Původní diskuse - srazy, akce

[Maňa]

to 1/2 litr To máte smůlu to se budete muset jo hodně snažit.Naše mamka je něco jak kulový blesk

[Sunoco rally 2007]

Cílová jízda dle itineráře start u mesea Praga ve Zbuzanech dne 8.září 08 hodin Pořádá www.bsaservis.zde.cz (Fiorino club)

[35-10]

black: smích je přece lék :o))) a fiatem sem byl :o))

[1/2 litr]

Přátelé, víkend po akci Viva Italia, tedy dne 23.června se v Kolíně koná zahájení provozu Kolínské řepařské drážky. Jde o spolek lidí, kteří se snaží zachránit úzkokolejnou trať před jistým osudem. Nejde sice o Fiaty, ale veterán v podobě parní mašinky se tam najde. Více se dozvíte na www.zeleznicka.bloudil.cz Srdečně Vás zve můj kolega a kamarád Kocour. Vy, kdož jste ještě neřídili lokomotivu, přijeďte!

[Kronicar]

Ani nevím, zda-li to sem dávat, článek z akce v Polsku je poněkud dlouhý a již 14 dní neaktuální. Nicméně když už jsem ho napsal..... A někteří byli i zvědaví jak to tam vypadalo. Tak tedy.... Po dlouhé době opět nějaká novinka. Neodolal jsem a vyzkoušel akci v zahraniční. V zemi kterou jsem vlastně ještě ani pořádně nenavštívil, v Polsku. Na info e-mail stránek Fiat Car Classic totiž přišla pozvánka k účasti na „I Rajd Weteranów Szos Po Ziemi Krośnieńskiej“. Akce se zdála být zajímavou i výší startovného jež činilo 50,- zlotých (cca 350,- Kč), ve startovném pak bylo zahrnuto jídlo na dva dny pro dvě osoby a ubytování na dvě noci ve tříhvězdičkovém hotelu – volně k dispozici hotelový bazén a minigolf. Tomu prostě nešlo odolat.... Ovšem pro svoji vzdálenost (z Prahy cca 300 km) se nakonec pro účast nadchl pouze 1/2litr (Ivo) se spolujezdcem Milošem – Fiat 500. Má maličkost se vydala na akci s Fiatem 600 D a spolujezdcem Ondrejem z Hustopečí. Ondrejovi se totiž zdálo zbytečné „tahat dříví do lesa“ a tak nechal svého polského Fiata 125p odpočívat v tuzemsku. Proběhlo několik výměnných e-mailů se zahraničím a dokonce i několik telefonátů, pořád jsme se zdráhali uvěřit výši startovného a tomu, že je v něm zahrnuto i ubytování, vypadalo opravdu luxusně. Nicméně pořadatel vše potvrdil a srdečně nás zval.Tak jsme jeli. Lehké komplikace nastaly již při výjezdu, nenadále jsem musel na pracovní školení do Velkého Meziříčí, nedalo se nic dělat, jel jsem Fiatem. Po zhruba 140 km jízdy tankodromem honosně nazývaným D1, jsem vzbudil ohlas mezi svými kolegy. Po zánovních automobilech to byla vítaná změna..... Ve 13 hodin se dostavil Ondrej, v polském kočáru. Zanechal jej na místě a šestikule vyrazila do 160 km vzdálené Mladé Boleslavi na sraz s 1/2litrem. Ten nás přivítal krátce po čtvrté odpolední. Fiátek vychládal, teploty okolo 30 stupňů mu příliš nesvědčili a zaznamenal jsem i nějaké ztráty chladící kapaliny. Zpestřením čekání na benzínové pumpě se stal jakýsi šílenec s vozem Hummer, dost nepříjemně se přesvědčil, že jakýkoli terén se opravdu projet nedá. Nazval bych to „auto na šikmé ploše v prekérní situaci“. Klidným 80 – 100 kilometrovým tempem jsme se šinuli k hraničnímu přechodu, nějaké to zdržení představovala objížďka v Liberci a pak tankování. Hranice do Polska jsme překonali přejezdem Habartic/Zawidów před osmou večerní. Krátké užívání vskutku nepříliš kvalitních povrchů polských silnic nás přesvědčilo o nutnosti pokračovat v cestě po německých silni

