od Kronicar » středa 16. červenec. 2014 13:20
Několik nezúčastněných jedinců se ptalo na průběh noční jízdy a několik zúčastněných zase jak dopadli, zkrátka dáme to černé na bílé....
Poznatky z jízdy pochopitelně mohou podat i další zúčastnění...
11. ročník noční jízdy o svíčku Carlo Abartha
Proběhl opět trochu jinak než ročníky předchozí, z pozice pořadatele to jistě bude jiné, než-li z pozice účastníka, který musel pochopit a přežvýkat mé ztřeštěné nápady, leckdy matoucí a někdy i schválně zavádějící informace.
Loni jsem jízdu absolvoval s Tomem Strýčkem ve Fiatu 127, ovšem Tom si odjel vyčistit hlavu na Nový Zéland a tak zbyla trochu nevděčná úloha pořadatele pouze na mě. V tom je možná i problém letošních, někdy matoucích informací neb jsem neměl možnost s někým informace konzultovat a předložit koncepci akce také jinému (střízlivějšímu) pohledu. A tak jsem kombinoval a vymýšlel jak akci zatraktivnit, zamotat, zkrátka udělat takovou, aby nezapadla a aby se na ni vzpomínalo, přeci jenom už je to 11. ročník...
A pojal jsem za svůj Renaty nápad, udělat noční jízdu tematickou, na způsob celotáborových her. Podtitul "Hra o život" měl trochu nabudit a snad i lehce zastrašit. (H)Různé informace jsem pouštěl do oběhu i pár dní před startem noční jízdy.
Okolí Bedřichova se ukázalo jako ideální prostředí pro tuto koncepci, všechna potřebná místa pro úkoly jsem nalezl, ovšem množství převážně neznačených silnic a silniček se ukázalo jako zásadní. Při vytyčování trasy s tím problém nebyl, ale přiznávám, že při přípravě těsně před akcí jsem místy dosti výrazně bloudil. Tím došlo ke zdržení a ke zpoždění startu o více než hodinu. Na natěšenost posádek to kupodivu nemělo nijak výrazný vliv. Obával jsem se, že mi celou akci hodí na hlavu, protože start první posádky ve 23:15 byl opravdu neplánovaný. Nestalo se tak. Po krátké rozpravě, kdy jsem informace na zvídavé dotazy doplňoval i během prvního úkolu, nakonec odstartovalo slušných 10 posádek. Bylo by jich bývalo i více, ale fiatářská drobotina vyžadovala rodičovský dohled...
Šlo o tematický průjezd jednotlivými zeměmi, kdy si soutěžící vždy každé nalezené místo kontroly (země) potvrdil razítkem do cestovního pasu. V případě nesplnění úkolu na kontrole, pak „vyplácel“ razítko částí finančního obnosu ve fiktivní měně (takzvaných „oktanech“), kterou obdržel na startu spolu s pasem a mapou. O vítězi rozhodoval počet razítek, případně výše konečného finančního obnosu. Pořadí průjezdu zeměmi v první etapě bylo stanovené cestovním pasem, což nemálo posádkám dělalo problém.
První úkol se plnil hned na startu, tedy na chatě v Bedřichově a zahráli jsme si můj velice oblíbený fotbálek, dnes by byl popsaný módním označením „retro“. Úkol byl jednoduchý, kdo dal první gól, zvítězil. Vyhrát nade mnou se však podařilo pouhým třem posádkám, zbytek se musel vyplatit. Však jsem také poctivě trénoval déle než 30 let….
A pak už mohly posádky vyrazit na trasu. Všechny odstartovaly během 40 minut a mě nezbývalo než nervózně čekat jak to dopadne.
První etapa s úkoly byla dvojího provedení a projížděla se protisměrně, tedy celkem 4 varianty (něco pro zmatení). Jelo se dle černobílé, dosti podrobné mapy, což bylo neplánovaně spíše na škodu. Cílem první etapy byla opět chata v Bedřichově, kde se plnil další úkol, tentokrát rozložení a opětovné složení palivového čerpadla v časovém limitu 4 minut, spíše jednodušší úkol se nepovedl 3 posádkám.
