od Kronicar » čtvrtek 13. leden. 2011 0:12
4. září 2010 – 16. sraz Fiat 127 Internet Fan Clubu – Žamberk
Stejně jako loni i letos jsem se chystal na zábavný sraz Fiat 127 Internet Fan Clubu. Těšil jsem se co potrhlého pro nás zase Marek Lengál a jeho podpůrný tým připraví. A přestože koncepce celého srazu byla zcela jiná než loni, stálo to za to a královsky jsme se bavili….
Protože loni jsem na sraz dorazil vozem spadajícího do jiné kategorie, snažil jsem se letos o nápravu a dával dohromady Fiata 127. No nic, ani tentokrát to nevyšlo a já opět sáhl po něčem v garáži. Tentokrát přišla pod ruku příbuzná typová řada – Fiat 128 A. Domlouval jsem se Vojtou, vyrazíme až v sobotu brzo ráno, jeho 127 i moje 128 může být svižnou jízdou v Žamberku již za dvě hodiny. Lehké zpoždění jsme však nabrali ještě v Praze, Vojta s Pavlou totiž tak trochu zaspali.
Další cesta pak již probíhala bez rušivých vnějších vlivů, skoro jsem čekal, že na dálnici budu, stejně jako loni, pomáhat hasit nějaké auto, ale cesta byla až nudná… Tedy nebýt časového presu a trochu zmatečného průjezdu Hradcem Králové.
V Žamberku už pár účastníků zevlovalo, tedy, po nás vlastně už nikdo nepřijel a dalo by se říci, že čekali jen nás. Slovenský kolega ležel zanořen v motorovém prostoru své 127 a doloval těsnění zpod hlavy motoru. Ostatní vozy pak byly více méně známé, mimo jednoho Fiat 125p a Fiata 128 Rally šlo o všechny řady Fiata 127, celkem nějakých 20 vozů. Přivítání s dalším klubovým kolegou Vláďou bylo otázkou jen několika málo minut, protože pak již Marek vyhlašoval čas rozpravy.
Zahájení rozpravy proběhlo opravdu netradičně, na sraz nepřihlášení „hříšnící“ museli Markovi poumývat skla jeho vozu. Pak následovaly nějaké stručné instrukce k orientační soutěži. Podrobná mapa do každého vozu a plánek s místy, kde jsou nějaké ty úkoly ke splnění. Úkoly pak vesměs formou samokontroly, tedy napsat co jsme kde viděli. Než se s Renatou rozkoukám, je většina účastníků fuč. Diskutujeme nad mapou a promýšlíme nejlepší taktiku. Naše úvahy se ubírají asi tímto směrem: „Všichni jedou do nejbližšího Žamberku, kde je jeden z úkolů, my trasu naopak budeme projíždět z druhé strany, z Letohradu, kde bude menší tlačenice.“ A jak řekneme tak i činíme.
Je pravda, že v Letohradu, v muzeu řemesel jsme opravdu téměř sami. Za poměrně značné vstupné si dopřáváme prohlídku opravdu pěkných prostor a se zatajeným dechem si prohlížíme stovky exponátů reprezentující rozličná povolání. Zajímavý je takový detektiv, celník, ale třeba i hospodský. Co jsou jejich pomůcky je třeba vidět, popisovat se to moc nedá, protože většinu těch věciček ani neznám…. Hledáme odpovědi pod evidenčními čísly popisků jednotlivých exponátů. Ty dotazy v jízdním výkazu začínají být opravdu dost všetečné… A kvůli pomocným bodům si ještě necháme dát na čelo razítko z pokladny. Tedy, ve snaze o ještě více pomocných bodů si ho Renata nechá umístit i na tajné místo, jenže ho pak nikomu nechtěla ukázat a tak z toho pro nás nic nekoukalo…
Při našem odjezdu už začínalo muzeum ožívat, blížilo se poledne a přilehlá restaurace praskala ve švech. Chtěl jsem se ještě blýsknout svými turistickými znalostmi a s autem vyjet až na náměstí v Letohradu, kde je poblíž místního zámku pomník Járy Cimrmana. Podařilo se, jen ta svatba nám to trochu zkomplikovala, zámek je zjevně oblíbený a kolona svatebních vozů nás lehce blokovala při výjezdu. Ale historické vozy opentlené jako svatební za to mírné zdržení stály.
