sraz Fiat 127 Internet Fan Clubu
Napsal: úterý 22. září. 2009 2:15
19. září 2009 – 15. sraz Fiat 127 Internet Fan Clubu – Žamberk
Hmmm, velmi pohodový a příjemný víkend. Počasí bylo přímo přepychové a byl by hřích trávit tak krásné dny v garáži a ne ve společnosti fajn lidí ze 127 IFC. A tak jsem se na sraz Fiatů 127 vypravil, byť poněkud méně vhodným strojem – Fiatem 600 D.
Místem setkání byl i pro tento rok zvolen Žamberk a protože nikdo jiný z klubu nejevil moc ochoty na sraz vyrazit, jel jsem nakonec sám s tím, že spolujezdce získám téměř místního, totiž Pepu Holečka alias Turiana z Dobrušky. Vlastně, z FCC byl přítomen ještě Vojta zvaný Ďábel, ale ten jel již v pátek....
Letmým pohledem do mapy jsem (a zcela špatně) usoudil, že „ten Žamberk“ je od Prahy kousek, maximálně nějakých 150 kilometrů a tedy postačí vyjet z garáže v Černošicích v sedm ráno. Chyba. V 7:15 jsem vyjel, ale šestikilo s původním motorem není žádný trhač asfaltu, takže s krátkou zastávkou jsem teprve okolo půl desáté přijížděl k Hradci Králové. To jsem ještě věřil, že stihnu zajížďku k Pepovi do Dobrušky i přejímku v 10:30. Zase špatně.
Na dálnici u krajnice vůz Renault Laguna (pozor na ně). Čím mě zaujal, byl z pod kapoty stoupající dým. A jak jinak, majitelé si vyhlédli jako důvěryhodnou zrovna šestikuli a jali se zuřivě mávat, ve snaze zastavit mě. Což o to, ochotný pomoci jsem byl, ale hasit už slušně rozjetý požár osobního vozu trochu méně. Můj letitý hasící „sprejík“ jen o málo mladší než Fiat se snažil seč mohl, leč čúrek z něj tryskající by sotva zhasil i petrolejku. Ani polévání vodou se nejevilo zrovna dvakrát účinné. Z motorového prostoru již šlehaly plameny dobrý metr vysoko a začínalo být pořádně horko. Když už začínal hořet i interiér bylo toho adrenalinu nějak více než zdrávo. Nejen já, ale i další dobrovolníci jsme tedy zvolili ústup do bezpečnější vzdálenosti. Ústup nabral na dramatičnosti po výbuchu jedné z pneumatik. A vypadalo to, že vůz zcela lehne popelem (k opravdu malé radosti nešťastných majitelů). Když byla situace nejvypjatější – majitel se zrovna z rozhicovaného vozu snažil zachránit alespoň bagáž – dorazila záchrana v podobě policie. I malý (ale funkční) hasicí přístroj zlikvidoval většinu požáru a když zastavilo ještě několik ochotných řidičů a nabídlo další dva hasicí přístroje bylo po problému. Protože už jsem dále neviděl důvod své přítomnosti, vyrazil jsem dále na místo srazu, přičemž bylo ještě dlouho slyšet houkání několika hasičských vozů – jejich kolona by hravě uhasila i kamion, natož téměř dohašenou Lagunu......
Tak zajížďku do Dobrušky již nestihnu zcela určitě... Volám Pepovi ať vezme auto a jede rovnou na Žamberk, potkáme se cestou. Pro jistou se snažím svoje zdržení ozřejmit i organizátorovi akce - Markovi Lengálovi – „Ten Kronikář si hrozně vymýšlí, už neví o čem by pak psal....“
10:35, kemp Pod černým lesem – Žamberk. Konečně na místě. Po převyprávění historky z cesty se stávám hrdinou dne.... notně očazeným hrdinou.
