce, 200 metrů za cedulí. A já místo na tachometr čučel po benzínové pumpě. Prostě smůla, mají to pacholci dobře spočítané, za tu chvíli co jsem tam stál tu skončila tak desítka řidičů....

[Kronicar]

Něco málo z německého Rochlitzu.... Po loňské absenci jsem se po dvou letech vrátil na místo činu. Velké úsilí si vyžádalo přemluvení pořadatelů v Německu. Přihlašovat se dva týdny před začátkem setkání a ještě žádat ubytování! Původní tři posádky se nakonec smrskly na dvě. První tvořím já ve Fiatu 850 se spolujezdcem Ondrejem, který neváhá a přijíždí z Hustopečí do Prahy. Druhou pak Ivoš a (zdá se že osvědčená) spolujezdkyně Katka – Fiat 500. Setkání s Fiatem 500 se posunulo až téměř do Chomutova, nějaké to zdržení se nevyhne ani těm nejlepším. Je hnusně, již od rána leje a ani na cestu to není lepší, v autě je brzy několik vodopádů, Ondrej neví kam dřív nacpat hadr. Je 15 hodin, na skok za Štefanem, členem FCC, tak na hodinku. Jenom okouknout Fiaty, něco málo poladit na dílně (nějak nešly dovírat dveře na 850), večeře a jedeme. Je 18 hodin. Hmm, tak do 19 to asi do Německa nestihneme.... A ještě nás čeká nákup a tankování. Hranice přejíždíme bez obtíží, jsme dokonce informováni o postupu dalších dvou posádek veteránů. Ivoš to nechutně ) zdržuje, do kopce to fakt nejede, maximálně třicet. Chemnitz, Rochlitz, 20:00. Do Döhlenu, kde máme ubytování, přijíždíme po osmé, standart. Jsme očekáváni, vítají nás dvě české posádky, vozy Škoda Felicia a Triumph Spitfire. Ubytováváme se, pořád leje. Svačíme, hrajeme společenské hry, zábavné člověče nezlob se a ještě zábavnější „země, město, ......“. Spát jdeme okolo druhé ranní. Sobota, den akce. Snídaně je na půl osmou. Co naplat, moc toho nenaspíme. Po luxusním švédském stole následuje rychlý odjezd na rochlitzké náměstí, na místo přejímky. Která je prý do devíti...... Je devět a na náměstí stojí na 20 motocyklů a zhruba desítka aut. Je zima a prší, na akci pro veterány počasí ideální.... Přihlašujeme se a nestačíme zírat, během hodinky se náměstí neuvěřitelně zaplní. 70 automobilů a stejný počet motocyklů. Obdivujeme německou východní klasiku Trabant, Wartburg, Ifa, EMW. Velmi populární je Škoda Felicia, těch je zde minimálně 5. Mě osobně zaujala vládní limuzína se třemi řadami sedadel – Honecker – Volvo z roku 1977 a velmi zajímavý Ford Osi (1967). Jediným zástupcem Fiat byl, mimo našeho „příspěvku“, ještě Fiat 508 Balilla. Start, 10:00. Z rozpravy jsme mnoho nezachytili, vesměs šlo o jazykovou bariéru. Ovšem, že na startu proběhne test spolehlivosti jsme pochopili, vůz se měl uvést do chodu do 10 vteřin. Než odstartovalo takové množství strojů uběhla více než hodina. Protože ty naše patř

[Kronicar]

