XXV. ročník setkání italských automobilů v Poděbradech se koná 20. dubna 2024.

Historic rallye Kokořínsko

Co proběhlo a co se bude dít?
Uživatelský avatar
1/2 litr
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 275
Registrován: pondělí 19. listopad. 2007 19:07
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od 1/2 litr »

Report nechám na našem klubovém kronikáři. Mě se již v potu krve podařilo sestříhat takřka hodinové video a tak se můžete těšit na premiéru při sobotní schůzi.
Ti co mají zájem o záznam a nebudou na výročce, nechť mi napíší a vypálím CD.
Fiat 500 F - 1970 Bambino
Fiat 600 D - 1962
Fiat 850 BN - 1970-2016 Rychlík
Fiat 900T - 1978 Pulmino
Fiat Uno - 1989
Steyr-Puch 700C
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Kronicar »

19. – 20. února 2010 – Historic 2010 – Kokořínsko

Byl to mimořádně silný zážitek ze zcela ojedinělé akce, předznamenávající start další veteránské sezóny. Zima je dlouhá, nečinnost mi nesvědčí a tak jsem přivítal možnost vybít adrenalin na zimní rallye Kokořínsko. Ne že bych neměl co na práci, vždyť zima je jediné období kdy můžu v klidu dělat na svých strojích a připravovat je na další sezónu, nicméně......

(Ti co neradi čtou, mohou následující řádky vynechat a přeskočit až na samotnou akci, tedy pátek 19. února....)

Jakmile se objevila možnost přihlášení na zimní rallye, nepochyboval jsem o své účasti. Jenže jaký stroj vzít na tuto akci? Přeci jen, zima, sníh a sůl není to nejvhodnější pro naše po celý rok opečovávané plechové miláčky. A je tu i možnost, že automobil přijde k úhoně poněkud výraznější, zledovatělý a kluzký povrch silnice je téměř jistá poukázka na klempířské práce.
Po přezkoumání svého vozového parku jsem dospěl k názoru, že vhodný vůz nemám, buďto jsem svůj po léta šlechtěný klenot nemínil vystavit riziku kolize a téměř jisté korozi nebo na něm bylo tolik práce, že ani měsíc usilovné činnosti na něm strávený, by to nespravil. Co teď? Půjčit si vůz by nebylo důstojné a tak zbývala možnost pouze nákupu tzv. „zimního stroje“. A co by to jako mělo být? O jiné, nežli značce Fiat jsem ani neuvažoval a i o modelu jsem měl poměrně jasné představy, měla by to být šestistovka, což je stále můj favorit mezi přehršlí typů vozů Fiat. Korozí nezasažené nosné části vozu, funkční motor a cena okolo 5 tisíc. Ovšem představy o voze, který by splňoval všechna kriteria se značně rozcházely se skutečností. Hlavně ta cena patří již dobám dávno minulým, slušný vůz nepůsobící odpudivým dojmem již na pohled, prostě za takovou cenu už nenajdete a nebo ne v zimě a za pouhý měsíc hledání.
Tudíž se hledaný okruh rozšířil i na Fiat 850, jenž by vyhovoval ještě lépe, výkonnější motor bude pro rallye vhodnější a ani lepší topení nebude pro zimní provoz na škodu. Tento model se již dařilo dohledat lépe. Nicméně i zde byla limitujícím faktorem cena, počítáno bylo s drobnými investicemi a tak i výchozí polotovar musel splňovat nějaké požadavky. Ze 4 vyhlédnutých vozů nakonec bohužel nevyšel ani jediný. Jeden neprošel testem koroze, dva výslednou cenou a ten nejvíce vyhovující, se kterým jsem již takřka 100 % počítal, mi byl doslova vyfouknut před nosem. Hold i „obyčejná“ 850 si získává své příznivce. Co teď? Start již za dva týdny a stále nevím s čím jet? Přihlášený jsem sice s Fiatem 850, ale beru cokoliv ze stáje Fiat do roku 1975.
Pomoc nabídl Tříprsťák se svojí „Zelenou příšerou“, totiž Fiatem 127. Potíž byla v tom, že šlo o ročník 1978 a navíc o poněkud přebastlený kompilát dvou modelů - 127 Mk 1 a 127 Mk 2. Vůz nepůsobil zrovna jako vhodný historik, nutnost dodělat brzdy a vyšlechtit lak by zabralo poměrně dost času, jehož se již nedostávalo. Ale, dalo by se.....
Jako zázrakem se ke mě však dostala informace o prodávaném Fiatu, který sice nebyl v mém cílovém zájmu, ale pro akci by plně vyhovoval. Rok výroby 1971, ještě poměrně celistvý lak, dobrý motor a brzdy, koroze pouze u vnitřních podběhů, velice zachovalý interiér, žádný kutilem napadený kousek. Cena do 5 tisíc korun. Zkrátka ideální. A o jaký model šlo? O nepřekonatelný sedan Fiat 128 A – 1100 ccm.
A tak, týden před akcí na Kokořínsku, jsem se vydal do Poděbrad pro nový vůz. Skutečnost předčila moje očekávání, i když.... Koroze předních blatníků a to dosti značná, urezlý výfuk, brzdy brzdící jen tak tak - ruční nefunkční, vakl v ložisku na předním kole a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Nicméně výsledný dojem byl příznivý a tak jsme se s majitelem domluvili na přiměřené částce 4 tisíce. V tu chvíli jsem se jal vůz zprovozňovat a připravovat po dvouletém stání na jízdu do Prahy. Oživit světla a motor nebyl problém, přehodit sjetá kola za zánovní zimní také ne, ale vydolovat vozidlo ze stodoly a přejet s ním úsek deseti metrů zasypaný třiceticentimetrovou vrstvou sněhu už bylo na pováženou. Lopata k mání nebyla, takže pořádně rozjet a ...... vůz skončil uprostřed sněhového nadělení. Po spojeném úsilí dalších 3 osob se Fiata však zdařilo vyprostit. Dále po ujetí pouhých několika stovek metrů došel benzín, ale to byla už jen drobná lapálie.
Převoz do Prahy byl bezproblémový, snad jen ta v zimním marastu zaházená okna trochu znesnadňovala výhled (že měly stěrače zcela zetlelé gumičky snad nemusím zdůrazňovat), ale nic neupadlo a auto stále jelo.
Celý týden jsem vůz připravoval pro náročnou akci, za což díky Tříprsťákovi (pomoc při oživení el. soustavy), díky bratránkovi Radkovi (za pomoc při odvozu vozu z Poděbrad), díky benevolenci svých šéfů i majitele firmy, jakožto i svých kolegů, kteří mi při opravách vozu asistovali (a s nechápajícími výrazy sledovali mé zoufalé snahy a boj s časem „Na co brzdy? Jedeš závodit, tudíž by to mělo spíše jet, brzdit nemusíš!“ bylo to, co jsem poslední týden slyšel nejčastěji.)
A co že jsem do čtvrtka všechno stihl? Zavařit výfuk a nejvýrazněji korozí postižená místa, vykytovat a opravit lak, v neposlední řadě ho i pomocí dvou balení leštící pasty Tempo dokonale oživit (to byla sakra dřina). Vydrbat po letech stání téměř neprůhledná okna, vyluxovat vosí hnízda a pavučiny z motorového prostoru. Tak jakoby mimochodem ještě vyměnit brzdové kotouče, destičky, zadní obložení, válečky, lanko pro ruční brzdu, přelisovat ložiska předních kol.... a spoustu dalších maličkostí. Však to znáte!
Za velký úspěch jsem považoval i to, že Fiat ve čtvrtek odpoledne prošel TK (s tou korozí ještě budu muset něco udělat), tudíž účasti na Kokořínsku již nic nebránilo!


