od Kronicar » pondělí 13. říjen. 2008 23:16
26. – 28. září 2008 – 40. rallye Rund um den Rochlitzer Berg (Německo)
Rok se s rokem sešel a my opět vyrážíme na oblíbenou soutěž do Německa. Přes to, že to není příliš daleko (asi 30 kilometrů za Chemnitzem) vyjíždíme již v pátek. O ubytování máme postaráno, tradiční bývalý mlýn v obci Döhlen, kde jsou doslova královské snídaně.
Protože jedu s Renatou a malou roční Júlií, vyrážím z Prahy již dopoledne. Přeci jen 850 už má věk na drobné závady a tak bude dobré mít nějaký čas navíc. Čas se však rychle scvrkne - než přeložím v garáži bagáž, nakoupíme na cestu, připravím vůz...... je poledne. Ondrej, další podpora z klubu, vyjíždí z garáže ve stejný čas jako my, ovšem on jede z Brna, zatímco my z Prahy. S rychlým vozem Fiat 850 SC nás cestou jistě hravě dožene.
Cesta ubíhá až překvapivě hladce a tak, maje dostatek času, stavíme se na skok u Štefana v Chomutově. Okukuji jeho nový přírůstek - Fiat 125p, zatímco Renča přebaluje.... Štefan je nekompromisní a zve nás na jídlo. Zdržíme se tak skoro do pěti odpoledne. Ondrej je tou dobou už jen kousek od nás, u Loun.
Hranice míjíme po půl hodině, trochu nás zaskočí kontrola dokladů, celníci se asi nudí....
Sedm odpoledne, jsme na místě, vybalujeme, vítáme se s „paní domácí“ a čekáme na Ondreje. Dle mých propočtů tu musí být každou chvíli. A také je....půl hodiny po nás. Vrčí, že se právě tu půlhodinu zdržel v Chemnitzu.....
Kecáme o novinkách, kterých za ten týden co jsme se neviděli, zase tolik není a spát jdeme ve dvě ráno.
Sobotní snídaně nezklame, něco takového si doma nedopřávám...
Přejímka je jen dva kilometry od místa kde spíme a tak stačí vyjet před devátou. Počasí je slušné, sice zima, ale občas vykoukne i slunko. Rochlitz - náměstí s radnicí, kde probíhá registrace. Ač je poměrně časně, výstavní plocha se brzy zaplnila a v době rozpravy je k vidění zhruba stovka motocyklů a více než 70 automobilů. Většinu startovního pole tvoří východoněmecká produkce značek Trabant, MZ, AWO, Warburg, IFA či EMW. Ale kochali jsme se i méně běžnými vozy jako Melkus RS 1000 z roku 1970 nebo Horch 930 (1939).
Mimo našich dvou vozů Fiat byl k vidění i tradiční účastník ve Fiatu 508 Ballila, mihl se Fiat 850 Spider a novinkou byl Fiat 125p. Posledně jmenovaný vůz měl velmi pěkný lak v nepříliš dobové variantě a byl takovým bastardem srazu. Ondrej ho do detailu „rozebral“ a zhodnotil ho jako patlaninu dvou verzí, nové a staré.... Italské vozy jako takové skvěle doplňovala Lancia Fulvia (1968).
Start. Než se vystřídala a odjela ta stovka motorek, uběhlo hodně času a protože jsme majitelé mladších vozů, zbýval na nás chvost kolony, jsme mezi posledními... Startujeme tedy okolo poledne.
Jako na všech akcích pořádaných v Německu, jezdíme podle značek, trojúhelníku, kolečka a čtverečku - vlevo, rovně, vpravo. Navigace není nijak náročná, jen je nutné pozorně sledovat značení, lehce lze přehlédnout poněkud záludné a skryté odbočky z trasy, kde dostáváme do výkazu razítko za průjezd.