Protože ty naše patřily do skupiny nejmladších, pěkně jsme si vychutnali odjezd většiny posádek. První úkol nás čekal ještě v Rochlitzu, zastavit 70 cm od boku vozidla. Daří se, pouhý 1 bod. I přes nepřízeň počasí si trať vychutnáváme, v pohodě a poklidu projíždíme venkovem, troubíme na nadšené davy fanoušků a diváků. Jede se podle německé „klasiky“, značek na trase, trojúhelníku, kolečka a čtverce. Dle značky se jede buď rovně, doleva či doprava, trochu se mi to plete což Ondreje velmi pobaví..... Soukromou zastávku si dopřáváme u ohrady se zvířenou, lamy, velbloud, poníci, kozy, osel, úplná ZOO. Krmíme zvěř jablky, neuvěřitelně fotogenické. Poté co naše zaparkované vozy způsobí malý dopravní kolaps urychleně odjíždíme. A další úkol, zastavit ve čtverci, miniaturním čtverci, a bez nápovědy spolujezdce, daří se částečně, stojím na čáře. Následuje zastavení uprostřed branky, přejezd prkna, ujetí 1 metru a oběd. Oběd se docela hodí, v jednu hodinu již máme slušný hlad. Dle výběru si dopřáváme steak, chutný steak. Obědem také končí soutěž. Dalších 20 km, už jen projíždíme krajinou, těšíme se na tzv. „Kafe pauzu“, kde překvapivě dostáváme kafe a domácí sladkosti, všelijaké zákusky a dortíky. Zaslouženě, hodinu totiž mrzneme na neuvěřitelně větrném místě, než na nás dojde řada lituji svých nohou, které dostávají namodralý odstín..... V kraťasech budím obdiv, teplota se blíží sotva deseti stupňům. Mám krásnou husí kůži, a asi mi zůstane. Cíl, Rochlitz. Do vyhlášení výsledků je času dost, takže bereme útokem místní supermarket, kde veskrze nakupujeme rozličné čokolády. Výsledky. Čtyři odpoledne a začíná se vyhlašovat. Jsme opravdu dobří, přivážíme poháry za druhé místo – Fiat 850 a čtvrté místo – Fiat 500. Mezi nás se vklínila další česká posádka – Triumph Spitfire. Protože kategorie A 8 do které spadáme je opravdu bohatě zastoupena -32 vozů - rozhodli pořadatelé oceňovat až do 5. místa. Proto poněkud netradičně přivážíme pohár i za 4. místo. Náměstí se rychle vyprazdňuje, což je dobře, chceme pořídit nějaké fotky našeho nečekaného triumfu. Tropíme hlouposti, aranžujeme fota, nad kterými místní jen kroutí hlavami. Raději tedy odjíždíme, do společenského večera je čas, takže na večeři přejíždíme do Lastau. Zde trávíme příjemné 2 hodinky, klábosíme a odjíždíme jen neradi. Společenský večer. Jsme uondáni a tak klimbáme a těšíme se na naše postýlky. Vydržíme akorát do konce tomboly (když už jsem se nechal přesvědčit ke koupi lístků). Stejně vyhrávám akorát

[Ondrej]

Kronikář: no to by mě zajímalo, kdo Tě k těm lístkům přesvědčoval :o) Nějaký neodbytný vnitřní hlas? :o))

[Kronicar]

Jo jo, přesně, našeptával tak dlouho až jsem podlehl. Že prý by mohla být nějaká zajímavá cena....bylo prd )

[pardubáci]

To je škoda, že jsme o německé akci nevěděli. Příští rok jedeme s váma.

[Kronicar]