Pátek 19. února 2010, v osm ráno nabírám do vozu spolujezdce ½ litra alias Divoše. Můžeme tak zamířit vstříc zámku Lobeč, kde je přejímka. Soutěž Historic 2010 Kokořínsko volně navazuje na předchozí ročníky severočeské Monte Karlo o které jsem již leccos slyšel, aktivně se však nezúčastnil. Tudíž ani nevíme do čeho jdeme a jsme doslova rozechvělí napětím a očekáváním.
Vůz šlape jako hodinky, cestou mu ještě dopřávám při tankování benzín o síle 98 oktanů (když jedeme na rallye). Ve Mšeně u čerpací stanice pak potkáváme Míru a Peťu Nosákovi, Míra vytáhl svůj lepší stroj – červeného Fiata 600 D z roku 1962. Je prý spolehlivý a dobře jede, což se bude hodit. Radost mu trochu kazí jen letní gumy, ale hýří optimismem. Zatím má důvod, povrch všech silnic v okolí je mokrý, maximálně pokrytý vrstvičkou rozježděného sněhu, je nad nulou a sníh pomalu taje.
Zámek Lobeč nás přivítal horečnou aktivitou, je devět dopoledne, času do poledního startu tedy ještě více než dosti, přesto je na nádvoří již dobrá desítka strojů. Řidiči lepí startovní čísla a ladí motory, spolujezdci pak zkoumají itinerář a trasu. A že bylo co zkoumat! Po letmém prolistování řádně naditého šipkového itineráře, docházíme k celkové délce trasy 450 kilometrů! To bude tedy prověrka našeho vozu! Nu uvidíme.....
Během dopoledních příprav se sjíždí celkem 31 posádek, výběr vozů je skutečně pestrý. Nejvíce zastoupenou je samozřejmě tuzemská Škoda. 3 vozy 1000 MB, 1x 100 L, hned dva soutěžní 120 S, Octavia a naprosto dokonalý Tudor (z roku 1949). Můj obdiv pro nadšení majitele tohoto skvostného vozu, i v létě na výstavách historických vozů by tento kousek nedělal ostudu a jak jsem měl možnost se později přesvědčit, ovládal řidič tento vůz skutečně mistrně, zatáčkami nezřídka projížděl po dvou kolech!
A co jsme měli možnost obdivovat dále? Saab 99, Renault 8 i poněkud novější Fuego, Ford Escord, Opel Kadet, Trabant 600 i 601, Mini Morris, Land Rover, Gaz 69, dva vozy Audi Quatro coupe, Porsche 911, MG B GT, Simca Aronde Elysee, VW Karman Ghia. Jedním ze skvostů Kokořínska byl bezpochyby nádherně zrenovovaný Peugeot 404 cabrio francouzské posádky. Italské plnokrevníky pak zastupovala Lancia Beta Monte Carlo, tento vůz poněkud trpěl neb velice nízký přední spoiler místy sloužil jako sněžný pluh, což mu zrovna nesvědčilo. Z italské provenience zde byl i další Fiat – totiž Fiat 850 Vládi Gajdoše, pro letošek mu Vláďa pořídil zcela nový lak s „rychlými pruhy“. Naprostou bombou byl ale unikát jménem Hvězda 1200, což je ryze sportovní otevřený dvoumístný vůz s motorem Škoda. Posádka Aleš Egidy a Markéta Bukolská měla obdiv všech účastníků a jejich naprostou podporu.
Po krátkém obědě, či spíše svačině, v jednu hodinu odstartovalo první vozidlo. Etapa číslo 1 měřila více než 130 kilometrů a průměrná rychlost na její projetí byla stanovena na 37 km/hod. Pro oživení do ní byla ještě vložena časová kontrola. Oproti skutečné rallye, kde se jezdí na rychlost, však tato časová kontrola byla na pravidelnost, tudíž dva stejně dlouhé úseky zajet za dva, na vteřinu stejné časy. Trochu jsme zaváhali, čas nezměřili a na 12 kilometrech „časovky“ jen odhadovali dobu průjezdu. To se nám pak v celkových výsledcích trochu vymstilo.
Až na test brzd, kdy nám před auto skočil vesnický voříšek se nic výrazného nedělo a spolujezdec začal mírně klimbat. Zhruba třetina trati však byla pokryta rozbředlým sněhem, což přeci jen mělo mírný nádech dobrodružství. Mírně riskantní, svižná jízda na tomto povrchu pak Divoše přeci jen z dřímoty proudila. Pikantní bylo zastavení na fotografické pauze mimo silnici ve 30 centimetrech sněhu, odkud jsme se jen horko těžko dostávali.
Velmi zajímavou částí trati byla jízda Kokořínským dolem a serpentinami s výhledem na hrad Kokořín. A aby pořadatelé měli kontrolu o našem dodržování předepsané trasy, bylo nám do výkazu ještě „naděleno“ razítko na průjezdní kontrole.
Cíl a večeře. Nebo ne? Nebyl čas, jen jsme s dalšími posádkami prohodili pár slov a už nás pořadatelé odveleli na start druhé (noční) etapy. Start v 17:30. Se startovním číslem 19 jsme ve druhé třetině posádek a vyjíždíme tak až za tmy. Tato etapa měří téměř 90 kilometrů a je ještě zajímavější nežli předchozí. Padla hustá mlha a místy opravdu nebylo vidět dále než 10 metrů. V neznámém terénu při jízdě dle itineráře to bylo všelijaké, jen ne nudné. Velmi rychle jsem pochopil proč mají všechny vozy vpředu hrazdu vybavenou přídavnými světly. I já nezřídka využíval možnost zapnout přídavné světlomety. Orientaci v terénu nebylo jednoduché zvládnout, soudě dle po okolí bloudících posádek. My se však tmou řítili nezmenšenou rychlostí a do časové kontroly tak dorazili se značným předstihem. Stihli jsme i předjet několik pomalejších a méně výkonnými světlomety vybavenými posádek. Chvílemi sice soutěž připomínala spíše stíhací jízdu, o to však byla zajímavější.
Časovou kontrolu jsme pro změnu jeli do „nosálovského“ kopce dlouhého 3 kilometry, což nás nabudilo k nevídaným výkonům a samozřejmě jsme si časy neměřili. V první jízdě jsme v poslední třetině serpentin předjížděli minutu před námi startující vůz Trabant. Ve druhé jízdě pak bylo pokořeno 200 metrů před cílem vozidlo Škoda 1000 MB. Z toho soudím, že nám to jelo docela dobře, poněvadž zrovna řidič škůdky jel jako ďas. Zpestřující vložkou byla Simca nosem ve sněhové závěji, poněkud ostřejší průjezd zatáčkou se jí lehce vymstil a já jedoucí těsně za ní jen tak tak zvládl vyhýbací manévr.
Cíl a konec dnešních jízd. Zatím to vypadá dobře, až na jednu posádku podceňující spotřebu paliva dojeli všichni bez problémů. Poslouchat historky z trati a bavit se nad údělem vozu, jemuž došel benzín uprostřed lesa, jsem vydržel až do dvou ráno.
Míra s Petrou pro nás připravili exkluzivní stání na zahradě své chalupy ve Mšeně (Lobeč již byla plně obsazena), kde museli dobré dvě hodiny házet lopatou metráky sněhu. Jízda na zasněženém a zledovatělém povrchu mě dokonale probudila spát jsem šel nabitý o zcela čerstvé zážitky včetně pádu laviny sněhu ze střechy jen pár metrů přede mnou.

Sobota 20. února 2010, ranní vstávání nebylo příjemné, v sedm ráno se nám z vyhřátých postýlek dvakrát nechtělo, ale nebylo zbytí. Mírův stroj pak po ránu nejevil ochotu ke spolupráci a poněkud trucovitě odmítal jet na všechny čtyři válce. Krátká zahřívací jízda k benzinové pumpě se však osvědčila a my mohli v poklidu vyrazit za 3 etapou.
Tentokrát to bude „brutálních“ 160 kilometrů. Start v 8:30 nenechal ani čas na rozjímání u snídaně a hned jsme vůz hnali o sto šest. Ani tentokrát nebyla o dramatické situace nouze. Hned krátce po startu pořadatelé změnili část trasy, po nočním sněžení byla velmi obtížně průjezdná spojovací silnička a tak nám bylo doporučeno objet ji. Míra se šestikulí na letních se vyhrabal sotva do půli a také byl nucen ji vzdát. Do časové kontroly však všichni přijeli včas, měřený úsek pak Divoš „odhadl“ se stopkami v ruce. Ovšem při druhém kole se nám do cíle připletla čekající Simca a při vyhýbacím manévru se mi nechtěně podařilo překotit cílovou fotobuňku časomíry. Naštěstí nic nedoznalo úhony, jen si příště dáme větší pozor.
Dojeli jsme i stroj Hvězda 1200 což byl zážitek sám o sobě, s lehkým autem sněhové závěje smýkaly ze strany na stranu a Divoš pořídil zajímavý materiál pro video. Některými místy jsme projížděli i 4x a tak nebylo divu že jsme si je pojmenovali, orientaci v terénu a následnou komunikaci pak usnadňovala křižovatka „U pluhu“ nebo horizont „Lada Niva s vlekem“.
Doteď vcelku klidná jízda byla narušena drobnými chybami v itineráři což mělo za následek naše malé bloudění a tím i zdržení. Jako zkušení matadoři jsme však poměrně brzy našli správnou cestu a vydali se vstříc zasněženým úsekům výše položené silnice. V půli kopce se nám zdálo jako by vůz náhle změnil zvuk. A ejhle, v jedné ze sněhových závějí jsme utrhli již notně zkorodovaný výfuk. Nouzová oprava v závějích sněhu byla opravdovým požitkem a nic tak nepobaví projíždějící posádky jako mé nohy čouhající zpod auta. Alespoň máme další zajímavý materiál pro video a pár pěkných fotek. Ovšem značné zdržení nás žene vpřed, předjelo nás minimálně 10 vozů.
Zjišťujeme že výfuk již praskl zcela, ale kravál vzbuzuje respekt a Fiat má teď vskutku závodní zvuk, jen ten výkon poněkud zeslábl. A tak v další vesnici, 60 kilometrů před cílem vyškemráme nouzovou opravnou sadu v podobě plechovky od piva, vázacího drátu a staniolu. Tedy další zdržení. Dojíždí nás Míra, který se svým šestikilem dokáže zázraky, po pádu menší laviny ze střechy domu, je na silnici v úseku 20 metrů dobrý půl metr sněhu a Míra chvílemi smykem toto nadělení projíždí.
Ovšem již po několika minutách ho potupně vláčí na laně Audi Quatro. Lesní úvoz je zcela zasypán sněhem, nelze projet, volí objízdnou trasu. Diváci na trati jsou však jiného názoru, žádné auto se zatím nevracelo, takže projet lze. Audi necháme jet první, protáhne nám stopu, my se vrháme hned za ním. Nejdobrodružnější část etapy měřila sotva kilometr, ale stálo to za to. Hluboké rozježděné koleje ve sněhu se daly projet jen s velkými obtížemi, zastavit, tak tu jsme až do jara. V hlubokém sněhu však ztrácím provizorní opravu výfuku.
A je to za námi, paráda. A hned vzápětí dojíždíme do polí na hřbitov, někde jsme špatně odbočili. „Safra, na to nemáme čas!“ nabádá mě spolujezdec. Tu časovou ztrátu musíme dohnat a tak ženu burácejícího Fiata maximální rychlostí jaké je schopen a na jakou si ve sněhem zasypaném terénu troufám. Stíhací jízda. To je stručně shrnuto posledních 50 kilometrů. „Máme na to hodinu!“ upozorňuje navigátor. Na úzkých silničkách, samá zatáčka a kopec, navíc ještě pokrytých sněhem opravdu šibeniční čas. A tak letíme cestou necestou, přičemž stíháme před námi jedoucí Audi, ani při rychlosti více než stokilometrové nás v zatáčkách ne a ne setřást, dojíždíme i Porsche a to už letí po silnici 3 vozy. Cílem je autodrom Sosnová nedaleko České Lípy a ve městě předjíždíme několik soutěžních vozů. Honíme čas. Poslední minutu doslove letíme vpřed a předjíždíme čekající posádky. „Safra o minutu později!“ informuje mě Divoš.
Sosnová. 3 měřená kola na autodromu, každý může jet jak uzná za vhodné, což dokazuje na dvou kolech jedoucí Tudor, nechápu jak to, že se nepřevrátil, zadní kolo bylo dobrých 30 centimetrů nad zemí. Pouštím se do další opravy výfuku, rád bych využil potenciálu motoru a pokořil tak na časovce i silnější soupeře. Oprava vydržela přesně jedno kolo.
Stálo to za to, jízda na mokrém asfaltu smykem , to je to pravé pro soutěžící s duší závodníka. Když tající sníh připravil i zpestření v podobě brodu, není o akční situace nouze. Trochu mě brzdila jen v táhlých zatáčkách poblikávající kontrolka oleje.
Pro uklidnění následuje pauza v podobě občerstvení polévkou a klobásou. Sdělujeme si ještě za tepla dojmy z trasy, upadlým výfukem se „chlubit“ nemusím, slyšeli to všichni.
Béďa, majitel vozu Renault 8, měl podobný problém, ovšem jemu se podařilo narazit na místního svářeče.....
A máme tu druhé kolo jízdy po autodromu. Nutné servisní úkony zahrnovaly dolití půl litru oleje a opravu Mírova nestartujícího šestkila. Stačilo však jen upravit odtrh na kontaktech rozdělovače a Fiat jel jako vyměněný. Opět to stálo za to, video a fotky to jen potvrzují. Čas jsem si sice neměřil, ale řekl bych že byl výrazně rychlejší.
Poslední 4. etapa již vedla zpět na Lobeč, k definitivnímu závěru celé soutěže. Ze řvoucího Fiata nám brzy hučelo v hlavě a tak jsme jeli svižněji s vědomím, že budeme mít těch 60 kilometrů rychleji za sebou.
Cíl!! Hurá!! Všichni vesničtí psi na nás budou dlouho vzpomínat, diváci na trati nevěřili vlastním uším a očím jaký bengál dělá tak malé auto. Odpočíváme, užíváme perfektní atmosféru. Debatujeme s účastníky, sbíráme nové kontakty, okukujeme vozy....
Čekání na výsledky si zpestřujeme večeří. A už je to tu, vyhlašuje se od 20. místa. Míra získává 15. místo a já si jdu pro místo 11. Vláďa, jak jsme se dozvěděli později, skončil na 27. místě.
Ani se nám nechce domů a tak zůstáváme v družné zábavě až do 11 večer. Pak opouštíme prořídlou společnost, oškrábeme námrazu se skel a vyrážíme k domovu. S nekompletním výfukem už je to v tuto hodinu rušení nočního klidu, nicméně bez nejmenšího incidentu dojíždíme domů, je nám jen líto, že tak skvělá akce již skončila......