Úkoly, mimo jednoho jsme ani nemuseli opouštět automobil. Byla to vlastně taková jedna velká jízda zručnosti, zastavit 30 cm od překážky, zastavit uprostřed dvou čar, přejet prkno....„prošroubování“ závitové tyče na čas.
Projeli jsme zhruba 80 kilometrů dlouhou trať a už nás čekal oběd. No, čekal.... Kompletní oběd už nezbyl. Stojíme si tak ve frontě, koukáme co bude dobrého a říkáme si, že noky s gulášem a červeným zelím je divná kombinace. Za chvíli si už všichni nosí špagety s gulášem. Hmm, také zrovna nic světoborného. A....? A na nás už nezbylo ani to, maso došlo. Hromada kolínek s gulášovou omáčkou. Těšíme se na večeři....
Cíl. Celá akce je nezvána Rund um den Rochlitzer Berg, tedy jízda okolo hory Rochlitz, letos to však bylo přes horu. Po odevzdání výkazu následuje pauza na kafe s domácím koláčem. Jako bonus pak prohlídka rozhledny, kterou již známe z předchozího roku.
Poslední etapa vede zpět na náměstí v Rochlitzu, kde probíhá i vyhlášení výsledků, vracíme se zrovna uprostřed jejich vyvěšování. Jak jinak, příliš výrazně nebodujeme, Ondrej je na 13. místě, já na 19. Opravdu nic moc.
Jedeme na malý nákup, následuje krátká pauza v mlýně a přesunujeme se na večeři. Na obvyklém místě, kde jsme štamgasty a (jak milé) vítanými hosty. Přestože restaurace je plná - oslava svatby - máme připraven jeden stolek pouze pro nás....
Příjemně přejedení se chystáme na večerní program. Renata ukládá Julii a já spolu s Ondrejem se jdeme ukázat na společenský večer, ten je však již v plném proudu. A tombola, jediný zdroj naší zábavy, právě probíhá. Zkrátka, nic nás nedrží a tak se záhy vracíme. Do pozdních nočních hodin pak hrajeme společenské hry, hry bystřící mysl...
Nedělní ráno. Snídaně je opět více než bohatá a my zvažujeme dvě možnosti, jet rovnou domů nebo zkusit nějaký výlet. Počasí je nádherné, slunečné a teplé. Je to jasné, budeme ještě „výletit“. Ondrejovi nějak nestartuje kupé, v kopru je baterka. Při roztlačení však rychle docházejí síly a nebýt ochotného kolemjdoucího, nevím jak by to dopadlo...
Hrad Rochlitz, loni jsme ho zastihli v rekonstrukci, letos snad budeme mít více štěstí. A měli. Expozice sice není nijak bohatá, ale co by jste také čekali od hradu, že? Nicméně velice zajímavá byla hradní kuchyně, návštěva věží a parkánů, no a samozřejmě podzemí... K tomu připočtěme nějaké to vystavené brnění a zbraně, nádobí či věci denní potřeby a máte velmi pěknou prohlídku kterou můžete procházet dle libosti.
Po návštěvě hradu už byl čas na návrat domů. K hranicím jsme jeli bez zastávky, krátkou pauzu kvůli tankování si dopřáváme v Chomutově a neodpustili jsme si návštěvu Štefana. Ta se lehce protáhla, přeci jen bylo ještě pěkně, takže trocha lenošení na zahradě. Ondrej při tom stihl obdivovat „poláka“ a vykramařit nějaké díly.... Odjezd v pět odpoledne.
Další pauza byla až těsně před Prahou, kde jsme se rozloučili s Ondrejem a podchytili závadu na kupátku – volnou a rachtající řemenici vodní pumpy. Další cesta probíhala klidně až do závěrečného úklidu vozu v garáži... Ondrej pak měl cestu nepoměrně zajímavější, matka na řemenici totiž nakonec stejně upadla a vůz zůstal nepojízdný... Během čekání na odtah se vůz podařilo provizorně zpojízdnit a tak nakonec dojel domů vlastní silou....
