Proč nenávidím svůj vůz

kofejn: a nebude nakonec lacinější koupit za 100 tisíc tu bílou krasavici?

"Bílá krasavice" za 100 000,- Kč je nesmysl ... navíc mám divné tušení, že jde nějakou náhodou o stejný vůz co se prodával loni za 25 000Kč.
Každopádně v momentě kdy se za cca obdobný obnos dá zakoupit nový vůz stejné značky, je to cena více než přemrštěná.
Musel by to být vůz s nějakým unikátním výrobním číslem, nebo by ho musel vlastnit někdo "zvláštní" třeba Karel Gott...
http://www.autoblog.com/tag/zastava+skala/

A pravda je, že než tady oživovat hromadu rzi, je možná lepší popřemýšlet o novém....škoda že to tak nelze řešit i u jiných vozů

Takže auto už zase jezdí, hadice z favorita se bránila jen trochu. Dávám sem fotky schnilotiny k posouzení, jestli je to bez problémů opravitelné. Když jsem byl na jámě, podlaha vypadala dobře, ale zevnitř je schovaná taky pod gumou.

: Pravé zadní kolo

: Levé zadní kolo

Ještě fotka schnilého čumáku, ale s tím jsem byl smířený, že dám nové blatníky (když je seženu). Je tu i fotka krytu hadice - zde si dovolím citovat Zastavamana "Zastava je stejně nejlepší Fiat" (pokud Fiatům ten kryt chybí)

Tohle fakt ještě není žádná trágoška. A jestli dosud nebyl moc vařený, tak je to u auta v těchdle letech stav takřka luxusní

. Pro srovnání - takhle vypadal (po oklepání smetáčkem) podběh na f127, kterou jsem vyvařoval letos v zimě. Již je vyvařena, prošla zcela legálně technickou a jezdí dál. A startovní čára tvé Zastavy je cíli mnohem blíž, takže hrrr na ni!

Stav Zastávky je původní a díly kupuju nové. Další zjištění - regulátor brzd. tlaku pro zadní kola je zatuhlý. Nastříkal jsem na něj nějaký sajrajt třeba se rozhejbe.

Oživuju svoje "letité" tema

Provedl jsem totiž kompletní rozborku motoru ze '73 poláka (60tis km) a zjistil, že kromě poškozené stěny válců, což už jsem věděl, jsou v pytli také dvě axiální pánve klikovky - vypadá to na nekvalitní materiál.
Za normálních okolností by člověk nad tím sice kroutil hlavou, ale objednal nové... jenže už ani ty nejsou v Kocourkově k dostání, takže zbývá jen to kroucení hlavou. Specializované obchody nejsou ochotny něco takového objednat či dovézt... takže mi zase nezbyde, než pokoušet štěstí v Polsku. Nehledě k tomu, že mám obavu, abych jeden aušus nenahradil jen jiným aušusem, který se rozpadne úplně stejně... Blin.
Tohle normálně člověku vezme vítr z plachet

Vzhledem k tomu, že ty axiály nejsou zas až tak namáhaný (rozhodně podstatně míň než šály nebo lágry), tak bych je s klidným svědomím nechal vytočit z bronzu, do motoru nalil plnou syntetiku (po řádném vyčištění), přidal militec a bude to drandit 1000x líp než to bylo nový

Oživím jedno letité téma aktuálním příspěvkem. To psaní bylo součástí vlastní terapie, aby mi z toho nehráblo, tak kdo se chce pobavit na cizí účet, může se začíst...

Zase jedno nepochopitelné, vražedné období. Ten sled událostí je někdy prostě úžasný.
Anebo k podělání.

Upozornění:
Všechny osoby a jevy vyskytující se v textu jsou čistě náhodné. Možná.

Pátek 15. 5. – Scénická poznámka na úvod:
už skoro tři týdny bojuju se zoufale nepravidelným chodem motoru v Unu. Dělá si zdánlivě, co chce a nepomáhá nic. Vzhledem k tomu, že na poli mechaniky jsem v koncích, mám domluvenou na pondělí návštěvu na diagnostice. Můj tajný tip je lambda sonda, ale nemám ji jak vyzkoušet a vzhledem k tomu, že nová od Bosche stojí 1600,-, nebude ta diagnostika asi od věci.

Bláznivý průserostroj pak začíná v sobotu ráno. Na ulici před barákem zjišťuju, že mi na Unu někdo rozbil levý reflektor. Vzhledem k tomu, že bydlím ve slepé uličce a vypadá to jako vykopnuté, příšerně mě to rozčílí. Mám sice rezervní z bývalého Una, ale ten princip!!!

