od Ondrej » středa 11. únor. 2015 20:47
Historic Kokořínsko 2015 klávesnicí navigátora
aneb úspěch draze zaplacený
1. dějství
Naše účast na dalším ročníku kokořínské rallye byla jasnou věcí. Máme za sebou 5., 4., 12. a 7. místo (v tomto pořadí), tak proč letos nezamířit zase někam výš?
Meteoši dokonce hlásají, že by pátek měl být prvním mrazivým dnem a vzhledem k tomu, že leckde taky nasněžilo, mohla by ta soutěž mít skutečně zimní charakter…
S Kronikářem jsem domluven tak, že se sejdeme ve Mšeně v kempu u přejímky. Ta je do čtyř, ale to má zařídit Kronikář, a tak mám relativně čas. Cestou proto ještě zajíždím k Rendovi do Záboří, abych mu něco vrátil. Asi půl kilometru od něj mi Ondřej volá s dotazem, kdy přijedu do Mšena. Nemusím být Sibylla, abych pochopil, proč se ptá. Říká, že má jako vždy zpoždění a dorazí tam tak nejdřív za půl hodiny. Hm. Čtyři budou hned, a tak u Rendy rychle vyřídím, co je potřeba a spěchám na přejímku.
Když nás ve čtvrt na pět přihlašuju, nejsme ještě poslední opozdilci. Ondřej pak přijíždí během deseti minut. Prohlížíme startovní pole. Kromě mnoha známých vozů a známých tváří se objevuje i něco nového. Třeba obrovitý Jeep Cherokee, Renault 12TS anebo nádherný Saab 93. Ale nepřekvapivě převládá značka Škoda. Z italských strojů se kromě naší F128 účastní už jen Alfa Romeo Spider a Lancia Beta Monte Carlo. Slabé zastoupení.
Start do první etapy je lehce opožděn, ale nijak to nevadí, aspoň budou všichni na trati už za tmy. Bohužel se ukazuje, že na kondici osmy se toho od loňského roku zase tolik nezměnilo, a tak ji hned na úvod roztlačuju. Odstartováni jsme po šesté hodině. S číslem 24 jedeme blízko chvostu startovního pole. Itinerář nás vede přímou cestou do Dubé, kde je start první časovky. Bez problému. Až na to, že po odjezdu z místa postrádám rukavice. No, teď není čas, třeba někam zapadly…
Ze silnice třetí třídy uhýbáme na Horky, což je něco ještě horšího, než čtvrtá cenová. Upozorňuju Kronikáře na to, že při výběru trasy pro naši podzimní jízdu jsem tady taky byl, ale odmítl jsem tudy naše účastníky táhnout, abych nebyl vykostěn zaživa a navíc se mi právě tady roztrhl silentblok horního uložení tlumiče na Unu. Kronikář má nejdřív pocit, že přeháním, ale při výjezdu z Horek uznává, že jsem udělal moc dobře.
Zpátky do Dubé, esíčko okolo benzinky mě trochu zmate, malou nenápadnou odbočku napoprvé přehlídnu. Pak zase kus polní cesty, několik obcí a cíl časovky je v Tuhani. Je fikaně „ukrytý“, ale to nás nemůže rozhodit.
Zásek přichází o chvíli později v Sukoradech. Máme tu uhnout z hlavní doleva a pak teprve po dvou kilometrech přijet na téčko. Jsou tu ale dvě stejné odbočky kousek od sebe a ani jedna nepokračuje sjízdnou cestou. Trochu mě mrzí, že na osmě pořád není aspoň stometrovník, aby se člověk chytil líp, ale problém s tím má evidentně mnohem více posádek. Podle zběsilého ježdění okolo bych dokonce řekl, že skoro všechny.
Kronikář navrhuje jet ještě dál, ale to vetuju. Jedna z těch dvou to být prostě musí. Ta druhá se jeví úplně špatná, vracíme se tedy do první, ale ani tady to nevypadá dobře. To už na nás mává domorodec, který u cesty za svitu baterky opravuje Felicii. Musí být z tolika aut v pomykově. Říká nám, že jedeme špatně, tam dál je jen pole. Tak se ho ptám, jestli tu není nějaká jiná lokální cesta na Strachaly?
