od Ondrej » středa 27. červenec. 2011 18:24
Akce „Ano“
15.7.2011
Komentována s nádechem sarkasmu mně vlastního
Pracovní týden po dovolené. Nic moc nestíhám a zavše si ještě Kronikář na pátek vymyslí svatbu. Slíbil jsem, že přijedu už ve čtvrtek a pomůžu s přípravami, ale do poslední chvíle nevím… je to divočina. Nakonec se balím ve středu o půlnoci, abych ve čtvrtek mohl vyrazit pro vůz rovnou z práce. Nemám tušení, v jakém stavu je slavnostní oblek a už není čas to zjišťovat. Řeším to tím, že jednoduše všechny vaky se svršky beru s sebou, snad z toho něco použitelného vyberu na místě.
Průjezd Prahou není ve čtvrtek odpoledne nic moc, popojíždím v kolonách, ale vlastně není kam spěchat. V Černošicích ani ne po týdnu lenošení připravuju svatební limuzínu a vyrážím. U Tříprsťáků stojí Vlasovcovo šestikilo, už se to sjíždí, napadá mě…
Jedu nejdřív na Barrandov, vyzvednout Renatinu svědkyni Veroniku. Vše klape podle dohody a kolem půl sedmé už svištíme Prahou, provoz už není tak děsivý. S ukecanou ženskou
cesta docela ubíhá a krátce po osmé večer parkujeme na nádvoří zámku v Lobči. Na místě už je Ondřej s Renátou, se svými rodiči a ségrou Irenou, i když přijeli teprve před chvílí. Začíná právě večeře a to taky není špatný program.
Teprve pak vybalujeme věci z vozů a řešíme první organizační záležitosti. Projíždíme ještě zvolenou trasu k hradu Houska, který se má stát místem obřadním. Kvůli nedostatku parkovacích prostor v okolí hradu totiž poslední asi 3 kilometry povedou úzkou soukromou lesní stezkou a je třeba ověřit, nakolik je průjezdná pro osobní automobil počínaje Ondřejovou F1100 se špatným chlazením a konče moderními samohyby s nízkými podvozky. V některých úsecích vůz obklopují dvoumetrové kopřivy a místy odklízíme pár padlých větví, ale vypadá to, že to půjde.
Do toho přijíždí Renda Ehlen, nalákán Ondřejem na večerní zábavu. Ale jaká je zábava s příbuzenstvem, které už spí, ženichem, který nepije a když ke všemu přicházejí ještě špatné zprávy? Tak se stalo, že ze dvou lahví páně Bechera a dvou páně Ferneta, připravených pro uvítání hostů, jsem se s Rendou podělil o jednoho celého Bechera + půl černého šviháka a kolem třetí ráno jsme šli spát.
Přestože mám okno na opačnou stranu, budí mě ráno zvuk šestistovky. Renda odjíždí řešit situaci… Vstávám s neurčitým pocitem, že kdo se tady vlastně loučil se svobodou…? Sprcha mě poněkud vzpruží, alespoň trochu…
V osm je snídaně a pak začínají pilné přípravy. Ondřej s rodiči chystá myrty a kytice, já dostávám za úkol zdobení vozů, svědkyně uvítání nových účastníků a čas docela utíká. V půl jedné už se nádvoří hemží historickými fiaty i novodobými vozy jiných značek, účastníky v různě kreativních kostýmcích i těmi konvenčně oděnými… Avizována je svatba v mafiánském stylu 40. let a příjemně mě překvapilo, kolik lidí si dalo práci s přípravou vhodné image. Také se halím do svého speciálního hávu a i když jsem požadované období protáhl asi tak o 20 let do minulosti, není to na škodu, sklízí to uznání, jen ten vůz mi k tomu chybí…
Plánovaný odjezd ve tři čtvrtě na jednu lehce nevyšel, chvíli jsme se formovali do kolony a chvíli se čekalo na nevěstu. Průvod vedu já, ve voze mám kameramana a je potřeba nějaké záběry svatební kolony pro rodinný archiv… za námi je ženich, který se veze ve své jedenáctistovce z roku 1939, pak dalších 15 fiatů, několik veskrze moderních vozů a vše uzavírá nevěsta ve Fiatu 508 Balilla z poloviny třicátých let.