S Pepou jsem se kupodivu sešel a byť poněkud zánovním vozem i on obohatil sraz – o Fiata Grande Punto. Již zmiňovaný Vojta neodolal a přijel se pochlubit opravdu precizně zrenovovanou bleděmodrou sedmou, dokonce donutil jet, tmavomodrou sedmou, i přítelkyni Pavlu. Celkem jsem napočítal nějakých 25 vozů a až na moje šestikilo, jednu X 1/9 a později i Fiat 850, šlo o samé vozy Fiat 127 Mk 1 a Mk 2. Ze Slovenska dokonce přijela pětidveřová verze, ovšem v tuningu. Nutno zdůraznit, že tak třetina vozů byla v původním a originálním stavu.
Speciálním a Top Secret programem byla generální zkouška na svatbu. Pro budoucí novomanžele to mělo být překvapení. Při řazení do kolony na spanilou jízdu byl jejich vůz zablokován a výhled jim zakrývalo několik dek, mezitím ostatní povýšili svůj běžný oděv na svatební, stačila k tomu kravata, motýlek nebo klobouk. Ze „svatebčanů“ vytvořený špalír pak jen čekal na novomanžele. Oddávajícím byl “neznaboh“, ale v záloze čekal přichystán i křesťanský kněz a muslim. Zlatým hřebem pak bylo předávání svatebních darů, invenci se meze nekladly a tak novomanželé dostali opravdu hodnotné dary. Sošku souložících prasátek, sadu plastových kelímků, již 20 let prošlý hasící přístroj nebo třeba balík toaletního papíru, zkrátka samé potřebné věci.
Konečně jsme odjížděli na oběd, musím říci, že v půl jedné už byl nejvyšší čas. Návrat do kempu odhaduji tak na čtvrtou odpolední a hned jsem s Pepou vyrazil shánět nějaké ty špekáčky na večerní opékačku. Po zbytek odpoledne probíhaly soutěže. Soutěže ve stylu filmu „Vrchní prchni“ a seriálu „Návštěvníci“. Testové otázky z obou uvedených byly pro znalce i když některé se zdály vyloženě triviální: „Jméno hlavního hrdiny z filmu Vrchní prchni?“ nebo „Z čeho se skládají amarouny?“. Některé nám zamotaly hlavu poněkud více: „Měl hlavní hrdina filmu Vrchní prchni kocoura a jak se jmenoval?“ „Z jakého do kterého roku cestovali návštěvníci?“ A zodpovědět zda se v obou uvedených filmech vyskytoval Fiat 127 a jakou hrál roli už bylo nad naše síly....
Ani úkoly nepostrádaly tematiku z filmů. „Laserová pilka“, každý vzpomene na dědu Drchlíka a pokácený plot, nu věřte i my jsme museli pořezat nějaká ta prkýnka, samozřejmě na čas. „Oko 1, 2, 3“ aneb mikrokamery. Tak zde jsme s Pepou vyhořeli, nu však zkuste si hledat v časovém limitu tři malé špendlíky zaražené až po hlavičku někde v prostoru chatky. Podařilo se nám nalézt dva a i to jsme považovali za úspěch.
A „To je on, ten falešný vrchní!“ bylo vyložené pro fajnšmekry. Vše na čas. Nalepit falešný knír, přes ruku utěrku, do ruky šrajtofli, do druhé ruky tácek s kelímkem plným vody (zváženo na gramy, úbytek samozřejmě znamenal trestné body). S tím vším pak běžet slalom ke stolku, kde byl historický jídelní lístek se zakroužkovanými jídly, ceny sečíst (na halíře) a běžet zpět. Paráda. Bonbónkem na závěr už bylo jen tlačení Fiata na čas, rozběhová dráha měřila jen pár desítek centimetrů a vůz bylo nutno odstrčit co největší rychlostí aby určenou vzdálenost překonal co nejrychleji.....
Ovšem naprostá bomba byla soutěž o „Srazového lingvistu“. Pokusím se přiblížit zadání úkolu: „Složte co nejdelší větu nebo souvětí oslavující značku Fiat, výhradně za použití slov začínajících písmenem F. Lze použít spojky a předložky, případně slova začínající jiným písmenem, ale vyslovující se jako F.“
U tohoto úkolu jsme se s Pepou na hodinu zabavili, sranda veliká. Zkrátka jak malé děti. Až jsem měl z toho uzel na jazyku a výsledné dílko bylo nutno několikrát přepisovat. Když jsme Markovi odevzdávali náš výtvor na zvláštním papíru se slovy, že na výkaz se nám nevešel, jen nevěřícně kroutil hlavou.