„To jo, ale to se musíte tady 50 metrů vrátit a uhnout doprava.“
Super.
Pěkná vypečenina, tohle je jeden z mála úseků, který tady ještě neznám. A zdrželi jsme se na něm dost. Ale zároveň myslím, že v itineráři něco chybělo, abych jej považoval za úplně košer…
Rychle vpřed, ale pozor na náledí. Začíná to být nebezpečné. Dojíždíme posádku Lancie Bety, tlačíme ji před sebou a společně uháníme do Bylochova. S Lancií to chvílemi pěkně smýká. V Bylochově se cesta zdánlivě rozdvojuje a než stihnu Kronikáře upozornit, následuje Lancii k někomu do dvora. Brzdy, otočit a šup vedle. Dostáváme se tím před soupeře. Cesta, spíš stezka, je samý led, musíme jet veeelmi pomaluuu, což se teď ale vůbec nehodí.
Konečně na hlavní a honem zpátky do Dubé. Teď před sebou honíme Audi Coupé. Taky má docela naspěch, ale chvílemi nás i tak zdržuje. Kronikář medituje nad tím, jak to, že je před námi, když má startovní číslo 1. Nevím, a není to náš problém. V časovce si hned běžím nechat zapsat čas. Výsledkem jsou 4 minuty ztráta. Ech. Aleš Urban z Audiny hlásí, že tu měl být už tak před hodinou.
Konečně je minuta času na rukavice. Nemusím hledat dlouho. Leží obě na silnici přesně v místě, kde jsem při první časovce vystupoval. No, ideální.
Ondřej přemýšlí, jak moc nám ty 4 minuty uškodí. Prorokuju mu, že s těmi 4 minutami na tom budeme ještě velmi dobře. Budoucnost mi dá za pravdu.
Nový start, takže záhy podruhé Horkama nahoru. Esíčko u benzinky už je známé, takže musíme trochu zpomalit, ale do cíle časovky se v pohodě srovnáme a výsledný rozdíl vidím na obligátní vteřinu.
Nyní přes Zakšín na I/9, ale neužíváme si jí dlouho – odbočujeme na Osinalice. Cesta stoupá, leží na ní uježděný sníh a pěkně to klouže. Předjíždíme Alfu Romeo a v půli kopce potkáváme Saaba 900 v protisměru a čumákem dolů. Co tam dělá?! Ale zastavovat nebudeme, těžko bychom se rozjížděli.
Ještě jedno klasicky umístěné kontrolní stanoviště na nás čeká v Kokoříně, ale pak už bez zvláštních událostí dojíždíme do cíle. V kempu jsme něco po deváté hodině a hned se vrháme do lokálu na večeři.
Přisedáme k posádce Fordu Granady. Jak brzy pochopím, tvoří ji členové redakce Auto Motor Sport Classic, což znamená, že se u jednoho stolu sešli dva Ondrové Kroutilové. To už není normální, a tak si oproti původní úvaze dávám pivo. Až budu vidět dvojitě, tak stejně nikdo nepozná, s kolika Kroutilama mluvím…
Pořadatelé s Alešem Hodoušem v čele pak pouštějí mezi lid výsledky první etapy. Jsme na pátém místě a ty čtyři minuty ztráty opravdu nejsou tak špatné. Bez penalizace jsou jen tři posádky. Přidává se k nim později ještě Granada, které je odpuštěno zpoždění kvůli pomoci posádce Lancie Bety, která pár set metrů poté, co jsme se před ni dostali, vyjela z trati a nabourala vůz. Dodatečná rošáda nás posune na 7. místo.
Zároveň poznáváme, že žlutá stodvacítka, která startovala před námi, bude naším velkým soupeřem.
Okolo půlnoci už jsem nějaký mrtvější, a tak se jdu zvodorovnit. Kronikář zůstává a účastní se debat. Ubytování máme ve vedlejší budově a oproti očekávání je tam tak přetopeno, že se na pokoji skoro nedá dýchat. Dlouho se převaluju, pak srážím teplotu mrazivým vzduchem zvenčí a teprve okolo druhé ráno konečně zaberu…
Konec 1. dějství
to be continued...