Hned na úvod, rovnou ve Mšeně, se nám nevěsta ztrácí, takže se kolona zastavuje, já otáčím vůz a razím vstříc pátrací akci, ale setkáváme se naštěstí už na nejbližší křižovatce. Alespoň měl kameraman příležitost pro pěkné záběry… Zbylých 15 km probíhá v poklidu s několika obligátními zastávkami na dolití vody do žíznivé 1100 a ku hradu Houska vystoupáme s „frajerským“ čtvrthodinovým předstihem před plánovaným začátkem obřadu. S předstihem právě tak dostatečným na to, abychom rozestavěli vozy na zpola obsazeném hrbolatém plácku, který měl být původně jen pro nás…
A pak už nebyla síla, která by odvrátila blížící se katastrofu
a několik minut po druhé hodině odpolední jsme byli vpuštěni na nádvoří hradu, bychom si poslechli ono fatální „ano“, zhodnotili první novomanželský polibek a nakonec projevili novomanželům upřímnou soustrast. Hudební doprovod obstarává Tříprsťák, lechtající trumpetu a mandolínu, s Pavlem, obsluhujícím klávesový akordeon. Původně měli představení nacvičeno i s Hankou, ale vzhledem k tomu, že ji na poslední chvíli zaměstnaly neodkladné problémy, museli svůj repertoir upravit. Já jsem měl celou akci ve spolupráci s Divošem fotit, ale spolu s kvérem, který u mně přistál, jsem de facto přijmul roli mafiánského padrina, jehož synovec se žení a také to mělo svá pozitiva… ale na to přijdou novomanželé, teprve až dostanou od fotografa snímky
Za necelou půlhodinu je po všem, tak ještě společné foto na nádvoří a několik póz vně hradu, aby bylo co schovávat před potomky, až dostanou vlastní rozum a budou hřešit na nemožné rodiče… Novomanželé + příbuzenstvo pak odjíždějí na společný oběd na zámek v Lobči a já dostávám na starost ten zbytek. Když už jsme tu, prohlídka hradu Houska je jasnou volbou a čas do jejího začátku si krátíme občerstvením. Výklad od dobově oděného kastelána je nevšední a nechybí v něm nádech tajemna, na závěr si pak na vlastní kůži můžeme zkusit cestu do pekel. Napadá mě, jestli oficiální důvod výběru Housky k obřadu, totiž že je to místo prvního setkání Renáty s Ondřejem, není pouhou záminkou…
V půl šesté jsme zpět na zámku a je to tak akorát, aby mohla být dokončena příprava soutěže pro novomanžele, až skoncují s hostinou. Principem je hledání unesených dílů z fiatů s plněním rozličných úkolů. V této velké loupeži jsem měl být zapleten i já, ale shodou náhod se stalo, že zdroj dílů musel být řešen nouzově. Přesto myslím, že svůj účel to splnilo. Ukázalo se, že nevěsta je nebezpečně bystrá – zatímco ženich obyčejně ani po přečtení klíče ještě netušil, co je třeba udělat, Renáta měla jasno a nebýt jí, Ondřej tam hledá dodnes
Pak nadešel čas krájení svatebního dortu, na jehož přípravě se také podílela část klubu a následně slavnostní předání svatebních darů. Asi největší a popravdě zasloužené ovoce i ovace sklidil stylový kočárek pro ortodoxní fiatáře z dílny Tříprsťákovy.