PS: Perfektní, perfektní, jen slova chvály. Délka trasy 450 kilometrů je pro nás sice trochu nezvyklá, ale rozhodně to rallye neubírá na zajímavosti, ba spíše naopak. Vyjížďka na sněhu s autem které vlastním teprve týden a které tuto trasu zvládne pouze s odpadlým výfukem zaslouží čestné místo mezi všemi soutěžemi. Čest a uznání pořadatelům za dokonale odvedenou práci a zvládnutou akci. Jakékoli prostoje byly vyloučeny, od startu až do cíle jsme jen jeli. Bude-li možnost přijet napřesrok, musím to využít!!
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Libor
Aktivista
Aktivista
Příspěvky: 51
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Frýdek
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Libor »

Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Kronicar »

Libore, díky za pochvalu, těšil jsem se na akci i kvůli tvému vyprávění, to byla dobrá motivace.... A rozhodně jsem nebyl zklamán.
Ve škole, při výroční schůzi FCC, jsme si pouštěli kompletní záznam z rallye. To co Divoš natočil bylo fakt super, hned jsme si připoměli tu dokonalou atmosféru a adrenalinové úseky jízdy. Ostatní to tak nabudilo, že napřesrok očekávám nejméně dalších 5 posádek s Fiaty. :twisted:
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Kronicar »

Pro dokreslení atmosféry vložím pár foteček....
Přílohy
Škoda 1000 MB - číslo 18, vzhledem k tomu, že startovala vždy před námi, náš nejvetší soupeř na časovkách a vždy pokořena.... Ale šofér se nevzdával snadno, chvílemi auto jelo bokem, ono také na letních protektorech Barum OR 6.
Škoda 1000 MB - číslo 18, vzhledem k tomu, že startovala vždy před námi, náš nejvetší soupeř na časovkách a vždy pokořena.... Ale šofér se nevzdával snadno, chvílemi auto jelo bokem, ono také na letních protektorech Barum OR 6.
Simcu Aronde Elysee si budu velmi dobře pamatovat, málem jsem ji naboural když nečekaně skončila ve sněhové závěji a pak mi blokovala průjezd časovkou....
Simcu Aronde Elysee si budu velmi dobře pamatovat, málem jsem ji naboural když nečekaně skončila ve sněhové závěji a pak mi blokovala průjezd časovkou....
MG B GT - protikladem nádherně zrenovovaných vozů pak byl předrenovační stav....
MG B GT - protikladem nádherně zrenovovaných vozů pak byl předrenovační stav....
Renault 8 Bédi Pivoňky, též cestou téměř ztratil výfuk.
Renault 8 Bédi Pivoňky, též cestou téměř ztratil výfuk.
Fiat & Fiat, již se startovními čísly.
Fiat & Fiat, již se startovními čísly.
Nádherný Peugeot 404 Cabrio, který celou trasu absolvoval na letních gumách, třetí etapu pak díky tomu nedojel. Můj obdiv francouzské posádce, která navíc neuměla příliš česky.
Nádherný Peugeot 404 Cabrio, který celou trasu absolvoval na letních gumách, třetí etapu pak díky tomu nedojel. Můj obdiv francouzské posádce, která navíc neuměla příliš česky.
Lobeč, 9:30 - Z itineráře mi šla hlava kolem....
Lobeč, 9:30 - Z itineráře mi šla hlava kolem....
Mšeno, ráno v 8:30, setkání s Mírou a Peťou.
Mšeno, ráno v 8:30, setkání s Mírou a Peťou.
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Kronicar »

Tak ještě pár kousků...
Přílohy
Žlutá nebyla špatná, ale modrá je dobrá - tímto se řídil Vláďa Gajdoš při přelakování svého vozu. A zřejmě to pomohlo neb na třetí absolvované zimní rallye konečně dojel do cíle....
Žlutá nebyla špatná, ale modrá je dobrá - tímto se řídil Vláďa Gajdoš při přelakování svého vozu. A zřejmě to pomohlo neb na třetí absolvované zimní rallye konečně dojel do cíle....
Opět famózní kousek, Škoda 120 S Jana Egidyho. Mimochodem velkorysá spotřeba jeho vozu se mu stala osudnou. Při noční etapě se 8 kilometrů vracel k jediné benzinové pumpě v okolí aby zjistil, že je v půl osmé zavřená. Čekání uprostřed lesa na odtah v autě bez paliva, pak bylo prý vskutku děsivé. V absolutní tmě jen čekali kdy je sežerou vlci....
Opět famózní kousek, Škoda 120 S Jana Egidyho. Mimochodem velkorysá spotřeba jeho vozu se mu stala osudnou. Při noční etapě se 8 kilometrů vracel k jediné benzinové pumpě v okolí aby zjistil, že je v půl osmé zavřená. Čekání uprostřed lesa na odtah v autě bez paliva, pak bylo prý vskutku děsivé. V absolutní tmě jen čekali kdy je sežerou vlci....
Lancia Beta Monte Carlo, další klenot ve startovním poli. Ten nízký přední spoiler po dvou dnech a 450 kilometrech doznal značných změn.
Lancia Beta Monte Carlo, další klenot ve startovním poli. Ten nízký přední spoiler po dvou dnech a 450 kilometrech doznal značných změn.
VW Karman Ghia pana Bumby, mimochodem pořadatele Severočeské Monte Karlo.
VW Karman Ghia pana Bumby, mimochodem pořadatele Severočeské Monte Karlo.
Škoda 1201 Tudor z roku 1949, nádherný vůz. A řidič ho opravdu nešetřil....
Škoda 1201 Tudor z roku 1949, nádherný vůz. A řidič ho opravdu nešetřil....
I řidič Porsche se nechal vyhecovat Fiatem 128, byla to ďábelská jízda.
I řidič Porsche se nechal vyhecovat Fiatem 128, byla to ďábelská jízda.
Zámek Lobeč v zimním hávu.
Zámek Lobeč v zimním hávu.
Audi Quatro Coupe, jeden z novějších soutěžních strojů, mimochodem při stíhací jízdě do cíle třetí etapy mě vybudil i k rychlosti 150 km/h. To už byl mega adrenalin. (prý ho celou dobu znervózňoval řev mého vozu bez výfuku, ale neujel.....)
Audi Quatro Coupe, jeden z novějších soutěžních strojů, mimochodem při stíhací jízdě do cíle třetí etapy mě vybudil i k rychlosti 150 km/h. To už byl mega adrenalin. (prý ho celou dobu znervózňoval řev mého vozu bez výfuku, ale neujel.....)
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Kronicar »