[b]Historic Kokořínsko 2015 klávesnicí navigátora[/b]
aneb úspěch draze zaplacený
[i]1. dějství[/i]
Naše účast na dalším ročníku kokořínské rallye byla jasnou věcí. Máme za sebou 5., 4., 12. a 7. místo (v tomto pořadí), tak proč letos nezamířit zase někam výš?
Meteoši dokonce hlásají, že by pátek měl být prvním mrazivým dnem a vzhledem k tomu, že leckde taky nasněžilo, mohla by ta soutěž mít skutečně zimní charakter…
S Kronikářem jsem domluven tak, že se sejdeme ve Mšeně v kempu u přejímky. Ta je do čtyř, ale to má zařídit Kronikář, a tak mám relativně čas. Cestou proto ještě zajíždím k Rendovi do Záboří, abych mu něco vrátil. Asi půl kilometru od něj mi Ondřej volá s dotazem, kdy přijedu do Mšena. Nemusím být Sibylla, abych pochopil, proč se ptá. Říká, že má jako vždy zpoždění a dorazí tam tak nejdřív za půl hodiny. Hm. Čtyři budou hned, a tak u Rendy rychle vyřídím, co je potřeba a spěchám na přejímku.
Když nás ve čtvrt na pět přihlašuju, nejsme ještě poslední opozdilci. Ondřej pak přijíždí během deseti minut. Prohlížíme startovní pole. Kromě mnoha známých vozů a známých tváří se objevuje i něco nového. Třeba obrovitý Jeep Cherokee, Renault 12TS anebo nádherný Saab 93. Ale nepřekvapivě převládá značka Škoda. Z italských strojů se kromě naší F128 účastní už jen Alfa Romeo Spider a Lancia Beta Monte Carlo. Slabé zastoupení.
Start do první etapy je lehce opožděn, ale nijak to nevadí, aspoň budou všichni na trati už za tmy. Bohužel se ukazuje, že na kondici osmy se toho od loňského roku zase tolik nezměnilo, a tak ji hned na úvod roztlačuju. Odstartováni jsme po šesté hodině. S číslem 24 jedeme blízko chvostu startovního pole. Itinerář nás vede přímou cestou do Dubé, kde je start první časovky. Bez problému. Až na to, že po odjezdu z místa postrádám rukavice. No, teď není čas, třeba někam zapadly…
Ze silnice třetí třídy uhýbáme na Horky, což je něco ještě horšího, než čtvrtá cenová. Upozorňuju Kronikáře na to, že při výběru trasy pro naši podzimní jízdu jsem tady taky byl, ale odmítl jsem tudy naše účastníky táhnout, abych nebyl vykostěn zaživa a navíc se mi právě tady roztrhl silentblok horního uložení tlumiče na Unu. Kronikář má nejdřív pocit, že přeháním, ale při výjezdu z Horek uznává, že jsem udělal moc dobře.
Zpátky do Dubé, esíčko okolo benzinky mě trochu zmate, malou nenápadnou odbočku napoprvé přehlídnu. Pak zase kus polní cesty, několik obcí a cíl časovky je v Tuhani. Je fikaně „ukrytý“, ale to nás nemůže rozhodit.
Zásek přichází o chvíli později v Sukoradech. Máme tu uhnout z hlavní doleva a pak teprve po dvou kilometrech přijet na téčko. Jsou tu ale dvě stejné odbočky kousek od sebe a ani jedna nepokračuje sjízdnou cestou. Trochu mě mrzí, že na osmě pořád není aspoň stometrovník, aby se člověk chytil líp, ale problém s tím má evidentně mnohem více posádek. Podle zběsilého ježdění okolo bych dokonce řekl, že skoro všechny.
Kronikář navrhuje jet ještě dál, ale to vetuju. Jedna z těch dvou to být prostě musí. Ta druhá se jeví úplně špatná, vracíme se tedy do první, ale ani tady to nevypadá dobře. To už na nás mává domorodec, který u cesty za svitu baterky opravuje Felicii. Musí být z tolika aut v pomykově. Říká nám, že jedeme špatně, tam dál je jen pole. Tak se ho ptám, jestli tu není nějaká jiná lokální cesta na Strachaly?