[Kronicar]

Krátké užívání vskutku nepříliš kvalitních povrchů polských silnic nás přesvědčilo o nutnosti pokračovat v cestě po německých silnicích. Problém nastal v německo-polském Zhořelci. Značení na hraniční přechod chybělo a dosyta jsme si tak vychutnali celé město, přitom přechod se nacházel jen nějakých 300 metrů za zatáčkou! Vyzkoumána byla i výhodnost místních směnáren a bylo vyměněno nějakých finančních obnosů v místní měně. Němci pak na hranicích zřejmě neměli pochopení pro historické vozy a důkladně lustrovali, dokonce i doklady od vozu..... Německým příhraničím vedla pohodlná a pěkná asfaltka, kochali jsme se i nějakými protitankovými zátarasy, po nějakých 100 km jsme opět překonali hranice, tentokrát zpět do Polska, ani teď se to nevyhnulo dlouhému lustrování a zase to zdržovali němci. Večeře v hotelu měla být do 21:30, což se nám příliš nedařilo. Naštěstí jsem hlavního organizátora upozornil na náš čas příjezdu a skutečně, ve 22 hodin se před námi objevil pensjonat Dychów ***. Náš standardní čas. Ujeto: Ivo cca 300 Km, já 600 km. Hotel stál na břehu obrovské nádrže, vlastně přehrady, která zásobovala vodou elektrárnu stojící pod ní. Hmm, na parkovišti před hotelem stálo asi 5 Syrén, dva vozy VW brouk, Opel Kadet, Waršava, Fiat 125p v nezajímavém stavu – asi pořadatelský vůz - a spousta nových vozů (zjevně hotelových hostů) a nikde nikdo. Po chvilce rozpačitého zevlování jsme se vrhli do hotelu, přec jen, hlad nás postrčil. Recepční o nás věděla, ihned zkasírovala startovné, vydala klíč od pokoje a nasměrovala nás do jídelny. Slušně velká jídelna zela prázdnotou a v rohu místnosti čekala lákavě vonící mísa s polévkou. Polská kuchyně prý používá hodně zeleninu (což je pro Ondreje velká rána), a opravdu, polévka byla zeleninová se smetanou, vcelku poživatelná, zvláště když máte hlad. Pak malý, přímo mini karbanátek a brambora, trocha zelného salátu. Toť vše. Poněkud hladové. Odněkud se vynořil náš hostitel a hlavní pořadatel akce Maxi. Přivítání proběhlo zcela v duchu polských tradic. Museli jsme předvést vozy a vyprávět o cestě. Ivo věnoval láhev vína za což obdržel litrovku vodky. A hned ji také načal, večer se začal slibně rozvíjet. Ačkoli se přibližovala půlnoc, venku tma a zima, byl proveden podrobný průzkum zúčastněných vozů, hotelové garáže s jakousi podomácku zhotovenou motokárou a okolí hotelu. Pak již byla znát únava z cesty a my se vydali s batožinami na pokoj. Vejdu a....... Hmmm, já a Ondrej spíme na manželském loži, kluci se checht

[Kronicar]

Pak již byla znát únava z cesty a my se vydali s batožinami na pokoj. Vejdu a....... Hmmm, já a Ondrej spíme na manželském loži, kluci se chechtají. Ovšem jen do chvíle co zjistí, že na pokoji je pouze tato postel a gauč. Jiný klíč nemáme, po chvíli zjišťujeme, že ani nedostaneme, gauč je prý rozkládací....... Já osobně usnul jako špalek v jednu ráno, budíček v osm, snídaně. Přivítání se všemi zúčastněnými, jsme raritou a váženými hosty - zahraniční účast, pěkné vozy a k tomu v Polsku vcelku nevšední Fiat 500 a Fiat 600 D. Rozprava, jsme zvědavi kolik toho pochytíme, občas přece jenom nějaký ten výraz nechápeme. Klasika, šipkový itinerář, úkoly, spousta fotografií zajímavostí na trase, jejich polohu označit v jízdním výkaze. Pohoda. Zjišťujeme, že rozpravu chápeme lépe než většina soutěžících. Máme naději na slušné umístění!?! Pokračování příště........