Závěr dne pak patřil soutěžím pro všechny a utkali jsme se v ruletě, vykládání bedýnek z fiata na čas a poznávání drog. Cenou útěchy pro ty nejlepší byly modýlky. Čeho jiného, než šestistovky. My ostatní (někteří
) jsme pak pro zvýšení jakosti signálu navštívili krásný zámecký sklípek a vybrali sobě vhodné osvěžovadlo. Zábava tak plynula až do pozdních nočních hodin.
Pozvolné sobotní vstávání, balení a úklid. Pomáhám včil už novomanželům Kroutilovým s organizací věcí a ostatně se domlouváme, že pojedeme do Černošic společně. Ještě dorovnání účtů a v poledne odjíždíme už jako poslední. Oproti pátku je příšerný hic, být takhle včera, tak v tom obleku vydržím sotva deset minut. Dlouhou cestu si krátíme častými zastávkami na dolévání vody do F1100 a návštěvou u Rendy. Novomanželé se rozhodují pro vyhlídkový průjezd centrem Prahy, ale všudypřítomní turisté vytvářejí přece jen poněkud hustý provoz, a tak popojíždíme v koloně. Alespoň se návštěvníci mají čas pokochat a když ze skupinky dvou důchodců s důchodkyní uslyším na adresu Ondřejovy 1100 nadšené znalecké „koukej, to je ten Moskvič, kterýho Rusáci ukradli Němcům“, začne mě i píchat v boku.
V Černošicích uklízíme stroje a coby tečka za akcí padne návrh na mexickou restauraci ve Zbraslavi. Exotice se nebráním, zvlášť pokud z toho kouká kus žvance
a tak se stalo, že jsme celý podnik zakončili a zhodnotili u luxusní a kreativní večeře ve stylovém prostředí.
Co dodat závěrem? Pro nás „nezúčastněné zúčastněné“ povedená taškařice, byť ne tak akční jako minule. Ženich a nevěsta nechť si sáhnou do svědomí sami
A přeji jim k tomu spoustu spokojených „ano“ i do budoucna!
[b]Akce „Ano“[/b]
[b]15.7.2011[/b]
[i]Komentována s nádechem sarkasmu mně vlastního[/i] :)
Pracovní týden po dovolené. Nic moc nestíhám a zavše si ještě Kronikář na pátek vymyslí svatbu. Slíbil jsem, že přijedu už ve čtvrtek a pomůžu s přípravami, ale do poslední chvíle nevím… je to divočina. Nakonec se balím ve středu o půlnoci, abych ve čtvrtek mohl vyrazit pro vůz rovnou z práce. Nemám tušení, v jakém stavu je slavnostní oblek a už není čas to zjišťovat. Řeším to tím, že jednoduše všechny vaky se svršky beru s sebou, snad z toho něco použitelného vyberu na místě.
Průjezd Prahou není ve čtvrtek odpoledne nic moc, popojíždím v kolonách, ale vlastně není kam spěchat. V Černošicích ani ne po týdnu lenošení připravuju svatební limuzínu a vyrážím. U Tříprsťáků stojí Vlasovcovo šestikilo, už se to sjíždí, napadá mě…
Jedu nejdřív na Barrandov, vyzvednout Renatinu svědkyni Veroniku. Vše klape podle dohody a kolem půl sedmé už svištíme Prahou, provoz už není tak děsivý. S ukecanou ženskou :) cesta docela ubíhá a krátce po osmé večer parkujeme na nádvoří zámku v Lobči. Na místě už je Ondřej s Renátou, se svými rodiči a ségrou Irenou, i když přijeli teprve před chvílí. Začíná právě večeře a to taky není špatný program.
Teprve pak vybalujeme věci z vozů a řešíme první organizační záležitosti. Projíždíme ještě zvolenou trasu k hradu Houska, který se má stát místem obřadním. Kvůli nedostatku parkovacích prostor v okolí hradu totiž poslední asi 3 kilometry povedou úzkou soukromou lesní stezkou a je třeba ověřit, nakolik je průjezdná pro osobní automobil počínaje Ondřejovou F1100 se špatným chlazením a konče moderními samohyby s nízkými podvozky. V některých úsecích vůz obklopují dvoumetrové kopřivy a místy odklízíme pár padlých větví, ale vypadá to, že to půjde.