Na této první etapě byla část trasy pro všechny společná, přičemž dalším úkolem bylo najít písmena na trase a složit z nich tajenku. I proto bylo důležité projíždět trasu ve stanoveném směru. Zároveň bylo nutné dodržet časový limit 90 minut. Nutno dodat, že ho dodržela pouze jedna posádka a ta soutěž vzdala.. Asi to přeci jenom bylo složitější…
Už jenom přiřadit správnou kontrolu ke správné stránce v pasu dělalo nemálo potíží. Kdo běžně zná MPZ Alžíru nebo Koreje?
„Okořenit“ jízdu měli za úkol 3 agenti, kteří za úplatu prozradili místo tajné kontroly a její polohu zakreslili do mapy. Upozorňovali na sebe proslulým červeně blikajícím světlem.
Agent „celník“ prozradil místo tajné samokontroly, kde soutěžící po zdolání lezecké stěny mohli získat testovou otázku a odpovědět na ni, razítko získali vždy neb to bylo na zemi.
Dalším agentem byl „převaděč“, ten za úplatu prozradil místo tajné kontroly a navrch přidal i heslo, bez kterého se soutěžící neobešel i kdyby přeci jenom na místo tajné kontroly dorazil. Po sdělení hesla byl soutěžící vpuštěn do ilegální herny, kde mohl vsadit v ruletě, mohl tedy kromě razítka získat (nebo ztratit) i finanční obnos.
A posledním agentem byl „provokatér“, záporná to postava již podle názvu. I tento agent za patřičný finanční obnos prozradil a do mapy zakreslil místo tajné samokontroly. Byla to však samokontrola falešná a soutěžící nezískal ani razítko ani úkol, zkrátka nebylo na ní nic. O čemž se jedna posádka přesvědčila a ještě během soutěže mi rozhořčeně volala…
Mezi další zábavné úkoly patřilo rýžování zlata, zlaté valouny bylo potřeba vylovit z říčky a přivézt, posléze byly směněny za bankovky.
Testová otázka psaná v Morseově abecedě nedělala sebemenší problém, na rozdíl od otázky zahrabané v písku, kterou nemálo posádek vůbec nenašlo.
Samostatný úkol tvořil ten s názvem „silniční hlídka“, kde pořadatel zastavoval účastníky blikajícím bílým světlem a bez baterky je posílal do lesa, kde museli absolvovat trať potmě, s orientací jen za svitu chemických tyčinek. Zde jsem si vyslechl kritiku, že je to o zlámání nohy. Zajímavé však je, že další posádka si zase pochvalovala nevšední a přitom jednoduchý úkol.
Po absolvování první etapy se vydali soutěžící na etapu druhou, kterou si již projížděli libovolně a bez časového limitu. Když se z první etapy vracely posádky okolo druhé hodiny ráno, nečekal jsem, že by soutěž vůbec někdo měl chuť dokončit a na druhou etapu vyrazit, překvapivě to však nikdo další nevzdal a poslední posádka dorazila do cíle chvíli před pátou ranní. První, soutěž dokončivší posádka, přitom dorazila do cíle jen o něco více než hodinu před posledními.
Zde se sluší poděkovat agentům a dalším pořadatelům, bez kterých bych si sotva mohl takhle vymýšlet...
Radkovi, Vojtovi, Zděňkovi, Renatě, Ivošovi a daším, že to se mnou vydrželi a že vůbec na místo dorazili.
A jak si kdo vedl?
1. Místo - Honza Odstrčil, Vlasovec
Fiat 500 – 12 razítek + 1300,- oktanů
2. Místo – Vašek Holý, Tříprsťák, Kačka a Máca Vojtová
Innocenti Elba – 12 razítek + 700,- oktanů
3. Místo – Enzo, Adéla, Julie
Fiat 500 - 11 razítek + 900,- oktanů
4. Místo - Vláďa Gajdoš & spol.
Fiat Croma - 11 razítek + 800,- oktanů
5. Místo – Michal Jakeš, Míra Nosák
Fiat 128 Sport - 11 razítek + 500,- oktanů
6. Místo – Miloš, Magda
Fiat 850 - 10 razítek + 900,- oktanů
7. Místo – Pavel Pondělík, Eliška
Fiat X 1/9 – 9 razítek + 1100,- oktanů
8. Místo – Míra Jucha, Danek, Hanka
Fiat 600 D – 8 razítek + 600,- oktanů
9. Místo – Lída Ruckerová, Ondrej Nagy, Kačka Fišerová
Fiat 600 D – 7 razítek + 1200,- oktanů
10. Místo – Pedro a Pepa Holeček
Fiat 125 – 4 razítka + 800,- oktanů
Několik nezúčastněných jedinců se ptalo na průběh noční jízdy a několik zúčastněných zase jak dopadli, zkrátka dáme to černé na bílé....