[Kronicar]

Na přání 1/2litra pokračování..... Deset hodin, start prvního vozu, Ivoš má číslo 4, já číslo 8. Celkem soutěží okolo 20 posádek. Pohodová, klidná soutěž, jak zdůrazňuje ještě na startu Maxi. Vyjíždím, Ondrej ihned ovládá itinerář a dle jeho pokynů se řítím vpřed, slepá ulice. Aha, je to správně, máme se otočit, poznáváme první objekt na fotografii, zbývá jich ještě 20. Přejíždíme pěkný dřevěný mostík, kocháme se. Neodoláme, fotíme do kroniky. První úkol, dojíždíme Ivoše, čekáme co se bude dít. Zřejmě se seběhla celá vesnice, za mohutného povzbuzování kličkujeme s hokejkou a míčkem mezi kužely, jak jinak než na čas. V písčité půdě plné kamenů to jde dost špatně, občas míček poskočí a zcela změní směr. Nicméně daří se. Pokračujeme v cestě, safra, silnice zase končí. Je někde chyba? Poznáváme další fotografii, kříž u cesty. Otáčíme vozy, Ondrej se zase chytá údajů v itineráři. Následně zjišťujeme, že křížů je v itineráři více a nějaký ten kříž (někdy i dva) mají v každé vesnici, zapeklité. Díky podrobnému zkoumání všech možných objektů se nedá jet rychleji než 50 km/h, což je jedině dobře. Včera mě totiž v Německu vyfotil radar - 70 v obci. Silnice jsou naprosto příšerné, v duchu i nahlas smekáme před našimi silničáři. Na jinak vcelku slušné silnici je asfalt pouze v jednom pruhu, druhý směr je uježděný písek. Při vyhýbacích manévrech občas skočíme do nějaké té díry. Itinerář nás odklání na polní cestu, tragédie. Štěrk, se zbytky asfaltu a to ještě nevíme co nás čeká. Jinak se dle itineráře dá dobře orientovat, plníme další úkol. Poněkud špatně chápu zadání úkolu, máme driblovat s míčem, nesmí spadnou na zem. Půl minuty. Pohoda, teprve po splnění úkolu se však dozvídám, že jsem měl driblovat s co nejvíce údery..... Přijíždíme do cíle první etapy, Krosno Odrzańskie. Kontrolujeme kolik kdo má fotek, jsme lehce pozadu. Další úkol, lukostřelba. ???? Naštěstí se nás chopí poučená obsluha a spolu s Ivošem dosahujeme vcelku slušných výsledků. Z osmi střel se počítá 5 nejlepších zásahů, mám 51 bodů? Nějaký přepočet náhodným koeficientem..... Oběd. Oběd? Chléb, kyselé okurky a sádlo. No jo, jiný kraj, jiný mrav. Dlabeme. Ondrej svačí dovoz, rohlíky a paštiku. Ivoš navrhuje zmrzlinu. Pohoda. Start druhé etapy je ve dvě odpoledne. Zuřivě hledáme další fotky, opravdu to není snadné. Opět úkol, řezání dříví na čas, tzv. pila kaprovka. Sice nejsme dřevorubci, ale docela to jde, akorát mám sedřenou kůži na prstech. Obsluha úkolu se chlubí vlastním domácím medem, o

[Kronicar]

Obsluha úkolu se chlubí vlastním domácím medem, ochutnávce se nedá odolat. Zase příšerná cesta, šest kilometrů po dlažebních kostkách. Drnčí nám zuby, úplně vidím jak nás opouštějí šrouby. Zkoušíme jet vedle, nejsme jediní, slušně vyjeté koleje v trávě dávají tušit, že dlažby mají po několika kilometrech plné zuby všichni. Dodrkotáme se až ke druhé kontrole. Pořadatelé jsou samý úsměv a tajemství, pouštějí nás po jednotlivých posádkách. A co se bude dít dále? Sledujte pokračování...

[Libor]

pěkné pěkné..hotový celovečerní film na pokračování :o))...hold seriály jsou pořád v modě :o)

[Renda ze Záboří]

Koukám, že kromě Kronicarova povzdechu moje nabídka na páteční předlobeční mecheche v Záboří nikoho moc nezaujala. No nevadí, uvidíme se na zámku!