Pro atmosféru je potřeba ješte fotečky doplnit...
Přílohy
Před startem 3. etapy - sobota ráno.
Před startem 3. etapy - sobota ráno.
Ranní ometání sněhu u Míry na chatě.
Ranní ometání sněhu u Míry na chatě.
V cíli noční etapy.
V cíli noční etapy.
Jedna náladovka pro dokreslení atmosféry, ale vyhrabat pak vůz ze závěje.....
Jedna náladovka pro dokreslení atmosféry, ale vyhrabat pak vůz ze závěje.....
Posádka Aleš Egidy a Markéta Bukolská, hrdinové celé rallye - 450 kilometrů v tomto voze.....
Posádka Aleš Egidy a Markéta Bukolská, hrdinové celé rallye - 450 kilometrů v tomto voze.....
Vysavač na kolečkách, vytočený motor Trabanta vyluzoval údiv budící zvuky...
Vysavač na kolečkách, vytočený motor Trabanta vyluzoval údiv budící zvuky...
Start 1. etapy - pátek 19. 2. 2010 13:00
Start 1. etapy - pátek 19. 2. 2010 13:00
Hvězda 1200, závoďák s motorem Škoda.... i tento vůz celou trasu absolvoval na letních gumách.
Hvězda 1200, závoďák s motorem Škoda.... i tento vůz celou trasu absolvoval na letních gumách.
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Kronicar »

A ještě...
Přílohy
Oddych před druhým kolem na okruhu.
Oddych před druhým kolem na okruhu.
Fiat 128 na okruhu.
Fiat 128 na okruhu.
Tající sníh trať výrazně zpestřil....
Tající sníh trať výrazně zpestřil....
Autodrom Sosnová zažil nejeden dramatický okamžik.
Autodrom Sosnová zažil nejeden dramatický okamžik.
Sice nám upadl výfuk, ale náladu to nepokazí....
Sice nám upadl výfuk, ale náladu to nepokazí....
Čekání "na čas" u časové kontroly.
Čekání "na čas" u časové kontroly.
Poslední instrukce před startem.
Poslední instrukce před startem.
Chvíle času na obhlídku konkurence...
Chvíle času na obhlídku konkurence...
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Kronicar »

A to nejlepší na konec....
Přílohy
Konec soutěže, čekáme na výsledky.
Konec soutěže, čekáme na výsledky.
Nemohl jsem se nechat zahanbit....
Nemohl jsem se nechat zahanbit....
Málem utopené šestikilo.
Málem utopené šestikilo.
Naprosté šílenství....
Naprosté šílenství....
Tudor dostával řádně do těla.
Tudor dostával řádně do těla.
Brod kontra Škoda Octavia.
Brod kontra Škoda Octavia.
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Ondrej
Site Admin
Site Admin
Příspěvky: 897
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Doubrav.
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Ondrej »

Ne, ne a ne... :roll: Mnozí tu vědí, že jsem schopný ledasčeho, ale nasolit nikdy... :? To bych jel raději třikrát na Ukrajinu.
Netvrdím, že by třeba zrovna ta 128 byla ve stavu, který by mi rval srdce, ale když vidím většinu těch ostatních aut, je jich na tohle škoda...

Nicméně proti Gustovi... :nevim:
1969 F125p 1300 ... bílý limuzín
1969 F850 Sport Coupe ... Červený Drak
1969 F850 Special ... ex Vzpurník
1987 Fiat Panda ... krabička plná překvapení
+1997 Fiorino Panorama

V nebi mě nechtějí a v pekle se mě bojí, tak jsem tady...
Uživatelský avatar
Marek
Aktivista
Aktivista
Příspěvky: 96
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Zlínský kraj
Kontaktovat uživatele:

Re: Kokořínsko 2010

Příspěvek od Marek »

Tak jsem hltal každé slovo, akce musela být úžasná, ale po shlédnutí těch fotek jsem začal uvažovat, které ze svých aut bych byl ochoten obětovat soli :roll:
Je jasné, že něco podobného se dá v létě zažít jen těžko, ale i tak to musí být děsný záběr na karoserii. Gratulace k umístění, myslím, že na takové akci je důležité hlavně dojet. :ok:
*Fiat 850 100G* 1970
*Fiat 128 A* 1971
*Fiat 128 AR* 1972
*Fiat 128 AC* 1973
*Fiat 128 AF1*
*Fiat 133* 1976
*Fiat 125 A*
* a další

__________________
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Historic Kokořínsko 2011

Příspěvek od Kronicar »

Přátelé, je to opět zde!
Úspěšná zimní rallye okolo Kokořína vás láká!
www.askpraha.cz

Já už jsem přihlášený.
Ivoši s Tebou počítám jako s navigátorem a tentokrát konkurenci vyprášíme kožich!

PS: Jsem zvědav jakou bude mít značka Fiat účast, po shlédnutí našeho videa z "Kokořínska 2010" to vypadalo, že pojede celý klub FCC.... Tak do toho!
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Renda ze Záboří
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 357
Registrován: neděle 4. listopad. 2007 10:54
Bydliště: Záboří 12
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic Kokořínsko 2011

Příspěvek od Renda ze Záboří »

Taky bych jel, ale 1900,- Kč dát za 4 večeře a startovný se obávám nenalezne v chudé fiatářské obci příliš velké zastání :nene:
Já sice jezdím i v zimě denně, ale málokdo z Vás si nechá svůj hýčkaný vůz za takový peníz řádně nasolit. :bad:
"I kdybys 100x žil, blbost nevymýtíš!"
(Ehlenovo moudro)
Uživatelský avatar
Tříprsťák
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 441
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Černošice
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic Kokořínsko 2011

Příspěvek od Tříprsťák »

Já to zvažuji. Zelenou Příšeru stejně nasoluji celou zimu. Startovné mi také nevadí. U mne je problém urvat si na to ten víkend...
Fiat 1100/103E: 1957
Fiat 600D: 1961 polocabrio, 1962, 1968, 1968, 1969
Fiat Panda: 1988, 1997 4x4, 1991 Selecta
Lancia Y: 1996 (variator), 1988 (LPG)
Chrysler Voyager 3,3: 1994, 1995 (LPG)
Trabant 601: 1977
Jawa 250: 1961
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Kronicar »

Vypadá to zajímavou účast, náš klub bude reprezentovat hned 5 vozů, já jedu s Fiatem 128, Vláďa Gajdoš s Fiatem 850, Ivoš s Fiatem 850 Special, Míra Nosák s Fiatem 127 a Tomáš Strýček s Fiatem 850. Tak držte palce ať se někdo z nás nějak výrazněji umístí... :ok:
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Ondrej
Site Admin
Site Admin
Příspěvky: 897
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Doubrav.
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Ondrej »

Na stránkách ask Praha jsou kompletní výsledky z rallye včetně všech mezi- :)

Vhodím sem zároveň (zatím bez komentáře) takovou udičku...
DSC08738.JPG
DSC08760.JPG
DSC08766.JPG
DSC08817.JPG
DSC08846.JPG
DSC08866.JPG
DSC08870.JPG
DSC08883.JPG
DSC08892.JPG
DSC08917.JPG
1969 F125p 1300 ... bílý limuzín
1969 F850 Sport Coupe ... Červený Drak
1969 F850 Special ... ex Vzpurník
1987 Fiat Panda ... krabička plná překvapení
+1997 Fiorino Panorama

V nebi mě nechtějí a v pekle se mě bojí, tak jsem tady...
Uživatelský avatar
Ondrej
Site Admin
Site Admin
Příspěvky: 897
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Doubrav.
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Ondrej »

A protože je tady nějak mrtvo, dovolím si malou rebelii :mrgreen: a vylepím sem takový svůj pohled navigátora :)

Je čtvrtek, jedenáct hodin večer a přijíždí ke mně Tom v 850 berlině. Marek, který mu měl dělat spolujezdce, musí v pátek do práce, a tak jej zastupuje jeho otec. Ukazuje se, že pracuje v kunovickém Letu, takže je téma jasné a padne při tom i nějaký ten panák meruňkovice. Tom se se svými koupelnami moc nechytá :o))
S debatami končíme ve dvě ráno.

Rozvážné vstávání, pohodová snídaně a pak vyrážíme do Mělníka, kde máme domluvený sraz s klubáky. Sluníčko svítí, vypadá to, že bude opravdu hezky, ale je zatracená zima. Na benzinku to stíháme tak akorát a pár minut po půl dvanácté se setkáváme s Mírou a Petrou ve F127, Ivošem a dvěma spolujezdci Milošem+Kristýnou v F850 Special a s Kronikářem, do jehož F128 přesedám coby navigátor já. S jednou zastávkou na Nosákovic chalupě ve Mšeně přijíždíme na zámek do Lobče, registrujeme se, obědváme a okukujeme konkurenci. Řady klubu rozšiřuje ještě Vláďa Gajdoš se synem v F850, značka Fiat tak má v startovním poli pět želízek. Nebo aspoň plechovek… Celkově se dostavilo 30 soutěžních posádek. Ve tři je rozprava a ve čtyři start do první etapy.

Seznamuju se s itinerářem, je klasický šipkový. Etapa má celkem 160 km a obsahuje dvě totožné RZ, které bychom měli zajet za stejný čas. Počítám předpokládané časy pro stanovený rychlostní průměr 40 km/h a jsem zvědav, jak to bude ve skutečnosti probíhat, takový typ soutěže je pro mě nový.
Se startovním číslem patnáct vyjíždíme jako první z fiatů, odstartováni jsme v 16:14 h – za Simcou a před MG B. Orientace jde, jen zakreslené tvary některých křižovatek je nutno brát s rezervou. Kroutíme se úzkými a notně rozbitými silničkami, fiat dostává čočku. Zbytky sněhu jsou už jen v hlubších lesních úsecích, zato jsou všude spousty štěrku a písku, který se při průjezdu víří v prach. Na první časovou kontrolu přijíždíme asi s pětiminutovým předstihem, takže chvíli čekáme a čas si necháváme zapsat až v patřičnou minutu. O minutu později pak startujeme na první „erzetu“. Připravené stopky se mi v rozhodný okamžik podaří shodit z přístrojovky, ale čas počítají.
RZ má 20km a v první půli se motáme okolo Bezdědic – zdánlivě stále dokola. Soupeře potkáváme z různých stran, až mě to malinko rozhodí, takže ztratíme chvíli času úvahami u jedné z křižovatek. Tím se před nás dostává posádka MG, náš velký soupeř, jak se později ukazuje. Na jiné křižovatce míjíme Tatru 603, její vodič se vůz snaží natočit zběsilým točením klikou. Do itineráře si tedy poznamenávám místo coby orientační bod „u chcíplé tatry“. Držíme se MG, což se o několik kilometrů dále ukazuje jako chyba, když se stejně jako jeho posádka necháme zlákat zdánlivě odpovídající křižovatkou a ocitáme se najednou na neobvykle úzké a neobvykle prašné cestě, která asi po kilometru překvapivě náhle končí v roští. Otočka na poli a rychle zpět. O 50 metrů dál byla ta správná… následuje pěkný, asi čtyřkilometrový lesní úsek s pěknou vrstvou ledu na silnici, je potřeba jet opravdu opatrně. A pak už cíl erzety v Březovici. Zaznamenávám čas – vychází to jen lehce nad stanovený průměr – a pokračujeme dále podle itineráře.
Stmívá se a cesta nabírá mírně dobrodružný nádech. Kronikář šlape osmě na krk, takže si na úzkých silničkách bez patníků nebo neřkuli čar chvílemi nejsem úplně jistý, zda Ondřej ví, kam se řítíme.

