Nazdar vespolek, zkusím se trochu ponořit do historie mezinárodních předpisů a pro ty, koho by to zajímalo, přinést snad i pár nových informací. Přivedl mě k tomu tento obrázek, který někde vyštrachal kolega z práce:
Na zvětšenině obrázku je vidět na dveřích šestistovky nápis ÚVMV. Tím byl dán impuls pro bádání v historii naší firmy. Cílem bylo zjistit, o co se jednalo a proč byla v Československu testovaná zrovna šestistovka.
Vše začíná tzv. Ženevskou dohodou v roce 1958, která položila základ pro tvorbu mezinárodně platných předpisů, zabývajících se bezpečností vozidel. Československo k těmto předpisům přistupuje relativně záhy, již v roce 1961, a získává tak homologační značku E8. Ze zemí socialistického bloku jsme byli "předběhnuti" jen Maďarskem, které získalo značku E7.
Jedním z nejstarších předpisů byl mimo jiné předpis OSN/EHK č.12, který se zabýval nárazem na sloupek řízení - stanovoval tudíž požadavky na ochranu řidiče při čelním nárazu. Zkouška tehdy probíhala nárazem do betonové zdi při rychlosti 48,3 km/h. Parametrem pro vyhodnocení testu byl posuv sloupku volantu.
Jak se zvyšoval počet zemí, které přistupovaly k Ženevské dohodě, rostly také nároky na zkoušky, protože kdo chtěl exportovat na zahraniční trhy, ten prostě musel prokázat splnění předpisů EHK. V ÚVMV tak byly zahájeny přípravy na stavbu zkušební dráhy. První crash test dle předpisu EHK 12 byl v ČSSR proveden v roce 1972 na voze Škoda 100 - velmi zajímavý text s dobovými fotografiemi je k tomu zde:
https://www.bezpecnecesty.cz/cz/bezpecn ... est-v-cssr
Vypíchnu z toho pár detailů, na které mě upozorňovali i kolegové: téměř veškeré zkušební zařízení bylo zkonstruováno a vyrobeno pracovníky ÚVMV svépomocí, přičemž zejména jeden člen pracovního týmu údajně vynikal tím, že byl schopen cokoliv, co někde viděl (aniž by si to mohl jakkoliv oměřit) překreslit a zkonstruovat tak, že to po vyrobení prostě fungovalo. Rovněž parní raketa, která poháněla zkoušený vůz požadovanou rychlostí, byla vlastní konstrukce (viz odkaz výše).
A tím se dostávám obloukem zpět k té úvodní fotografii. Aby se tady testovalo vozidlo ze západu, které se navíc už nevyrábělo, to nedávalo smysl. Podrobným zkoumáním jsem však přišel na to, že nejde o Fiata, ale o Zastavu. Auto má totiž horní úchyt bezpečnostního pásu na B sloupku, kde jej Fiat nikdy neměl. Zastava tuto inovaci dostala někdy v roce 1975 nebo 1976. To už smysl dává. Jelikož Jugoslávci neměli zkušebnu na testování podle předpisu EHK 12, auto testoval ÚVMV na žádost výrobce.
Dnes už je ve firmě dost problém najít někoho, kdo o těch zkouškách ještě něco ví. Většina aktérů z fotografie už nežije, nicméně jeden (je možné, že jediný) z dosud žijících pamětníků (na fotce zcela vpravo) potvrdil moji domněnku o Zastavě a identifikoval několik dalších osob na fotce. Číslice 77 na dveřích by snad měla značit rok provedení zkoušky.
Dále jsem se dozvěděl, že posun sloupku se měřil nějak prostřednictvím tenisového míčku, snímaného rychlokamerou.
Pán v klobouku patří k osobám, které se identifikovat nepodařilo a s kolegy si myslíme, že mohlo jít o zástupce zákazníka - má takové ostřejší "balkánské" rysy.
Mimochodem:
na stejných stránkách je u článku o nové zkušebně ÚVMV, uvedené do provozu v roce 1975 v areálu letňanské Avie, několik zajímavých dobových fotek:
https://www.bezpecnecesty.cz/cz/bezpecn ... a-letnany
U jedné z nich, zkoušky torza (nárazu figuríny na sloupek řízení) podle předpisu EHK 12 je uvedeno, že se zkušební zařízení používá dodnes. Upřesním, že jsme ho používali do minulého roku, kdy bylo nahraženo novým, zcela profi vyrobeným (a také velmi draze zaplaceným) zařízením. Původní zařízení bylo sice stále funkční, ale zkoušky na něm patřily už k poměrně nebezpečným.
Zato hned u vedlejší fotky s popiskem "EHK 17 – zkouška sedadel a opěrek hlavy" můžu uvést, že přípravek, na kterém je přišroubované sedadlo, používám stále a stále není důvod ho měnit
Někteří kolegové pamatují ještě i to zařízení, které na sedadlo působí a dodnes nám z něj zůstaly ty ocelové stojny - to jsou věci, které se občas hodí