[předseda]

jasně, uvidíme se až ráno na zámku,v pátek hrajeme zase v tělocvičně florball a to musím! Na čtení článku si musím vyšetřit alespoň půlden a jestli to bude mít ještě pokračování,tak si to vytisknu a nechám svázat a pak to můžu nabízet jako literární prvotiny mistra "pera"-Kronikáře ,jako fejeton pro nedělní počteníčko!

[zastavaman]

Kronicar: a nelustrovali vás němečtí přáteleé kvůli blížícímu se summitu g8? asi jste na ně působili jako ekoteroristi

[Ondrej]

Renda: zaujala, ale při mý vzdálenosti by to byla zase akce na celý víkend a musím taky někdy udělat něco na svých vozech... :-/ Zastavaman: hm, jako že bychom jim tam s našimi vozy trochu "pročistili" ovzduší...? Tak to nevím jak by koukali na Syrenisty :o))

[1/2litr]

To Renda : Taky mě zaujala, doufám, že se někdo přidá, já to mám ze zámku kousek. Jen aby jsme na sebe nečučeli jako dva trotlové. To předseda : No jestli tohle čteš půl dne, to bych tě nechtěl vidět louskat "Honzíkovu cestu" To Kronicar : Pěkný, dnes asi nepůjdu brzy spát a počkám si na další pokračování. To zastavaman : To asi ne, možná nám to prolézali a zkoumali jestli nepašujeme nějaké Čínské uprchlíky. To víš dá to práci než prolezou celé pětikilo...

[Kronicar]

Se mnou v pátek můžete počítat, sice moc nezakalím, ale srandu nezkazím Tak tedy pokračování akce Poland.... Pořadatelé jsou samý úsměv a tajemství, pouštějí nás po jednotlivých posádkách. Písty. Tedy přiřazení pístů k jednotlivým strojům. Hm, tak to je pěkný úkol. Jaký píst patří do Syrény? A do AWO či Simpsona? Naštěstí se nás pořadatelů zželelo, napověděli a pak již to šlo samo. Na závěr zajímavý píst ve velikosti slušného kbelíku. Samozřejmě, z čeho pak je? Jednoválec, desetilitr, traktor Lanz Bulldog. A již míříme do cíle, itinerář je opravdu luxusní, barevný a srozumitelný, libuje si Ondrej. Cíl, poslední úkol, jedna jamka minigolfu. Já i Ivo to zvládáme na dva údery. Čtyři odpoledne, co s načatým dnem? Večeře až v sedm a vyhlášení po deváté večer. Chvilkový relax na pokoji, pak s Ivošem lákáme ostatní do bazénu, nakonec jdeme sami. Luxus. Bazén sice na tři tempa, ale vybaven vířivkami, protiproudy, masážními tryskami, prostě paráda. A vířivá vana s vařící vodou, ještě nějaká děvčata a šampus, to by nemělo chybu. Ve vodě se válíme skoro hodinu. Půl šesté, už máme docela hlad a do večeře ještě spousta času, zahrajeme si minigolf. To už jsme zase komplet, hřiště je pěkné, jamky zajímavé a netradiční, bohužel již pamatují lepší časy. I tak to byla zábava, hlavně naproti tenisovému kurtu, míček nám vracel tenista, věnoval se nám pomalu více než svému protihráči..... Konečně večeře, jsme tak hladoví, že polévku si dáváme každý dvakrát, tedy až na Ondreje. V nestřežené chvíli mu totiž obsluha uzmula talíř. Večeře je dobrá, díky polévce nemáme ani hlad. Po večeři jdou kluci na kávu a nějaký sladký zákusek, já bavím Poláky naší kronikou a navazuji kontakty. Na oplátku je mi předloženo album s vyjížďkou Syrénami do Paříže. Vskutku úctyhodný výkon 30 automobilů, 3 tisíce kilometrů za jeden týden, hmm. Jídlo zažíváme v bazénu, spokojeně čekáme na výsledky, pořadatel nám již stihl prozradit, že jsme si nevedli až tak špatně. A už je to tady, Maxi nás tahá z bazénu, čeká se prý jenom na nás. Někdo navrhuje vyrazit v plavkách, ale jdeme se převléci. Maxi opět pobízí ke spěchu. Zbytečně, stejně ještě alespoň 15 minut čekáme. Vyhlášení výsledků. Gratulace. Opravdový úspěch zahraniční mise. Ivo s Milošem 2. místo, já a Ondrej 3. místo. Myslím, že na nás nezapomenou..... Diskotéka. Vzhledem ke kritickému nedostatku děvčat, nic moc, po parketu se plouží tak 3-4 páry, zbytek jen tak posedává okolo, což nás brzy přestává bavit. Lepší bude vínko na pokoji