Odpoledne mají na veteránský sraz do Litoměřic speciálně kvůli otestování svých fiatů přijet Lída s Jiřinou. Chtějí se totiž účastnit cesty do Itálie a rády by odjížděly už s oficiálně uznanými veterány. Měly však vyrážet v jedenáct, ve skutečnosti vyjely ve dvě, a když jsou ve čtyři hodiny teprve u Mnichova Hradiště, vyrážím jim v pět – po skončení srazu veteránů na litoměřickém výstavišti – naproti.

Přijíždím do Zahrádek u CL, parkuju u restaurace a než stihnu vzít do ruky telefon, volá Lída. Prý jsou v Zahrádkách a stojí, protože to Jiřině nejede. Ech. Dalším upřesněním pozice zjišťujeme, že jsou asi 100 metrů ode mne. Přibíhám k nim, Jiřiny pětikilo sice točí, ale nechce naskočit. Než promyslím, co zkusit, motůrek chytá, a tak přejíždíme k parkovišti. Očekávám, že se ihned pustíme do testace, ale Lída tomu dává jiný směr. Otevírá kapotu svojí šestistovky a pod ní na mě vykoukne ošklivý, olejem příšerně zblitý motor. Ne, skutečně nejde o nějaké ucvrnknutí, ale o celé kaluže oleje a zlité jsou i stěny motorového prostoru. Uf. Prý to dělá celou cestu a co s tím?
Než se vzpamatuju, přichází informace, že už by tu měl být každou chvílí také Enzo a skutečně během minuty přijíždí. Hledíme na to jak v pomykově a mně jen běhá hlavou „a tohle má za dva týdny jet do Itálie??“
Zkoumáme, odkud olej teče a po chvíli diskuse, sledování a úvah jsme si jistí, že je to na levé straně na úrovni čtvrtého válce, ze spoje bloku s hlavou. No ale ta hlava přece byla před několika dny dole, že by to udělalo úplně nové těsnění?!
Ať tak či onak, dospěli jsme zpátky k otázce „a co s tím“?
Myslím si, že když to dojelo sem, dojede to opatrně i zpátky a pak to každopádně bude nutné rozmontovat. Enzo však rozhoduje, že k nám je to nejblíž, pojedeme tedy do Budyně, Lída nechá šestikilo u něj a domů se vrátí s Jiřinou v pětikile. No, budiž. Rovnou tedy vyrážíme směr Litoměřice.

Cesta by probíhala dobře, ale 1 (slovy: jeden) kilometr před Budyní na křižovatce u lesíka Jiřky pětikilo zase chcíplo a odmítlo jet dál. Nepomohlo ani roztlačení, a tak došlo na diagnostiku. Zapalování nějakou jiskru dává, pumpa benzín také, ale do sání se už nic nedostane. Rozebíráme tedy karburátor a objevujeme zaseknutý jehlový ventil. Pročištění, profouknutí, zpětná montáž a motůrek hned chytá, ale další půlhodina v tahu.

V půl deváté konečně přijíždíme k Enzovi. L a J se ani příliš nezdržují, sesedají do pětistovky a vyrážejí na cestu domů. Já jedu také uklidit poláka, ale na posledních pěti kilometrech ještě zmoknu. Jako naschvál…
V dílně se obratem pouštím do výměny rozbitého reflektoru a zjišťuju, že kromě něj je ještě natřikrát rozlámaná maska chladiče, ale nějakou shodou náhod drží pohromadě, a tak to nebylo na první pohled vidět. Nasraný ještě víc přijíždím před desátou večer domů a hned, ještě „za tepla“, píšu vzkaz na domovní dveře s prosbou o pomoc, pokud si někdo něčeho všiml, protože bych chtěl vypátrat tu svini, která to udělala.
Asi v půl jedné ráno mi pak přichází zpráva od Lídy, že dorazily domů.