Další cesta nás zavedla na zříceninu hradu Lanšperk. Po poněkud spletité silničce jsme vyšplhali do malé vesničky, cestou bylo samozřejmě nutné najít a zodpovědět na pár záludných dotazů. Na hradě samotném jsme opět zjišťovali kde co, hlavně jsme však okukovali zříceninu samotnou a dokonalý rozhled do okolí.
Arboretum zámku Žampach nám připravilo perné chvíle, hledáme pozici legendárního stromu Gingo Biloba a stále se motáme jen okolo jakéhosi Jinanu Dvoulaločného. A až po delší chvíli nám dochází, že je to vlastně jeden a ten samý strom. Pár odvážných jedinců ještě vyráží na kopec, kde jsou prý pozůstatky zříceniny hradu. Body za to nejsou a po zřícenině zbývá jen pár dolíků, takže to ani nestojí za námahu. Proto raději zkoumáme zámeckou zahradu, kde zodpovídáme další záludné dotazy.
Mimo jiné pak ještě lozíme po zahradě kostela a hledáme pomníček nebo prolézáme zahradu bývalého mlýna, kde počítáme vodníky a zemědělské stroje.
Opět sledujeme mapu a hledáme významné body. Přibližujeme se k Žamberku a tedy i k cíli. Hledáme místní unikát, dřevenou rozhlednu. Netušíme kde ji hledat a nezbývá než se doptat. Rozhledna se jmenuje Tyršova, což ihned dopisujeme do jízdního výkazu. A když už jsme tady, máme spočítat schody vedoucí až na vrchol, čehož s velkou radostí činíme. Rozhled je slušný, ale poněkud stísněný malými okénky. U paty rozhledny je odpadkový koš, v touze po protekci je možné do něj vhodit malý úplatek pořadateli, prý se to významně projeví ve výsledcích. To ale nemáme zapotřebí!
Zbývají poslední otázky. Parkujeme nedaleko náměstí a jdeme se projít do zámecké zahrady. Je potřeba najít starou vodárenskou věž a spočítat její patra. Pak nějakou ceduli u zámku, spočítat pravopisné chyby v článku a zjistit barvu skluzavky nedaleko Lanšperku. ????? Sakra! Jak, barvu skluzavky u Lanšperku, vždyť tam už jsme dávno byli? !!!! Sakra! No nic, nějakou si vymyslíme, vracet se nám už nechce. Žlutá, modrá nebo červená? Dáme třeba červenou. Jak později zjišťujeme, byla to samozřejmě žlutá… V parku pak nečekaně zahoubaříme, babky, klouzky a žampiony se prostě nedají jen tak přejít….
Ještě v Letohradu najít Napoleonův dopravní prostředek a jedeme do cíle. Doprčic! Zase pozdě! Aha. No, tedy jet celou trasu v protisměru zase až tak dobrý nápad nebyl. Nebo to chtělo zadání úkolů přečíst ještě na startu. Opět tedy logicky uvažujeme a docházíme k názoru, že to byl za a) kočár nebo za b) saně. Kočár se zdá být obvyklejším dopravním prostředkem té doby, tudíž dáváme za a). Že bychom jeli znovu do Letohradu zamítáme neb na to prostě už není nálada. Ale ani tato možnost nebyla správně, bohužel to bylo za b)….
Vylepšujeme si den krátkou procházkou po náměstí, je tu zrovna pouť. Atrakce nás sice nijak nelákají, ale mlsky si dáme, takové pražené mandle v cukru, žužu nebo cukrová vata, to je prostě paráda.
Cíl, poslední zde sice nejsme, ale v nijak kvalitní umístění nedoufáme, ty dvě nazdařbůh zodpovězené otázky budou mít jistě všichni ostatní správně. Spravíme si tedy pověst, zvítězíme v soutěži „O lingvistu srazu“ a vymyslíme nějakou pěknou větu složenou pouze ze slov začínající písmenem „T“. Dává nám to docela zabrat a v půlce papíru formátu „á čtyřky“ nás to přestává bavit. Beztak už to téměř nedává smysl. Uvidíme jak si s tím poradí ostatní.
Renata odpočívá, já jdu s ostatními pro dříví na večerní oheň. V lese je po deštích dost bahno, docela to klouže, boty pak asi vyperu v potoce. Ale nějaké to chrastí tu je, večer se zahřejeme. Vlastně večer už je, takže rovnou rozděláváme oheň. Marek počítá výsledky a než to dosmolí, jsou všichni po večeři, dá-li se tedy vuřt považovat za plnohodnotné jídlo.