[Kronicar]

Lepší bude vínko na pokoji. Probíhají i nějaké debaty, v jedenáct jdeme okouknout situaci. Venku sedí hlouček a debatuje, dáváme do frcu získanou láhev vodky, přisedáme a zapojujeme se do debaty. Tedy ostatní na nás spíše vyzvídají co a jak. Jsme zváni návštěvu k Přemkovi, téměř místnímu majiteli Syrény. Prý jedem okolo něj, na hranice je to pak kousek, tak se musíme stavit. No, máme to daleko, a bude čas oběda....? Nabídka je rozšířena o oběd, chvilku váháme, pak přijímáme, zítra uvidíme. Okolo půlnoci se tiše vytrácíme, na pokoji se ještě probírá nadcházející program, usínám. Neděle. Dnešní program nabízí návštěvu kostela nebo exkurzi do vodní elektrárny. Asi nemusím zdůrazňovat pro co jsme se rozhodli. Ostatně ani Poláci to s motlitbami nepřeháněli a do elektrárny šli všichni, procházka podél kanálu a nádrže vedla po pozemku hotelu což zavdalo příčinu jedné události. Ve vrátkách chyběla klika a ani s klíčem nešlo branku otevřít, ovšem jen do chvíle co jsme se situace chopili my..... Elektrárna, zajímavé. Jednalo se o špičkovou elektrárnu, která si v případě potřeby přečerpávala vodu zpět do horní nádrže. Ukázáno nám bylo opravdu vše, generátory, turbíny, technické zázemí, vnitřní chodby hráze, výpusť i velín. Obzvláště zajímavé byly fotky z doby, kdy nad elektrárnou došlo k sesuvu půdy z hráze. 12 hodin, konec exkurze, odjezd domů, loučení. Ještě jedno foto před elektrárnou do kroniky. Chtěli jsme fotku i s Maxem, to se poněkud zvrhlo na hromadné focení všech zúčastněných. Zkrátka hodina fuč. Společná jízda k Přemkovi, domek, oběd (opravdu výtečná pizza), a ospalá siesta. Ani se nám nechtělo na cestu. Nakonec jsme ve tři odpoledne přece jenom vyrazili. Cesta příjemně ubíhala. Zpestřením bylo focení našich vozů před opuštěným německým nádražím. Další zastávka proběhla až v Čechách, když za hranicemi docházel benzín. Hledáme místo, kde bychom se navečeřeli. Liberec. Nijak nás místní restaurace nenadchly, některé ani nevaří. Volím jistotu, jedeme do Turnova do mé oblíbené pizzerie. Osm večer, čas kvačí. Opět se nám po jídle nikam nechce, sedíme na zahrádce na náměstí, občas profrčí nějaký závodník, vrcholem jsou tři motokáry na regulérních registračních značkách. Praha nás vítá krátce jedenácté večerní, zbývá úklid vozu do garáže. Půlnoc, Fiat má nakrouceno 1100 km. A to mě ještě čeká cesta s Ondrejem do Velkého Meziříčí. V rámci rychlejšího převozu tedy volím civilní vůz, přece jen jede o něco rychleji než šestistovka. I tak jsem doma až okolo čt

[Kronicar]

I tak jsem doma až okolo čtvrté hodiny ranní, představa že za nějaké dvě hodiny zase vstávám mě nijak nenadchla....... Nicméně STÁLO TO ZA TO. Konec seriálu.....