V neděli dopoledne jedu k Enzovi, společně rozebíráme motor z Lídina šestikila. Po sundání hlavy oba zíráme jak sůvy – to těsnění tam někdo blbě nasadil. Ale tak blbě, že jsme to ještě neviděli. Tím je příčina jednoduchá a jasná a mohlo by to skončit, ale…
On je taky prasklý držák výfuku na vaně. Sundávám tedy vanu, Enzo začíná čistit jednotlivé díly od nekonečných usazenin. Vana je za chvíli dole a mohlo by to skončit, ale…
On je taky brutálně volný řetěz rozvodů. No co s tím, když už se v tom rejeme? Sundávám tedy zadní čelo, odstředivý filtr (už taky solidně zabetonovaný usazeninami), víko rozvodů… a zůstávám zase čumět. Někdo nahradil původní podložku pod šroubem vačkového kola neforemným kusem plechu, který si leta brousil drážku do víka. Ach, ta lidová tvořivost. Tím by to zase mohlo skončit, ale…
…začínám být vážně zvědavý, co tu ještě objevím. Sundávám tedy olejové čerpadlo, taky si zaslouží vyčištění. Na sacím koši je kromě jiného přilepené semínko z pampelišky. Tedy na co všechno ten motor nejezdí…?
V prvním válci je taky nějaká rýha, a tak vytahuju ještě píst s ojnicí. Ale kroužky jsou celistvé, třebaže už notně jeté. Další válce tedy nechávám být.
Tak tím by to už opravdu mohlo skončit. Resumé možno shrnout do konstatování, že motor bohužel trpí dlouhodobou neúdržbou a je to na něm sakra znát. Hlava půjde na přebroušení, do Teplic ji odveze Enzo a v průběhu týdne ji vyzvednu zároveň s tou ze Speciála, kterou mám v brusírně už pomalu měsíc.
A dostávám informaci, že cestou domů Jiřky pětikilo zase chcípalo, takže pokud tam není ještě něco, na co jsme během té půlhodiny na silnici nepřišli, tak ten jehlový ventil prostě bude potřeba vyměnit.

Neděle pak ještě přináší rozřešení pouliční devastace mého Una, ale to teď ponechám stranou…

V pondělí po práci vyrážím do pražských Vysočan na diagnostiku. Tam se velmi záhy ukazuje, že je úplně mrtvá lambda sonda. Zapalování technik shledává v pořádku, pouze upravuje předstih a vstřikovací trysku hodnotí jako slabší, ale čistící aditivum by jí prý mělo pomoct. Takže veškeré problémy s během motoru má asi skutečně na svědomí jen ta sonda… Tak jsem se za tisícovku dozvěděl to, co jsem si neměl jak ověřit. Ale když to pomůže…
Ještě večer doma objednávám lambda sondu a než přijde, Uno chci odstavit. Jenže na úterý ráno jsem objednaný po roce a půl na preventivní návštěvu u zubaře a díky hovadskému systému v zaměstnání to znamená, že buď si tu návštěvu nahradím, anebo mě bude stát 5 tisíc na výplatě. To jsou drahé dvě hodiny u zubaře, a tak volím první možnost, což znamená pro minimalizaci ztrát žádné zdržování. Od zubaře tudíž jedu rovnou do Slaného. Uno uklidím odpoledne, tu jednu cestu ještě zvládne…

Anebo ne. Ve Slaným při parkování motor najednou vynechá a pak už běží jen na tři. Jsem v cíli, tak už to neřeším, ale odpoledne to není lepší. Snažím se proskákat městem a chod motoru je čím dál horší. Dole na kruháči se pak přidává hustý bílý kouř z výfuku. Tak je to jasné, voda ve válcích. Kua…
Ten kopeček na začátku Nosačické skoro nejsem schopen vyjet a daří se to jen za cenu toho, že ti za mnou se ztrácejí v husté mlze. Parní stroj. Ne, dál to prostě nejde, a tak končím na parkovišti ještě ve Slaným a volám budyňskému Renkovi pro odtah. Nějak se ti fiati začínají srát. Nebo je to jenom klam?
Přepadá mě apatheia. Měl bych se asi vztekat, ale už na to nemám sílu. Prostě jen tupě hledím před sebe…

René přijíždí asi ve čtvrt na sedm, tažné lano nemá, já ho mám v dílně, a tak vážeme jakýsi provaz. Hlásí, že pojede raději pomalu, ale po několika kilometrech si přestávám být jistý, jestli mě za sebou ještě registruje, a když za Zlonicemi dosáhneme tachometrových 95 km/h, zdá se mi ten provaz zatraceně krátký.
Mírně vystreslý přistávám ve Mšeném, měním Uno za Lancii a jedu domů. Je sedm hodin, nechci dnes už nic, jen si dát panáka.
No, něco přece jenom. Realizuju další objednávku, tentokrát na těsnění pod hlavou…

