od Kronicar » čtvrtek 22. červenec. 2010 22:38
26. červen 2010 – XXII. ročník Knovíz – Olšany
Dlouhá pauza.......
Pět let jsem se nesvezl na trati jízdy do vrchu Knovíz – Olšany. Tak nějak nebyl vhodný stroj a adrenalin v šestistovce nijak zvlášť nelákal. Ale letos je všechno jinak, Fiat 128 je to správné závodní náčiní a adrenalin s ním je opravdu nezapomenutelný. A tak po zimní rallye a jízdě do vrchu na zámku v Lobči, znovu pokouším štěstí a vyrážím na jízdu do vrchu, tentokráte v Knovízi....
V Knovízi je vše poněkud jinak než jsme zvyklí, startuje se ve dvojicích a soutěžní duch tak může vyniknout ihned po odmávnutí startéra....
S Karlem mám sraz na tradičním místě za Ruzyní, kde mě v devět hodin již netrpělivě očekává. Opět volí vůz Fiat X 1/9, který však hodlá letos šetřit a na mé výzvy o ďábelský duel s Fiatem 128 nereaguje jak bych si přál... Alespoň ho tedy překvapím svým spolujezdcem.... Že přijede Vlasovec opravdu nečekal. Upřímně? Ani já ne, ale Vlasovec dorazil při příležitosti Rendových 50-tých narozenin a možnost dělat mi spolujezdce, tak nějak vyplynula ze situace. Po oslavě sice nejsme nejčerstvější (ty tři hodiny spánku fakt nestačí), ale adrenalin z rychlé jízdy nás brzy oživí.
Knovíz – jsme tu docela rychle a půl desátá je asi až zbytečně brzy, ovšem vozů už je tu hodně a s každou minutou přibývají další. Na to, jaké vedro je už od rána nás účast poněkud překvapuje. Po registraci tedy obhlížíme co letos soutěžící a naši konkurenti vytáhli z garáží. Je tu poměrně dost předválečných vozů..... třeba známý Fiat Topolino pana Patócse, nějaké ty Aerovky, Praga, Škoda, Tatra, MG a na Klecanské veterán rallye představený Ford T. Ale převládají samozřejmě stroje novější, zejména sportovní a závodní, různé Škodovky, Ford, Jaguar, BMW, Mini.... Ale najdou se i civilnější, třeba Trabant nebo Zaporožec. Z italských zástupců je tu Fiat 131 Mirafiori, Alfa Romeo Spider, Vojtův ďábelský stroj - Fiat 127 a překvapivě i Štefanův Fiat 124 Spider, čímž stoupl počet zúčastněných členů klubu FCC na pěkné číslo 5.
Nemalou část výstavní plochy pak zabírají motocykly Jawa, Čechie, ČZ, BMW, Motoguzzi a další.... Je zde dobrých 60 strojů, což spolu se stejným počtem automobilů beznadějně zneprůchodní celou obec Knovíz.
Až do jedné po poledni se nic neděje, klábosíme, ochutnáváme nabídku pojízdných občerstvení a samozřejmě absolvujeme tréninkové jízdy. Pozor změna! Oproti Lobči, je to v Knovízi zatím na neuzavřené silnici.
A pak už jen čekáme na start. Chvílemi si říkáme proč raději nejdeme na koupaliště, takže hledáme chládek a klimbáme na dece.... když tu přichází probuzení v podobě startujících motocyklů, burácení motorů nelze přeslechnout. Chvíli zevlujeme na startu ať víme jak vypadá pokyn pro jízdu.... A už jsou na řadě i automobily, protože se nechceme přetlačovat na trase se slabšími soupeři, nijak nespěcháme a čekáme až na start soutěžních speciálů. Jako první jede duo vozů Porsche 924 a odmávne je politická celebrita – pan Dientsbier.... Jako druzí již startujeme my, nakonec jsem na Karlův stroj přece jen vyšel jako soupeř já, což mě osobně potěšilo, Karla již méně. Bude to tuhý boj 55 koní proti 75, ale nedám se tak lehce. Komentátor měl ještě nějaké nemístné poznámky ohledně mého vozu, něco v tom smyslu, že se pomalý civil dostal mezi sportovní automobily. Hned po našem startu vzal však svá neuvážená slova zpět
Do první zatáčky měl Karel lehce navrch, pak však ztratil bržděním a pustil mě tak před sebe. Následoval tuhý boj na rovince, kdy mě Karel stále dotahoval, prudká pravá, Karel se mi lepí na záda, při 120 km/h už na rovince téměř předjíždí, ale přichází prudká levá a pak ho až do cíle před sebe nepustím. Óóó jééé, to byla jízda, ještě po pár minutách se klepu, ale pomalu vychládám při objízdné trase po které se vracíme na start. Ještě parádičku pro diváky – smyk na šotolince - a už budu hodný....