A je to tu! Vyhlášení výsledků! Přesně jak jsme tušili, nijak exkluzivní umístění jsme nevybojovali i když za úspěch se dá považovat 3. místo za nejdelší slovní výtvor. Oproti tomu Vojta urval co mohl, 1. místo v soutěži elegance, 1. místo v orientační soutěži a dokonce i 1. místo za nejdelší slovní výtvor, ovšem nutno podotknout, že tento výtvor nebyl bohužel nijak zajímavý a šlo jen obrovské množství náhodně poskládaných slov začínajících na dané písmeno. Nicméně zadání soutěže znělo jasně - nejdelší.
Další zábava se skládala z debat, vyprávění různých vtipů, veselých příhod a zážitků s Fiaty. Unavilo nás to již okolo půlnoci, přeci jen program dnešního dne byl bohatý a náročný. Hurá tedy do dobře vychlazené chatičky. Dobrou noc.
Ráno stále stejná zima jako v noci, účastníci se pomalu rozjíždějí do svých domovů. Ale spolu s vytrvalci nejprve vyrážíme na spanilou jízdu. Ta vede opravdu malebnými zákoutími, najdeme čas i na společné foto. Dokonce se dá v koloně i závodit…
S Renatou přemýšlím nad dalším programem, a přemýšlíme tak dlouho až je vlastně čas na oběd. Dopřáváme si bramborák v restauraci u kempu a teprve pak vyrážíme na krátkou procházku po okolí. Bloudíme lesem nelesem a snažíme se najít nějaké houby nebo se jen tak brodíme skrz kaštanovou alej plnou spadaného listí. Je to fajn odpočinek.
Ale čas pokročil, už jsou čtyři odpoledne a my vyrážíme na cestu zpět do kempu. Slovenský kolega fiatář je na tom stejně jako včera ráno, motor opět bez hlavy, vypadá to navíc na nějaký problém s ventilem…. Loučíme se s organizátory, oni jedou se Slovenským fiatem na laně do nějaké dílny, my domů do Prahy….
[u][b]4. září 2010 – 16. sraz Fiat 127 Internet Fan Clubu – Žamberk [/b][/u]
Stejně jako loni i letos jsem se chystal na zábavný sraz Fiat 127 Internet Fan Clubu. Těšil jsem se co potrhlého pro nás zase Marek Lengál a jeho podpůrný tým připraví. A přestože koncepce celého srazu byla zcela jiná než loni, stálo to za to a královsky jsme se bavili….
Protože loni jsem na sraz dorazil vozem spadajícího do jiné kategorie, snažil jsem se letos o nápravu a dával dohromady Fiata 127. No nic, ani tentokrát to nevyšlo a já opět sáhl po něčem v garáži. Tentokrát přišla pod ruku příbuzná typová řada – Fiat 128 A. Domlouval jsem se Vojtou, vyrazíme až v sobotu brzo ráno, jeho 127 i moje 128 může být svižnou jízdou v Žamberku již za dvě hodiny. Lehké zpoždění jsme však nabrali ještě v Praze, Vojta s Pavlou totiž tak trochu zaspali.
Další cesta pak již probíhala bez rušivých vnějších vlivů, skoro jsem čekal, že na dálnici budu, stejně jako loni, pomáhat hasit nějaké auto, ale cesta byla až nudná… Tedy nebýt časového presu a trochu zmatečného průjezdu Hradcem Králové.
V Žamberku už pár účastníků zevlovalo, tedy, po nás vlastně už nikdo nepřijel a dalo by se říci, že čekali jen nás. Slovenský kolega ležel zanořen v motorovém prostoru své 127 a doloval těsnění zpod hlavy motoru. Ostatní vozy pak byly více méně známé, mimo jednoho Fiat 125p a Fiata 128 Rally šlo o všechny řady Fiata 127, celkem nějakých 20 vozů. Přivítání s dalším klubovým kolegou Vláďou bylo otázkou jen několika málo minut, protože pak již Marek vyhlašoval čas rozpravy.