A dál? Obhlíželi jsme zúčastněné vozy Fiat, doslova je podrobně zkoumali. Do lesa na dřevo zašli, u ohně opékali a dobře se bavili. Zároveň proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků v domácí atmosféře. Vojta získal 1. místo za nejlepší vůz srazu ať už si za tím každý představoval cokoli. A já s Pepou 1. místo za naše dílko a tudíž jsme se stali srazovými lingvisty. Nu posuďte sami, dílo na druhém místě čítalo 16 slov, náš výtvor 47....
FEŠÁCKÝ FIALOVÝ FIAT FORMICHETTA FANTASTICKÉHO FARÁŘE FRANTY FLINTY Z FULNEKU FOFREM FRNKNUL FORDU FIESTA FAŠISTICKÉ FIFLENY FIDY FLAŠINETOVÉ Z FRÝDKU A FRANCOUZSKÝ FILOZOF FILIP FLÍDR VE FRAKU FLIRTOVAL S FŇUKAVOU FYZIKÁŘKOU FILIPÍNKOU FIFINKOU FÍKOVOU NA FIDŽSKÉM FESTIVALU FOTBALU FILMUJÍC FIREMNÍHO FIATA FIORINO S FLAŠKOU FORMALDEHYDU A FALEŠNÝM FANOUŠKEM FRAJEREM FERDINANDEM FIŠEREM Z FINSKÉ FABRIKY NA FUJARY – VŠE FIKCE A FRAŠKA, FUJ !
NO, ještě teď když to píši se mi motají ruce a jazyk.... těžce vydřené vítězství. A jak večer pokračoval fiatářů pomalu ubývalo. Mimo hovorů točících se okolo Fiatů a aut všeobecně, se také narazilo na zajímavé téma košilatých, až řekl bych, hodně hambatých vtipů a historek. Dřímota mě zmohla okolo jedné ráno.
A aby toho nebylo ten den málo, ještě jsem se pobavil ve sprše. Dobrý nápad tyhle fotobuňky, ale když si odtáčíte 10 minut studenou vodu a čekáte kdy konečně poteče ta teplá...... pak zalezete do sprchy, namydlíte se a v tom zhasne světlo, no paráda. Vidět nebylo na krok, zuřivé mávání rukou ze sprchy také nepomáhalo, až když jsem se vyplížil po kluzké podlaze téměř na chodbu, fotobuňka zabrala. Takže nestát, nelelkovat, umýt, utřít a rychle ven, než si to ta mrcha zase rozmyslí a zhasne.....
Ráno bylo překrásné, sluníčko svítilo o sto šest, snídaně v půl desáté dopoledne na verandě restaurace a výhledem na tenisové kurty plné tenistek v šortkách.... Takhle si představuji probuzení do nového dne!
Pak se ještě naposledy pokochat pohledem na vozy a vyrazit k domovu. Cestou jsme stihli navštívit fiatářský příbytek Pavla Štěpánka, zajímavá zkušenost. Vedle garáže s Fiatem chovat jalovici, nu toto....
Další zastávkou bylo „fiatí hnízdo“ v Zámělu u Vamberku, kde jsme s panem Pleslem mladším strávili příjemnou hodinku obhlídkou prodávaných strojů – předválečných Fiatů 503 a 509. A jen tak mimochodem ještě okoukli 3 vozy Fiat 500 včetně Giardiniery a Fiatu 600 Multipla. Naše nadšení se neminulo účinkem a dostalo se nám té cti obdivovat vozy soukromé sbírky, například velice zajímavého Fiata 521 z roku 1926 se šestiválcovým motorem....
Pak už jsem sám samotný frčel na Prahu, když jsem si pauzu dopřál v Poděbradech. Pauzu spojenou s obhlídkou a hledáním nového místa pro dubnový sraz italských vozů. Poněkud společensky unaven jsem se doplížil do garáže a po přeložení bagáže vyrazil k domovu.....