[u][b]26. – 28. září 2008 – 40. rallye Rund um den Rochlitzer Berg (Německo)[/b][/u]
Rok se s rokem sešel a my opět vyrážíme na oblíbenou soutěž do Německa. Přes to, že to není příliš daleko (asi 30 kilometrů za Chemnitzem) vyjíždíme již v pátek. O ubytování máme postaráno, tradiční bývalý mlýn v obci Döhlen, kde jsou doslova královské snídaně.
Protože jedu s Renatou a malou roční Júlií, vyrážím z Prahy již dopoledne. Přeci jen 850 už má věk na drobné závady a tak bude dobré mít nějaký čas navíc. Čas se však rychle scvrkne - než přeložím v garáži bagáž, nakoupíme na cestu, připravím vůz...... je poledne. Ondrej, další podpora z klubu, vyjíždí z garáže ve stejný čas jako my, ovšem on jede z Brna, zatímco my z Prahy. S rychlým vozem Fiat 850 SC nás cestou jistě hravě dožene.
Cesta ubíhá až překvapivě hladce a tak, maje dostatek času, stavíme se na skok u Štefana v Chomutově. Okukuji jeho nový přírůstek - Fiat 125p, zatímco Renča přebaluje.... Štefan je nekompromisní a zve nás na jídlo. Zdržíme se tak skoro do pěti odpoledne. Ondrej je tou dobou už jen kousek od nás, u Loun.
Hranice míjíme po půl hodině, trochu nás zaskočí kontrola dokladů, celníci se asi nudí....
Sedm odpoledne, jsme na místě, vybalujeme, vítáme se s „paní domácí“ a čekáme na Ondreje. Dle mých propočtů tu musí být každou chvíli. A také je....půl hodiny po nás. Vrčí, že se právě tu půlhodinu zdržel v Chemnitzu.....
Kecáme o novinkách, kterých za ten týden co jsme se neviděli, zase tolik není a spát jdeme ve dvě ráno.
Sobotní snídaně nezklame, něco takového si doma nedopřávám...
Přejímka je jen dva kilometry od místa kde spíme a tak stačí vyjet před devátou. Počasí je slušné, sice zima, ale občas vykoukne i slunko. Rochlitz - náměstí s radnicí, kde probíhá registrace. Ač je poměrně časně, výstavní plocha se brzy zaplnila a v době rozpravy je k vidění zhruba stovka motocyklů a více než 70 automobilů. Většinu startovního pole tvoří východoněmecká produkce značek Trabant, MZ, AWO, Warburg, IFA či EMW. Ale kochali jsme se i méně běžnými vozy jako Melkus RS 1000 z roku 1970 nebo Horch 930 (1939).
Mimo našich dvou vozů Fiat byl k vidění i tradiční účastník ve Fiatu 508 Ballila, mihl se Fiat 850 Spider a novinkou byl Fiat 125p. Posledně jmenovaný vůz měl velmi pěkný lak v nepříliš dobové variantě a byl takovým bastardem srazu. Ondrej ho do detailu „rozebral“ a zhodnotil ho jako patlaninu dvou verzí, nové a staré.... Italské vozy jako takové skvěle doplňovala Lancia Fulvia (1968).
Start. Než se vystřídala a odjela ta stovka motorek, uběhlo hodně času a protože jsme majitelé mladších vozů, zbýval na nás chvost kolony, jsme mezi posledními... Startujeme tedy okolo poledne.
Jako na všech akcích pořádaných v Německu, jezdíme podle značek, trojúhelníku, kolečka a čtverečku - vlevo, rovně, vpravo. Navigace není nijak náročná, jen je nutné pozorně sledovat značení, lehce lze přehlédnout poněkud záludné a skryté odbočky z trasy, kde dostáváme do výkazu razítko za průjezd.