Zahájení rozpravy proběhlo opravdu netradičně, na sraz nepřihlášení „hříšnící“ museli Markovi poumývat skla jeho vozu. Pak následovaly nějaké stručné instrukce k orientační soutěži. Podrobná mapa do každého vozu a plánek s místy, kde jsou nějaké ty úkoly ke splnění. Úkoly pak vesměs formou samokontroly, tedy napsat co jsme kde viděli. Než se s Renatou rozkoukám, je většina účastníků fuč. Diskutujeme nad mapou a promýšlíme nejlepší taktiku. Naše úvahy se ubírají asi tímto směrem: „Všichni jedou do nejbližšího Žamberku, kde je jeden z úkolů, my trasu naopak budeme projíždět z druhé strany, z Letohradu, kde bude menší tlačenice.“ A jak řekneme tak i činíme.
Je pravda, že v Letohradu, v muzeu řemesel jsme opravdu téměř sami. Za poměrně značné vstupné si dopřáváme prohlídku opravdu pěkných prostor a se zatajeným dechem si prohlížíme stovky exponátů reprezentující rozličná povolání. Zajímavý je takový detektiv, celník, ale třeba i hospodský. Co jsou jejich pomůcky je třeba vidět, popisovat se to moc nedá, protože většinu těch věciček ani neznám…. Hledáme odpovědi pod evidenčními čísly popisků jednotlivých exponátů. Ty dotazy v jízdním výkazu začínají být opravdu dost všetečné… A kvůli pomocným bodům si ještě necháme dát na čelo razítko z pokladny. Tedy, ve snaze o ještě více pomocných bodů si ho Renata nechá umístit i na tajné místo, jenže ho pak nikomu nechtěla ukázat a tak z toho pro nás nic nekoukalo…
Při našem odjezdu už začínalo muzeum ožívat, blížilo se poledne a přilehlá restaurace praskala ve švech. Chtěl jsem se ještě blýsknout svými turistickými znalostmi a s autem vyjet až na náměstí v Letohradu, kde je poblíž místního zámku pomník Járy Cimrmana. Podařilo se, jen ta svatba nám to trochu zkomplikovala, zámek je zjevně oblíbený a kolona svatebních vozů nás lehce blokovala při výjezdu. Ale historické vozy opentlené jako svatební za to mírné zdržení stály.
Další cesta nás zavedla na zříceninu hradu Lanšperk. Po poněkud spletité silničce jsme vyšplhali do malé vesničky, cestou bylo samozřejmě nutné najít a zodpovědět na pár záludných dotazů. Na hradě samotném jsme opět zjišťovali kde co, hlavně jsme však okukovali zříceninu samotnou a dokonalý rozhled do okolí.
Arboretum zámku Žampach nám připravilo perné chvíle, hledáme pozici legendárního stromu Gingo Biloba a stále se motáme jen okolo jakéhosi Jinanu Dvoulaločného. A až po delší chvíli nám dochází, že je to vlastně jeden a ten samý strom. Pár odvážných jedinců ještě vyráží na kopec, kde jsou prý pozůstatky zříceniny hradu. Body za to nejsou a po zřícenině zbývá jen pár dolíků, takže to ani nestojí za námahu. Proto raději zkoumáme zámeckou zahradu, kde zodpovídáme další záludné dotazy.
Mimo jiné pak ještě lozíme po zahradě kostela a hledáme pomníček nebo prolézáme zahradu bývalého mlýna, kde počítáme vodníky a zemědělské stroje.
Opět sledujeme mapu a hledáme významné body. Přibližujeme se k Žamberku a tedy i k cíli. Hledáme místní unikát, dřevenou rozhlednu. Netušíme kde ji hledat a nezbývá než se doptat. Rozhledna se jmenuje Tyršova, což ihned dopisujeme do jízdního výkazu. A když už jsme tady, máme spočítat schody vedoucí až na vrchol, čehož s velkou radostí činíme. Rozhled je slušný, ale poněkud stísněný malými okénky. U paty rozhledny je odpadkový koš, v touze po protekci je možné do něj vhodit malý úplatek pořadateli, prý se to významně projeví ve výsledcích. To ale nemáme zapotřebí! :mrgreen:
Zbývají poslední otázky. Parkujeme nedaleko náměstí a jdeme se projít do zámecké zahrady. Je potřeba najít starou vodárenskou věž a spočítat její patra. Pak nějakou ceduli u zámku, spočítat pravopisné chyby v článku a zjistit barvu skluzavky nedaleko Lanšperku. ????? Sakra! Jak, barvu skluzavky u Lanšperku, vždyť tam už jsme dávno byli? !!!! Sakra! No nic, nějakou si vymyslíme, vracet se nám už nechce. Žlutá, modrá nebo červená? Dáme třeba červenou. Jak později zjišťujeme, byla to samozřejmě žlutá… V parku pak nečekaně zahoubaříme, babky, klouzky a žampiony se prostě nedají jen tak přejít….