[1/2 litr]

Já tak rychlej nejsem, přeci jenom jsem zaspal. Zato jsem si to přečetl nyní a s lahvinkou burgundského. Víte jak mi je? SKVĚLE! To Kronicar : Tedy se sejdeme v pátek u Rendy. To Renda : Mám dobrou domácí pálenku.

[předseda]

to all co se týká Poděbrad ,tak jsme si v loni odhlasovali variantu Kolonáda - kemp ,jako pro všechny nejřijatelnější,teď jsem Vás chtěl poprosit o nějaké nápady/návrhy/ pro Spanilku!!! Místo srazu účastníků a konečné místo srazu ,kde by bylo možné vyhlášení výsledků ,tedy s možností el. připojení!! díky Karel /my už nějakou představu máme ,ale v Praze jsou možnosti dost omezený anebo by se muselo dost připlatit- ptali jsme se např. na Štvanici/Praha7/ a ctěli 20 tis /den

[Ďábel]

A v kempu v Dolních chabrech jsi se už ptal? Říkal jsi přeci,že ti sám majitel volal a měl zájem.

[1/2 litr]

To Pavel KV : Renda ani předseda to nezachránili. Jistili to Kronicar a V. Kuliš, jimž jsem s pětistovkou kryl záda. Ale to se jistě dozvíte z článku od kronikáře. Jen bych chtěl touto cestou pochválit Kuliše ml., který točil závody na kameru. Jakoby se s kamerou v ruce narodil, jelikož pro získání dobrého místa pro snímání, neváhal vylézt na strom u jedné z kritických zatáček. Jestli bude mít někdo na schůzi notebook, můžeme to pustit. Stojí to za to.

[předseda]

to Ivoš já jsem ještě neměl ani čas se na svůj výtvor podívat ,ale hlavně ,že alespoň z jedné kamery to bude ke koukání! toĎábel letos jsem v Chabrech ještě nebyl ,přijď ve čtvrtek na schůzi, musíme se už pro něco rozhodnout ,aby se mohlo už něco zamlouvat a objednávat!

[Kronicar]

Öpět poněkud opožděně.... Seriálek z Bartošovic. Na článku z Lobče se pracuje. Jakožto obhájce loňského vítězství a držitel putovní ceny – zlatého volantu - jsem nemohl chybět. Navíc akce byla letos přesunuta z Fulneku na zámek Bartošovice, tedy zcela nové prostředí. V účasti FCC opět hrála roli vzdálenost, z Prahy nějakých 350 km. A zase nastaly dohady kdo s kým a kolik nás nakonec pojede nebo nepojede. Překvapující byla účast Pavla Lindy z Nejdku u Karlových Varů, vzdálenost přes 500 km, téměř přes celou republiku ho činila bezkonkurenčně nejvzdálenějším účastníkem. Jeho rychlý stroj Fiat 128 3P, se pohyboval svižně a tak pro něj ani tato vzdálenost nepředstavovala problém. Pavel přijel již ve čtvrtek večer, přespával u mě doma, ale vůz zanechal u Karla na školním dvorku. Můj vůz Fiat 127 odpočíval v pokoji. Tedy před domem. Pátek sedm ráno, zvoní telefon, můj spolujezdec se dotazuje jestli nespím.... Téměř bývalý spolujezdec si ke mě nakládá batožiny a já jdu dospat. 8 hodin, vstávám, snídáme a v poklidu vyrážíme pro Pavlův vůz. Poněkud se opožďujeme za časovým plánem, Ivoše v roli mého spolujezdce nakládáme v Průhonicích až po desáté dopoledne. První závada, 127 nějak škube, asi palivová soustava. Čerpadlo málo dává, objednávám náhradní u Vlasovce, snad dojedu. Poledne, po klidné jízdě rychlých vozů (tempo 110 – 120 km/h se zdá být vyhovující), máme pauzu ve Velkém Meziříčí. Oběd v oblíbené restauraci, jsme slušně napraní. V parném dni vystoupáme na zámek, který má zavřeno. Naše komentáře netřeba zveřejňovat. Další zastávka je až v Brně, čeká nás Vlasovec s Ondrejem v šestikuli. Nějak prosákla informace o nedostatku jídla v Bartošovicích a tak nakupujeme poživatiny na večer, abych tak řekl, slušné zásoby.... Pátek, horko, to snad vysvětluje nepozornost řidičů, na D1 se doslova proplétáme skupinou několika hromadných nehod, auta se „válí“ vpravo a hned zase vlevo. Fakt si užíváme a kličkujeme jak zajíci před myslivcem. A to vše jen proto abychom po několika kilometrech, když konečně opustíme dálnici, narazili na nepropustný špunt a stojící kolonu aut. Tu po krátkém váhání objíždíme po okreskách. Protože je fakt horko, domlouváme se na osvěžení, tedy nějaké ke koupání přijatelné vodní ploše. Lovíme v mapě, při ruce je hned několik možností...... Přijatelného však nenacházíme nic, první rybník je obrostlý rákosím a plný kachen. Rybník číslo dvě nelibě zavání, navíc vprostřed něj trůní cosi, co připomíná hromadu hnoje. Číslo 3, pouhé zaro

