2. října 2010 – Než vypustíme vodu z chladiče 2010
Obvykle v tomto termínu jezdíme na akci do Německého Ruhlandu, jenže letos jsem to nějak nechal na poslední chvíli a tak již přihlášení nebylo možné. Avšak ani volný víkend nebude na škodu….
Když pak ve středu 29. září volal Ivoš a lákal mě do Dvora Králové nad Labem se slovy, že není potřeba se přihlašovat a můžeme rovnou vyrazit, nějak se mi to nezdálo, ale nakonec proč ne? Už je to pár let, co jsem tam byl naposledy a soutěž se mi vždy líbila. Jsem zvědav jak si s tím pořadatelé poradí letos a jakými pěknými místy povede trasa.
Jak jsem očekával nebylo to jak jednoduché, přihlášení dopředu bylo totiž vyžadováno. Naštěstí nám u přejímky vše potřebné vybavila Lída a tak tedy můžeme směle vyrazit.
Přestože Dvůr Králové nad Labem není zrovna za rohem, vyrážíme až v sobotu ráno. Chystá se Ivoš s Kačkou a malým, sotva půlročním Vítkem, což je ve Fiatu 500 vcelku odvážný počin. Pak Miloš ve Fiatu 850, který je kompilátem berliny, speciála a kupé. No a já s Renatou doplňujeme výrobní řadu Fiat o šestistovku. Chceme vytvořit malou kolonu a přijet pospolu, což se nám ale ze začátku zrovna moc nedaří. Mám totiž malé zpoždění a než bych kluky zdržoval, raději ať jedou napřed. Tu půlhodinu ztráty si na dálnici hravě naženu.
Ale i to malé pětikilo dokáže poměrně svižně uhánět, takže je dojíždím až pár kilometrů před Hradcem Králové. Není mnoho času, přejímka má své limity a nám zbývá ještě notný kus cesty. Nějaký čas pak ztrácíme i tankováním a to už nám volá Lída, kde jsme. Se svou šestistovkou prý čeká na okraji Dvora a na místo přejímky nás dovede.
Všechno stíháme jen tak tak, ale netřeba se strachovat, po nás ještě přijíždějí další. Když splníme formality na přejímce, přesouváme se před Hankův dům, kde je dostatečný prostor pro výstavu zúčastněných strojů. Startuje se podle čísel, takže na tomto místě setrváme až do pravého poledne. Času samozřejmě využíváme k prohlídce zúčastněných strojů. Díky krásnému počasí a babímu létu je jich zhruba stovka, přičemž nejvíce nás zaujaly dva předválečné vozy Jaguár, Ford Mustang GT nebo Dodge či Ford vyrobené krátce po první světové válce. Naše řady, tedy řadu značky Fiat, pak ještě rozšířilo jedno pětikilo a jedno šestikilo, obě manželů Emerových.
Start. Dostáváme šipkový itinerář a jízdní výkaz. Není to nijak těžká navigace a tak se krátce za startem, vcelku bez problémů, dostáváme k benzínové pumpě, kde na sebe chceme počkat. A už tady se přesvědčujeme, že navigace asi nebude tak jednoduchá jak se zdálo. Některé posádky na sebe nechávají čekat notnou dobu…
Kolona šesti vozů Fiat se konečně přibližuje k prvnímu kontrolnímu stanovišti, kde odpovídáme na testové otázky týkající se historie automobilismu. No, doufám, že to máme správně, nebylo to zrovna jednoduché, ale odpověď se nakonec v paměti vynořila. Ostatní tak nějak pokyvují hlavami, že to opravdu byla pohoda a tak jedeme dále. Chvíli se předháníme s kolonou anglických vozů. Triumphem Spitfire, MG a Jaguárem, kteří stejně jako my, zvolili taktiku hromadných přejezdů.
Kontrola číslo dvě a opět testové otázky, tentokráte se týkaly místa naší přejímky, pivovaru Tambor. Ovšem to, jak je hluboká místní studna nebo z čeho je vařeno jedenáctistupňové pivo, bylo vyloženě typovačkou.
I další otázky na kontrolních stanovištích jsme pak již víceméně odhadovali a to až na místo obědové pauzy, kde jsme pro změnu měli úkol zručnostní. Házet míček na paňácu, vlastně na cíl. Příjemná změna.