Ve středu bych měl jet podle plánu pro ty hlavy do Teplic. Volám do brusírny, že bych mohl přijet tak okolo páté, ale dozvídám se, že se to dnes moc nehodí, spíš zítra. Výborně, aspoň dnes stihnu sundat tu hlavu z Una a zítra ji případně vzít s sebou. „No tak když se to dnes nehodí, nedá se nic dělat. Tak holt až zítra.“
Po práci jedu do dílny a pouštím se do rozborky. Jako už tolikrát. Znám to skoro zpaměti, ale v momentě, kdy zbývá už jen povolit deset šroubů, kterými je hlava upevněná k bloku, přichází zlom. A to doslova. Při povolování třetího šroubu se mi nějak zvrtne gola a třináctku oříšek zlomím. Jebaaaaať…
Zjišťuju, že nahradit ho není čím. No to je zoufalé. Ořech byl ještě původní, což znamená, že 13 let věrně sloužil a něco jsem se s ním namontoval, ale proč se to sakra muselo stát zrovna teď?!
Ech… Zajet do Litoměřic koupit nový? To bude dlouhé zdržení… snad pomůže přítel na telefonu.
René je sice nadšený, že mu zase volám s nějakou jobovkou, ale ořech má, a tak jedu do Budyně. Ukazuje se, že nemá 3/8“ golu jako já, ale jen větší 1/2“. Ale to nevadí, adaptér na to mám a bude to aspoň masivnější. Beru.
Zpátky v dílně povoluju sedm šroubů z osmi zbývajících, ale k tomu poslednímu, zastrčenému u olejového kanálu, se s tím masivním ořechem prostě nedostanu. Italský konstruktér tam nechal příliš úzký prostor. Blbec. No to se mi snad zdá?! Chvíli to tupě zkouším jako retardované dítě, které nechápe, že do trojúhelníkového otvoru má přijít trojúhelníček a ne kostička. No prostě to nejde. To mám skončit na posledním šroubu?!
Ne, prostě není jiného zbytí. Kvůli poslednímu šroubu zkrátka tak jako tak do těch Litoměřic musím. Kuafixaleluja. Že jsem tam nejel hned…

V sedm jsem v OBI, v regálu beru do ruky 13mm ořech na 3/8“ golu, ale moment… ten oříšek je nějaký subtilní a ve skutečnosti je na malou 1/4“ golu!! Někdo to blbě zařadil a ořech na 3/8“ nevidím…
Shodou okolností právě prochází okolo zaměstnankyně firmy, starší paní. Ukazuju jí problém a prosím o pomoc. Paní chvíli načítá data, ale pak má jasno. „No jo, někdo to dal blbě, to totiž patří sem…“ A postupně přemístí všechny tři oříšky, které na tom místě byly. Zůstává prázdné místo. Chvilku na něj kouká a pak konstatuje: „No jo, ale třináctku na tři osminy tím pádem asi nemáme.“ Ne-má-me? To jsem sem jako jel úplně zbytečně? To už je informace, kterou můj mozek odmítá přijmout. Ema-má-mámu, máma-má-maso, ale obyčejnou třináctku ořech na 3/8“ golu ne-má?
Horečně pátrám zrakem po sousedních stojanech, ale dělají se mi jen mžitky před očima. Paní to však nevzdává, nachází další špatně zařazené ořechy a počne zboží stěhovat mezi stojánky. Za chvíli tak konečně narazí na jeden jediný hledaný ořech, zařazený pod něčím úplně jiným. Uff. Začínají se mi obnovovat základní životní funkce jako dech a tep.
No ale co když ho zase zlomím?! Chtělo by to ještě jeden a nejlépe prodloužený…
Na jeho místě je však pochopitelně něco jiného. Paní to začíná rozčilovat. „No jo, to jsou ti mladí doplňovači, viděj to poprvý v životě, tak to prsknou, kam se jim to líbí…“ Nicméně hledá a po nějaké chvíli skutečně jeden vytoužený prodloužený a blbě zařazený nalézá. No to je boží. Děkuju uctivě a dekuju se pryč.