Stejně vyhrávám akorát utěrku a propisku. Je po půl desáté, loučíme se. Cesta na „frišném“ vzduchu nás probere, takže opět společenské hry do dvou ráno. Nedělní vstávání je o poznání příjemnější, hodinka navíc je znát. Těšíme se na vydatnou snídani. Po snídani balíme, někteří jsou již nachystaní v autě, jiní sotva začali balit... Po sobotním chladném a deštivém počasí není ani památky, dnes svítí sluníčko. Co takhle nějaký výlet? Nejprve pěší návštěva zámku Rochlitz, který je bohužel v rekonstrukci. Navštívili jsme alespoň polovybagrované nádvoří. Zámek samotný je impozantní stavbou s prvky gotiky a rané renesance, celý je postaven ze zajímavého červeného pískovce. Ještě okouknout exteriéry zámku, nejhezčí je pohled od řeky. U řeky se zabavím prohlídkou již dávno nepoužívaného železničního mostu, i přes nepřístupně se tvářící pilíře se vydrápu vzhůru a pořizuji netradiční fota zarostlých kolejí, mostu a zámku v pozadí. Rochlitzer Berg, tak tam se také mrkneme, popojedeme autem 3 kilometry. Na kopci se těžil a snad i těží onen červený pískovec, naskytne se tudíž prohlídka opuštěných lomů. Lezem do každé díry a akci zakončujeme výstupem na překrásnou kamennou rozhlednu z roku 1859. Právě odbíjí jedna hodina a to je nejvyšší čas na návrat do naší domoviny. Poklidným tempem Fiata 500 se šineme k hraničnímu přechodu na Horu sv. Šebestiána. S Ondrejem si dáme krátkou občerstvovací pauzu, pětikilo necháme jet napřed, do těch kopců ho stejně hravě dojedeme. Ale ejhle, i když do uháníme „co to dá“, pětikilo ani po půlhodině jízdy nikde, přejíždíme hranice. Začíná svítit „hladové oko“. Valíme to z kopce po nové rychlostní čtyřproudé komunikaci ve snaze dojet najednou překvapivě rychlé pětikilo. Chomutov, čučím po nejbližší pumpě a to se mi stává osudným. „Hele radar!“ dí Ondrej, když už jsme v podstatě na jeho úrovni. Ani nemělo cenu brzdit. 2500 korun a 3 body, žalostná bilance. Radar je sotva 200 metrů za cedulí Chomutov, samozřejmě limit 50 km/h. Mých 74 km/h se „ukecat“ nezdařilo. Vtom volá Ivoš, je v Německu a bloudí okolo hranic. „Hmm, a to má tu podrobnou mapu od ADAC.“ Ondrej naviguje dle své daleko méně podrobné mapy, my pojedeme pomalu napřed. Hledáme slušnou restauraci jež se daří nalézt až v centru Loun. Tam nás také dojíždí Ivoš. Večeře je dobrá, a odjíždíme spokojeni i přes zmatky s obsluhou. Cesta pohodová, na Barrandovském sídlišti se loučíme s Fiatem 500, o pár km dále už zanechávám svému osudu i Ondreje. Já ještě uklízím vůz do garáže, což

[Kronicar]

Já ještě uklízím vůz do garáže, což trvá poněkud déle neb po mokrém víkendu je potřeba provést „vysušení a odbahnění“. 23:00 a já jsem konečně doma!

[Ondrej]

Pardubáci: a Polsko by vás nelákalo?

[pardubáci]

Lákalo. Víš něco konkrétního?

[Kronicar]

pardubáci mrkněte na můj článek ze 4.06.2007 0:31 zde v akcích, chce to listovat na příspěvek 289 a dále. Článek pokračuje ještě další den, je poněkud obsáhlejší. Příští rok se akce bude konat znovu, ještě sice nevím termín, ale již nyní jsme srdečně zváni...

[Ondrej]

No, možná bude jednodušší, když kouknete ke mně na web ( www.850web.iglu.cz ) mám to tam také jak popsáno, tak vyfoceno... Ovšem jak v Německu, tak Polsku se nejedná o čistě Fiatářské srazy, ale prostě srazy veteránů. Přičemž teda naší "krevní skupinou" jsou spíše ti Poláci (nemyslím řečí, ale charakterem a obsazením srazu) Každopádně byla by to záležitost až příští sezony. Teď byl jeden sraz v Polsku souběžně s tím Německem, kam jsem byl prozměnu pozván já, ale když tam nebylo čím jet...

[Ondrej]

Ech, zapomněl jsem dodat, u mně na webu to je v Akcích "Rajd weteranów SZOS" 18-20.5.