Oběd a hurá za dalšími úkoly. Pro změnu opět testovými otázkami. Ale našla se i jedna na které jsme nezaváhali, odhad vzdálenosti ve stopách, vědět jen tak kolik měří jedna stopa…
Přehrada Les Království, jedna z nejdokonalejších staveb co znám, je dokonce natolik fotogenická, že Ivoš toužil po snímku přehrady a Fiatů na ní. Ovšem nejprve splnit úkol na dalším kontrolním stanovišti. Nevím co to má znamenat, ale losujeme si barevné tyčinky. Máme modrou barvu, to jsem tedy zvědav. Asi se nemýlím když odhaduji, že to bude počet trestných bodů…
Času máme dost, před námi je již jen cíl, zastavujeme tedy provoz na přehradě a rozestavujeme Fiaty pro skupinové foto. Daří se a nikdo z těch co je zdržujeme kupodivu ani moc nenadává.
Cíl. Konec soutěže, zjišťujeme co vlastně znamenaly ty barevné tyčinky. Ano, šlo o trestné body a těch 10 co dostávám za modrou barvu ještě nebylo tak špatným výsledkem.
Času do vyhlášení je spousta. Ivoš a Miloš vyrážejí do restaurace, hlad je silnější. Já oproti tomu ještě jedu okouknout jednoho nedaleko nabízeného Fiat 128 3P. Je to sice vrak, ale za zajímavou cenu, ještě si to nechám projít hlavou…
Vracíme se zpět a akorát stíháme vyhlášení výsledků. Jak jsme správně tušili nijak výrazněji se nikdo z nás neumístil a na to, jak kdo dopadl, si musíme počkat až pořadatelé vyvěsí výsledkovou listinu na internet. Alespoň, že coby útěchu nám nabízejí cukrovinky od sponzora.
Takže spěcháme za ostatními do restaurace, bohužel jen abychom se rozloučili. Ivoš kvůli prckovi už spěchá domů. Necháváme si tedy alespoň doporučit nějakou méně finančně náročnou občerstvovnu. Po vydatné večeři pak vyrážíme směrem ku Praze. Nechci se s Renatou nijak stresovat noční jízdou a v Hořicích si tedy dopřáváme luxusní ubytování v hotýlku na náměstí.
Ráno jako malované, slunko svítí, je nám fajn. Poklidnou jízdou míříme k Chlumci nad Cidlinou, kde ještě shlédneme expozici zámku Karlova Koruna. Procházka parkem je balzámem na duši, oběd v pizzerii zase balzámem pro smysly. Cesta domů a úklid vozu v garáži je jen tečkou za jedním z posledních Fiat víkendů v tomto roce.
[u][b]2. října 2010 – Než vypustíme vodu z chladiče 2010[/b][/u]
Obvykle v tomto termínu jezdíme na akci do Německého Ruhlandu, jenže letos jsem to nějak nechal na poslední chvíli a tak již přihlášení nebylo možné. Avšak ani volný víkend nebude na škodu….
Když pak ve středu 29. září volal Ivoš a lákal mě do Dvora Králové nad Labem se slovy, že není potřeba se přihlašovat a můžeme rovnou vyrazit, nějak se mi to nezdálo, ale nakonec proč ne? Už je to pár let, co jsem tam byl naposledy a soutěž se mi vždy líbila. Jsem zvědav jak si s tím pořadatelé poradí letos a jakými pěknými místy povede trasa.
Jak jsem očekával nebylo to jak jednoduché, přihlášení dopředu bylo totiž vyžadováno. Naštěstí nám u přejímky vše potřebné vybavila Lída a tak tedy můžeme směle vyrazit.
Přestože Dvůr Králové nad Labem není zrovna za rohem, vyrážíme až v sobotu ráno. Chystá se Ivoš s Kačkou a malým, sotva půlročním Vítkem, což je ve Fiatu 500 vcelku odvážný počin. Pak Miloš ve Fiatu 850, který je kompilátem berliny, speciála a kupé. No a já s Renatou doplňujeme výrobní řadu Fiat o šestistovku. Chceme vytvořit malou kolonu a přijet pospolu, což se nám ale ze začátku zrovna moc nedaří. Mám totiž malé zpoždění a než bych kluky zdržoval, raději ať jedou napřed. Tu půlhodinu ztráty si na dálnici hravě naženu.
Ale i to malé pětikilo dokáže poměrně svižně uhánět, takže je dojíždím až pár kilometrů před Hradcem Králové. Není mnoho času, přejímka má své limity a nám zbývá ještě notný kus cesty. Nějaký čas pak ztrácíme i tankováním a to už nám volá Lída, kde jsme. Se svou šestistovkou prý čeká na okraji Dvora a na místo přejímky nás dovede.