Soupeř z druhé jízdy však byl i na mě moc, Štefana neradno podceňovat. Fiat 124 Spider s osmnáctistovkou pod kapotou je příliš velkým soustem pro slabou jedenáctistovku. Alespoň, že komentátor se zdržel drzých poznámek.... Start a Spider mi ujíždí, pak už se vleču jen v závěsu. Přestože ždímu „osmu“ na maximum, nejenže se Spideru nepřiblížím, ale pomalu mi ujíždí, čehož je 6 vteřin rozdílu jasným důkazem. Při nájezdu z pravé zatáčky na dálniční mostek najednou zjišťuji, že je poněkud úzký a následnou levou málem vypadnu ze silnice, ale srovnám se a cílem prolétnu více než stovkou.
Karel pro změnu bojuje s vozem Mini Cooper 1300 a i tentokrát dostává na frak, ale Mini prý v zatáčkách sedí jako přibitý. Počkáme na další závodní stroje včetně několika formulí a pak se ve skupině vracíme nazpět. To byl adrenalin!
Čekáme na výsledky, je jasné, že s pravidelností toho moc nedokážeme, ale jak jinak, zajímají nás dosažené časy. Samozřejmě v pravidelnosti nic světoborného, nejlepším z nás je Vojta a s jednou vteřinou rozdílu dosahuje v kategorii do 1000 ccm na 5. příčku. Je vidět, že s lepším soupeřem se lepší i časy, nevěřil bych, že druhou jízdu dokáži vylepšit o celých 5 vteřin....
Ale den ještě nekončí, Vlasovec, já a Karel si opět užíváme dálniční honičku a ručička rychloměru atakuje 170 km/h. V Praze pak přibírám Karla do vozu a jedeme do Záboří u Mělníka pokračovat v oslavách Rendovy padesátky. V jednu ráno pak ještě divoká jízda Mělník – Lysá nad Labem, spolujezdec tvrdil, že prý něco jako videohra.
A pak už zalehnout! To bylo adrenalinu, na rok dopředu!
[u][b]26. červen 2010 – XXII. ročník Knovíz – Olšany[/b][/u]
Dlouhá pauza.......
Pět let jsem se nesvezl na trati jízdy do vrchu Knovíz – Olšany. Tak nějak nebyl vhodný stroj a adrenalin v šestistovce nijak zvlášť nelákal. Ale letos je všechno jinak, Fiat 128 je to správné závodní náčiní a adrenalin s ním je opravdu nezapomenutelný. A tak po zimní rallye a jízdě do vrchu na zámku v Lobči, znovu pokouším štěstí a vyrážím na jízdu do vrchu, tentokráte v Knovízi....
V Knovízi je vše poněkud jinak než jsme zvyklí, startuje se ve dvojicích a soutěžní duch tak může vyniknout ihned po odmávnutí startéra....
S Karlem mám sraz na tradičním místě za Ruzyní, kde mě v devět hodin již netrpělivě očekává. Opět volí vůz Fiat X 1/9, který však hodlá letos šetřit a na mé výzvy o ďábelský duel s Fiatem 128 nereaguje jak bych si přál... Alespoň ho tedy překvapím svým spolujezdcem.... Že přijede Vlasovec opravdu nečekal. Upřímně? Ani já ne, ale Vlasovec dorazil při příležitosti Rendových 50-tých narozenin a možnost dělat mi spolujezdce, tak nějak vyplynula ze situace. Po oslavě sice nejsme nejčerstvější (ty tři hodiny spánku fakt nestačí), ale adrenalin z rychlé jízdy nás brzy oživí.
Knovíz – jsme tu docela rychle a půl desátá je asi až zbytečně brzy, ovšem vozů už je tu hodně a s každou minutou přibývají další. Na to, jaké vedro je už od rána nás účast poněkud překvapuje. Po registraci tedy obhlížíme co letos soutěžící a naši konkurenti vytáhli z garáží. Je tu poměrně dost předválečných vozů..... třeba známý Fiat Topolino pana Patócse, nějaké ty Aerovky, Praga, Škoda, Tatra, MG a na Klecanské veterán rallye představený Ford T. Ale převládají samozřejmě stroje novější, zejména sportovní a závodní, různé Škodovky, Ford, Jaguar, BMW, Mini.... Ale najdou se i civilnější, třeba Trabant nebo Zaporožec. Z italských zástupců je tu Fiat 131 Mirafiori, Alfa Romeo Spider, Vojtův ďábelský stroj - Fiat 127 a překvapivě i Štefanův Fiat 124 Spider, čímž stoupl počet zúčastněných členů klubu FCC na pěkné číslo 5.
