Veteránem nejen Kroměřížskem – 6.8.2011
Rozhodnutí o účasti na této akci přišlo dosti spontánně a jen díky tomu, že jsem pár dní před datem konání řešil s Tomem z Buchlovic po telefonu, kde bychom se mohli sejít na pokec. I padl návrh na Kroměříž a tento byl jednoznačně přijat. Pohledem na pozvánku pak zjišťuji, že hlavní sponzor, místní firma Kmotr, vyhlašuje soutěž o nejlepšího mafiána, tedy „capo di tutti capi“. Hmmm… škoda, že jsem o tom nevěděl dřív
V pátek večer ještě volá Tom, řeší nějaké technické problémy s kupé, ale po krátké konzultaci to vypadá, že bude vše v pořádku a naše účast nebude ohrožena.
V sobotu v devět hodin přijíždím na kroměřížské Velké náměstí a nejprve potkávám Marka s otcem, kteří právě přijeli v 128 Rally, ale chvíli po nich je na místě i Tom. Plocha náměstí se velmi rychle plní nejen veterány, ale také lidmi a to jak z řad návštěvníků, tak posádek. A je opravdu na co koukat, neb vypsaná soutěž vybudila spoustu posádek k větší či menší míře kreativity a je to i poněkud inspirující. Ale najdou se i jiné zajímavé dobové a tematické obleky. Nemohu třeba nevzpomenout na trojici šarmantních příslušnic…
Naopak, poněkud překvapen, ba rozhořčen jsem, když zde postupně potkám dvojníky tří osob ze svého současného bydliště
Courám náměstím a fotím, rozhodně je koho i co. Z vozů zaujme Reliant Robin, Volvo P1800E Coupé, šoférská limuzína Rolls-Royce po perfektní renovaci nebo Lancia Flaminia Coupé s karoserií Superleggera. Z fiatů je kromě těch našich k vidění pěkná pětistovka, jeden 600D, dvě X1/9 a překvapivě též 125p, ale bohužel ve značném stadiu kutilizace. A když člověk slyší dva starší pány, jak se živě dohadují, zda polák opravdu měl interiér v bílé kůži nebo ne, je to už prostě špatně… Z kuriozit pak stojí za zmínku plně pojízdná zmenšenina Zetoru 25.
Orientační soutěž je rozdělena na dvě etapy, start té první je v jedenáct hodin. Trasa není nijak náročná a značená je jak pro pitomce, ale přesto se nám povede sem tam zakecat a patřičnou odbočku přejet
Kontrolní stanoviště jsou jen dvě. Na prvním nás čeká hod různě plnými pet lahvemi do kýble. Chopím se toho a bez větších problémů umístím všechny čtyři lahve na své místo, což sklidí obdiv mezi pořadateli a zděšení mezi soupeři. Jsem prý první… Na druhé kontrole je pak úkolem šroubování svíčky do motocyklové hlavy poslepu. I tuto záležitost si beru na starost. Čas není špatný, tak uvidíme…
Po zbytek cesty se už jen kocháme, po úvodní přeháňce se počasí vybírá a začíná být dost teplo. Vracíme se na náměstí a pořadatel nás naviguje k Markovu stroji: „postavte to vedle támhle té zástavy“…
Na programu je oběd a po něm odpolední etapa. Tom navrhuje střídání, a tak usedám za volant kupé. Tenhle pocit jsem už dlouho neměl…
Už po několika kilometrech nás s otevřenou kapotou motoru stopuje pětičlenná posádka Jaguaru XJ a poptává křížový šroubovák. Tom šáhne pod přístrojovou desku a ve vteřině jej podává. Publikum nadšeně tleská… Techniku Jaguaru spíš jen okukujeme, pan majitel zjevně ví, co chce udělat. Po chvíli vrtošení konstatuje, že protéká jeden ze dvou karburátorů a závadu se mu nedaří odstranit, takže dotčený element zcela vyřazuje z provozu a volí přímou cestu domů na zbývající karburátor. Ještě že na to inženýři mysleli a do motoru zamontovali jeden náhradní
Inu, dokonalá britská aristokracie… K dokončení soutěže se však vodič přemluvit nenechá.
Po chvíli přijíždíme na další kontrolu, tady nás čeká pět testových otázek. Týkají se zčásti dopravy a zčásti zdejšího kraje a při jejich zodpovídání si moc jistí nejsme. Snad vyšlo aspoň něco… Při odjezdu zjišťuju, že kupé nějak chcípá a vypadá to na volnoběžnou trysku. I konáme servis a taky že jo… pěkný sajrajt tam byl. Cesta na poslední stanoviště už probíhá bez zastávek a jsme velmi překvapeni, když Marek, který startoval před námi, sem i přes naše dvojí zdržení přijíždí až po nás. Prý byli fotit vůz… Úkol, který stojí před námi, je běh se Stadionem a ujímá se jej Tom. Časový limit je dostatečný i pro méně zdatné důchodce, takže ve zkoušce obstojíme a nic už nám nebrání v návratu na náměstí. Zde už se ruch opět mísí s tóny Academic Jazz Bandu, který tu vcelku vhodně hraje od rána. Vyhlášen je při tom „kmotr kmotrů“ aneb „Capo di tutti capi“. Vítěz si porotu patrně získal celou šestičlennou rodinnou sestavou, i když osobně jsem měl kreativnější favority.
Čas do vyhlášení výsledků chtějí pořadatelé zaplácnout spanilou jízdou, a tak se ve čtyři hodiny řadíme a za asistence policie konáme okruh Kroměříží. Po návratu už rovnou přichází vyhlašování nejlepších v soutěži elegance a orientační soutěži. Přiznám se, že zisk třetího místa v kategorii poválečných automobilů v konkurenci více než 30 vozů mě příjemně překvapil, i když jsem po tom nadějném úvodu v něco podobného tiše doufal
Pozici jsme měli navíc ztíženou poměrně mladým vozem, protože systém hodnocení úkolů neskýtal příliš možností pro rozdíl a v případě rovnosti bodů rozhodoval rok výroby vozu. Tak jsme ostatně přišli o druhé místo, které při stejném počtu bodů připadlo řidičce o 5 let starší Octavie Combi.
Sraz končí, tak ještě „foto vítězů“ do rodinného alba, na závěr nějaký pokec a kolem šesté jsme už poslední, kdo opouští náměstí. Odjíždím s pocitem, že to byl pěkný, organizačně velmi dobře zvládnutý sraz. Více takových!
1969 F125p 1300 ... bílý limuzín
1969 F850 Sport Coupe ... Červený Drak
1969 F850 Special ... ex Vzpurník
1987 Fiat Panda ... krabička plná překvapení
+1997 Fiorino Panorama
V nebi mě nechtějí a v pekle se mě bojí, tak jsem tady...
