od Kronicar » úterý 14. červenec. 2015 11:45
Tady to vypadá jakoby snad ani žádná dovolená nebyla...
Je fakt, že počasí bylo tak pěkné, že místo na výlety se hodilo spíše na lenošení u vody. Cehož jsme také v hojné míře činili.
Hned v sobotu, během cesty do Jindřichovic, jsme důkladně prozkoumali vodní hamr v Dobřívi u Rokycan. Jako vítané ochlazení posloužil zásobní rybník hamru. A v Klatovech se řešila první závada na voze, Pepa Málek s Argentou zápasil s voličem automatické převodovky, kterážto závada způsobila řetězovou reakci a nutnost dalších drobných oprav.
Neděle byla přehřátá již od rána a tak byla na programu návštěva Klatov a ochlazení v podzemních katakombách mezi mumiemi. Volná procházka po Klatovech a šplhání na věž přineslo překvapení v podobě účasti Enza a Elišky s pětikilem. Po obědě byl již takový pařák, že kromě posezení ve stínu u vody nepřicházelo nic jiného v úvahu. Odpolední bouření žádoucí ochlazení nepřineslo a úprk z koupališť někteří zvládali na poslední chvíli. Michal si stěžoval, že takhle krátce ještě koupališti nebyl. Nicméně nebyl problém se tam ještě navečer vrátit a v již prázdném bazénu si užít poslední paprsky slunce...
Stejně jako loni, ani mě se nevyhnula závada na voze. A kupodivu opět to odnesl výfuk. Tedy zadní díl výfuku. Jak kluci poznamenali, konečně má ta Lancie pořádný zvuk.
Noční jízda o svíčku Carlo Abartha byla opět perfektní, Honza s Vlasovcem si dali záležet. Krásná trasa a jednoduché i když zajímavé úkoly byly okořeněny adrenalinovými zážitky. V jednu ráno nás dosti vyděsil nečekaný křik opilců, zrovna když Ondrej couval na jednu z kontrol. V první chvíli jsme si mysleli, že jsme snad někoho přejeli či co, ale naštěstí se ukázalo, že šlo o dva notně podroušené opilce. Každopádně adrenalin div ne infarktový.
Poněkud nečekaným se stal úkol "oprav pětikilo", kdy jsme se za svitu baterek pokoušeli nejrve diagnostikovat a posléze i opravit Kačky nepojízdný stroj. Nezdařilo se a Kačka s Pavlem rozšířili naši posádku na "dvojposádku". A jak jsme si vedli? Skákání v pytli a lovení drobných dlaždic z vody, stejně jako hod na cíl bylo na pohodu. I když, ten cíl při házení nebyl moc vidět. Hledání modelů Fiat v hromadě hraček z kinder vajíček bylo nápadité, stejně jako skládání pětistovky Fiata z Lega. Ani jeden z celkových 11 modelů zúčastněných posádek nebyl stejný a v některých by asi neznalý věci, jen těžko hledal zrovna pětikilo. Jako asi nejzábavnější úkol hodnotím oštření zranění a jeho následný transport. Když si vzpomenu na transport Filipa, ještě teď mě bolí v zádech... Ukázalo se, že naší slabou stránkou je vázání uzlů a poznávání vlajek různých zemí, což nás odsunulo na báječné 2. místo.
Po urputém boji nakonec zvítězila posádka Fanda Řehák, Filip a Tereza Fučíkovi v Alfě Romeo Giulietta, přijeli specielně kvůli noční jízdě a asi chtěli tak moc vyhrát, že se jim to nakonec povedlo. Jsme všichni moc zvědavi co nás čeká příští rok...
Další výsledky snad zveřejní Honza nebo Vlasovec.
V pondělí jsme pochopitelně dospávali a v dopoledním vedru se nikomu nechtělo nic moc podnikat. Přesto jsme se vybičovali ke společnému focení aut i posádek. Během dne totiž nemálo účastníků dovolené odjíždělo a ten plný dvorek Fiatů a Lancií prostě chtělo zdokumentovat. Společný oběd a návštěva hradu Velhartice, pak již jen a jen koupaliště...