Ještě v Letohradu najít Napoleonův dopravní prostředek a jedeme do cíle. Doprčic! Zase pozdě! Aha. No, tedy jet celou trasu v protisměru zase až tak dobrý nápad nebyl. Nebo to chtělo zadání úkolů přečíst ještě na startu. Opět tedy logicky uvažujeme a docházíme k názoru, že to byl za a) kočár nebo za b) saně. Kočár se zdá být obvyklejším dopravním prostředkem té doby, tudíž dáváme za a). Že bychom jeli znovu do Letohradu zamítáme neb na to prostě už není nálada. Ale ani tato možnost nebyla správně, bohužel to bylo za b)….
Vylepšujeme si den krátkou procházkou po náměstí, je tu zrovna pouť. Atrakce nás sice nijak nelákají, ale mlsky si dáme, takové pražené mandle v cukru, žužu nebo cukrová vata, to je prostě paráda.
Cíl, poslední zde sice nejsme, ale v nijak kvalitní umístění nedoufáme, ty dvě nazdařbůh zodpovězené otázky budou mít jistě všichni ostatní správně. Spravíme si tedy pověst, zvítězíme v soutěži „O lingvistu srazu“ a vymyslíme nějakou pěknou větu složenou pouze ze slov začínající písmenem „T“. Dává nám to docela zabrat a v půlce papíru formátu „á čtyřky“ nás to přestává bavit. Beztak už to téměř nedává smysl. Uvidíme jak si s tím poradí ostatní.
Renata odpočívá, já jdu s ostatními pro dříví na večerní oheň. V lese je po deštích dost bahno, docela to klouže, boty pak asi vyperu v potoce. Ale nějaké to chrastí tu je, večer se zahřejeme. Vlastně večer už je, takže rovnou rozděláváme oheň. Marek počítá výsledky a než to dosmolí, jsou všichni po večeři, dá-li se tedy vuřt považovat za plnohodnotné jídlo.
A je to tu! Vyhlášení výsledků! Přesně jak jsme tušili, nijak exkluzivní umístění jsme nevybojovali i když za úspěch se dá považovat 3. místo za nejdelší slovní výtvor. Oproti tomu Vojta urval co mohl, 1. místo v soutěži elegance, 1. místo v orientační soutěži a dokonce i 1. místo za nejdelší slovní výtvor, ovšem nutno podotknout, že tento výtvor nebyl bohužel nijak zajímavý a šlo jen obrovské množství náhodně poskládaných slov začínajících na dané písmeno. Nicméně zadání soutěže znělo jasně - nejdelší.
Další zábava se skládala z debat, vyprávění různých vtipů, veselých příhod a zážitků s Fiaty. Unavilo nás to již okolo půlnoci, přeci jen program dnešního dne byl bohatý a náročný. Hurá tedy do dobře vychlazené chatičky. Dobrou noc.
Ráno stále stejná zima jako v noci, účastníci se pomalu rozjíždějí do svých domovů. Ale spolu s vytrvalci nejprve vyrážíme na spanilou jízdu. Ta vede opravdu malebnými zákoutími, najdeme čas i na společné foto. Dokonce se dá v koloně i závodit… :twisted:
S Renatou přemýšlím nad dalším programem, a přemýšlíme tak dlouho až je vlastně čas na oběd. Dopřáváme si bramborák v restauraci u kempu a teprve pak vyrážíme na krátkou procházku po okolí. Bloudíme lesem nelesem a snažíme se najít nějaké houby nebo se jen tak brodíme skrz kaštanovou alej plnou spadaného listí. Je to fajn odpočinek.
Ale čas pokročil, už jsou čtyři odpoledne a my vyrážíme na cestu zpět do kempu. Slovenský kolega fiatář je na tom stejně jako včera ráno, motor opět bez hlavy, vypadá to navíc na nějaký problém s ventilem…. Loučíme se s organizátory, oni jedou se Slovenským fiatem na laně do nějaké dílny, my domů do Prahy….