Opět je všechno jinak. Tak jako nás překvapila absence jarní spanilé jízdy, překvapila i změna termínu Fiatlonu. Z tradičního, sezónu končícího říjnového se stala jarní květnová. Pořadatelé to vysvětlili lakonickým „nejsou lidi“. A tak máme vlastně dvě akce v jedné. Jarní spanilou jízdu a výroční schůzi spojenou s Podzimní spanilou jízdou a Fiatlonem.
Na cestu vyjíždíme z Brandýsa nad Labem. Tentokrát se složení FCC trochu obměňuje. Já jedu Fiatem 850, ovšem mými spolujezdci se stávají Pavel a Kačka, které zrovna leží Fiat 500 v kusech v garáži. Dále se přidává předseda Karel s Dášou – Fiat 850 SC a Honza – Fiat 500. Řítíme se vstříc Turnovu, kde na autobusovém nádraží probíhala přejímka. Karel jízdu nechutně zdržuje...
Cestou mu totiž odpadli nějací koně. 
V Turnově čeká ještě Václav Kuliš se synem Honzou, ovšem nereprezentují zrovna klasikou, přijeli nechutnou modernou – Fiatem Mareou. Jedním z posledních vozů je Lídy šestikilo, čímž završujeme počet klubových vozů, počet klasických vozů, na 4. Přerozdělují se posádky, Lída přibírá Václava a Honza jede s Honzou. Start je oproti časovému plánu opožděn na 10:30. O to více máme času na prohlížení Fiatů, protože akci pořádá F 600club jsou k vidění Fiati 500 a 600, naše 850 doplňují ještě dvě F 127, celkem okolo 35 vozů což je vlastně na této akci průměr.
Dostáváme mapu se zakreslenými kontrolami a samokontrolami. Samokontroly zrovna fantazií neoplývají: Sk1 - napište název hospody, Sk 2 - napište název hospody, Sk 3 - napište název hospody, Sk 4 - napište název hospody a pro změnu Sk 5 – Napište název hotelu.
Zato kontroly.....„Házení klacků pod nohy“ – bylo doslova házením klacků pod nohy, pořadatelé k tomu své nohy nepropůjčili, byla využita figurína. A klacky? To byly klacky. Sledoval jsem počínání konkurenčních posádek, ten jeden až tři klacky snad dám, ne? Pokusů bylo 7 a 6 si našlo cíl! To vypadá dobře!
Hned se ale potvrdilo „nechval dne před večerem“ Na další kontrole byla střelba, nebo-li „5 ran do terče.....“ Ovšem oči již neslouží jak by měly, terč malý a ještě daleko, puška mizerně střílí, no, chabý výsledek 11 bodů mi rázem srazil sebevědomí. Navíc když ostatní nastříleli 42, 39, 38, 39, ......doprčic.
„Yetti v Českém ráji“ tak za tímto zajímavým názvem se skrýval sice lákavý ovšem nikterak nevšední úkol. Nasazování sněhových řetězů na čas. Zajímavým se úkol stal hlavně po našem příjezdu.... Nejprve jsme studovali zhruba 20 minut návod k montáži, pak se několik minut rozhodovali kdo začne. A tím se bavili pořadatelé i samotní soutěžící neb se to neobešlo bez zajímavých komentářů.... Nakonec se akce chopil Václav s Lídou, bohužel se jim nějak zamotaly ruce a výsledný čas byl hluboce přes minutu. Karel s Dášou na tom byli podobně, čas jen o málo lepší. Já přeci jen okoukl styl i techniku a tak jsem z nás měl čas nejlepší - 40 vteřin, co vteřina to bod.
K tomu byl přidán odhad vzdálenosti a aby to nebylo příliš jednoduché – kolikrát se odvalí pneumatika po určené dráze?
No a na závěr jeden rychlostní slalom, na koloběžce, což nám nečinilo nejmenší problémy, zúročil se trénink ze školní chodby....
Odjezd na spanilou jízdu se lehce opozdil a do Kláštera Hradiště nad Jizerou jsme přijeli po půl druhé. Po tom všem lomozu, troubení, blikání jsme uvítali odpočinek a oběd v restauraci. Restauraci Skála. Zajímavé místo. Prostory bývalého kláštera tesané ve skále a proměněné v pivovarskou restauraci. Zároveň zde proběhla výroční schůze a vyhlášení výsledků. O velké překvapení a opět úspěch pro FCC se postaral Honza Odstrčil, získal 1. místo. Jednotlivé kontroly bohužel nejsou hodnoceny příliš rovnocenně a tak ostatní padají do poloviny startovního pole, to hlavně díky času při nasazování řetězů. I když 6. místo pro mě je také úspěch
Odjíždíme na druhou část spanilé jízdy, která končí na letišti v Hoškovicích. Kamion show, toť náš exkluzivní program pro příští hodinu. Sledujeme slalom tahačů na čas, jízdu dálkové ovládaných modelů a vůbec sbíráme inspiraci pro naše srazy.... ani zmrzlinový stánek nebyl špatný. Fotíme a přemýšlíme nad dalším programem.
Drábské světničky a skalní útvar Mužský. Naše oblíbené lezení. To by snad šlo. Cestou potkáváme šílené mopedisty/Stadionisty. Uhánějí na svých strojích i stokilometrovou rychlostí mezi vesničkami, stroje pomalované válečnými barvami, na obličeji letecké brýle a suspenzor..... Jak jsme zjistili na jedné z jejich průjezdních kontrol šlo o „12 hodin v ráji“.
Pětikilometrový výšlap zahajujeme u výletní restaurace Na vyhlídce, procházka po skalním hřebeni je náročná, zejména pro jedince trpící závratí. Fotíme, kocháme se výhledem, procházíme soutěskami, skáčeme přes hluboké průrvy, užíváme si to. Na závěr průzkum skalního hradu Drábské světničky. A pak je čas na návrat, před odjezdem si naaranžujeme skupinové foto. Já a moje posádka spolu s Kulišáky zůstává v restauraci, máme chuť na palačinku.
Pak již ale opravdu jedeme domů. V Brandýse na Labem vykládám své spolujezdce, ale jsem zatažen na zahradu na grilování. Vyprávím zážitky z Polska a užívám si závěr dne. Můj urychlený odjezd v deset večer má na svědomí blížící se bouřka, na obzoru silně blýská a uháním tedy seč Fiatu síly stačí. Po okraji bouřkového mraku přijíždím až do garáže, liják mě jen olízne. No a jako obvykle jsem doma o půlnoci....
Pak bych měl výtku k úkolu "Stavění kostek" údajně se to povedlo asi 3 lidem/Kronikář ,Já +?/Na úkol byla dána 1 min. ,já to tedy stihnul za 55 s,tomu ,kdo to neudělal dali 60s ,což není skoro žádný rozdíl?! 