Teď už nic nebrání vyšroubovat poslední šroub a sundat hlavu. K mému překvapení však nenacházím žádné evidentní poškození. Ve třetím válci je přesto voda. Prohlížím těsnění, kroužky kolem válců jsou sice celistvé, ale těsnění se zdá rozpadlé u jednoho vodního kanálu, snad je to ono… Čistím hlavu, ukládám ji do Lancie a v devět jsem doma úplně vyřízený. I dnes je to na panáka… nicméně zítra může hlava odjet do Teplic na přebroušení.

dokončení povídky (prozatím)

Ve čtvrtek tedy po práci vyrážím do brusírny. Obě hlavy, jak moje Speciálová, tak Lídina, jsou přichystané podle dohody, tu z Una si brusič přebírá a tvrdí, že bude během zítřka hotová, že mi pak zavolá. Skvělé. Že by se konečně mince otočila a začaly věci běžet normálně??

Ani náhodou. Po dvou krocích mu hlava z Una vyklouzne z ruky a z metru spadne na beton. Nemám, už prostě nemám sílu na to reagovat a fachman ji navíc spěšně zvedá a mizí s ní za vraty. Chvilku tam ještě stojím jako opařený a čumím na místo dopadu. To je zlý sen. Tenhle brusič a hlavy z Una nejsou dobrá kombinace. Když jsem mu sem před třemi lety dával první, tak ji pro změnu po opravě prodal někomu úplně cizímu… Omylem.
Projížďka Středohořím by po tom všem byla dobrou terapií, ale vzhledem k mizernému počasí jedu nejkratší cestu do Budyně. Dnes jsem doma už v půl sedmé a dlabu na všechno.

V pátek odpoledne konečně zařizuju ve Slaném fotky pro testaci Jiřky pětikila. V neděli si totiž má Lída přijet pro opravenou šestistovku a hotové dokumenty z testací má odvézt s sebou. Pak volám do brusírny, protože se dosud nikdo neozval. Dozvídám se, že mi přece říkal, že ta hlava bude tak do desíti hodin hotová, takže si pro ni můžu přijet. A to buď dnes, anebo pak až v pondělí. Ach jo, to je zase domluva. Vzhledem k tomu, že mi mezitím do Litoměřic přišly obě objednávky dílů na Uno, pročež je šance, že bych ho mohl během víkendu opět zprovoznit, volím dnešek. Obratem tedy startuju směr Teplice.

Hlava je připravená, prý tam ani nebylo moc broušení. Teprve teď mám možnost vidět, že včerejší incident odneslo čidlo teploty vody, jehož plastová část je rozštípaná na šrot. Tak přece se to neobešlo beze škod, to bych měl přece jen příliš velké štěstí, a to se mi nestává. No co s tím? Teď… už nic. Konektor je sice pozohýbaný, ale na svém místě, tak to snad bude fungovat.
Je hezky, sluníčko svítí, a tak opouštím hlavní tah a dnes si tu cestu užívám. Aspoň nějaké odreagování…

V sobotu dopoledne jedu do LT pro objednané díly na Uno a zároveň do Lovosic pro nové šrouby hlavy na Lídin motor místo těch imbusových, které tam měla. Ani tady neběží všechno normálně, šrouby se šestihrannou hlavou nacházejí v prodejně po dlouhém hledání jen čtyři, což je totálně k ničemu, a tak si odvážím zase jen několik šroubů inbusových.
Odpoledne se s Enzem pouštím do skládání motoru. Vše probíhá dobře a po zkušebním startu motor běží docela pravidelně a tiše a hlavně – odnikud nic neteče. Je to místy až překvapivé (to čtyřdílné korkové těsnění vany je teda dílo).
Večer ještě projedeme šestikuli do Libochovic a zpátky a pominu-li provozní neduhy dané 55 lety věku, probíhá to dobře a motor běží po celou dobu naprosto klidně a vyrovnaně. V půl osmé večer končíme a jedu domů.

V neděli chci pro změnu složit motor do Una a nejlépe být při tom stejně úspěšný, jako včera. Předpoklady by pro to byly, a tak se do toho pouštím hned po obědě. Nové těsnění, srovnaná hlava, nová lambda sonda, palivový filtr… jde to rychle. Pak se zatajeným dechem první start. Běží dobře. Po několika minutách tedy vypínám motor, uklízím nářadí a sedám do Una – můžu jet domů.
S napětím očekávám, jak se bude stroj chovat při jízdě a… ano. Je to neuvěřitelné, ale chová se úplně stejně blbě, jako předtím.
Wahnsinn!!!
Totálně zdrcen otevírám kapotu a chvíli pozoruju, jak si motor nepravidelně manipuluje s otáčkami. Postupně po fázi nekonečné bezradnosti přichází pocit, že vidím viníka. Ozývá se nějaké divné cvakání od toho hovadince na regulaci volnoběhu, známějšího pod uměleckým pseudonymem krokový motorek. Ale nemám ho za co vyměnit.
Aby dobrých zpráv nebylo příliš mnoho, dozvídám se, že Lída odjela bez osvědčení z testací. Nerozumím proč, nerozumím už vůbec ničemu…

