15. leden – sobota. Už je to tu zase, blíží se termín „zimní rallye“ a tak opět přemýšlím jaký vůz zvolit pro tuto akci. Samozřejmě, loni jsem si pořizoval Fiata 128 A z roku 1971, ale ten je po celoročním ježdění zralý k renovaci. K renovaci nejen náprav, ale hlavně karoserie, ta koroze je prostě prevít. Takže co s tím? Rozvrtat Fiata znamená práci minimálně na pár týdnů či spíše měsíců. Však to všichni znají, tady píchnu a vysype se půl podběhu. Jistě tedy tušíte co bude následovat..... Dobrodružství při nákupu vozu jiného, renovaci aktuálně nevyžadujícího.
A jak jinak, bude to vůz Fiat 128 A první série. Čistě náhodou se ke mě dostal inzerát, který právě takovýto vůz nabízel a já neodolal. Zima není pro nákup nového vozu zrovna ideálním obdobím, sněhové a posléze ledové kalamity to jen potvrzovaly. Zvláště přihlédnu-li k tomu, že vůz byl poblíž Krnova, což mám z Prahy nějakých 320 km „horní cestou“ nebo 360 „spodní“, tedy přes Brno po D1.
Obleva mi „nahrála do karet“, počasí více než přijatelné, vlastně takové jaro. Těch deset stupňů bude akorát. Cesta po D1 byla bez problémů a za slabé 4 hodiny jsem byl na místě. Jsou dvě hodiny po poledni pryč. Okukování nabízeného vozu, rozhodování vzít či nevzít a vlastně exkurze po malém muzeu Fiat trvala 2 hodiny. Auto bylo omšelé, lehce orezlé, tak nějak vyspravované a ke koupi mě nakonec přesvědčila zkušební jízda. Nic nebouchalo, brzdí, tlumiče dobré a k účelu pro který vůz pořizuji je to vlastně stav dostačující. Když už se začalo stmívat, pomalu vyrážíme. Následovala dobrá rada “jet přes Polsko“ a to cestou kterou moc neznáme.
To, že Fiat moc nesvítí mě ani nepřekvapilo, ale, že pekelně hučí ložisko zadního kola už ano. Ty pěkné silnice byly samá díra, což jsem za té setmělé jízdy zaregistroval často až těsně před vozem a stihl tak jen pevněji uchopit volant aby mi ho výmol nevyrval z ruky. No nic. Jeli jsme tak osmdesátkou, víc jsem si netroufal. Po nějakých 200 kilometrech, asi v osm večer pak večeříme v Náchodě. Pohoda, už budeme brzy doma. Jenže ta potvora Fiat nechce startovat, baterka s tím sotva pohne. Takže pro tuto eventualitu tu máme baterii náhradní, přehodit ji a nastartovat už je jen dílem okamžiku. Asi ta baterie není tak dobrá jak jsem si myslel.
Tak dále. Jedeme po Hradecké dálnici, zkouším jak Fiat pojede, těch 120 km/h dá vcelku hravě, když tu rána, tlukot do zadního podběhu a..... Ticho. Zastavuji, nic není vidět, guma nafouklá, výfuk drží. Asi jsem něco přejel. Jedeme dále. Jenže to auto je už takové neklidné, klepe se a poskakuje, přímo drnčí. Zkrátka není to ono. Takže po pár kilometrech jedu k pumpě. No jo, zadní levá pneumatika, protektor, kus běhounu chybí, proto ten rachot. Přehodit pneumatiku je otázkou pár minut a pak již nic nebrání našemu návratu domů, kde jsme v deset večer.
16. leden – neděle. A co takhle si dopřát s novým vozem nějaký výlet? Počasí je dokonalé. Sluníčko svítí, 10 stupňů nad nulou, jaro. Bude to paráda. Renata volí program v Liběchově poblíž Mělníka, má tam být zámecké labyrintárium či co. Neznám ho, takže proč ne?