Okruhem se vracíme do Březovice, opět máme několik minut čas. Startujeme do druhé RZ a poměrně záhy zjišťujeme, že na trati postrádáme něco jako mezičasy, což se ukazuje jako chyba. Odhadnout zdržení na minulé RZ je dost dobře nemožné a závěrečný lesní úsek je dost dlouhý na to, aby si byl člověk jistý, jestli nejel o něco rychleji nebo jaká vzdálenost mu ještě zbývá. Rozdíl v cíli přesto odhaduju na 1-2 vteřiny, což se mi jeví jako slušné.
V onom lesním úseku nás zaujme množství křivolakých stop, které přibyly na silnici a ostatně po dojezdu do cíle se šíří zvěsti o voze mimo trať…
Nás však ještě čeká několik desítek kilometrů po silnicích kokořínska, které zdoláváme bez větších zádrhelů, jen s jednou srnou před vozem a na zámek v Lobči přijíždíme po osmé hodině večerní.

Hladově se pouštíme do večeře a s klubáky si sdělujeme dojmy, Pullitrovi prý jedna srna nabourala do boku vozu, ale ani to není poznat, jinak jsou fiati v pohodě. Škody však utrpěly některé konkurenční posádky, škoda 1101 tudor skončila na vidličce řazení, problémy s motorem měla už zmiňovaná tatra, škoda rapid chcípla úplně, jaguar s-type údajně dojel na nevolnost spolujezdkyně a oním vozem mimo trať v měřeném úseku byl Renault 8. Pořadatelé pak pouštějí do éteru výsledky po první etapě. S rozdílem 2,3 vteřiny jsme s Kronikářem třetí, před námi je jen MG a s nedostižným rozdílem 0,1 vteřiny vede posádka škody 120L. Hmmm, to zavazuje.
Večer trávíme u vína a zpestřuje nám jej pouze několikero výpadků proudu. Účast u stolu pomalu slábne a i já v půl jedné usuzuju, že už jsem příliš unaven na pozici sedmo. Když ulehám do postele, zaslechnu ještě z chodby výzvu k návštěvě zámeckého sklípku, ale chvíli poté jsem v komatu.

Ve tři čtvrtě na osm se budím poměrně odpočatý, ale Kronikář, který šel spát o něco později, si stěžuje, že jej rušilo chrápání našich velkých rivalů, posádky MG, kteří s námi sdíleli pokoj.
Příjemná snídaně ve formě švédského stolu a něco před devátou jsme připraveni oživovat vozy. Je ukrutný mráz, ale s fiaty není větší problém, nastartoval dokonce i Ivoš, ale třeba Audi coupé či Tatra 603 se bez cizí pomoci neobešly.

V 9:12 startujeme na trať dopolední etapy, která má necelých 90 km. Zastavujeme se cestou u dosti bídné F127 Mk I, kolem které projíždíme, ale na časovce jsme i tak s předstihem a kujeme plány. Tentokrát nechci nic ponechat náhodě. Bohužel… ehm. Stopky umístěné na přístrojovce se mi tak nešikovně ovládají, že jsem je pro změnu zapnul dříve…
Zapisuju si průběžné časy k určitým bodům. Sjíždíme pěknou klikaticí do Ráje a než se nadějeme, projíždíme cílovou fotobuňkou… tedy, jednak měla ta erzeta jen 10 km a jednak jsem kousek před cílem nepoznal jednu křižovatku z itineráře…
Frčíme oklikou zpět na start erzety, opět v těsném závěsu za MG a opět… špatně. Rozhodila mě jedna nepřesně zakreslená křižovatka v itineráři, načež se Kronikář i přes mé protesty rozhodl odbočit na malou silničku, u níž MG zastavilo a nad kterou váhali. Nebyla to ta správná…
I tak však příjezd do druhé časové kontroly stíháme.

Startujeme do druhé RZ a už od začátku průběžně sleduju časy a neustále přepočítávám. Nejtěžší je odhad posledního úseku, cíl máme sice na dohled, ale zdá se docela daleko. Pár desítek metrů před fotobuňkou předjíždíme Ladu, která startovala 3 minuty před námi (!), ale moc nás to na přímém úseku neohrozí a s výsledkem jsem spokojen: rozdíl mi vychází tak na 1 vteřinu. Pokračujeme dál, cestou se zastavujeme ještě u historického včelína, který nás zaujal už včera a v půl dvanácté se vracíme na zámek.

Cpeme do sebe oběd včetně naprosto luxusní domácí houbové polévky a brzy se přidávají další klubáci. Ivoš se kasá, že nám to natře, inu uvidíme… Pořadatelé pouštějí mezi lid výsledky druhé etapy. Ukazuje se, že rozdíl 1 vteřiny sice není špatný, ale je před námi 10 dalších posádek, které byly lepší! A aby toho nebylo málo, za rychlostní průměr bezmála 52 km/h jsme odměněni trestnými body, což nás dále posouvá do hloubi startovního pole a v průběžném pořadí tak klesáme na 5. místo, když se před nás dostaly posádky VW 181 a Porsche 924. Tak takhle by to nešlo…

V jednu hodinu začíná start poslední etapy, která měří takřka 160 km. Svítí sluníčko a ve voze je i teplo, ale ne tak venku. Přesto se posádka MG Midgetu odhodlává ke stažení střechy. Odvážné, obdivuhodné, otřesné…!

Souhra řidiče s navigátorem je už skoro rutinou :o) takže do první časokontroly přijíždíme s předstihem dostatečným na to, abychom stihli zakousnout nějakou tu sušenku. 15 km dlouhá RZ pak probíhá způsobem osvědčeným z dopoledne. Jenom cíl je trochu záludný, je potřeba pár metrů za začátkem obce uhnout doprava mezi dva betonové sokly a pak hned vlevo, takže k fotobuňce najíždíme mírně šikmo. Objevuje se známý moloch, stopky jsem tentokrát shodil při vypínání a nejsem si 100% jistý výsledným časem, holt se při druhé jízdě budeme muset držet posledního mezičasu.

Pokračujeme dál zajímavou krajinou, stále se občas ocitáme v úsecích „věčného ledu“, ale jsou poměrně krátké. Času na kochání moc není, fotím tedy alespoň za jízdy, ale bojuju s neustále zaprášenými filtry. Chvílemi toho ani my moc nevidíme. Myslím, že po téhle rallye to bude v okolních obcích samý astmatik… Cestou se potřebujeme zastavit na benzince, je jediná na trase a tedy dost obležená. Zdržení? Žádné, nadrzo předjíždíme kolonu a cpeme se k druhému stojanu, který bůhvíproč zůstal volný.

Vracíme se zpátky na start rychlostní zkoušky a přestože se nedá říct, že bychom se courali, velká rezerva nám nezbývá. Tuto etapu asi podcenilo více posádek, neboť se poněkud promíchalo pořadí, začali jsme potkávat vozy dosud nevídané a naopak na časovou kontrolu před námi nestihla přijet Simca, což se později ukázalo jako zásadní problém, i když jsme to ještě netušili.

Vyrážíme na RZ, sleduju pečlivě mezičasy a snažíme se jich držet. Už už jsme srovnávali rozdíl, když… jsme u předposledního mezičasu dojeli Audi. Sakra. Nutné zrychlení při předjíždění nám poněkud rozhodilo časový plán. Poslední záznam mám pár desítek metrů před cílem u cedule značící začátek obce a tady se musíme srovnat…
U cedule nás však čeká nové roztrpčení – dojeli jsme Ladu, která zpomaluje, má čas. Musíme před ni, není jiného východiska. Kronikář na to šlape, aby takřka vzápětí prudce zabrzdil, strhl volant doprava a zamířil mezi betonové sokly.
Bohužel, na štěrku přilnavost pneumatik jaksi pokulhává za stavem adekvátním nastalé situaci, takže jsme se po krátkém smyku zastavili nad příkopem. Alespoň, že jsme se trefili mezi ty sokly. Zpátečka, plyn, brzda, za jedna, plyn, doprdele. V kalupu jsem zapomněl vypnout stopky, ale už na tom nesejde, odhadujeme ztrátu na 5 vteřin. Kronikář nadává. Ošklivě.

Zbytek etapy už probíhá v poklidu a stíháme i focení u kokořínského hradu.

V pět jsme na zámku, vrháme se na jídlo a s určitým roztrpčením čekáme na výsledky. Rozdíl 4,6 s. stačí ve třetí etapě jen na nějaké 13. místo, celkově však zůstáváme na pozici 5., což je přece jen lepší, než jsme se obávali. Z dalších klubových posádek byl Míra 9., Ivoš 10., Vláďa Gajdoš 19. a Tom 22. – z 28 posádek, které dojely do cíle. Vítězství si odvezla posádka škody 120L s neuvěřitelnými 7 trestnými body…

Debatujeme nad výsledkem. Víme, kde nastala chyba a co zlepšit do příště. Třeba… do příště. Do devíti hodin ještě sedíme u stolu v jídelně a kecáme, pak se balíme do vozů a odjíždíme.