Všechno stíháme jen tak tak, ale netřeba se strachovat, po nás ještě přijíždějí další. Když splníme formality na přejímce, přesouváme se před Hankův dům, kde je dostatečný prostor pro výstavu zúčastněných strojů. Startuje se podle čísel, takže na tomto místě setrváme až do pravého poledne. Času samozřejmě využíváme k prohlídce zúčastněných strojů. Díky krásnému počasí a babímu létu je jich zhruba stovka, přičemž nejvíce nás zaujaly dva předválečné vozy Jaguár, Ford Mustang GT nebo Dodge či Ford vyrobené krátce po první světové válce. Naše řady, tedy řadu značky Fiat, pak ještě rozšířilo jedno pětikilo a jedno šestikilo, obě manželů Emerových.
Start. Dostáváme šipkový itinerář a jízdní výkaz. Není to nijak těžká navigace a tak se krátce za startem, vcelku bez problémů, dostáváme k benzínové pumpě, kde na sebe chceme počkat. A už tady se přesvědčujeme, že navigace asi nebude tak jednoduchá jak se zdálo. Některé posádky na sebe nechávají čekat notnou dobu… :roll:
Kolona šesti vozů Fiat se konečně přibližuje k prvnímu kontrolnímu stanovišti, kde odpovídáme na testové otázky týkající se historie automobilismu. No, doufám, že to máme správně, nebylo to zrovna jednoduché, ale odpověď se nakonec v paměti vynořila. Ostatní tak nějak pokyvují hlavami, že to opravdu byla pohoda a tak jedeme dále. Chvíli se předháníme s kolonou anglických vozů. Triumphem Spitfire, MG a Jaguárem, kteří stejně jako my, zvolili taktiku hromadných přejezdů.
Kontrola číslo dvě a opět testové otázky, tentokráte se týkaly místa naší přejímky, pivovaru Tambor. Ovšem to, jak je hluboká místní studna nebo z čeho je vařeno jedenáctistupňové pivo, bylo vyloženě typovačkou.
I další otázky na kontrolních stanovištích jsme pak již víceméně odhadovali a to až na místo obědové pauzy, kde jsme pro změnu měli úkol zručnostní. Házet míček na paňácu, vlastně na cíl. Příjemná změna.
Oběd a hurá za dalšími úkoly. Pro změnu opět testovými otázkami. Ale našla se i jedna na které jsme nezaváhali, odhad vzdálenosti ve stopách, vědět jen tak kolik měří jedna stopa…
Přehrada Les Království, jedna z nejdokonalejších staveb co znám, je dokonce natolik fotogenická, že Ivoš toužil po snímku přehrady a Fiatů na ní. Ovšem nejprve splnit úkol na dalším kontrolním stanovišti. Nevím co to má znamenat, ale losujeme si barevné tyčinky. Máme modrou barvu, to jsem tedy zvědav. Asi se nemýlím když odhaduji, že to bude počet trestných bodů…
Času máme dost, před námi je již jen cíl, zastavujeme tedy provoz na přehradě a rozestavujeme Fiaty pro skupinové foto. Daří se a nikdo z těch co je zdržujeme kupodivu ani moc nenadává.
Cíl. Konec soutěže, zjišťujeme co vlastně znamenaly ty barevné tyčinky. Ano, šlo o trestné body a těch 10 co dostávám za modrou barvu ještě nebylo tak špatným výsledkem.
Času do vyhlášení je spousta. Ivoš a Miloš vyrážejí do restaurace, hlad je silnější. Já oproti tomu ještě jedu okouknout jednoho nedaleko nabízeného Fiat 128 3P. Je to sice vrak, ale za zajímavou cenu, ještě si to nechám projít hlavou…
Vracíme se zpět a akorát stíháme vyhlášení výsledků. Jak jsme správně tušili nijak výrazněji se nikdo z nás neumístil a na to, jak kdo dopadl, si musíme počkat až pořadatelé vyvěsí výsledkovou listinu na internet. Alespoň, že coby útěchu nám nabízejí cukrovinky od sponzora.
Takže spěcháme za ostatními do restaurace, bohužel jen abychom se rozloučili. Ivoš kvůli prckovi už spěchá domů. Necháváme si tedy alespoň doporučit nějakou méně finančně náročnou občerstvovnu. Po vydatné večeři pak vyrážíme směrem ku Praze. Nechci se s Renatou nijak stresovat noční jízdou a v Hořicích si tedy dopřáváme luxusní ubytování v hotýlku na náměstí.
Ráno jako malované, slunko svítí, je nám fajn. Poklidnou jízdou míříme k Chlumci nad Cidlinou, kde ještě shlédneme expozici zámku Karlova Koruna. Procházka parkem je balzámem na duši, oběd v pizzerii zase balzámem pro smysly. Cesta domů a úklid vozu v garáži je jen tečkou za jedním z posledních Fiat víkendů v tomto roce.
