od Kronicar » sobota 23. srpen. 2008 11:26
1. - 3. srpna 2008 – 8. ročník Karlovarské veterán rallye
Loni jsem akci vynechal a tak jsem se na krásné prostředí Karlovarska těšil o to více. Byl jsem jediným zástupcem klubu a spolujezdce mi dělal Pavel Linda.
Pátek, přejímka v Karlových Varech do 9 hodin večer. Poněkud šibeniční čas, vzhledem k tomu, že vyjet z Prahy se mi podařilo až v sedm. Ovšem kromě poněkud ucpané výpadovky na Karlovy Vary cesta probíhala klidně a ve svižném tempu. Jak je u Fiatu zvykem, auto bohužel hůře brzdí, odešel hlavní brzdový válec a zadní prasátka trochu rosí, doufám, že víkendovou akci ještě vydrží... Za Prahou mě pak ještě zaskočilo několik silných přeháněk, hmm, tropická vedra trávím v práci a na víkend rosničkáři slibují déšť....
Kousek za Krušovicemi vidím u kraje silnice odstavenou Tatru 603, zvednutá kapota věstí nějaký problém. Nabízím pomoc, odtah nevypadá v silách šestistovky
, nic jiného není potřeba. Po opravě prý budou pokračovat dále, tak tedy alespoň na přejímce ohlásím jejich zpoždění.
20:35, přijíždím do kempu Březová u Karlových Varů a hned na uvítanou dostávám frťana Bechera..... Poté jsem promptně odeslán do hotelu Starý mlýn na večeři. Při večeři se vítám s dalšími účastníky, probíráme jak jde život a šlapou Fiati. Čas v dobré společnosti utíká opravdu rychle, je nutno se rozloučit a v deset odjíždím k Pavlovi do Nejdku.
Jsem očekáván, dostávám svůj pokojíček, byť s poněkud natvrdlými parketami. Zato Fiátek spinká v garáži.
Sobota, vstáváme v sedm, není čas na hrdinství, zprvu klidná snídáme přechází do poklusu. Přesto do Březové přijíždíme prakticky s výjezdem prvního vozu, v 8:30. Do areálu se doslova propasírujeme malou mezerou v plotě. Startuje číslo jedna – Buick Tourang E (1918), následuje číslo dvě, tři..... Zajímavým vozem je Bugatti 37 A (1928), řídí žena. Vůz krouží okolo hotelu, závodní stroje startují letmo a tak Bugatka čeká na pokyn, startovní číslo 5. I další vozy z kategorie auto 1 jsou nevšední, třeba nádherný Nash 480 Special Cabrio (1930).
Kategorie Auto 2 je snad ještě zajímavější, Morris E 8 Special Roadster (1938) je plnohodnotným závodním strojem. A další, Peugeot 202 (1938), Tatra 600 Tatraplán (1949), Bristol 400 (1950), DKW F 8 (1955), Cadillac 62 (1957), Mercedes 190 SL (1958), překrásně renovovaná Volha 21 B (1958) či zajímavý minivůz „bublinová“ BMW Isetta.
Ani kategorie auto 3 nepostrádá zajímavosti – Cadillac Eldorado 62 Convertible (1959) jede dokonce na originál kubánských značkách, nedá se přehlédnout ani fotka Che Guevary. Zde se také dozvídám, že včera opravovaná Tatra nedorazila, závada byla zjevně vážnější. Je zde i Jaguar E Type (1961), na prodej za pouhých 37 tisíc euro. A máme tu rovněž první šestikilo z hojného zastoupení pěti vozů včetně té mé.
My ovšem soutěžili v kategorii nejmladších vozidel – Auto 4. Konkurence byla pestrá, Triumph Spitfire (1968), Volvo 122 S (1966), Pontiac Catalina (1966), Lincoln Continental (1966), Porsche 911 (1967), Zaporožec ZAZ 968 (1972)....... A mnoho dalších. Z italských strojů se zúčastnila již jen Alfa Romeo GT 1300 Junior (1974). Ovšem tím nejlepším byla motorová koloběžka s řidičem důchodového věku. Nikdo nevěřil, že na trasu, která měří více než 100 kilometrů vůbec vyjede.