Do toho přijíždí Renda Ehlen, nalákán Ondřejem na večerní zábavu. Ale jaká je zábava s příbuzenstvem, které už spí, ženichem, který nepije a když ke všemu přicházejí ještě špatné zprávy? Tak se stalo, že ze dvou lahví páně Bechera a dvou páně Ferneta, připravených pro uvítání hostů, jsem se s Rendou podělil o jednoho celého Bechera + půl černého šviháka a kolem třetí ráno jsme šli spát.
Přestože mám okno na opačnou stranu, budí mě ráno zvuk šestistovky. Renda odjíždí řešit situaci… Vstávám s neurčitým pocitem, že kdo se tady vlastně loučil se svobodou…? Sprcha mě poněkud vzpruží, alespoň trochu…
V osm je snídaně a pak začínají pilné přípravy. Ondřej s rodiči chystá myrty a kytice, já dostávám za úkol zdobení vozů, svědkyně uvítání nových účastníků a čas docela utíká. V půl jedné už se nádvoří hemží historickými fiaty i novodobými vozy jiných značek, účastníky v různě kreativních kostýmcích i těmi konvenčně oděnými… Avizována je svatba v mafiánském stylu 40. let a příjemně mě překvapilo, kolik lidí si dalo práci s přípravou vhodné image. Také se halím do svého speciálního hávu a i když jsem požadované období protáhl asi tak o 20 let do minulosti, není to na škodu, sklízí to uznání, jen ten vůz mi k tomu chybí…
Plánovaný odjezd ve tři čtvrtě na jednu lehce nevyšel, chvíli jsme se formovali do kolony a chvíli se čekalo na nevěstu. Průvod vedu já, ve voze mám kameramana a je potřeba nějaké záběry svatební kolony pro rodinný archiv… za námi je ženich, který se veze ve své jedenáctistovce z roku 1939, pak dalších 15 fiatů, několik veskrze moderních vozů a vše uzavírá nevěsta ve Fiatu 508 Balilla z poloviny třicátých let.
Hned na úvod, rovnou ve Mšeně, se nám nevěsta ztrácí, takže se kolona zastavuje, já otáčím vůz a razím vstříc pátrací akci, ale setkáváme se naštěstí už na nejbližší křižovatce. Alespoň měl kameraman příležitost pro pěkné záběry… Zbylých 15 km probíhá v poklidu s několika obligátními zastávkami na dolití vody do žíznivé 1100 a ku hradu Houska vystoupáme s „frajerským“ čtvrthodinovým předstihem před plánovaným začátkem obřadu. S předstihem právě tak dostatečným na to, abychom rozestavěli vozy na zpola obsazeném hrbolatém plácku, který měl být původně jen pro nás…
A pak už nebyla síla, která by odvrátila blížící se katastrofu :) a několik minut po druhé hodině odpolední jsme byli vpuštěni na nádvoří hradu, bychom si poslechli ono fatální „ano“, zhodnotili první novomanželský polibek a nakonec projevili novomanželům upřímnou soustrast. Hudební doprovod obstarává Tříprsťák, lechtající trumpetu a mandolínu, s Pavlem, obsluhujícím klávesový akordeon. Původně měli představení nacvičeno i s Hankou, ale vzhledem k tomu, že ji na poslední chvíli zaměstnaly neodkladné problémy, museli svůj repertoir upravit. Já jsem měl celou akci ve spolupráci s Divošem fotit, ale spolu s kvérem, který u mně přistál, jsem de facto přijmul roli mafiánského padrina, jehož synovec se žení a také to mělo svá pozitiva… ale na to přijdou novomanželé, teprve až dostanou od fotografa snímky :)