Poznatky z jízdy pochopitelně mohou podat i další zúčastnění...
[b][u]11. ročník noční jízdy o svíčku Carlo Abartha[/u][/b]
Proběhl opět trochu jinak než ročníky předchozí, z pozice pořadatele to jistě bude jiné, než-li z pozice účastníka, který musel pochopit a přežvýkat mé ztřeštěné nápady, leckdy matoucí a někdy i schválně zavádějící informace.
Loni jsem jízdu absolvoval s Tomem Strýčkem ve Fiatu 127, ovšem Tom si odjel vyčistit hlavu na Nový Zéland a tak zbyla trochu nevděčná úloha pořadatele pouze na mě. V tom je možná i problém letošních, někdy matoucích informací neb jsem neměl možnost s někým informace konzultovat a předložit koncepci akce také jinému (střízlivějšímu) pohledu. A tak jsem kombinoval a vymýšlel jak akci zatraktivnit, zamotat, zkrátka udělat takovou, aby nezapadla a aby se na ni vzpomínalo, přeci jenom už je to 11. ročník...
A pojal jsem za svůj Renaty nápad, udělat noční jízdu tematickou, na způsob celotáborových her. Podtitul "Hra o život" měl trochu nabudit a snad i lehce zastrašit. (H)Různé informace jsem pouštěl do oběhu i pár dní před startem noční jízdy.
Okolí Bedřichova se ukázalo jako ideální prostředí pro tuto koncepci, všechna potřebná místa pro úkoly jsem nalezl, ovšem množství převážně neznačených silnic a silniček se ukázalo jako zásadní. Při vytyčování trasy s tím problém nebyl, ale přiznávám, že při přípravě těsně před akcí jsem místy dosti výrazně bloudil. Tím došlo ke zdržení a ke zpoždění startu o více než hodinu. Na natěšenost posádek to kupodivu nemělo nijak výrazný vliv. Obával jsem se, že mi celou akci hodí na hlavu, protože start první posádky ve 23:15 byl opravdu neplánovaný. Nestalo se tak. Po krátké rozpravě, kdy jsem informace na zvídavé dotazy doplňoval i během prvního úkolu, nakonec odstartovalo slušných 10 posádek. Bylo by jich bývalo i více, ale fiatářská drobotina vyžadovala rodičovský dohled...
Šlo o tematický průjezd jednotlivými zeměmi, kdy si soutěžící vždy každé nalezené místo kontroly (země) potvrdil razítkem do cestovního pasu. V případě nesplnění úkolu na kontrole, pak „vyplácel“ razítko částí finančního obnosu ve fiktivní měně (takzvaných „oktanech“), kterou obdržel na startu spolu s pasem a mapou. O vítězi rozhodoval počet razítek, případně výše konečného finančního obnosu. Pořadí průjezdu zeměmi v první etapě bylo stanovené cestovním pasem, což nemálo posádkám dělalo problém.
První úkol se plnil hned na startu, tedy na chatě v Bedřichově a zahráli jsme si můj velice oblíbený fotbálek, dnes by byl popsaný módním označením „retro“. Úkol byl jednoduchý, kdo dal první gól, zvítězil. Vyhrát nade mnou se však podařilo pouhým třem posádkám, zbytek se musel vyplatit. Však jsem také poctivě trénoval déle než 30 let….
A pak už mohly posádky vyrazit na trasu. Všechny odstartovaly během 40 minut a mě nezbývalo než nervózně čekat jak to dopadne.
První etapa s úkoly byla dvojího provedení a projížděla se protisměrně, tedy celkem 4 varianty (něco pro zmatení). Jelo se dle černobílé, dosti podrobné mapy, což bylo neplánovaně spíše na škodu. Cílem první etapy byla opět chata v Bedřichově, kde se plnil další úkol, tentokrát rozložení a opětovné složení palivového čerpadla v časovém limitu 4 minut, spíše jednodušší úkol se nepovedl 3 posádkám.