V Mělníce zase přesedám do Una a loučím se s klubáky. Tom s navigátorem jedou zpět se mnou, přespí ještě jednu noc. V Budyni jsme něco po desáté, usedáme k druhé večeři a společně s pány Müllerem a Thurgau diskutujeme do dvou ráno.

Pozvolné vstávání, exhumace je už poněkud náročnější. Snídáme, ještě prohlédneme fotky z rallye a v jedenáct moji hosté odjíždějí – na poslední, 340 km dlouhou etapu.
Doma je to jak v hladomorně, takže rovnou usedám do vozu a jedu si něco koupit do Roudnice. Tak a zpátky do všedního světa…
1969 F125p 1300 ... bílý limuzín
1969 F850 Sport Coupe ... Červený Drak
1969 F850 Special ... ex Vzpurník
1987 Fiat Panda ... krabička plná překvapení
+1997 Fiorino Panorama

V nebi mě nechtějí a v pekle se mě bojí, tak jsem tady...
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Kronicar »

Abych něco nezanedbal, tak přidám své postřehy z akce...

25. – 26. únor 2011 – Historic 2011 – Kokořínsko

Loni jsem zhruba dva měsíce před akcí usilovně sháněl vůz Fiat 600 nebo 850, což jsou vozy mě nejbližší a znám je téměř dokonale, do šroubku. Zrovna teď se u mě v garáži jedno šestikilo v předrenovačním stavu nachází. Na zimní rallye by to byl perfektní vůz, ale bohužel, měl jsem loni možnost jezdit ve Fiatu 128 A, a ač nerad, musím uznat, že tyto dva vozy naprosto nesnesou srovnání. Tudíž i volba pro letošek byla nasnadě, musí to být opět Fiat 128…
Jenže loňský vůz poněkud pošramotila koroze, přední podběhy již sotva drží pohromadě. Jsou na výměnu, což je značný klempířský zásah vyžadující demontáž hnacího agregátu a na to prostě nebyl čas. Varianta „B“ počítala s nákupem vhodnějšího, méně zkorodovaného stroje, což se dílem náhody nakonec i podařilo. Sice není na pohled tak fotogenický, ale pohromadě drží mnohem lépe a podvozek je ve velmi slušném stavu. Loni jsem situaci tak trochu podcenil a přes veškerou snahu měl vůz jisté technické problémy, a to jsem letos nehodlal připustit! 4 týdny usilovné práce a vůz je dokonale připraven k soutěžnímu klání. Nové brzdy (včetně poněkud zapeklitého shánění lanovodu ruční brzdy), ložiska v kolech, komplet výfuk, karburátor, rozdělovač, svíčky, olej a rozvody. Doufal jsem, že mě nemá co překvapit. Dva dny před akcí však zkolabovala elektrika, konkrétně vnější osvětlení vozu. Výměna vypínače světel pomohla částečně, problém setrvával v páčkách kde byla „unavená“ pružinka přepínače dálkových a potkávacích světel. Na výměnu páček nebyl čas, dočasně to vyřešila „nainstalovaná“ gumička, která páčky celkem bez problémů přidržovala v žádoucí poloze. Tudíž jdeme na to!