START. Jedeme podle šipek umístěných na trati, navíc v každé větší křižovatce navigují pořadatelé, vskutku není kde zabloudit. Kocháme se lázeňskou zónou a už je tu první kontrola, před hotelem Pupp. Klasika, sníst lázeňskou oplatku na čas –máme velmi dobrý čas, akorát jsem se v zápalu boje řízl do tváře, sušenkou. A copak tu máme dál? Hod na čáru, daří se, čistá čára. Boj s hasičskou stříkačkou, snažil se Pavel, docela to jde. A něco pro chudáky postižené Parkinsonem, deset bodů za dotek elektřinou nabitého drátu. Soutěžící přede mnou ten dotyk tak rozhodil, že už to ani nedojela..... Posledním úkolem první etapy je odhad hmotnosti hromádky železa, hmotnost plného půllitru Pájovi nedělala problém. Máme to slibně rozjeté.... Radost mi však poněkud kazil podivný zvuk linoucí se z motoru. Zvenku nebyl slyšet, zevnitř ano. Však ono se to někde projeví....
Následoval oběd, poněkud zmatečný oběd, fronta, nebylo kam si sednou, nakonec došlo i nádobí..... prostě šli jsme jinam.
Start druhé etapy a poněkud překvapivě vyjíždíme mezi prvními. Další kontrola, přehazování kroužků pomocí kordu, velice zajímavé. Bohužel nám náladu pokazilo, že Pavlovi odvezli dcerku do nemocnice. Nezbývalo než vyrazit s Pavlem zpět do Nejdku, nechal jsem ho na půli cesty a vracel se zpět na kontrolu dokončit závod, už jen jako sólo jezdec. Divný zvuk od motoru stále sílil až náhle....? Ztichl! Huráááá ...... ááá? Právě se rozsvítila kontrolka dobíjení, což spolu s kontrolkou oznamující minimum paliva tvořilo harmonický soulad. Lehce znervózněn jsem doufal ve zdárné dojetí do cíle.
Jsem zpět v soutěžním klání, bohužel spolujezdec zjevně chyběl. A to hned na další kontrole. Místnost ve které bylo potřeba se pozorně rozhlédnout.
Místnost s do pasu nahou dívkou, velice vyvinutou dívkou. Jakou otázku jsem mohl po opuštění místnosti čekat?Ano, odhad tělesných měr. A co bylo na stolku před dívkou? Na jakém stolku???? Jak jsem později zjistil, odhad mám mizerný, trestných bodů plno. Další úkol, bowling, první hod a všechny kuželky leží, což je dobré
Pití na čas - 2 vteřiny, to je také dobré. A další úkol jenž poněkud pokazil bodový průměr – roztočit kolo tak aby se otočilo pouze šestkrát, roztočený „větrník“ mi bohužel přinesl plný počet trestných bodů.
Cílem je parkoviště u Globusu, na kterém probíhá výstava zúčastněných strojů, následuje spanilá jízda centrem města za asistence policie. Veselí na lázeňské kolonádě se nezúčastňuji, tankuji a odjíždím na místo přejímky, do areálu Starého mlýna v Březové. Tam bleskově demontuji dynamo a závada je záhy odhalena, z uhlíků jsou jen žalostné zbytky. Po jejich výměně je vše jak má být, i kontrolka zhasla. Účastníci se zrovna vracejí ze spanilé jízdy. Večeříme.
A výsledky..... No, mohlo to být lepší. Nicméně 6. místo také ujde. Pokazila to samozřejmě ta nešťastná druhá etapa...... Vyhlášení se pořadatelům tak trochu protáhlo. Oceněno bylo 10 nejlepších v každé kategorii. Navíc jsem u brány narazil na Štefana s jeho Fiatem 124 Spider. A tak zpátky k Pavlovi vyjíždím po desáté večer. Na závěr dne si ještě užívám poněkud zběsilou jízdu v tandemu se šestikilem dalšího účastníka – Jirky a Jarky.
S Pavlem pak ještě probíráme zážitky, až nás po půlnoci zmůže únava.