Nemalou část výstavní plochy pak zabírají motocykly Jawa, Čechie, ČZ, BMW, Motoguzzi a další.... Je zde dobrých 60 strojů, což spolu se stejným počtem automobilů beznadějně zneprůchodní celou obec Knovíz.
Až do jedné po poledni se nic neděje, klábosíme, ochutnáváme nabídku pojízdných občerstvení a samozřejmě absolvujeme tréninkové jízdy. Pozor změna! Oproti Lobči, je to v Knovízi zatím na neuzavřené silnici.
A pak už jen čekáme na start. Chvílemi si říkáme proč raději nejdeme na koupaliště, takže hledáme chládek a klimbáme na dece.... když tu přichází probuzení v podobě startujících motocyklů, burácení motorů nelze přeslechnout. Chvíli zevlujeme na startu ať víme jak vypadá pokyn pro jízdu.... A už jsou na řadě i automobily, protože se nechceme přetlačovat na trase se slabšími soupeři, nijak nespěcháme a čekáme až na start soutěžních speciálů. Jako první jede duo vozů Porsche 924 a odmávne je politická celebrita – pan Dientsbier.... Jako druzí již startujeme my, nakonec jsem na Karlův stroj přece jen vyšel jako soupeř já, což mě osobně potěšilo, Karla již méně. Bude to tuhý boj 55 koní proti 75, ale nedám se tak lehce. Komentátor měl ještě nějaké nemístné poznámky ohledně mého vozu, něco v tom smyslu, že se pomalý civil dostal mezi sportovní automobily. Hned po našem startu vzal však svá neuvážená slova zpět :twisted:
Do první zatáčky měl Karel lehce navrch, pak však ztratil bržděním a pustil mě tak před sebe. Následoval tuhý boj na rovince, kdy mě Karel stále dotahoval, prudká pravá, Karel se mi lepí na záda, při 120 km/h už na rovince téměř předjíždí, ale přichází prudká levá a pak ho až do cíle před sebe nepustím. Óóó jééé, to byla jízda, ještě po pár minutách se klepu, ale pomalu vychládám při objízdné trase po které se vracíme na start. Ještě parádičku pro diváky – smyk na šotolince - a už budu hodný....
Soupeř z druhé jízdy však byl i na mě moc, Štefana neradno podceňovat. Fiat 124 Spider s osmnáctistovkou pod kapotou je příliš velkým soustem pro slabou jedenáctistovku. Alespoň, že komentátor se zdržel drzých poznámek.... Start a Spider mi ujíždí, pak už se vleču jen v závěsu. Přestože ždímu „osmu“ na maximum, nejenže se Spideru nepřiblížím, ale pomalu mi ujíždí, čehož je 6 vteřin rozdílu jasným důkazem. Při nájezdu z pravé zatáčky na dálniční mostek najednou zjišťuji, že je poněkud úzký a následnou levou málem vypadnu ze silnice, ale srovnám se a cílem prolétnu více než stovkou.
Karel pro změnu bojuje s vozem Mini Cooper 1300 a i tentokrát dostává na frak, ale Mini prý v zatáčkách sedí jako přibitý. Počkáme na další závodní stroje včetně několika formulí a pak se ve skupině vracíme nazpět. To byl adrenalin!
Čekáme na výsledky, je jasné, že s pravidelností toho moc nedokážeme, ale jak jinak, zajímají nás dosažené časy. Samozřejmě v pravidelnosti nic světoborného, nejlepším z nás je Vojta a s jednou vteřinou rozdílu dosahuje v kategorii do 1000 ccm na 5. příčku. Je vidět, že s lepším soupeřem se lepší i časy, nevěřil bych, že druhou jízdu dokáži vylepšit o celých 5 vteřin....
Ale den ještě nekončí, Vlasovec, já a Karel si opět užíváme dálniční honičku a ručička rychloměru atakuje 170 km/h. V Praze pak přibírám Karla do vozu a jedeme do Záboří u Mělníka pokračovat v oslavách Rendovy padesátky. V jednu ráno pak ještě divoká jízda Mělník – Lysá nad Labem, spolujezdec tvrdil, že prý něco jako videohra.
A pak už zalehnout! To bylo adrenalinu, na rok dopředu!