PS: Fakt fantasticky famózní Fiatí festival, fajn fanoušci, fešáčtí Fiati !!!!
Hmmm, velmi pohodový a příjemný víkend. Počasí bylo přímo přepychové a byl by hřích trávit tak krásné dny v garáži a ne ve společnosti fajn lidí ze 127 IFC. A tak jsem se na sraz Fiatů 127 vypravil, byť poněkud méně vhodným strojem – Fiatem 600 D.
Místem setkání byl i pro tento rok zvolen Žamberk a protože nikdo jiný z klubu nejevil moc ochoty na sraz vyrazit, jel jsem nakonec sám s tím, že spolujezdce získám téměř místního, totiž Pepu Holečka alias Turiana z Dobrušky. Vlastně, z FCC byl přítomen ještě Vojta zvaný Ďábel, ale ten jel již v pátek....
Letmým pohledem do mapy jsem (a zcela špatně) usoudil, že „ten Žamberk“ je od Prahy kousek, maximálně nějakých 150 kilometrů a tedy postačí vyjet z garáže v Černošicích v sedm ráno. Chyba. V 7:15 jsem vyjel, ale šestikilo s původním motorem není žádný trhač asfaltu, takže s krátkou zastávkou jsem teprve okolo půl desáté přijížděl k Hradci Králové. To jsem ještě věřil, že stihnu zajížďku k Pepovi do Dobrušky i přejímku v 10:30. Zase špatně.
Na dálnici u krajnice vůz Renault Laguna (pozor na ně). Čím mě zaujal, byl z pod kapoty stoupající dým. A jak jinak, majitelé si vyhlédli jako důvěryhodnou zrovna šestikuli a jali se zuřivě mávat, ve snaze zastavit mě. Což o to, ochotný pomoci jsem byl, ale hasit už slušně rozjetý požár osobního vozu trochu méně. Můj letitý hasící „sprejík“ jen o málo mladší než Fiat se snažil seč mohl, leč čúrek z něj tryskající by sotva zhasil i petrolejku. Ani polévání vodou se nejevilo zrovna dvakrát účinné. Z motorového prostoru již šlehaly plameny dobrý metr vysoko a začínalo být pořádně horko. Když už začínal hořet i interiér bylo toho adrenalinu nějak více než zdrávo. Nejen já, ale i další dobrovolníci jsme tedy zvolili ústup do bezpečnější vzdálenosti. Ústup nabral na dramatičnosti po výbuchu jedné z pneumatik. A vypadalo to, že vůz zcela lehne popelem (k opravdu malé radosti nešťastných majitelů). Když byla situace nejvypjatější – majitel se zrovna z rozhicovaného vozu snažil zachránit alespoň bagáž – dorazila záchrana v podobě policie. I malý (ale funkční) hasicí přístroj zlikvidoval většinu požáru a když zastavilo ještě několik ochotných řidičů a nabídlo další dva hasicí přístroje bylo po problému. Protože už jsem dále neviděl důvod své přítomnosti, vyrazil jsem dále na místo srazu, přičemž bylo ještě dlouho slyšet houkání několika hasičských vozů – jejich kolona by hravě uhasila i kamion, natož téměř dohašenou Lagunu......
Tak zajížďku do Dobrušky již nestihnu zcela určitě... Volám Pepovi ať vezme auto a jede rovnou na Žamberk, potkáme se cestou. Pro jistou se snažím svoje zdržení ozřejmit i organizátorovi akce - Markovi Lengálovi – „Ten Kronikář si hrozně vymýšlí, už neví o čem by pak psal....“
10:35, kemp Pod černým lesem – Žamberk. Konečně na místě. Po převyprávění historky z cesty se stávám hrdinou dne.... notně očazeným hrdinou.
S Pepou jsem se kupodivu sešel a byť poněkud zánovním vozem i on obohatil sraz – o Fiata Grande Punto. Již zmiňovaný Vojta neodolal a přijel se pochlubit opravdu precizně zrenovovanou bleděmodrou sedmou, dokonce donutil jet, tmavomodrou sedmou, i přítelkyni Pavlu. Celkem jsem napočítal nějakých 25 vozů a až na moje šestikilo, jednu X 1/9 a později i Fiat 850, šlo o samé vozy Fiat 127 Mk 1 a Mk 2. Ze Slovenska dokonce přijela pětidveřová verze, ovšem v tuningu. Nutno zdůraznit, že tak třetina vozů byla v původním a originálním stavu.