Již několik dní před startem Historic Kokořínsko 2011 jsme netrpělivě sledovali předpověď počasí. Loni jsme si užívali pravou zimu a až půlmetrové závěje sněhu, byť rychle tajícího. Ovšem letos pro nás zima přichystala zcela jiné překvapení. Holomráz. Po sněhu ve středních Čechách ani památky, snad s výjimkou hlubokých a stinných míst. Zato panovala téměř arktická zima, v noci mráz klesal hluboko pod bod mrazu, více než deset stupňů pod nulou nebylo nic zvláštního. To bude zase prověrka vozů…
Po podrobném prostudování propozic jsme dospěli k názoru, že není kam spěchat a sraz v pátek v jedenáct dopoledne na okraji Prahy bude stačit. Přiznám rovnou, že já jako obvykle nestíhal i když jen o pár minut. Naskytla se mi jedinečná příležitost nákupu náhradních dílů na předválečného Fiata a tomu prostě nešlo odolat, takže mimo náhradní baterie a hromady nářadí vleču v kufru ještě obrovský a také náležitě těžký chladič, startér a dynamo.
Letňany 11:10. Jsem na místě, můj vůz Fiat 128 A bílé barvy z roku 1970 taktéž. Dalším vozem je již notoricky známý vínový vůz Fiat 850 Special klubáka Ivoše, kterému spolujezdcuje Kristýna a Miloš, nerad by prý letos něco zanedbal a dva spolujezdci se rozhodně vyplatí. Ivoš to vůbec pojal letos trochu jinak než já. Sliboval, že se mnou půjde do osvědčeného týmu, ale nakonec se přihlásil sám za sebe, čímž mi vyvstalo dilema koho s sebou vzít na post navigátora…. Zatímco já věnoval čas přípravě vozu, Ivoš zřejmě dohadoval strategii se svými navigátory. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že mi den před akcí, ve čtvrtek dopoledne volal, že nemůže Fiata nastartovat, nejde řadit, neví kde má lano a že brzdy tak nějak brzdí stále. Vzhledem k tomu, že však byl v Letňanech ještě přede mnou, problém to asi nebyl nijak velký…
A třetím do party je bílý Fiat 127 Mk1 Míry Nosáka a Petry Nosákové, tedy rodinný tandem. Míra si loni trochu stěžoval na výkon šestikila, takže letos poněkud výkon posílil a vůz zaměnil za Fiata 127. Opět se jedná o premiéru, je majitelem krasavce z roku 1973 teprve pár týdnů. I on již stihl provést nějaké opravy, třeba velice populární výměnu plastového axiálního pouzdra řízení. Auto je prý ale jinak v dokonalé kondici, motoricky výborné, ještě nám všem ukáže.
Není čas na lelkování, musíme do Mělníku, kde máme sraz s další posádkou a mým navigátorem. Jízda po „mělnické“ je takovým malým závodem na zahřátí, ve vesnicích se krotíme, ale mimo ně tomu pěkně šlapeme na krk. Díky tomu jsme na místě jen za slabou půlhodinku a vítáme se s posádkou dalšího Fiata, bílé 850 Berliny, kterou řídí Tomáš Strýček a naviguje pan Šimák starší, Marek se omlouval a poslal za sebe záskok, svého tátu. Tato „osmpade“ pro nás byla také novinkou, sice ji Tom již nějaký ten pátek ve své stáji bílých vozů má, ale nějak ještě nebyla příležitost pro její představení.
A můj spolujezdec? Poté co se mi vysmekl z osidel Ivoš, padla volba na několik dalších osob, ale výmluvy typu: „V noci špatně vidím, nemůžu se za jízdy dívat do mapy nebo itineráře a nemám čas.“ mi trochu vzaly náladu. Nakonec se mi podařilo zlomit až Ondreje, u kterého to však do poslední chvíle byla trochu sázka do loterie neb nevěděl jak na tom bude s dovolenou. Ale vyšlo to a tak netrpělivě podupával na parkovišti v Mělníku. To ještě nevěděl do čeho jde…
Čtyři vozy Fiat pak pospolu míří směrem na Mšeno, ovšem jen pár stovek metrů. Před železničním přejezdem je již kolona chudší o dva vozy, zůstávám já a Ivoš. Míra, jakožto znalec místních poměrů, objíždí spadlé závory nějakou zkratkou o které já nevím a získává tak asi čtvrthodinový náskok. Kolonu se nám daří pospojovat až krátce před Mšenem, máme zde krátkou zastávku u Míry na chalupě.
Okolo poledního jsme na zámku Lobeč, kde již funguje přejímka a v areálu postává několik strojů. Tvoříme sekci vozů Fiat a o třetinu zvyšujeme prozatímní startovní pole. Odlehčuji vůz o zavazadla a přebytečné náhradní díly, Ondrej pak studuje itinerář a já vylepuji startovní čísla. Vítáme se dalšími již známými posádkami, debatujeme nad stroji. K vidění jsou „loňské stroje“ Lancia Beta Monte Carlo, dvě Audi Quatro Coupe a postupně přijíždějí i vozy Trabant, Porsche, VW, MG, Renault nebo Simca. K vidění jsou také nějaké ty novinky - Jaguár, Tatra, Lada a početně nejzastoupenější značka, tuzemská Škoda - Tudor, 1000 MB, 100, 110 R i novější 120 L nebo Rapid.
Vozy Fiat pak na pětici doplňuje Vláďa Gajdoš se synem Martinem, kteří přijeli Fiatem 850 Berlina, je to vlastně jediný Fiat z loňské Historic Kokořínsko. A osvědčený vůz pro letošek nedoznal žádných změn, prý toho nebylo potřeba.
Do rozpravy a startu zbývá spousta času, venku je zima a třeskutý mráz, zalézáme tedy do zámku, kde ve společenské místnosti obědváme a vesele debatujeme o nadcházející akci. Posádky promýšlejí taktiku nebo počítají rychlostní průměry.
V půl čtvrté je rozprava ve které se dozvídáme jaké změny pro nás pořadatelé připravili oproti loňskému roku. Není jich sice mnoho, ale jsou pro nás, jak poměrně záhy zjišťujeme, vcelku zásadní. Je potřeba si hlídat rychlostní průměr okolo 40 km/h, jezdit včas na časové kontroly (ČK) a moc nebloudit. Dodržení trasy je samozřejmostí, občas musíme projet průjezdní kontrolu (PK), která není v itineráři. V rychlostních zkouškách (RZ) pak není dovoleno zastavovat. Z loňska již zhruba víme co čekat, tudíž s Ondrejem volím jednoduchou taktiku - zvítězit. Startuje se podle čísel, my máme 15, takže jsme zhruba v půli startovního pole, ostatní vozy Fiat jedou až za námi.
Taktéž se nám dostává formace, že už je první vyřazený automobil, cestou mu prasklo těsnění pod hlavou a tak vůz Mini ani nedojede na start. Zbývá však ještě nějakých 31 konkurenčních posádek.
16:14, start, hlídáme si vůz s číslem 14, což je Simca 1500, kterou záhy po startu dojíždíme, mezi poli je možné rychlost trochu zvýšit a tak se kocháme okolím v opojné rychlosti i více než 100 km/h. Nijak ani nebloudíme a na první časovou kontrolu tak přijíždíme s velkou rezervou, čekáme až nám „padne“ náš čas. Zde se musíme strefit do minuty, což se dá. Pohodička, zdá se to jednoduché. Dojíždí nás i rychlý stroj Ivoše s číslem 22. Start rychlostní zkoušky je na semafor, v cíli nám vše měří fotobuňka. Tady už jde ale o vteřiny, co vteřina to 10 trestných bodů. A jedeme na pravidelnost, dvě jízdy za stejný čas. Stopky sice padají na zem, ale čas běží. V první jízdě vlastně o nic nejde, můžeme jet na pohodu, přesto nám nějakým záhadným způsobem mizí na křižovatce Simca a předjíždí nás MG B, náš největší soupeř, jak se později ukazuje. Stíháme tedy MG B a ve vesnici na první křižovatce odbočujeme za ním. Sice se nám zdá silnička poněkud úzká a prašná, ale nevadí. Dojíždíme i Audi, které se právě otáčelo. Naše jednoznačné pokračování v jízdě bez jakéhokoli zaváhání ho strhlo a tak jede s námi. Silnice však náhle končí roštím, takže tudy ne! Otáčíme se, vracíme zpět a o pár metrů dále nacházíme tu správnou odbočku. Však nás pořadatelé varovali, že tvar křižovatky v itineráři nemusí přesně odpovídat skutečnosti, v zimě, pod sněhem to prý vypadalo trochu jinak, kudy pluh prohrnul cestu, tudy vedla cesta….
A tak se ani moc nedivíme, když tápeme na okruhu přes vesnici, jíž míjíme již po druhé. Ale chytáme se a pak již se navigátor nenechá zmást. Dnešní RZ měří nějakých 20 kilometrů, není třeba spěchat. Malým zpestřením je průjezd křižovatkou v níž se snaží zarudlý řidič klikou nastartovat Tatru 603, asi to není nic snadného… Křižovatka tak získává pracovní název, pro rychlejší komunikaci si ji nazveme „u chcíplé Tatry“. V cíli RZ stopky zvládáme, máme tak přesný údaj o čase.
Pak se snažím lehce nahnat čas a v lesním úseku poblíž Kokořína tak míjím odbočku, při otáčení uváznu vanou na sněhové hroudě, vůz se však po chvilce podaří uvolnit vlastní silou. Paráda. Jenže v kopci, v levé zatáčce začne něco bouchat v zadním podběhu. Zrovna se řítíme serpentinami nad hradem Kokořín a vždy v levé ostré zatáčce podivný zvuk. Na kopci tedy zastavuji a zkoumám příčinu. Nejsem jediný, už tu stojí Jaguár, ovšem posádka v poklidu sedí ve voze, takže nezjišťujeme jejich závadu, ale naší. A naštěstí je to jen drobnost, uvázlá větev v levém zadním podběhu, vzpříčená o brzdové lanko, po chvilce zápasení ji vytáhnu, závada je opravena, můžeme pokračovat.
Dnešní etapa měří 160 kilometrů, máme toho tedy ještě hodně před sebou. Začíná se pomalu stmívat a do startu druhé RZ přijíždíme již za tmy. Pořadí vozů se trochu zamíchalo, orientace za tmy je něco jiného než za světla. I tentokrát stopky zvládáme a tak máme poměrně přesnou představu o čase, jenže dost rychle zjišťujeme, že nám chybí průběžný čas, takže se jen dohadujeme o kolik jsme rychlejší nebo pomalejší. Na posledním úseku se není čeho chytit, z lesa vyjíždíme prakticky do cíle RZ. Ondrej nabádá k pomalejší jízdě, krátce před cílem zase k rychlejší, rozjezd do kopce ovšem není tak jednoduchý. Výsledný rozdíl mezi jízdami odhadujeme na 2 vteřiny, což se nám nezdá zase tak špatné. Kroužíme tmou a přibližujeme se zpět k Lobči, kde je cíl dnešní etapy. Předčasný příjezd je povolen, můžeme směle rovnou do zámku. Čekáme na ostatní posádky Fiatů, Míra i Ivoš přijíždějí prakticky spolu, ale i Tom už by tu asi měl dávno být. Jdeme na večeři, však oni dorazí.
Sdělujeme si dojmy z trasy, my se „chlubíme“ jednou téměř přejetou srnou, Ivoš trumfuje srnou, která mu narazila do boku auta. Srna odběhla, auto je beze šrámu, nebylo co řešit. Dostáváme výsledky první etapy. K našemu velkému překvapení zjišťujeme, že rozdíl 2,3 vteřiny mezi jízdami v RZ nám stačí na třetí místo! To však poněkud zavazuje…. Nechápeme jak posádka Škody 120 L dokázala druhou jízdu zajet s rozdílem za první o 0,1 vteřiny, zřejmě náhoda.
Večeříme, přičemž se dopátráme osudu vozů, které do cíle nedojely nebo závod vzdaly. Tak například již zmiňovaná Tatra 603 závod předčasně ukončila neb vůz odmítal startovat. Což o to, samo o sobě by to asi nevadilo, jenže Tatra i samovolně „chcípala“ což v kombinaci s neochotou nastartovat bylo zjevně velice vyčerpávající. Posádka Jaguaru, kterou jsme též míjeli, to vzdala pro náhlou zdravotní indispozici navigátora, nu stane se. Vůz Škoda Tudor, dojel předčasně do cíle – závada na řazení, ulomená vidlička v převodovce. A Škoda Rapid byla do cíle přitažena na laně, míjeli jsme ji stojící v jedné křižovatce s řidičem zanořeným hluboko pod kapotu motoru. Závadu se však podařilo odhalit, je to rozbité…
V kuloárech pak ještě kolovaly zvěsti o autě v lese. Byl to Renault 8 Bédi Pivoňky, který skončil po průjezdu serpentinami v jedné zledovatělé, obzvláště vypečené zatáčce v lese mezi pařezy. Mimo hnuté geometrie a utrženého držáku rezervy to však vůz i posádka přežila bez úhony. Po vyproštění vozu pak pokračovali do cíle a kupodivu ani nenasbírali příliš trestných bodů….
„Úmrtnost“ mezi účastníky se nám zdá poměrně vysoká, ale naše šance se tím jen zvyšují. Okolo půlnoci se společnost postupně rozpadá, všichni chtějí být fit na zítřejší pokračování závodu. Je krátce po půlnoci a jsem mezi posledními, balím to až když je zaveleno k exkurzi a ochutnávce ve vinném sklípku.
Noc byla bezesná a rušilo mě akorát spokojené pochrupování člena posádky MG B, které bylo v celkovém pořadí před námi.
Ráno, snídaně a lehká nervozita před startem do druhé etapy. Dvacet minut před naším odjezdem pak oškrabujeme z aut jinovatku, zahříváme motory před jízdou a se zájmem přitom pozorujeme další posádky vozů. Některé totiž nemají takové štěstí na bezchybný start. Ivoš sice žongluje s bateriemi, ale vůz chytá bez cizí pomoci. Oproti tomu posádku Tatry 603 musí roztlačovat dalších 5 dobrovolníků, ale také se daří. Audi „sosá“ proud z druhého Audi, ovšem přes startovací kabely to nějak není ono. Nakonec pomůže až roztažení na laně a start stíhají jen tak tak.
V pohodě vyrážíme do druhé etapy, tato měří 90 kilometrů a RZ je dlouhá nějakých 10 kilometrů. Děláme si poznámky v podobě průběžných časů, takže máme jasnou představu jak na tom jsme. Opět máme lehké problémy se stopkami, tentokrát je Ondrej zapíná o něco dříve, ale nevadí to zkorigujeme. Některé lesní úseky jsou opravdu zajímavé, vrstva písku a štěrku mění soutěž v písečnou bouři. Safari rallye. Když máme štěstí a dojedeme dva vozy jedoucí před námi, je to na rozsvícení mlhových světel, viditelnost klesá jen na pár metrů, vrstva jemného prachu pokrývá auto zvenku i zevnitř. Diváci i náhodní kolemjdoucí musejí mít radost. Po druhé RZ odhadujeme rozdíl mezi jízdami na jednu vteřinu, což už zavdává důvod k radosti. Ovšem jen do oběda, pak se nám do rukou dostávají výsledky druhé etapy….
Obědváme a s ostatními fiatáři si sdělujeme dojmy z trasy, Tom opět někde bloudil po lese, Ivoš prý v radosti jak přesně se jim povedlo zajet RZ přejel odbočku a tím ztratil tolik času, že přijel pozdě do časovky. Míra bojuje, ale nestíhá pravidelnost v RZ a Vláďu Gajdoše na trase ani nepotkáváme, jede si svůj vlastní čas.
A já s Ondrejem jsem s jednou vteřinou rozdílu mezi jízdami na devátém místě….? Ano, dalších 9 posádek se dokázalo strefit do jedné vteřiny a Škoda 120 L má opět rozdíl 0,1 vteřiny. To snad není možné. Trochu nás zaskočí jízdní průměr na RZ, máme nějakých 52 km/h což je vysoko nad povolený limit, musíme si to ohlídat. Třetí etapa rozhodne! Začínám už být fakt dost nervózní.
Start odpolední, třetí etapy opět v délce 160 kilometrů. RZ tentokrát měří 15 km a my neponecháme nic náhodě, pojedeme pomalu a mezičasy v druhé jízdě pak jistě dodržíme. V RZ se tedy ploužím rychlostí sotva 50 km/h, přesto dojíždím před cílem ještě další posádku, kterou předjíždím, což se nám ve druhé RZ krutě vymstí. Cílová fotobuňka je trochu zašitá v zatáčce za mostíkem. Nejprve musíme projet ostrou pravou, téměř ihned však ostrou levou zatáčkou, takže mezi fotobuňky najíždíme levým rohem auta. Ondrej mačká stopky, ale ty běží dál! Safra, čas tedy musíme odhadnout z mezičasu u cedule začátku obce. To dáme!
Pokračujeme dále v jízdě časovky, celkem nic zajímavého se neděje, akorát nám dochází benzín. Jediná pumpa na trase je zakreslena v itineráři a já správně odhaduji, že náš problém s palivem nebude ojedinělý. U pumpy tak stojí vcelku slušná fronta. Času moc není, takže si drze zacouvám ke druhému stojanu, který bůhvíproč zeje prázdnotou. Do cíle časovky a na start druhé RZ to pak stíháme tak akorát. Kvůli zdržení potkáváme vozy z konce startovního pole, zkoušíme tedy předjet Trabanta nebo BMW.
Start RZ, Simca, která v první jízdě startovala před námi, asi někde „zakufrovala“ protože ji nikde nevidíme. A to je zřejmě náš osud. Až téměř do cíle si držíme přesné mezičasy, plus minus pár vteřin, když v táhlé zatáčce dojíždíme Audi startující minutu před námi. Máme malou časovou ztrátu, takže ji musím předjet. Je to dobré, čas se srovnal, ale před cedulí se začátkem obce dojíždím ještě žigula startujícího dvě minuty před námi. Máme zpoždění, šlapu na plyn, předjíždím a takřka vzápětí brzdím před ostrou zatáčkou s nájezdem k fotobuňce. Inertní posypový materiál ovšem prudce snižuje přilnavost pneumatik a tak následuje smyk. Příkop. „Kur…“ Zpátečka, plyn, brzda, jedna, plyn, cíl. „Do pr…“ Rozdíl odhadujeme tak na 5 vteřin. Hrubě nadávám, ovšem trochu mě uklidňuje, že jsem se v tom fofru strefil alespoň mezi betonové sokly mostíku a že jsme neskočili až do potoka, věru moc nechybělo.
Pak už není co řešit. Kocháme se okolím a přemýšlíme, jak moc nám ta poslední jízda zhatí plány na dobré umístění. Tak snad alespoň přijet včas do cíle. Předčasný příjezd je opět povolen, odevzdáváme výkaz a čekáme na ostatní. Společně jdeme na večeři, kde opět probíráme chyby nebo zajímavosti na trase. Tentokrát jsme zřejmě zaváhali my, ostatní se tváří nadmíru spokojeně.
A už je to tu, pořadatelé mají vše uzavřené, vyhlašují se celkové výsledky. Hned na úvod nám sdělují, že vozidla s vyšším rychlostním průměrem dostávají trestné body, právě za ten vysoký rychlostní průměr. „Sakra, ale ne!“ Kluci se nám smějí, jsme prostě moc rychlí, pro příště to asi bude chtít nějaký pomalejší vůz. Trestné body ovšem dostávají i ti co zastavili v cíli RZ, a to už se přestává smát Ivoš, toto se pro změnu týká jeho…
No nic, nebudu to zbytečně protahovat, necelých pět vteřin rozdílu mezi jízdami v poslední RZ a penalizace za rychlou jízdu nás odsunula až na 5. místo. Bohužel, snad příště.
Nechápu jak je to možné, ale ta Škoda 120 L opět měla rozdíl mezi jízdami 0,5 vteřiny, čímž se se sedmi trestnými body stala nepřekonatelným vítězem. Ono MG s nímž jsme po celou dobu bojovali si pak udrželo druhé místo. Kluci si naopak oproti pátku polepšili, Míra vybojoval v celkovém pořadí 9. místo, Ivoš v těsném závěsu 10. místo. Vláďa Gajdoš pak 19. místo a Tom 22. místo. Jsme hlavně rádi, že to naše vozy zvládly. Vytrvalostní soutěž s délkou trasy přesahující 400 kilomerů, spolu se stavem silnic jsou jejich důkladnou prověrkou. Už víme jak na to, příští rok konkurenci rozdrtíme!
Čas tak nějak příjemně ubíhá, Míra odjíždí, my sice ještě tlacháme u stolu, ale čas je neúprosný, takže ač se nám moc nechce, v devět odjíždíme. V Mělníku se loučíme s Tomem a Ondrejem. Od pumpy vyjíždím jak jsem zvyklý, jedna, plný plyn, dvě, plný plyn a trojku už ani neředím. Červená kývající se lampička a modrý maják, je jasný pokyn….
Ten nepřeslechnutý odjezd zaujal nedaleké příslušníky a tak mě s Ivošem ještě důkladně prolustrovali. Došlo i na alkoholové otestování. Vše v pořádku, takže šťastnou cestu….
Hlavní dojem, který si z jízdy do Prahy odnáším, je nepřetržitá 30 kilometrů dlouhá honička, kdy na mě Ivošův speciál neustále dotíral a ztrácel se až při rychlosti okolo 130 km/h. Domů pak sám uháním noční tmou….