[Ondrej]

Oprašuji jedno staré téma...

a zároveň navazuji na lampárnu, využil jsem totiž víkend jinak, vyrazil jsem nakonec do toho Německa, přesněji na Rallye Rund um den Rochlitzer Berg... Sic sólo, jenže přející počasí, celý týden usilovně léčené nachlazení, natěšenost tím větší, že mi nevyšlo to první plánované Německo a konečně jakási "prestižní" záležitost, že by mi přece nemohla chybět v seznamu návštěva poslední sousední země v letošní sezoně s kupé byly silné argumeny pro.
Sraz příjemně překvapil silnou účastí, méně příjemný byl oběd, který na nás zbyl a vyloženě ostudné byly dosažené výsledky - skončil jsem 13., Kronikář dokonce 19. ve skupině, která čítala 31 vozů.
Poněkud smolný byl pak (opět) návrat domů. I přes pojistnou podložku se už kus cesty před Prahou povolila centrální matka řemenice na vodní pumpě, na což jsem nepřišel hned, takže mrskající se řemenice jistě pomohla v životnosti ložisku, které začalo slušně rachtat - jako by člověk naházel hrst matek do plechovky a hrkal s nimi. Ovšem matici jsem dotáhl, v jízdě to nebránilo, o nic by nešlo. Na 200. km D1 (u Slatiny) však řemenice vodní pumpy zcela upadla, k čemuž, bohužel, jsem zajisté přispěl zběsilou honičkou s evidentně nasraným Bulharem (z mého pohledu: úprkem před...)
Naštěstí, po suchém konstatování, že je to fprdeli a zavolání odtahu z domu, jsem se za svitu sériové žárovičky osvětlující motorový prostor pustil do pátrání a po chvíli opravdu našel postrádanou matici řemenice i klínek do hřídelky, takže jsem provedl provizorní opravu a těsně před desátou večerní dojel opatrně až domů
BTW, za víkend jsem napočítal pěkných 990 km a tedy za celou sezonu jen s kupé > 6tkm.

Takže už tu mám třetí vůz, který potřebuje reparatůru, byť se jedná jen o novou vodní pumpu (kterou tu mám) Dlužno dodat, že ta stávající už na něco takového měla nárok, protože byla zcela původní, s proběhem 150k. Stejně to byl poslední letošní sraz tohohle auta...

Předpokládám, že podrobnější článek sem Kronikář sesmolí, stejně jako já něco sepíši na svůj web...

[Kronicar]

Jo, jo, po té co Ondrej osamostatnil a vyrazil po D 1 k domovu, já už uklízel auto v garáži a potkala mě taktéž jedna adrenalinová příhoda.... V černošických serpentinách mě tlačil před sebou jakýsi nedočkavec a já maje v paměti pražskou jízdu, uháněl vcelku svižným tempem. Vím co si můžu se svým vozem dovolit, ne? A najednou mi příšerným způsobem uletěl zadek auta, dám kontra. Rozkomíhaný vůz jen zvolna drží požadovaný směr. Ustál jsem to, ale div že jsem neskončil v protisměru, no drifting hadr. Říkám si, safra, že bych jel tak rychle? Při tom koukám na mokrou skvrnu táhnoucí se po "mé" straně silnice. NO a když jsem se vracel s "civilním" vozem, "mokrá skvrna byla zasypána vapexem. Takže asi olej... Fakt dobrý.
A aby toho nebylo málo, těsně před železničním přejezdem při čekání na vlak, uprostřed křižovatky, mi zdechla baterka. Závory se zvedly, auta přede mnou odjela, já vylezu z vozu a začnu pomalu tlačit, no ti za mnou stojící byli na mrtvici. Roztlačit, naskočit, odkvačit.
Článeček sesmolím při nejbližší příležitosti....