Speciálním a Top Secret programem byla generální zkouška na svatbu. Pro budoucí novomanžele to mělo být překvapení. Při řazení do kolony na spanilou jízdu byl jejich vůz zablokován a výhled jim zakrývalo několik dek, mezitím ostatní povýšili svůj běžný oděv na svatební, stačila k tomu kravata, motýlek nebo klobouk. Ze „svatebčanů“ vytvořený špalír pak jen čekal na novomanžele. Oddávajícím byl “neznaboh“, ale v záloze čekal přichystán i křesťanský kněz a muslim. Zlatým hřebem pak bylo předávání svatebních darů, invenci se meze nekladly a tak novomanželé dostali opravdu hodnotné dary. Sošku souložících prasátek, sadu plastových kelímků, již 20 let prošlý hasící přístroj nebo třeba balík toaletního papíru, zkrátka samé potřebné věci.
Konečně jsme odjížděli na oběd, musím říci, že v půl jedné už byl nejvyšší čas. Návrat do kempu odhaduji tak na čtvrtou odpolední a hned jsem s Pepou vyrazil shánět nějaké ty špekáčky na večerní opékačku. Po zbytek odpoledne probíhaly soutěže. Soutěže ve stylu filmu „Vrchní prchni“ a seriálu „Návštěvníci“. Testové otázky z obou uvedených byly pro znalce i když některé se zdály vyloženě triviální: „Jméno hlavního hrdiny z filmu Vrchní prchni?“ nebo „Z čeho se skládají amarouny?“. Některé nám zamotaly hlavu poněkud více: „Měl hlavní hrdina filmu Vrchní prchni kocoura a jak se jmenoval?“ „Z jakého do kterého roku cestovali návštěvníci?“ A zodpovědět zda se v obou uvedených filmech vyskytoval Fiat 127 a jakou hrál roli už bylo nad naše síly....
Ani úkoly nepostrádaly tematiku z filmů. „Laserová pilka“, každý vzpomene na dědu Drchlíka a pokácený plot, nu věřte i my jsme museli pořezat nějaká ta prkýnka, samozřejmě na čas. „Oko 1, 2, 3“ aneb mikrokamery. Tak zde jsme s Pepou vyhořeli, nu však zkuste si hledat v časovém limitu tři malé špendlíky zaražené až po hlavičku někde v prostoru chatky. Podařilo se nám nalézt dva a i to jsme považovali za úspěch.
A „To je on, ten falešný vrchní!“ bylo vyložené pro fajnšmekry. Vše na čas. Nalepit falešný knír, přes ruku utěrku, do ruky šrajtofli, do druhé ruky tácek s kelímkem plným vody (zváženo na gramy, úbytek samozřejmě znamenal trestné body). S tím vším pak běžet slalom ke stolku, kde byl historický jídelní lístek se zakroužkovanými jídly, ceny sečíst (na halíře) a běžet zpět. Paráda. Bonbónkem na závěr už bylo jen tlačení Fiata na čas, rozběhová dráha měřila jen pár desítek centimetrů a vůz bylo nutno odstrčit co největší rychlostí aby určenou vzdálenost překonal co nejrychleji.....
Ovšem naprostá bomba byla soutěž o „Srazového lingvistu“. Pokusím se přiblížit zadání úkolu: „Složte co nejdelší větu nebo souvětí oslavující značku Fiat, výhradně za použití slov začínajících písmenem F. Lze použít spojky a předložky, případně slova začínající jiným písmenem, ale vyslovující se jako F.“
U tohoto úkolu jsme se s Pepou na hodinu zabavili, sranda veliká. Zkrátka jak malé děti. Až jsem měl z toho uzel na jazyku a výsledné dílko bylo nutno několikrát přepisovat. Když jsme Markovi odevzdávali náš výtvor na zvláštním papíru se slovy, že na výkaz se nám nevešel, jen nevěřícně kroutil hlavou.