Neděle, dnešním programem je návštěva hornického muzea Krásno. Šestikilo necháváme v garáži a kocháme se jízdou ve Fiatu X 1/9, že Fiat pěkně jede, poznáváme při jízdě v koloně, kterou postupně celou předjíždíme.
V areálu muzea postupně prolézáme vlaky, vagónky i různé expozice věnované hornictví. Poutavé jsou zejména štoly s ukázkami středověkých důlních staveb i způsobem těžby.
Odjíždíme na oběd do Karlových Varů, do Poštovního dvora. Restaurace pěkná, ale porce jídla hrubě neuspokojivá. Na můj dotaz, kdy že dostaneme to hlavní jídlo, že předkrm byl pěkný, ale už by to chtělo něco pořádného se obsluha bouřlivě rozesmála. Zlatým hřebem byla tombola o opravdu zajímavé ceny. Odnesl jsem si dvě půllitrové lahve piva....
Konec akce. Jedeme zpět do Nejdku, ale nejprve focení u jednoho z nejfotogeničtějších míst v republice, v kaolínovém lomu Jimlíkov. Fiat X 1/9 na poušti následuje Fiat 600 D coby expediční vozidlo. Po nafocení ze všech možných úhlů a pozic jedem na „rozlučkový“ společný oběd. Bowlingové centrum sice není z nejlevnějších, ale porce slušná, i jíst se to dalo....
Loučení, odjezd domů. Cesta klidná, pohodová, v garáži kotvím v půl osmé večer.
PS: Za poněkud vyšší startovné slušný standard a pěkná soutěž v zajímavém prostředí Karlovarska. Zajímavé úkoly, od předloňska i nějaké inovované. Stroje nevšední, zastoupení pestré, jedna z větších tuzemských akcí. Nespokojenost byla se zajištěným jídlem, které mi ne zcela vyhovovalo - malé porce a dokonce jsme se ani nedočkali oběda a raději vyhledali jinou restauraci. Kontroly a úkoly, pěkné, ale to čekání. Jinak bezchybná organizace dostala povážlivých trhlin při hodinovém čekání na kontrole,bohužel ani půl hodiny nebylo nijak výjimečné....
[u][b]1. - 3. srpna 2008 – 8. ročník Karlovarské veterán rallye[/b][/u]
Loni jsem akci vynechal a tak jsem se na krásné prostředí Karlovarska těšil o to více. Byl jsem jediným zástupcem klubu a spolujezdce mi dělal Pavel Linda.
Pátek, přejímka v Karlových Varech do 9 hodin večer. Poněkud šibeniční čas, vzhledem k tomu, že vyjet z Prahy se mi podařilo až v sedm. Ovšem kromě poněkud ucpané výpadovky na Karlovy Vary cesta probíhala klidně a ve svižném tempu. Jak je u Fiatu zvykem, auto bohužel hůře brzdí, odešel hlavní brzdový válec a zadní prasátka trochu rosí, doufám, že víkendovou akci ještě vydrží... Za Prahou mě pak ještě zaskočilo několik silných přeháněk, hmm, tropická vedra trávím v práci a na víkend rosničkáři slibují déšť....
Kousek za Krušovicemi vidím u kraje silnice odstavenou Tatru 603, zvednutá kapota věstí nějaký problém. Nabízím pomoc, odtah nevypadá v silách šestistovky :twisted: , nic jiného není potřeba. Po opravě prý budou pokračovat dále, tak tedy alespoň na přejímce ohlásím jejich zpoždění.
20:35, přijíždím do kempu Březová u Karlových Varů a hned na uvítanou dostávám frťana Bechera..... Poté jsem promptně odeslán do hotelu Starý mlýn na večeři. Při večeři se vítám s dalšími účastníky, probíráme jak jde život a šlapou Fiati. Čas v dobré společnosti utíká opravdu rychle, je nutno se rozloučit a v deset odjíždím k Pavlovi do Nejdku.
Jsem očekáván, dostávám svůj pokojíček, byť s poněkud natvrdlými parketami. Zato Fiátek spinká v garáži.