[Ondrej]

Na svůj web jsem umístil nějaké věty a snímky ke srazu v Rochlitzu, lze shlédnout. Stejně tak je tam i Praha, ale galerie se v zásadě neliší...

[Kronicar]

26. – 28. září 2008 – 40. rallye Rund um den Rochlitzer Berg (Německo)

Rok se s rokem sešel a my opět vyrážíme na oblíbenou soutěž do Německa. Přes to, že to není příliš daleko (asi 30 kilometrů za Chemnitzem) vyjíždíme již v pátek. O ubytování máme postaráno, tradiční bývalý mlýn v obci Döhlen, kde jsou doslova královské snídaně.
Protože jedu s Renatou a malou roční Júlií, vyrážím z Prahy již dopoledne. Přeci jen 850 už má věk na drobné závady a tak bude dobré mít nějaký čas navíc. Čas se však rychle scvrkne - než přeložím v garáži bagáž, nakoupíme na cestu, připravím vůz...... je poledne. Ondrej, další podpora z klubu, vyjíždí z garáže ve stejný čas jako my, ovšem on jede z Brna, zatímco my z Prahy. S rychlým vozem Fiat 850 SC nás cestou jistě hravě dožene.
Cesta ubíhá až překvapivě hladce a tak, maje dostatek času, stavíme se na skok u Štefana v Chomutově. Okukuji jeho nový přírůstek - Fiat 125p, zatímco Renča přebaluje.... Štefan je nekompromisní a zve nás na jídlo. Zdržíme se tak skoro do pěti odpoledne. Ondrej je tou dobou už jen kousek od nás, u Loun.
Hranice míjíme po půl hodině, trochu nás zaskočí kontrola dokladů, celníci se asi nudí....
Sedm odpoledne, jsme na místě, vybalujeme, vítáme se s „paní domácí“ a čekáme na Ondreje. Dle mých propočtů tu musí být každou chvíli. A také je....půl hodiny po nás. Vrčí, že se právě tu půlhodinu zdržel v Chemnitzu.....
Kecáme o novinkách, kterých za ten týden co jsme se neviděli, zase tolik není a spát jdeme ve dvě ráno.
Sobotní snídaně nezklame, něco takového si doma nedopřávám...
Přejímka je jen dva kilometry od místa kde spíme a tak stačí vyjet před devátou. Počasí je slušné, sice zima, ale občas vykoukne i slunko. Rochlitz - náměstí s radnicí, kde probíhá registrace. Ač je poměrně časně, výstavní plocha se brzy zaplnila a v době rozpravy je k vidění zhruba stovka motocyklů a více než 70 automobilů. Většinu startovního pole tvoří východoněmecká produkce značek Trabant, MZ, AWO, Warburg, IFA či EMW. Ale kochali jsme se i méně běžnými vozy jako Melkus RS 1000 z roku 1970 nebo Horch 930 (1939).
Mimo našich dvou vozů Fiat byl k vidění i tradiční účastník ve Fiatu 508 Ballila, mihl se Fiat 850 Spider a novinkou byl Fiat 125p. Posledně jmenovaný vůz měl velmi pěkný lak v nepříliš dobové variantě a byl takovým bastardem srazu. Ondrej ho do detailu „rozebral“ a zhodnotil ho jako patlaninu dvou verzí, nové a staré.... Italské vozy jako takové skvěle doplňovala Lancia Fulvia (1968).
Start. Než se vystřídala a odjela ta stovka motorek, uběhlo hodně času a protože jsme majitelé mladších vozů, zbýval na nás chvost kolony, jsme mezi posledními... Startujeme tedy okolo poledne.
Jako na všech akcích pořádaných v Německu, jezdíme podle značek, trojúhelníku, kolečka a čtverečku - vlevo, rovně, vpravo. Navigace není nijak náročná, jen je nutné pozorně sledovat značení, lehce lze přehlédnout poněkud záludné a skryté odbočky z trasy, kde dostáváme do výkazu razítko za průjezd.