Doma koukám na nabídky krokových motorků a přitom zjišťuji, že by mělo jít o díl shodný pro všechny benzinové verze Una se vstřikováním. A já tu někde přece mám kompletní vstřikování z modelu 1,5 i.e.!
Hledám, hledám a nacházím. Krokový motorek je skutečně shodný, no to je ohromné! Další jiskřička naděje budiž zažehnuta…

Pondělní cesta do práce a zpátky je utrpením. Motor zoufale nechce do otáček, příšerně cvrliká a ke všemu ještě občas po vyřazení chcípne. To je ještě horší, než to bylo. V dílně pak měním krokový motorek, opět startuju, ale… velmi záhy se ukazuje, že nenastala vůbec žádná změna.
Jsem v koncích. Už snad jedině shodit ze skály, ale je mi líto těch investic…

V úterý volám znova na diagnostiku do Vysočan a prezentuji problém. Pan Hrdlička rozhoduje, ať přijedu ještě dnes mezi pátou a půl šestou, že to prozkouší a budu to mít v původní ceně, kterou jsem mu platil minulý týden. Dobrá.
Cesta je zase mizerná, hlavně po křižovatkách v Praze. S kolísajícími otáčkami se dost špatně rozjíždí a dvakrát mi to chcípne jako úplnému začátečníkovi. Před dílnou jsem přesně v pět. Pan Hrdlička tam však ještě morduje nějakou dieselovou Mazdu, tak musím chvíli počkat. „Už jsem tady od půl třetí a furt to nechodí“, procedí sklíčeně skrz zuby pán od Mazdy.
V půl sedmé se konečně dostávám na řadu, ačkoliv Mazda stále neběhá. Je potřeba vyměnit nějaký díl, který není, a tak pán od Mazdy odchází po svých. Doufám, že na Unu budeme úspěšnější. Do Budyně bych tedy pěšky fakt nechtěl.

Nejprve test nové lambda sondy – a hle, nedává signály. Překvapivé. NOVÁ sonda od BOSCHE?! Za tolik peněz?! Už zase se mi dělají mžitky před očima. P. Hrdlička však zkoumá schéma zapojení sondy a po chvíli zjišťuje, že by měla být napájená 12V, ale není. Hm. Podle schématu by napájení mělo být jištěné pojistkou, ale tu netuším, kde hledat a neví to ani pan technik. Chvíli prohlížíme všechna zákoutí jako celníci hledající kontraband, ale bez výsledku. Pomáhá až telefonát p. Šejcovi, který Una servisoval a zná je. Hledaná pojistka je tak lokalizována u zapalovací cívky. To by mě teda nenapadlo.
Ukazuje se, že je přepálená a po instalaci nové už lambda sonda běží a perfektně vysílá signály, ale… Ano. Chod motoru se tím zase ani za mák nezměnil. Zoufalství.
Pan Hrdlička vyjadřuje názor, že by to teď mohl dělat vadný potenciometr škrticí klapky, ale to se mi vzhledem k nájezdu vozu moc nezdá a jemu už se do toho navíc moc nechce. Když od něj už potřetí slyším, že dnes ještě neobědval, sebere se a odejde domů.
No, vyřešila to asi nějaká studená kuchyně, protože se vrací poměrně brzy.

Rozebírá potenciometr a ke svému značnému údivu zjišťuje, že je skutečně velice zachovalý a v něm problém rozhodně není. Tak co dál…?
Nechávám motor běžet a pan technik bedlivě sleduje jeho chování. Postupně dochází k přesvědčení, že špatný chod způsobuje vstřikovací tryska. Dávkuje palivo nepravidelně a občas ho místo rozprášení spíš rozprská a tehdy motor škobrtne, načež to krokový motorek dorovná zvýšením otáček. Uf. Zajímavá teorie, ale možná na ní něco bude, protože to špatné rozprášení benzínu tryskou je viditelné pouhým okem.
P. Hrdlička má pocit, že dál už tu není co zkoumat, prostě je potřeba vyměnit vstřikovací trysku. V osm večer tedy odjíždím a v devět jsem doma jako na koni. Kůň taky při jízdě poskakuje.