V úterý byl dle programu poněkud kilometrově náročnější výlet na Lipno, cesta jen tam (128 km) se zdála být příliš, proto se program rozdělil. Část jela dle pondělního návrhu na Šumavu na rašeliniště a pěší výšlap. Ta druhá pak ve čtyřech vozech vyrazila na Lipno. Na Lipně se začínalo pozdním obědem, následovala prohlídka Lego výstavy a koupání v Lipenské přehradě. To jsme si ještě zpestřili plavbou na loďce na nedaleký "králičí" ostrov obsazený králíky a morčaty. Podvečer patřil procházce stezkou v korunách stromů ke které jsme se dostali lanovkou, což byl zážitek hlavně pro děti. Výlet to byl opravdu náročný, já se do Jindřichovic vrátil až v půl jedné ráno.
Noční bouře řádící v okolí se nám naštěstí vyhnula, kroupy spadly o dvacet kilometrů vedle a stromy popadaly až v šumavských hvozdech. Počasí a teplota je přiměřená, na koupání to není, na výlet však ideální. Úterní program tedy směřujeme k blízkým cílům. Plánice a její muzeum Fr. Křižíka, vodní hrad Švihov a zřícenina hradu Roupov odkud si Vláďa odváží otisk chrupu psích hlídačů.
Ve čtvrtek je plánován pěší výlet po Šumavě, počasí s častými přeháňkami však program mění na návštěvu Horažďovic, Strakonic a Rábí. Skupina číslo 2 směřuje na Šumavu k hradlovému mostu přes Vydru, k vodní elekrárně Čeňkova pila a nakonec do Kašperských hor do muzea motocyklů.
Pátek konečně slibuje příjené počasí na výlet a tak je uskutečněn výšlap k Černému jezeru a na Pancíř či prohlídka Železné Rudy. Přiznám, že mě poněkud schvátilo nachlazení a celý den jsem prospal spolu s nastydlými dětmi.
Otakar i Nela si z dovolené domů přivezli angínu a tak sobota pro nás znamenala vynechání všech radovánek a výletů. Po rozloučení s ostatními jsem rovnou uháněl domů a zbytek soboty prospal.
Kačka, Pavel a Ondrej v Jindřichovicích přespávali do neděle a čekali na odvoz Kaččina pětikila, které během dovolené definitivně vypovědělo službu.
O foto materiál a doplnění info případně poprosím další zúčastněné....
PS: Ovšem to neznamená, že bych se nětěšil a s nadějí nevyhlížel další společnou dovolenou, tentokráte v Ašském výběžku a okolí....
Tady to vypadá jakoby snad ani žádná dovolená nebyla...
Je fakt, že počasí bylo tak pěkné, že místo na výlety se hodilo spíše na lenošení u vody. Cehož jsme také v hojné míře činili.
Hned v sobotu, během cesty do Jindřichovic, jsme důkladně prozkoumali vodní hamr v Dobřívi u Rokycan. Jako vítané ochlazení posloužil zásobní rybník hamru. A v Klatovech se řešila první závada na voze, Pepa Málek s Argentou zápasil s voličem automatické převodovky, kterážto závada způsobila řetězovou reakci a nutnost dalších drobných oprav.
Neděle byla přehřátá již od rána a tak byla na programu návštěva Klatov a ochlazení v podzemních katakombách mezi mumiemi. Volná procházka po Klatovech a šplhání na věž přineslo překvapení v podobě účasti Enza a Elišky s pětikilem. Po obědě byl již takový pařák, že kromě posezení ve stínu u vody nepřicházelo nic jiného v úvahu. Odpolední bouření žádoucí ochlazení nepřineslo a úprk z koupališť někteří zvládali na poslední chvíli. Michal si stěžoval, že takhle krátce ještě koupališti nebyl. Nicméně nebyl problém se tam ještě navečer vrátit a v již prázdném bazénu si užít poslední paprsky slunce...
Stejně jako loni, ani mě se nevyhnula závada na voze. A kupodivu opět to odnesl výfuk. Tedy zadní díl výfuku. Jak kluci poznamenali, konečně má ta Lancie pořádný zvuk.
Noční jízda o svíčku Carlo Abartha byla opět perfektní, Honza s Vlasovcem si dali záležet. Krásná trasa a jednoduché i když zajímavé úkoly byly okořeněny adrenalinovými zážitky. V jednu ráno nás dosti vyděsil nečekaný křik opilců, zrovna když Ondrej couval na jednu z kontrol. V první chvíli jsme si mysleli, že jsme snad někoho přejeli či co, ale naštěstí se ukázalo, že šlo o dva notně podroušené opilce. Každopádně adrenalin div ne infarktový.