Úkoly, mimo jednoho jsme ani nemuseli opouštět automobil. Byla to vlastně taková jedna velká jízda zručnosti, zastavit 30 cm od překážky, zastavit uprostřed dvou čar, přejet prkno....„prošroubování“ závitové tyče na čas.
Projeli jsme zhruba 80 kilometrů dlouhou trať a už nás čekal oběd. No, čekal.... Kompletní oběd už nezbyl. Stojíme si tak ve frontě, koukáme co bude dobrého a říkáme si, že noky s gulášem a červeným zelím je divná kombinace. Za chvíli si už všichni nosí špagety s gulášem. Hmm, také zrovna nic světoborného. A....? A na nás už nezbylo ani to, maso došlo. Hromada kolínek s gulášovou omáčkou. Těšíme se na večeři....
Cíl. Celá akce je nezvána Rund um den Rochlitzer Berg, tedy jízda okolo hory Rochlitz, letos to však bylo přes horu. Po odevzdání výkazu následuje pauza na kafe s domácím koláčem. Jako bonus pak prohlídka rozhledny, kterou již známe z předchozího roku.
Poslední etapa vede zpět na náměstí v Rochlitzu, kde probíhá i vyhlášení výsledků, vracíme se zrovna uprostřed jejich vyvěšování. Jak jinak, příliš výrazně nebodujeme, Ondrej je na 13. místě, já na 19. Opravdu nic moc.
Jedeme na malý nákup, následuje krátká pauza v mlýně a přesunujeme se na večeři. Na obvyklém místě, kde jsme štamgasty a (jak milé) vítanými hosty. Přestože restaurace je plná - oslava svatby - máme připraven jeden stolek pouze pro nás....
Příjemně přejedení se chystáme na večerní program. Renata ukládá Julii a já spolu s Ondrejem se jdeme ukázat na společenský večer, ten je však již v plném proudu. A tombola, jediný zdroj naší zábavy, právě probíhá. Zkrátka, nic nás nedrží a tak se záhy vracíme. Do pozdních nočních hodin pak hrajeme společenské hry, hry bystřící mysl...
Nedělní ráno. Snídaně je opět více než bohatá a my zvažujeme dvě možnosti, jet rovnou domů nebo zkusit nějaký výlet. Počasí je nádherné, slunečné a teplé. Je to jasné, budeme ještě „výletit“. Ondrejovi nějak nestartuje kupé, v kopru je baterka. Při roztlačení však rychle docházejí síly a nebýt ochotného kolemjdoucího, nevím jak by to dopadlo...
Hrad Rochlitz, loni jsme ho zastihli v rekonstrukci, letos snad budeme mít více štěstí. A měli. Expozice sice není nijak bohatá, ale co by jste také čekali od hradu, že? Nicméně velice zajímavá byla hradní kuchyně, návštěva věží a parkánů, no a samozřejmě podzemí... K tomu připočtěme nějaké to vystavené brnění a zbraně, nádobí či věci denní potřeby a máte velmi pěknou prohlídku kterou můžete procházet dle libosti.
Po návštěvě hradu už byl čas na návrat domů. K hranicím jsme jeli bez zastávky, krátkou pauzu kvůli tankování si dopřáváme v Chomutově a neodpustili jsme si návštěvu Štefana. Ta se lehce protáhla, přeci jen bylo ještě pěkně, takže trocha lenošení na zahradě. Ondrej při tom stihl obdivovat „poláka“ a vykramařit nějaké díly.... Odjezd v pět odpoledne.
Další pauza byla až těsně před Prahou, kde jsme se rozloučili s Ondrejem a podchytili závadu na kupátku – volnou a rachtající řemenici vodní pumpy. Další cesta probíhala klidně až do závěrečného úklidu vozu v garáži... Ondrej pak měl cestu nepoměrně zajímavější, matka na řemenici totiž nakonec stejně upadla a vůz zůstal nepojízdný... Během čekání na odtah se vůz podařilo provizorně zpojízdnit a tak nakonec dojel domů vlastní silou....