[Kronicar]

Číslo 3, pouhé zarostlé bahnisko, 4 to samé co číslo 2. Potkáváme dvě děvčata na bruslích, žádáme radu, doporučeno je nové koupaliště v areálu Hey Park poblíž Fulneku. Neváháme, vyrážíme. I přes pokročilou hodinu, blíží se osmá, je totiž stále jako ve skleníku a nějaké vodní osvěžení by rozhodně přišlo vhod. Svižným tempem vyjíždíme kopec, přičemž předjíždíme lehce zmatenou dívčí posádku plazící se Škody Favorit. Po lehkých zmatcích (však kdo by také hledal na kopci koupaliště) přijíždíme k nádrži. Prostředí netradiční, hned za zády máme sjezdovku a vleky. Nádrž. Jak bych ji jenom popsal? Představte si hodně tlustý igelit v dolíku z hlíny s betonovým, okrajem, místo trávy pak hlína a štěrk. Nic moc, co? Jenže pořád lepší než voda s hromadou hnoje uprostřed. Takže jdeme na to, místní nás se zájmem pozorují, jsme raritou. Osvěžení je parádní, co na tom, že voda je teplá jen kousek u břehu, hlavně že se dá zaplavat..... Vidíme přijíždět i domorodkyně, které nás nasměrovaly. Po okoupání se jdeme družit. Specialitou je bobová dráha, děvčata mají předplaceno na 20 jízd, což jim vystačí alespoň do zítřka, my se držíme při zemi. Jsme nalákáni na jednu jízdu. Ovšem stojí to za to. Po ujištění obsluhou, že ani při maximální rychlosti (nějakých 40 km/ h – co to je – cha) nemůžeme vypadnou z dráhy, to valíme opravdu na max. Ovšem jen do první zatáčky, obrovský nápis „BRZDĚTE!!!!“ totiž poněkud bere vítr z plachet. A opravdu, rychlost 40 km se nezdá býti nijak vysokou, jenže na překlápějícím se vozíčku to vypadá, že se už už vrhnete na oběžnou dráhu země.... Nechceme však promrhat všechny peníze hned první den, a také se hlásí hlad. Je 20:45, místní restaurace má do 21:00, takže je to jasné, jedeme do osvědčeného hotelu U jelena ve Fulneku. Sraz tam máme s dalším členem FCC Mírou Šonským, ten však příliš klub nereprezentuje (Příliš? Vůbec ne!), zúčastňuje se s novým rodinným přírůstkem Hyundai. Budiž mu připsáno ke cti, že pátek věnoval přípravě dovolenkové „Noční rallye“. Sedíme v restauraci, pojídáme poživatiny, žvaníme a vůbec je veselo. Okolo desáté večerní vyrážíme konečně do cíle dnešního dne – Bartošovic. Zámek. Vskutku reprezentativní místo pro akci, pokoje sice připomínají ubytovnu, ale dají se najít i místnosti s původním nábytkem a stropy. Na zámku je veselo, obsazenost fiaty zatím nevelká, nicméně o to živější. Naše skupinka vnáší do zábavy další rozruch, vítáme se se známými. S pořadatelem Mírou a Milanem a v neposlední řadě pak s Lídou, dalším z