Sobota, vstáváme v sedm, není čas na hrdinství, zprvu klidná snídáme přechází do poklusu. Přesto do Březové přijíždíme prakticky s výjezdem prvního vozu, v 8:30. Do areálu se doslova propasírujeme malou mezerou v plotě. Startuje číslo jedna – Buick Tourang E (1918), následuje číslo dvě, tři..... Zajímavým vozem je Bugatti 37 A (1928), řídí žena. Vůz krouží okolo hotelu, závodní stroje startují letmo a tak Bugatka čeká na pokyn, startovní číslo 5. I další vozy z kategorie auto 1 jsou nevšední, třeba nádherný Nash 480 Special Cabrio (1930).
Kategorie Auto 2 je snad ještě zajímavější, Morris E 8 Special Roadster (1938) je plnohodnotným závodním strojem. A další, Peugeot 202 (1938), Tatra 600 Tatraplán (1949), Bristol 400 (1950), DKW F 8 (1955), Cadillac 62 (1957), Mercedes 190 SL (1958), překrásně renovovaná Volha 21 B (1958) či zajímavý minivůz „bublinová“ BMW Isetta.
Ani kategorie auto 3 nepostrádá zajímavosti – Cadillac Eldorado 62 Convertible (1959) jede dokonce na originál kubánských značkách, nedá se přehlédnout ani fotka Che Guevary. Zde se také dozvídám, že včera opravovaná Tatra nedorazila, závada byla zjevně vážnější. Je zde i Jaguar E Type (1961), na prodej za pouhých 37 tisíc euro. A máme tu rovněž první šestikilo z hojného zastoupení pěti vozů včetně té mé.
My ovšem soutěžili v kategorii nejmladších vozidel – Auto 4. Konkurence byla pestrá, Triumph Spitfire (1968), Volvo 122 S (1966), Pontiac Catalina (1966), Lincoln Continental (1966), Porsche 911 (1967), Zaporožec ZAZ 968 (1972)....... A mnoho dalších. Z italských strojů se zúčastnila již jen Alfa Romeo GT 1300 Junior (1974). Ovšem tím nejlepším byla motorová koloběžka s řidičem důchodového věku. Nikdo nevěřil, že na trasu, která měří více než 100 kilometrů vůbec vyjede. :lol:
START. Jedeme podle šipek umístěných na trati, navíc v každé větší křižovatce navigují pořadatelé, vskutku není kde zabloudit. Kocháme se lázeňskou zónou a už je tu první kontrola, před hotelem Pupp. Klasika, sníst lázeňskou oplatku na čas –máme velmi dobrý čas, akorát jsem se v zápalu boje řízl do tváře, sušenkou. A copak tu máme dál? Hod na čáru, daří se, čistá čára. Boj s hasičskou stříkačkou, snažil se Pavel, docela to jde. A něco pro chudáky postižené Parkinsonem, deset bodů za dotek elektřinou nabitého drátu. Soutěžící přede mnou ten dotyk tak rozhodil, že už to ani nedojela..... Posledním úkolem první etapy je odhad hmotnosti hromádky železa, hmotnost plného půllitru Pájovi nedělala problém. Máme to slibně rozjeté.... Radost mi však poněkud kazil podivný zvuk linoucí se z motoru. Zvenku nebyl slyšet, zevnitř ano. Však ono se to někde projeví.... :retard:
Následoval oběd, poněkud zmatečný oběd, fronta, nebylo kam si sednou, nakonec došlo i nádobí..... prostě šli jsme jinam.
Start druhé etapy a poněkud překvapivě vyjíždíme mezi prvními. Další kontrola, přehazování kroužků pomocí kordu, velice zajímavé. Bohužel nám náladu pokazilo, že Pavlovi odvezli dcerku do nemocnice. Nezbývalo než vyrazit s Pavlem zpět do Nejdku, nechal jsem ho na půli cesty a vracel se zpět na kontrolu dokončit závod, už jen jako sólo jezdec. Divný zvuk od motoru stále sílil až náhle....? Ztichl! Huráááá ...... ááá? Právě se rozsvítila kontrolka dobíjení, což spolu s kontrolkou oznamující minimum paliva tvořilo harmonický soulad. Lehce znervózněn jsem doufal ve zdárné dojetí do cíle.