Za necelou půlhodinu je po všem, tak ještě společné foto na nádvoří a několik póz vně hradu, aby bylo co schovávat před potomky, až dostanou vlastní rozum a budou hřešit na nemožné rodiče… Novomanželé + příbuzenstvo pak odjíždějí na společný oběd na zámek v Lobči a já dostávám na starost ten zbytek. Když už jsme tu, prohlídka hradu Houska je jasnou volbou a čas do jejího začátku si krátíme občerstvením. Výklad od dobově oděného kastelána je nevšední a nechybí v něm nádech tajemna, na závěr si pak na vlastní kůži můžeme zkusit cestu do pekel. Napadá mě, jestli oficiální důvod výběru Housky k obřadu, totiž že je to místo prvního setkání Renáty s Ondřejem, není pouhou záminkou… :)
V půl šesté jsme zpět na zámku a je to tak akorát, aby mohla být dokončena příprava soutěže pro novomanžele, až skoncují s hostinou. Principem je hledání unesených dílů z fiatů s plněním rozličných úkolů. V této velké loupeži jsem měl být zapleten i já, ale shodou náhod se stalo, že zdroj dílů musel být řešen nouzově. Přesto myslím, že svůj účel to splnilo. Ukázalo se, že nevěsta je nebezpečně bystrá – zatímco ženich obyčejně ani po přečtení klíče ještě netušil, co je třeba udělat, Renáta měla jasno a nebýt jí, Ondřej tam hledá dodnes :) Pak nadešel čas krájení svatebního dortu, na jehož přípravě se také podílela část klubu a následně slavnostní předání svatebních darů. Asi největší a popravdě zasloužené ovoce i ovace sklidil stylový kočárek pro ortodoxní fiatáře z dílny Tříprsťákovy.
Závěr dne pak patřil soutěžím pro všechny a utkali jsme se v ruletě, vykládání bedýnek z fiata na čas a poznávání drog. Cenou útěchy pro ty nejlepší byly modýlky. Čeho jiného, než šestistovky. My ostatní (někteří :)) jsme pak pro zvýšení jakosti signálu navštívili krásný zámecký sklípek a vybrali sobě vhodné osvěžovadlo. Zábava tak plynula až do pozdních nočních hodin.
Pozvolné sobotní vstávání, balení a úklid. Pomáhám včil už novomanželům Kroutilovým s organizací věcí a ostatně se domlouváme, že pojedeme do Černošic společně. Ještě dorovnání účtů a v poledne odjíždíme už jako poslední. Oproti pátku je příšerný hic, být takhle včera, tak v tom obleku vydržím sotva deset minut. Dlouhou cestu si krátíme častými zastávkami na dolévání vody do F1100 a návštěvou u Rendy. Novomanželé se rozhodují pro vyhlídkový průjezd centrem Prahy, ale všudypřítomní turisté vytvářejí přece jen poněkud hustý provoz, a tak popojíždíme v koloně. Alespoň se návštěvníci mají čas pokochat a když ze skupinky dvou důchodců s důchodkyní uslyším na adresu Ondřejovy 1100 nadšené znalecké „koukej, to je ten Moskvič, kterýho Rusáci ukradli Němcům“, začne mě i píchat v boku.
V Černošicích uklízíme stroje a coby tečka za akcí padne návrh na mexickou restauraci ve Zbraslavi. Exotice se nebráním, zvlášť pokud z toho kouká kus žvance :) a tak se stalo, že jsme celý podnik zakončili a zhodnotili u luxusní a kreativní večeře ve stylovém prostředí.
Co dodat závěrem? Pro nás „nezúčastněné zúčastněné“ povedená taškařice, byť ne tak akční jako minule. Ženich a nevěsta nechť si sáhnou do svědomí sami :) A přeji jim k tomu spoustu spokojených „ano“ i do budoucna!