PS: Když to shrnu, pro vítězství postačí spolehlivý automobil, který dojede do cíle. Dále schopný navigátor, který umí číst šipkový itinerář a zbytečně nebloudí, tudíž ani nevynechává průjezdní kontroly. Hlídat si čas příjezdu do časových kontrol (postačí na minuty) a pak si měřit čas v rychlostních zkouškách, psát průběžné časy a spolu řidičem si pohlídat čas do cíle (na vteřinu). Vlastně je to úplně jednoduché…
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Ondrej
Site Admin
Site Admin
Příspěvky: 897
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Doubrav.
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Ondrej »

Kronicar píše: Škoda Rapid byla do cíle přitažena na laně, míjeli jsme ji stojící v jedné křižovatce s řidičem zanořeným hluboko pod kapotu motoru. Závadu se však podařilo odhalit, je to rozbité…
Což mi připomíná, uplynulou sobotu jsem projížděl Lobčí a Rapid stál ještě na nádvoří zámku s lanem čouhajícím zpod přední kapoty.
Vrátil jsem se na místo činu, protože jsem chtěl navštívit některá zákoutí, kterými jsme projížděli během rallye...
Tohle jsem kupříkladu trefil v úseku páteční RZ:
Copy of DSC09028.JPG
1969 F125p 1300 ... bílý limuzín
1969 F850 Sport Coupe ... Červený Drak
1969 F850 Special ... ex Vzpurník
1987 Fiat Panda ... krabička plná překvapení
+1997 Fiorino Panorama

V nebi mě nechtějí a v pekle se mě bojí, tak jsem tady...
tom
Aktivista
Aktivista
Příspěvky: 63
Registrován: neděle 4. listopad. 2007 21:02
Bydliště: 687 08 Buchlovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od tom »

Ahoj všichni!
Na stránkách ASK Praha byla zveřejněna propozice na zimní soutěž Kokořínsko historic 2012. Termín stanoven na 24-25 února 2012.
Letos měli fiati slušnou účast, tak věřím že se jí minimálně vyrovnáme. Byla to moc prima akce!
1970 Fiat 850 Sport Coupe
1971 Fiat 125p
1969 Fiat 850 Special
1969 Fiat 500F
1977 Fiat 127
Naše vozy poskytují vysoký požitek z jízdy již při nízkých rychlostech!
Uživatelský avatar
Ondrej
Site Admin
Site Admin
Příspěvky: 897
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Doubrav.
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Ondrej »

Pár fotek z internetu:
auto.aktualne.centrum.cz

Ale my tam zrovna nejsme, asi jsme fotografa moc nezaujali :roll: :)
1969 F125p 1300 ... bílý limuzín
1969 F850 Sport Coupe ... Červený Drak
1969 F850 Special ... ex Vzpurník
1987 Fiat Panda ... krabička plná překvapení
+1997 Fiorino Panorama

V nebi mě nechtějí a v pekle se mě bojí, tak jsem tady...
Koudy
Aktivista
Aktivista
Příspěvky: 78
Registrován: úterý 6. listopad. 2007 13:51

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Koudy »

Ale jste na krásném čtvrtém místě -gratulace!
Uživatelský avatar
Kronicar
Notorický kecal
Notorický kecal
Příspěvky: 900
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Kronicar »

Hleďme, už je tu další ročník oblíbené zimní akce. Neváhejte a jděte do toho, ať Fiati mají nějakou slušnou reprezentaci.
http://www.askpraha.cz/
Fiat 1100 -1939
Fiat 2300 S -1963
Fiat 600 D -1965, 1968, 1969
Fiat 850 SC -1971
Fiat 128 SC -1975
Fiat 128 A - 1971
Fiat 238 -1980
Fiat 127 Mk 2 -1980
Fiat Uno 1.3 Turbo -1986
Lancia Beta 2000 HPE -1978
.....a to není všechno
Uživatelský avatar
Ondrej
Site Admin
Site Admin
Příspěvky: 897
Registrován: sobota 3. listopad. 2007 16:08
Bydliště: Doubrav.
Kontaktovat uživatele:

Re: Historic rallye Kokořínsko

Příspěvek od Ondrej »

Tak snad ještě pár foto k letošnímu ročníku, sice poněkud blátivějšímu. Snad to někoho spíš neodradí :)
DSC09582.JPG
DSC09597.JPG
DSC09599.JPG
DSC09636.JPG
DSC09643.JPG
DSC09652.JPG
DSC09662.JPG
1969 F125p 1300 ... bílý limuzín
1969 F850 Sport Coupe ... Červený Drak
1969 F850 Special ... ex Vzpurník
1987 Fiat Panda ... krabička plná překvapení
+1997 Fiorino Panorama

V nebi mě nechtějí a v pekle se mě bojí, tak jsem tady...
Odpovědět