Úkoly, mimo jednoho jsme ani nemuseli opouštět automobil. Byla to vlastně taková jedna velká jízda zručnosti, zastavit 30 cm od překážky, zastavit uprostřed dvou čar, přejet prkno....„prošroubování“ závitové tyče na čas.
Projeli jsme zhruba 80 kilometrů dlouhou trať a už nás čekal oběd. No, čekal.... Kompletní oběd už nezbyl. Stojíme si tak ve frontě, koukáme co bude dobrého a říkáme si, že noky s gulášem a červeným zelím je divná kombinace. Za chvíli si už všichni nosí špagety s gulášem. Hmm, také zrovna nic světoborného. A....? A na nás už nezbylo ani to, maso došlo. Hromada kolínek s gulášovou omáčkou. Těšíme se na večeři....
Cíl. Celá akce je nezvána Rund um den Rochlitzer Berg, tedy jízda okolo hory Rochlitz, letos to však bylo přes horu. Po odevzdání výkazu následuje pauza na kafe s domácím koláčem. Jako bonus pak prohlídka rozhledny, kterou již známe z předchozího roku.
Poslední etapa vede zpět na náměstí v Rochlitzu, kde probíhá i vyhlášení výsledků, vracíme se zrovna uprostřed jejich vyvěšování. Jak jinak, příliš výrazně nebodujeme, Ondrej je na 13. místě, já na 19. Opravdu nic moc.
Jedeme na malý nákup, následuje krátká pauza v mlýně a přesunujeme se na večeři. Na obvyklém místě, kde jsme štamgasty a (jak milé) vítanými hosty. Přestože restaurace je plná - oslava svatby - máme připraven jeden stolek pouze pro nás....
Příjemně přejedení se chystáme na večerní program. Renata ukládá Julii a já spolu s Ondrejem se jdeme ukázat na společenský večer, ten je však již v plném proudu. A tombola, jediný zdroj naší zábavy, právě probíhá. Zkrátka, nic nás nedrží a tak se záhy vracíme. Do pozdních nočních hodin pak hrajeme společenské hry, hry bystřící mysl...
Nedělní ráno. Snídaně je opět více než bohatá a my zvažujeme dvě možnosti, jet rovnou domů nebo zkusit nějaký výlet. Počasí je nádherné, slunečné a teplé. Je to jasné, budeme ještě „výletit“. Ondrejovi nějak nestartuje kupé, v kopru je baterka. Při roztlačení však rychle docházejí síly a nebýt ochotného kolemjdoucího, nevím jak by to dopadlo...
Hrad Rochlitz, loni jsme ho zastihli v rekonstrukci, letos snad budeme mít více štěstí. A měli. Expozice sice není nijak bohatá, ale co by jste také čekali od hradu, že? Nicméně velice zajímavá byla hradní kuchyně, návštěva věží a parkánů, no a samozřejmě podzemí... K tomu připočtěme nějaké to vystavené brnění a zbraně, nádobí či věci denní potřeby a máte velmi pěknou prohlídku kterou můžete procházet dle libosti.
Po návštěvě hradu už byl čas na návrat domů. K hranicím jsme jeli bez zastávky, krátkou pauzu kvůli tankování si dopřáváme v Chomutově a neodpustili jsme si návštěvu Štefana. Ta se lehce protáhla, přeci jen bylo ještě pěkně, takže trocha lenošení na zahradě. Ondrej při tom stihl obdivovat „poláka“ a vykramařit nějaké díly.... Odjezd v pět odpoledne.
Další pauza byla až těsně před Prahou, kde jsme se rozloučili s Ondrejem a podchytili závadu na kupátku – volnou a rachtající řemenici vodní pumpy. Další cesta probíhala klidně až do závěrečného úklidu vozu v garáži... Ondrej pak měl cestu nepoměrně zajímavější, matka na řemenici totiž nakonec stejně upadla a vůz zůstal nepojízdný... Během čekání na odtah se vůz podařilo provizorně zpojízdnit a tak nakonec dojel domů vlastní silou....