„To jo, ale to se musíte tady 50 metrů vrátit a uhnout doprava.“
Super.
Pěkná vypečenina, tohle je jeden z mála úseků, který tady ještě neznám. A zdrželi jsme se na něm dost. Ale zároveň myslím, že v itineráři něco chybělo, abych jej považoval za úplně košer…
Rychle vpřed, ale pozor na náledí. Začíná to být nebezpečné. Dojíždíme posádku Lancie Bety, tlačíme ji před sebou a společně uháníme do Bylochova. S Lancií to chvílemi pěkně smýká. V Bylochově se cesta zdánlivě rozdvojuje a než stihnu Kronikáře upozornit, následuje Lancii k někomu do dvora. Brzdy, otočit a šup vedle. Dostáváme se tím před soupeře. Cesta, spíš stezka, je samý led, musíme jet veeelmi pomaluuu, což se teď ale vůbec nehodí.
Konečně na hlavní a honem zpátky do Dubé. Teď před sebou honíme Audi Coupé. Taky má docela naspěch, ale chvílemi nás i tak zdržuje. Kronikář medituje nad tím, jak to, že je před námi, když má startovní číslo 1. Nevím, a není to náš problém. V časovce si hned běžím nechat zapsat čas. Výsledkem jsou 4 minuty ztráta. Ech. Aleš Urban z Audiny hlásí, že tu měl být už tak před hodinou.
Konečně je minuta času na rukavice. Nemusím hledat dlouho. Leží obě na silnici přesně v místě, kde jsem při první časovce vystupoval. No, ideální.
Ondřej přemýšlí, jak moc nám ty 4 minuty uškodí. Prorokuju mu, že s těmi 4 minutami na tom budeme ještě velmi dobře. Budoucnost mi dá za pravdu.
Nový start, takže záhy podruhé Horkama nahoru. Esíčko u benzinky už je známé, takže musíme trochu zpomalit, ale do cíle časovky se v pohodě srovnáme a výsledný rozdíl vidím na obligátní vteřinu.
Nyní přes Zakšín na I/9, ale neužíváme si jí dlouho – odbočujeme na Osinalice. Cesta stoupá, leží na ní uježděný sníh a pěkně to klouže. Předjíždíme Alfu Romeo a v půli kopce potkáváme Saaba 900 v protisměru a čumákem dolů. Co tam dělá?! Ale zastavovat nebudeme, těžko bychom se rozjížděli.
Ještě jedno klasicky umístěné kontrolní stanoviště na nás čeká v Kokoříně, ale pak už bez zvláštních událostí dojíždíme do cíle. V kempu jsme něco po deváté hodině a hned se vrháme do lokálu na večeři.
Přisedáme k posádce Fordu Granady. Jak brzy pochopím, tvoří ji členové redakce Auto Motor Sport Classic, což znamená, že se u jednoho stolu sešli dva Ondrové Kroutilové. To už není normální, a tak si oproti původní úvaze dávám pivo. Až budu vidět dvojitě, tak stejně nikdo nepozná, s kolika Kroutilama mluvím…
Pořadatelé s Alešem Hodoušem v čele pak pouštějí mezi lid výsledky první etapy. Jsme na pátém místě a ty čtyři minuty ztráty opravdu nejsou tak špatné. Bez penalizace jsou jen tři posádky. Přidává se k nim později ještě Granada, které je odpuštěno zpoždění kvůli pomoci posádce Lancie Bety, která pár set metrů poté, co jsme se před ni dostali, vyjela z trati a nabourala vůz. Dodatečná rošáda nás posune na 7. místo.
Zároveň poznáváme, že žlutá stodvacítka, která startovala před námi, bude naším velkým soupeřem.
Okolo půlnoci už jsem nějaký mrtvější, a tak se jdu zvodorovnit. Kronikář zůstává a účastní se debat. Ubytování máme ve vedlejší budově a oproti očekávání je tam tak přetopeno, že se na pokoji skoro nedá dýchat. Dlouho se převaluju, pak srážím teplotu mrazivým vzduchem zvenčí a teprve okolo druhé ráno konečně zaberu…
[i]Konec 1. dějství[/i]
[i][color=#00FFFF]to be continued...[/color][/i]