Jsem zpět v soutěžním klání, bohužel spolujezdec zjevně chyběl. A to hned na další kontrole. Místnost ve které bylo potřeba se pozorně rozhlédnout. 8O Místnost s do pasu nahou dívkou, velice vyvinutou dívkou. Jakou otázku jsem mohl po opuštění místnosti čekat?Ano, odhad tělesných měr. A co bylo na stolku před dívkou? Na jakém stolku???? Jak jsem později zjistil, odhad mám mizerný, trestných bodů plno. Další úkol, bowling, první hod a všechny kuželky leží, což je dobré :-) Pití na čas - 2 vteřiny, to je také dobré. A další úkol jenž poněkud pokazil bodový průměr – roztočit kolo tak aby se otočilo pouze šestkrát, roztočený „větrník“ mi bohužel přinesl plný počet trestných bodů.
Cílem je parkoviště u Globusu, na kterém probíhá výstava zúčastněných strojů, následuje spanilá jízda centrem města za asistence policie. Veselí na lázeňské kolonádě se nezúčastňuji, tankuji a odjíždím na místo přejímky, do areálu Starého mlýna v Březové. Tam bleskově demontuji dynamo a závada je záhy odhalena, z uhlíků jsou jen žalostné zbytky. Po jejich výměně je vše jak má být, i kontrolka zhasla. Účastníci se zrovna vracejí ze spanilé jízdy. Večeříme.
A výsledky..... No, mohlo to být lepší. Nicméně 6. místo také ujde. Pokazila to samozřejmě ta nešťastná druhá etapa...... Vyhlášení se pořadatelům tak trochu protáhlo. Oceněno bylo 10 nejlepších v každé kategorii. Navíc jsem u brány narazil na Štefana s jeho Fiatem 124 Spider. A tak zpátky k Pavlovi vyjíždím po desáté večer. Na závěr dne si ještě užívám poněkud zběsilou jízdu v tandemu se šestikilem dalšího účastníka – Jirky a Jarky.
S Pavlem pak ještě probíráme zážitky, až nás po půlnoci zmůže únava.
Neděle, dnešním programem je návštěva hornického muzea Krásno. Šestikilo necháváme v garáži a kocháme se jízdou ve Fiatu X 1/9, že Fiat pěkně jede, poznáváme při jízdě v koloně, kterou postupně celou předjíždíme.
V areálu muzea postupně prolézáme vlaky, vagónky i různé expozice věnované hornictví. Poutavé jsou zejména štoly s ukázkami středověkých důlních staveb i způsobem těžby.
Odjíždíme na oběd do Karlových Varů, do Poštovního dvora. Restaurace pěkná, ale porce jídla hrubě neuspokojivá. Na můj dotaz, kdy že dostaneme to hlavní jídlo, že předkrm byl pěkný, ale už by to chtělo něco pořádného se obsluha bouřlivě rozesmála. Zlatým hřebem byla tombola o opravdu zajímavé ceny. Odnesl jsem si dvě půllitrové lahve piva....
Konec akce. Jedeme zpět do Nejdku, ale nejprve focení u jednoho z nejfotogeničtějších míst v republice, v kaolínovém lomu Jimlíkov. Fiat X 1/9 na poušti následuje Fiat 600 D coby expediční vozidlo. Po nafocení ze všech možných úhlů a pozic jedem na „rozlučkový“ společný oběd. Bowlingové centrum sice není z nejlevnějších, ale porce slušná, i jíst se to dalo....
Loučení, odjezd domů. Cesta klidná, pohodová, v garáži kotvím v půl osmé večer.
[i]PS: Za poněkud vyšší startovné slušný standard a pěkná soutěž v zajímavém prostředí Karlovarska. Zajímavé úkoly, od předloňska i nějaké inovované. Stroje nevšední, zastoupení pestré, jedna z větších tuzemských akcí. Nespokojenost byla se zajištěným jídlem, které mi ne zcela vyhovovalo - malé porce a dokonce jsme se ani nedočkali oběda a raději vyhledali jinou restauraci. Kontroly a úkoly, pěkné, ale to čekání. Jinak bezchybná organizace dostala povážlivých trhlin při hodinovém čekání na kontrole,bohužel ani půl hodiny nebylo nijak výjimečné....[/i]