Kocháme se jízdou a skutečně, ve dvanáct jsme v Liběchově. Jenže. Tak nějak to nevypadá na to správné místo. Došlo k politováníhodnému omylu, ke kterému dochází maximálně jednou za 10 let. Měla to být Loučeň. No, to je dalších minimálně 50 kilometrů a to už se nám nechce. Takže náhradní varianta, nedaleké Čertovy hlavy, znám je, zabloudit nemůžeme.
Ale míjíme zrovna odbočku na „skalní byty“ a to je výzva. Obratem tedy měníme plán, nic nám to neříká, jistě to bude stát za vidění. Jen podle ukazatelů na silnici tedy jedeme ještě dalších 20 kilometrů, než narazíme na poslední odbočku do zastrčené vesničky Lhotka. Úzkou silničkou mezi domky vyjíždíme na pole. Ale ta silnice je nějaká divná. Aby ne když už dobrých 200 metrů jedeme po holé pískovcové skále. Moc zajímavý terén. A s úžasem zjišťujeme, že hned vedle hlubokého úvozu plného sněhu kvetou na slunci sedmikrásky. Jaro jak má být. Renata se opaluje a já fotím nového Fiata, abych se mohl pochlubit na našich klubových stránkách. Pak následuje procházka po vesničce a okukování nefalšovaných skalních obydlí. Asi nejzajímavější je patrový dům tesaný přímo ve skále. Obdivuhodné, kde všude se dá bydlet.
Další naše jízda pokračuje do Kokořínského dolu a situace se náhle mění. Zastavujeme u Harasovského rybníka. Všude sníh a led, mlha, pekelná zima, sotva na nule. Obdivujeme prvorepublikový hotel, bohužel poněkud opuštěný. Dále nás zaujal přepychový srub, ale ten je pro změnu nedostavěný. A pěší procházkou míříme k nedaleké místní zajímavosti, zbytkům skalního hradu Harasov. Místní pověst o Krvomlýnu je dost děsivá a v té mlze jen čekáme kdy se vynoří nějací hrdlořezi....
Část hradu je přestavěna na netradiční skalní obydlí, ovšem je opuštěné a zanedbané, zajímalo by nás jak to asi vypadá vevnitř. Vidět je WC, koupelna, dovnitř je zaveden i elektrický proud a ze skály čouhá komín. Musíme se však spokojit jen s pohledem zvenku. Když už zima začíná zalézat pod nehty, proběhneme se k autu a popojedeme. Průjezd Kokořínským dolem nás upozorňuje, že zima ještě neskončila a led na silnici se nedá přehlédnout.
Ohříváme se ve výletní restauraci v Ráji a to už je fakt tma. V půl šesté večer jedeme zpět, všechna voda na silnici zmrzla v souvislou vrstvu ledu, což je však pro mé letní pneumatiky hračka.... Ještě natankovat v Mělníku benzin a jsme doma.
Och, od pumpy už mě roztlačují, takže Fiat navíc ještě nedobíjí. A to ta kontrolka dobíjení zhasíná, potvora. Cesta z Mělníka za tmy a bez světel je dost zajímavá, ale i ty parkovačky postačují, jen je potřeba držet se vozu před námi.
V půl sedmé jsme doma, baterka vydržela. Takže seznam co je potřeba udělat se rozrostl na dvě hustě popsané A4. Pohoda....
PS: Nic neplánovat a nechat se inspirovat aktuálními okolnostmi, tak by se dal stručně charakterizovat dnešní výlet. Zima už je nám dlouhá, takže nevyužít toho dokonalého jarního počasí by byl hřích. Navíc s novým vozem se jednalo o nezapomenutelný zážitek
Přechod ze slunce a jarního tepla do zimy a ledu byl neuvěřitelný. Jen pár minut od sebe a rozdíl teplot více než 10 stupňů. Opět zajímavá zkušenost. 