Na této první etapě byla část trasy pro všechny společná, přičemž dalším úkolem bylo najít písmena na trase a složit z nich tajenku. I proto bylo důležité projíždět trasu ve stanoveném směru. Zároveň bylo nutné dodržet časový limit 90 minut. Nutno dodat, že ho dodržela pouze jedna posádka a ta soutěž vzdala.. Asi to přeci jenom bylo složitější…
Už jenom přiřadit správnou kontrolu ke správné stránce v pasu dělalo nemálo potíží. Kdo běžně zná MPZ Alžíru nebo Koreje?
„Okořenit“ jízdu měli za úkol 3 agenti, kteří za úplatu prozradili místo tajné kontroly a její polohu zakreslili do mapy. Upozorňovali na sebe proslulým červeně blikajícím světlem.
Agent „celník“ prozradil místo tajné samokontroly, kde soutěžící po zdolání lezecké stěny mohli získat testovou otázku a odpovědět na ni, razítko získali vždy neb to bylo na zemi.
Dalším agentem byl „převaděč“, ten za úplatu prozradil místo tajné kontroly a navrch přidal i heslo, bez kterého se soutěžící neobešel i kdyby přeci jenom na místo tajné kontroly dorazil. Po sdělení hesla byl soutěžící vpuštěn do ilegální herny, kde mohl vsadit v ruletě, mohl tedy kromě razítka získat (nebo ztratit) i finanční obnos.
A posledním agentem byl „provokatér“, záporná to postava již podle názvu. I tento agent za patřičný finanční obnos prozradil a do mapy zakreslil místo tajné samokontroly. Byla to však samokontrola falešná a soutěžící nezískal ani razítko ani úkol, zkrátka nebylo na ní nic. O čemž se jedna posádka přesvědčila a ještě během soutěže mi rozhořčeně volala…
Mezi další zábavné úkoly patřilo rýžování zlata, zlaté valouny bylo potřeba vylovit z říčky a přivézt, posléze byly směněny za bankovky.
Testová otázka psaná v Morseově abecedě nedělala sebemenší problém, na rozdíl od otázky zahrabané v písku, kterou nemálo posádek vůbec nenašlo.
Samostatný úkol tvořil ten s názvem „silniční hlídka“, kde pořadatel zastavoval účastníky blikajícím bílým světlem a bez baterky je posílal do lesa, kde museli absolvovat trať potmě, s orientací jen za svitu chemických tyčinek. Zde jsem si vyslechl kritiku, že je to o zlámání nohy. Zajímavé však je, že další posádka si zase pochvalovala nevšední a přitom jednoduchý úkol.
Po absolvování první etapy se vydali soutěžící na etapu druhou, kterou si již projížděli libovolně a bez časového limitu. Když se z první etapy vracely posádky okolo druhé hodiny ráno, nečekal jsem, že by soutěž vůbec někdo měl chuť dokončit a na druhou etapu vyrazit, překvapivě to však nikdo další nevzdal a poslední posádka dorazila do cíle chvíli před pátou ranní. První, soutěž dokončivší posádka, přitom dorazila do cíle jen o něco více než hodinu před posledními.
Zde se sluší poděkovat agentům a dalším pořadatelům, bez kterých bych si sotva mohl takhle vymýšlet...
Radkovi, Vojtovi, Zděňkovi, Renatě, Ivošovi a daším, že to se mnou vydrželi a že vůbec na místo dorazili.
A jak si kdo vedl?
1. Místo - Honza Odstrčil, Vlasovec
Fiat 500 – 12 razítek + 1300,- oktanů
2. Místo – Vašek Holý, Tříprsťák, Kačka a Máca Vojtová
Innocenti Elba – 12 razítek + 700,- oktanů
3. Místo – Enzo, Adéla, Julie
Fiat 500 - 11 razítek + 900,- oktanů
4. Místo - Vláďa Gajdoš & spol.
Fiat Croma - 11 razítek + 800,- oktanů
5. Místo – Michal Jakeš, Míra Nosák
Fiat 128 Sport - 11 razítek + 500,- oktanů
6. Místo – Miloš, Magda
Fiat 850 - 10 razítek + 900,- oktanů
7. Místo – Pavel Pondělík, Eliška
Fiat X 1/9 – 9 razítek + 1100,- oktanů
8. Místo – Míra Jucha, Danek, Hanka
Fiat 600 D – 8 razítek + 600,- oktanů
9. Místo – Lída Ruckerová, Ondrej Nagy, Kačka Fišerová
Fiat 600 D – 7 razítek + 1200,- oktanů
10. Místo – Pedro a Pepa Holeček
Fiat 125 – 4 razítka + 800,- oktanů