[Kronicar]

A pár fotek....

[Kronicar]

26. září 2009 – 41. rallye Rund um Rochlitzer Berg (Německo)

Oblíbená a téměř dovolenkově pojatá soutěž u našich sousedů v Německu. Cesta je dlouhá, moji spolujezdci nároční a tak si beru v práci volno. Dopolední jízda v pátečním provozu je o nervy a jsem rád když konečně míjím Prahu. Fiat 850 šlape jako hodinky, snad jen ten diferenciál kdyby byl trochu tišší.
První pauzu máme v Chomutově u Štefana, měl by nás doprovázet, ale nějak nestíhá a tak spolu alespoň zajdeme na dobrý oběd. Počasí je nádherné, sluníčko svítí, nespěcháme, relaxujeme. Čas se nedá zastavit, takže opět na cestě. Tentokrát je pauza v Chemnitzu, bývalém Karl-Marx-Stadtu, česky Saské Kamenici. Prohlídka města je zajímavá i když památek na kterých bychom okem rádi spočinuli moc není. Mimo katedrály a divadla, stojí za zmínku ještě tak věž Roter Turm jež bývala součástí městských hradeb. Co Vás však zaujme zcela určitě je monumentální maxi busta Karla Marxe, nelze ji minout.
Příjezd na místo ubytování v sedm večer nebyl nejšťastnější, nikdo není doma. Nahlášení našeho příjezdu na osmou znamenalo hodinové čekání v opravdu prudce klesající teplotě. Nakonec jsme se ale přeci jenom dočkali a přivítala nás přívětivá tvář penzionu v bývalém mlýně.
Sobotní ráno začalo nejlépe jak mohlo – přepychovou snídaní, ba přímo lukulskými hody. Po snídani už zbývalo jen přejet na 3 kilometry vzdálené místo přejímky, na náměstí do Rochlitzu.
Počasí perfektní, nebe bez mráčku. Asi i díky tak pěknému počasí je přes teprve devátou hodinu dopolední náměstí přeplněné téměř 90 auty a stejným počtem motocyklů. Přes to, že jsem zejména fanoušek automobilů i mezi motocykly bych si vybral nejednu raritku. Třeba stroj Bradbury s proutěným sidecarem z roku 1911 nebo Benelli 750 se šestiválcovým motorem.
Avšak i mezi auty se dalo nalézt mnoho zajímavého, nejstarším vozem byla Alba typ N z roku 1919, nejstarším Fiatem pak pravidelný účastník s vozem Fiat 508 Balilla z roku 1932. Novinkou pak byl Fiat/NSU Topolino polocabrio z roku 1939 a co mě zaujalo byla karoserie kompletně potažená červenou koženkou. Inu proti gustu..... Z italské produkce pak již bylo k vidění pouze mé 850 a Štefanův 124 Spider. Štefan si vůbec dal docela na čas, dorazil hodinu po odstartování prvního vozu a jen horko těžko jsme se domlouvali s pořadateli aby ho ještě přijali do soutěže.
Než přišla řada na naše čísla 149 a 150 uběhla další více než hodina, během které bylo dost času na prohlídku zbytku startovního pole. Více méně nic nového, dominoval Wartburg, Trabant a Ifa v nejrůznějších verzích. Dále v původním stavu včetně laku už dnes téměř vymizelý Moskvich 412 (1972), lepší nežli nový UAZ 469 (1970) a hned tři malé nákladní vozy Framo V 901/2 (1958). I Škoda byla více než hojně zastoupena – 1201 STW, 110 R, Felicia, Octavia, 1000 MB. Západní produkci reprezentoval Mercedes 170, 230 SL nebo 200 D, Triumph Spitfire, MG Midget a několik vozů Opel Olympia.