Ve středu telefonuju p. Šejcovi, od něj se však dozvídám, že vstřikovací trysku na Uno už vůbec nemá… Úžasné. Tudy cesta nepovede. Zkouším tedy Pavla KV. Ten tvrdí, že by měl mít celou vstřikovací jednotku, ale neví jistě, kde a čas na hledání bude mít až o víkendu. Takže nezbývá, než čekat.
Tunel nekončí…

Docela jsem si početl to Tvé "veselé čtení" a nevím jestli se mám smát anebo brečet........
Nechápu, že někdo s tak rozhašeným vozem (Jiřina, Lída) si vůbec troufne na cestu do Italie už věda předem, že to srdce vozu, které by to mělo celé zaštítit a účastníka tam a zpět domů spolehlivě dopraviti je téměř po smrti po pár kilometrech a ještě vyžaduje jakousi testaci, která je k tomuto účelu vyloženě na h....o!!! Jo všichni si myslí, že to bude za pár korun jezdit - mají pravdu, ale musí tomu rozumnět a sebou si vzít po předcházející Generální opravě dost dílů, které pak vymění po cestě a to přesně ty které pak odejdou....... Pro ty méně chápavé - bez GO motoru a podrobné kontrole a opravě toho ostatního bych se do té cesty vůbec nepouštěl!
Blbý je, že to stojí peníze a ty je třeba investovat - no ale co ono to třeba vyjde a když né, tak se kamarádi zdarma i přetrhnou, aby byli za hrdiny, ale nebudou-li, tak buď auto oželím a zahodím a nebo to bude stát takovej ranec, že cena GO motoru proti tomu bude jen pro smích......... Takže šťastnou cestu!
Každý víme, že ty starý krámy odcházejí - jezdíme s nimi buď z přesvědčení nebo proto, že na nový nemáme!
Nicméně v době, kdy podobný vůz jako Tvý UNO koupíš v ceně do 10000,- Kč zde, nebo v Německu do 150,- eu a to plně pojízdné se 100 000 km najetými (čerstvě po záběhu!) nechápu co řešíš - zahoď to a dotáhni si jiný, který službu udělá a nebude Tě tahat po servisech a po cestách draze zanechávat! Anebo je to sport, který Vás baví? Tak jo a blahopřeju!!!

P.S. V Italii jsem byl už nejmíň 30x Fiatem 600, 850 i 3x Multiplou, ale vždy s vozem, který měl spolehlivý motor s tendencí kvality se nezhoršující! Taky jsem se 2x z hranic ČR vrátil, když jsem o tom zapochyboval a vyplatilo se to! Ale tu šťastnou cestu Vám přeju - jen nechápu proč, když už jste tak velcí Fiaťáci nejedete o měsíc později, kdy je v červenci největší sraz Fiatů 500 v Garlandě - ale člověka vůle jeho blaho.......

Renda ze Záboří píše:...v době, kdy podobný vůz jako Tvý UNO koupíš v ceně do 10000,- Kč zde, nebo v Německu do 150,- eu a to plně pojízdné se 100 000 km najetými (čerstvě po záběhu!) nechápu co řešíš - zahoď to a dotáhni si jiný, který službu udělá a nebude Tě tahat po servisech a po cestách draze zanechávat!

Jo, bývávalo...
...annebo žiju v nějaké úplně jiné galaxii

Narazit na něco takového, co popisuješ, považuju v dnešní době za dost značnou výjimku, nehledě k tomu, že mnohdy jsou z hlediska spolehlivosti lepší auta, která jezdila, než ta, která převážnou část svojí existence někde prostála. Moje Uno je toho celkem dobrý příklad.
Kupovat v Německu spotřební vůz za 150,- € se nevyplatí kvůli dopravě a poplatkům + byrokracii při přihlášení = nesmysl.

I kdyby mě lákalo koupit si jiný krám, nad čímž uvažuju vždycky, když se někde objeví 1,5ie Uno, dokonale mě odradí legislativní obstrukce v podobě 10 denní platnosti evidenční kontroly, přeregistrace na úřadě, pod který spadá prodejce a když se k tomu přidá ještě nezaplacený ekošvindl, je to tutovka.

To jsou všechno důvody, pro které jsem usoudil, že bude smysluplnější nasypat ty peníze do auta, které už za těch společně prožitých 60 tis km trochu znám, než věnovat je státu a loterii zvané neznámý ojetý vůz. Bohužel jsme ani já, ani technik na diagnostice nepočítali s tím, že se toho podělá tolik důležitého najednou.
Ty komplikace okolo pak už přestavují jen "roztomilý souběh událostí", který je mi už asi daný, neboco

Něbolšij fotoseriál ze dneška.

