Pro ty co tam nebyli, ale i pro ty co tam byli....
Ke svatbě se schylovalo již delší dobu, takže to pro nás nebylo žádné překvapení, Míra rozeslal pozvánky a organizoval svatební kolonu a rozvoz hostů. Při tom padl los na nás, na fiaťáky. Kolona měla být složena z historických vozů a pokud možno čtyřdveřových limuzín, čemuž bohužel žádný můj (pojízdný) vůz nevyhovoval. Nedařilo se ani mezi ostatními členy klubu - nebyl čas, kolize termínu, nepojízdné vozy..... Situaci částečně vyřešil Pedro zapůjčením vozu Fiat 125 s podmínkou, že s vozem pojedu jako řidič já. Dalším vozem se stal Fiat 128 Pavla Nonnera, kde byl určeným řidičem Pavel KV. A ani poslední limuzínu neřídil majitel, Fiata 125p si Ondrej půjčil od známého a z Brna to měl na svatbu nejdále.
Na místo zdobení vozů a dočasné parkoviště ve Slivenci jsem přijel první, v osm večer. Krátké uvítání s rodinou Míry a Markéty a příprava vozů je v plném proudu. V devět přijíždí Pavel, i tento vůz je záhy ozdoben stužkami. A nedočkavě vyhlížíme Ondreje, poněkud zdlouhavé objížďky prodlužují jeho příjezd na deset večer. A má malý problém. Těsně před Prahou začala prosvěcet kontrolka dobíjení, průzkum ukázal uvolněný alternátor. Ráno moudřejší večera. Ondrej a Pavel KV jdou na večeři, přespávají na ranči ve Slivenci a hlídají auta. Já s Mírou se jdeme vyspat domů......
Sobota je dnem D, vrcholí příprava, závada na F 125p se ukazuje být vážnější, vůz má prasklý držák alternátoru a k další jízdě je tudíž nezpůsobilý. V osm ráno obvoláváme několik fiatářů, bohužel budíme je zbytečně, nikdo nemá potřebný díl a kdo má je časově nedostupný.... No nic, kolona bude bez polské limuzíny.
V půl desáté vyjíždíme ze Slivence ve složení Fiat 125, Fiat 128, Fiat 127, Alfa Romeo 1300 GT Junior, Jaguar XJ 12, Mercedes W 115 a Mercedes W 207, doplňuje nás nezajímavá moderní Škoda Octavia. Na Bílé Hoře nabíráme nevěstu, přičemž posedíme nad chlebíčky. Vyjíždíme až ve čtvrt na dvanáct. Kolona troubí a bliká, na místo obřadu, Píseckou bránu v Praze 6, přijíždíme před polednem. Parkujeme. Gratulantů a svatebních hostů je spousta, ve 12 začíná obřad, ve čtvrt už končí....
Fotí se a fotí a ...... Řidiči mají pauzu na oběd, jdeme do restaurace, Míra to platí. Rodinní příslušníci zůstávají na oběd v Písecké bráně. Odjezd až ve čtyři odpoledne. Kolona opět přejíždí do Slivence na odpolední program. Cestou přes Prahu budíme obdiv a kolonu držíme pohromadě. Až v Barrandovském kopci nějak nezvládáme italský temperament svých vozů a předvádíme možnosti strojů. Alfa versus Fiat 125, skvělý duel končí při rychlosti vysoko nad stokilometrovou hranicí. 
Ve Slivenci pak čekáme na příjezd kolony hezkých pár minut. Jenom doufáme že kamerový systém byl zrovna mimo provoz.....Jedu uklidit auto do garáže a vyzvednout součástku pro nepojízdného Fiata.Ondrej si udělá výlet se mnou, díky čemuž je svědkem jediného selhání vozu Fiat 125, nelze nastartovat při odjezdu od pumpy, pomáhá až důkladné proklepání startéru stranovým klíčem... Enzo držák dynama přiváží až ke garáži, vítá možnost projet se čerstvě poskládanou pětistovkou, se kterou pojede na dovolenou.
Zpátky ve Slivenci jsme až v sedm večer, nejprve složení polského kočáru, zkušební start a konečně se jdeme bavit. Akorát včas na testovací soutěže s novomanželi, skok Míry přes švihadlo podle toho jak manželka píská a testík.....
V devět se loučí Pavel, čeká ho dlouhá cesta a ještě musí uklidit půjčené auto. My se mezitím vrháme na připravené občerstvení, s neustálých dotazů zda-li je jídlo dobré a je-li ho dost, získávám pocit, že jsem tím hlavním kvůli komu je jídlo připraveno. Ano jsem prý etalonem kvality....
Ale bylo to opravdu dobré, taková šunka s křenem nebo gulášek, řízečky či kachní roláda a pečená kolena v medové omáčce..... ještě teď se mi sliny sbíhají.Čas na jídlo prokládáme diskofilním řáděním, společnost začíná být unavená, v jednu nad ránem již notně prořídne. O obveselení se postarám, když se jako jediný (a navíc abstinent) kácím k zemi. To když koukám kde co létá a přehlédnu dřevěný plůtek. Ve dvě se hraje na kytaru a zplna hrdla zpívá, další svatebčané postupně „odumírají“. V půl čtvrté jsou při plném vědomí jen ti nejvytrvalejší. Loučím se s posledními a odjíždím dospat noc.....
PS: Po 4 letech druhá klubová svatba, tentokrát ale ohlášená dlouho dopředu. Naše pozice na svatbě nebyla tak zcela jednoznačná. Fiatáři? Kamarádi z klubu? Nebo šoféři? Nejspíše od každého něco, Mírovi jsme pomohli, svatbu si užili, atmosféru nasáli....
Tak kdopak bude další???
Luigi Láznička /bohužel už jsou rozvedení/,Pavel Noner, Pavel Kv s Lenkou a nyní Míra s Markétou a opravdu jsou tu další po...třicátníci,takže se svatbama FCC určitě nekončí 