A dál? Obhlíželi jsme zúčastněné vozy Fiat, doslova je podrobně zkoumali. Do lesa na dřevo zašli, u ohně opékali a dobře se bavili. Zároveň proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků v domácí atmosféře. Vojta získal 1. místo za nejlepší vůz srazu ať už si za tím každý představoval cokoli. A já s Pepou 1. místo za naše dílko a tudíž jsme se stali srazovými lingvisty. Nu posuďte sami, dílo na druhém místě čítalo 16 slov, náš výtvor 47....
FEŠÁCKÝ FIALOVÝ FIAT FORMICHETTA FANTASTICKÉHO FARÁŘE FRANTY FLINTY Z FULNEKU FOFREM FRNKNUL FORDU FIESTA FAŠISTICKÉ FIFLENY FIDY FLAŠINETOVÉ Z FRÝDKU A FRANCOUZSKÝ FILOZOF FILIP FLÍDR VE FRAKU FLIRTOVAL S FŇUKAVOU FYZIKÁŘKOU FILIPÍNKOU FIFINKOU FÍKOVOU NA FIDŽSKÉM FESTIVALU FOTBALU FILMUJÍC FIREMNÍHO FIATA FIORINO S FLAŠKOU FORMALDEHYDU A FALEŠNÝM FANOUŠKEM FRAJEREM FERDINANDEM FIŠEREM Z FINSKÉ FABRIKY NA FUJARY – VŠE FIKCE A FRAŠKA, FUJ !
NO, ještě teď když to píši se mi motají ruce a jazyk.... těžce vydřené vítězství. A jak večer pokračoval fiatářů pomalu ubývalo. Mimo hovorů točících se okolo Fiatů a aut všeobecně, se také narazilo na zajímavé téma košilatých, až řekl bych, hodně hambatých vtipů a historek. Dřímota mě zmohla okolo jedné ráno.
A aby toho nebylo ten den málo, ještě jsem se pobavil ve sprše. Dobrý nápad tyhle fotobuňky, ale když si odtáčíte 10 minut studenou vodu a čekáte kdy konečně poteče ta teplá...... pak zalezete do sprchy, namydlíte se a v tom zhasne světlo, no paráda. Vidět nebylo na krok, zuřivé mávání rukou ze sprchy také nepomáhalo, až když jsem se vyplížil po kluzké podlaze téměř na chodbu, fotobuňka zabrala. Takže nestát, nelelkovat, umýt, utřít a rychle ven, než si to ta mrcha zase rozmyslí a zhasne.....
Ráno bylo překrásné, sluníčko svítilo o sto šest, snídaně v půl desáté dopoledne na verandě restaurace a výhledem na tenisové kurty plné tenistek v šortkách.... Takhle si představuji probuzení do nového dne!
Pak se ještě naposledy pokochat pohledem na vozy a vyrazit k domovu. Cestou jsme stihli navštívit fiatářský příbytek Pavla Štěpánka, zajímavá zkušenost. Vedle garáže s Fiatem chovat jalovici, nu toto....
Další zastávkou bylo „fiatí hnízdo“ v Zámělu u Vamberku, kde jsme s panem Pleslem mladším strávili příjemnou hodinku obhlídkou prodávaných strojů – předválečných Fiatů 503 a 509. A jen tak mimochodem ještě okoukli 3 vozy Fiat 500 včetně Giardiniery a Fiatu 600 Multipla. Naše nadšení se neminulo účinkem a dostalo se nám té cti obdivovat vozy soukromé sbírky, například velice zajímavého Fiata 521 z roku 1926 se šestiválcovým motorem....
Pak už jsem sám samotný frčel na Prahu, když jsem si pauzu dopřál v Poděbradech. Pauzu spojenou s obhlídkou a hledáním nového místa pro dubnový sraz italských vozů. Poněkud společensky unaven jsem se doplížil do garáže a po přeložení bagáže vyrazil k domovu.....
PS: Fakt fantasticky famózní Fiatí festival, fajn fanoušci, fešáčtí Fiati !!!!
... takže konečně zbyly trofeje i na naše členy 
.