1. Zoufalství dostoupilo vrcholu. Vyhýbal jsem se této cestě, ale asi se nedá jinak. Ideální motorizace 1,1 ie FIRE a těch necelých 50 km to ke mně dojelo vlastní silou, takže dobrý.

2. vlevo zlobící element, vpravo funkční. Co udělám s tím zbytkem auta, se rozhodnu časem...

3. Zoufalství překročilo vrchol. Po montáži vstřikování mi propadl na zem klíč, který jsem chtěl uklidit, tak jsem se sehl... a pod autem obrovská louže. Prokorodovala olejová vana a stihl vytéct asi litr oleje

Za ty 3 tis km, co tam ten motor je, už stihlo prasknout těsnění pod hlavou a teď tohle. A to jsem si myslel, že si prověřeným motorem od Pavla nějak polepším...

Takže martyrium stále nekončí...

Jinak na příbuzné théma, kolegové dosáhli Torina a Fiati prý zatím naprosto bez problémů

Také mám téměř ke každému autu ještě pod višní vrak.

Co taky jinýho od Italských aut čekat - že jo! Proto je dělám, protože se serou.........

Nechci malovat čerty na zeď, ale Annabáze s unem se možná konečně uchýlila ke konci.

Poté, co nepomohl ani vstrikovač a řídící jednotka z funkčního vraku, ani palivové čerpadlo, které jsem do bývalého una kupoval nové, usoudil jsem, že opustím myšlenku závady na vstřikování a vrátím se na úplný začátek k úvahám o špatném předstihu. Ty projevy mi k tomu totiž stále i přes informace ze dvou návštěv na diagnostice směřovaly nejvíc.
Můj dojem podpořil pak telefonát od Pavla Štěpánka, jenž se podivoval, že jsem vyměnil takových věcí, ale Hallův snímač v rozdělovači nebo zesilovač impulsů na rozdělovači nikoliv. Kromě toho, že si nic z toho dosud nikdo netipl, tak nebylo ani za co měnit, ale teď už je... rozdělovač ve vraku. Banalita.

Polohu rozdělovače jsem se snažil co nejvíce přiblížit stavu, který určil diagnostik u původního rozdělovače jako tabulkově správnou a provedl start...
Výsledek: motor běžel pravidelně (heuréka!!), ale při jízdě se ukázalo, že příšerně cvrliká.
Po několika dnech testování jsem se dostal do stavu, že to jednak poměrně slušně jede a hlavně to konečně necvrliká

Zajímavé je, že konečná poloha rozdělovače je poměrně vzdálená tomu, co určil diagnostik na tom původním rozdělovači, ale naproti tomu je dosti blízká tomu, jak byl ten původní rozdělovač nastavený ještě s tím původním motorem - téměř na konci své dráhy proti smyslu otáčení rozdělovače, tedy k co největšímu předstihu. To si neumím dobře technicky zdůvodnit.

Takže výsledkem je opravdu rozdělovač. Ale co z těch dvou elementů bylo skutečně to vadné, to už zkoušet fakt nebudu. Jenom si tipnu ten Hallův snímač...

Tak uno si našlo nový způsob, jak mě vysírat.
Ráno asi po 5 km jízdy, kdy teplota chladicí kapaliny ještě nedosahuje otevření termostatu, náhle chcípne a nejde nastartovat. Ve směru na Roudnici to vychází akorát doprostřed Nížeboh a ve směru na Slaný do předposlední zatáčky ve mšenském lesíku. Tam je to obzvláště vypečené. Abych mohl pokračovat v cestě, musím sundat a nasadit víčko rozdělovače. Nemusím přitom na nic čekat, opravdu stačí jen sundat a nasadit.

Aneb jak pravil Enzo, nevymýšlí už si to auto trochu?!

Zkouší to poslední asi 3 týdny a bude to mít nějakou spojitost s vlhkostí, protože několikrát, když bylo ráno hezky, se to nestalo. Výměna víčka rozdělovače nepomohla. Takže asi zase buď hallův snímač nebo ten zesilovač impulsů, jako na jaře.

Svině svinutá je to.
A s touhle spotřebou rozdělovačů abych brzy koupil další do zásoby...

Fiat Car Classic

Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz

Re: Proč nenávidím svůj vůz