Trasa nijak náročná, postačilo sledovat v Německu běžné značení na soutěžích, kolečko, čtverec a trojúhelník. Záludně skrytou samokontrolu pak nemálo vozů minulo, čímž si vysloužilo trestné body do výkazu. Úkoly obvyklé, z vozu nebylo potřeba ani vystupovat, vše se týkalo pouze jízdy zručnosti. Přejezd prkna, zastavení po ujetí 121 centimetrů, bokem kola zastavit 30 cm od překážky, či úsek měřený radarem. Dařilo se tak nějak průměrně, ambice na přední bodované pozice vzaly rychle za své.
Kochání překrásnou saskou krajinou, při příjemném počasí doznívajícího babího léta vyvrcholilo focením poblíž „lesa“ větrných elektráren.
Při obědové pauze jsme ještě odhadovali množství pohonných hmot v kanystru, což byl poslední soutěží úkol a další pokračování trasy již vedlo za cílem. Muzeum lidového života, tak nějak by se dala představit zastávka na kafe, při které jsme měli možnost obdivovat muzeum ve kterém bylo k vidění vše od secích strojů po kompletně zařízenou školní třídu ze začátku 20. století.
Rochlitzké náměstí nás přivítalo až okolo čtvrté odpolední a čekání na výsledky jsme si opět zpestřili prohlídkou konkurenčních vozů. Při vyhlášení výsledků se žádné překvapení nekonalo, mě patřilo 13. místo, Štefan, přestože se mu dařilo výrazně lépe, skončil až hluboko v poli poražených na 32. místě...? Nějak nám nešlo na rozum 150 trestných bodů na jedné z kontrol, což se vzápětí vysvětlilo. Pořadatelské chyba. Po přepočítání výsledků Štefan poskočil na 6. příčku, což byla reprezentace za kterou se nemusí stydět.
Před námi byly ještě nějaké ty drobné nákupy na večerní pokec, ubytování Štefana a Zlatky, no a večeře v Lastau. Ani letos jsme nemohli vynechat návštěvu restaurace ve statku a majitelka to ocenila. Z poklidné domácí atmosféry se nám ani nechtělo odjíždět a tím pádem jsme časově nezvládli společenské pokračování veterán soutěže a oblíbenou tombolu. Takže jen rozloučit a spát. Pravda, s tím spaním to nebylo až tak horké, ještě jsme se nějakou dobu bavili veselými historkami.
Snídaně opět honosná a to nám majitelka penzionu ještě zabalila svačinu s sebou na cestu. Se Štefanem jsme se rozloučili poblíž hranic, spěchal domů, zatímco my bychom ještě rádi navštívili hrad Scharfenstein.
Hrad byl impozantní, muzeum dřevených vánočních postaviček také. Prozkoumáno vše od sklepení po věž. Naší pozornosti neunikla dokonce ani naučná stezka okolo hradního vrchu. Mohu směle doporučit.
Cesta zpět do Čech byla nevýrazná, hranice bychom již ani nepoznali, celnice zmizely v propadlišti dějin. A zastávku na večeři dostaly tu čest Louny. Irská hospůdka v centru města byla velice příjemným místem, chvilkové dobrodružství jsme zaznamenali při výpadku proudu, sklepní prostory osvětlené pouze svíčkami vypadaly velice romanticky. I jídlo bylo chutné, zkrátka taková příjemná tečka na závěr dne.....


PS: Letos podobné jako loni, standard nasazený v předchozích ročnících se daří organizátorům držet a přeje jim v tom i počasí. Zpestření v podobě exkurzí jsou jen vítané, krajina projížděná při soutěži nádherná. Zkrátka jako vždy perfektně strávený víkend.

[Kronicar]

Ještě obrazový příspěvek.....

[Kronicar]

A ještě nějaké....