Poněkud nečekaným se stal úkol "oprav pětikilo", kdy jsme se za svitu baterek pokoušeli nejrve diagnostikovat a posléze i opravit Kačky nepojízdný stroj. Nezdařilo se a Kačka s Pavlem rozšířili naši posádku na "dvojposádku". A jak jsme si vedli? Skákání v pytli a lovení drobných dlaždic z vody, stejně jako hod na cíl bylo na pohodu. I když, ten cíl při házení nebyl moc vidět. Hledání modelů Fiat v hromadě hraček z kinder vajíček bylo nápadité, stejně jako skládání pětistovky Fiata z Lega. Ani jeden z celkových 11 modelů zúčastněných posádek nebyl stejný a v některých by asi neznalý věci, jen těžko hledal zrovna pětikilo. Jako asi nejzábavnější úkol hodnotím oštření zranění a jeho následný transport. Když si vzpomenu na transport Filipa, ještě teď mě bolí v zádech... Ukázalo se, že naší slabou stránkou je vázání uzlů a poznávání vlajek různých zemí, což nás odsunulo na báječné 2. místo.
Po urputém boji nakonec zvítězila posádka Fanda Řehák, Filip a Tereza Fučíkovi v Alfě Romeo Giulietta, přijeli specielně kvůli noční jízdě a asi chtěli tak moc vyhrát, že se jim to nakonec povedlo. Jsme všichni moc zvědavi co nás čeká příští rok...
Další výsledky snad zveřejní Honza nebo Vlasovec.
V pondělí jsme pochopitelně dospávali a v dopoledním vedru se nikomu nechtělo nic moc podnikat. Přesto jsme se vybičovali ke společnému focení aut i posádek. Během dne totiž nemálo účastníků dovolené odjíždělo a ten plný dvorek Fiatů a Lancií prostě chtělo zdokumentovat. Společný oběd a návštěva hradu Velhartice, pak již jen a jen koupaliště...
V úterý byl dle programu poněkud kilometrově náročnější výlet na Lipno, cesta jen tam (128 km) se zdála být příliš, proto se program rozdělil. Část jela dle pondělního návrhu na Šumavu na rašeliniště a pěší výšlap. Ta druhá pak ve čtyřech vozech vyrazila na Lipno. Na Lipně se začínalo pozdním obědem, následovala prohlídka Lego výstavy a koupání v Lipenské přehradě. To jsme si ještě zpestřili plavbou na loďce na nedaleký "králičí" ostrov obsazený králíky a morčaty. Podvečer patřil procházce stezkou v korunách stromů ke které jsme se dostali lanovkou, což byl zážitek hlavně pro děti. Výlet to byl opravdu náročný, já se do Jindřichovic vrátil až v půl jedné ráno.
Noční bouře řádící v okolí se nám naštěstí vyhnula, kroupy spadly o dvacet kilometrů vedle a stromy popadaly až v šumavských hvozdech. Počasí a teplota je přiměřená, na koupání to není, na výlet však ideální. Úterní program tedy směřujeme k blízkým cílům. Plánice a její muzeum Fr. Křižíka, vodní hrad Švihov a zřícenina hradu Roupov odkud si Vláďa odváží otisk chrupu psích hlídačů.
Ve čtvrtek je plánován pěší výlet po Šumavě, počasí s častými přeháňkami však program mění na návštěvu Horažďovic, Strakonic a Rábí. Skupina číslo 2 směřuje na Šumavu k hradlovému mostu přes Vydru, k vodní elekrárně Čeňkova pila a nakonec do Kašperských hor do muzea motocyklů.
Pátek konečně slibuje příjené počasí na výlet a tak je uskutečněn výšlap k Černému jezeru a na Pancíř či prohlídka Železné Rudy. Přiznám, že mě poněkud schvátilo nachlazení a celý den jsem prospal spolu s nastydlými dětmi.
Otakar i Nela si z dovolené domů přivezli angínu a tak sobota pro nás znamenala vynechání všech radovánek a výletů. Po rozloučení s ostatními jsem rovnou uháněl domů a zbytek soboty prospal.
Kačka, Pavel a Ondrej v Jindřichovicích přespávali do neděle a čekali na odvoz Kaččina pětikila, které během dovolené definitivně vypovědělo službu.
O foto materiál a doplnění info případně poprosím další zúčastněné....
PS: Ovšem to neznamená, že bych se nětěšil a s nadějí nevyhlížel další společnou dovolenou, tentokráte v Ašském výběžku a okolí....
