od Kronicar » neděle 6. červen. 2010 10:37
Pozdě, ale přece....nemůžu si odpustit článeček k akci pořádané F600clubem...
15. května 2010 – 19. spanilá jízda Českým rájem & 10. Fiatlon
Tentokrát se dějištěm tradičního jarního Fiatlonu staly lázně Libverda, konkrétně restaurace Obří sud. A že to nebylo z Prahy zrovna coby kamenem dohodil, nějakých 140 kilometrů.
Počasí bylo v pátek přímo tragické, lilo celý den jako z konve a na víkend to nemělo být lepší, navíc se přidala ještě zima a silný vítr. Snad i díky tomu se nakonec účast z řad členů klubu výrazně ztenčila.
V sedm ráno teprve přijíždím do garáže, kde vyzvedávám svůj vůz Fiat 600 D, Beruška se letos sveze poprvé, takže hurá na to. Vyjíždím a svižným tempem se dostávám na mladoboleslavskou rychlostní silnici, kdy krátce po deváté míjím Turnov.
Z Prahy už jede akorát Honza Odstrčil Fiatem 500, jenže ten se vleče po vedlejších a nevyužívá luxusu rychlostní silnice
Z boku, tedy od Litoměřic se pak řítí ještě Enzo ve Fiatu 500, kterému zcela výjimečně dělá navigátora jeho žena Lucka a doprovází je Ondrej ve vypůjčeném voze Fiat 850 BN. Tolik k naší klubové účasti.
9:55 a jsem na místě, nakonec nebylo třeba tolik spěchat, přejímka je stejně posunuta až do 10:30. Na parkovišti u restaurace se tísní okolo 30 vozů Fiat a jde o notoricky známé modelové řady 500, 600, 850, k tomu je třeba připočíst jednu 127 a Uno, které také soutěží. Okukujeme Obří sud i zúčastněné Fiaty, moc jiného se dělat nedá, sice neprší, ale je pekelná zima, takže nejlepší co můžeme dělat je zalézt do hospody. Start soutěže ohlášený na 10:15 se nekoná ani v 10:45, ale nakonec se přeci jen nějak sesbíráme. Ondrej sedá ke mě do vozu, přeci nepojedeme každý sólo, že? Úvaha, že jistě nebude problém sehnat nějakou ochotnou spolujezdkyni nějak vzala za své....
Nijak nespěcháme, takže startujeme mezi posledními. Trasa je jednoduchá, projíždíme ji podle mapy, v mapě pak jsou označena místa jednotlivých kontrol a samokontrol. Celkem to bylo 6 samokontrol a 4 kontroly. Jsme hned na startu upozorněni na existenci dvou protisměrných variant tratě, takže se s Enzem a Honzou domlouváme na společné jízdě. A samozřejmě ve finále jedeme sami....
Zatímco samokontroly jsou více než jednoduché, to když opisujeme názvy hospod a autobusových zastávek. Oproti tomu na kontrolách plníme roztodivné úkoly.
Prvním pak je „šňupaná“. Co si za tímto zajímavým, řekl bych až zavádějícím názvem představit? Jistě...., očucháváme a pohledem poznáváme a odlišujeme cukr od soli, žitné mouky, sádry, žitných otrub nebo třeba trhanky, což je název, který jsem slyšel opravdu poprvé. Spoléhám na Ondreje, jakožto studenta zemědělky. Ale neví. Tedy co je v té škole vlastně učí.....?
Kontrola číslo 2 měla neméně zajímavý název „seber kramle“. A jak název napověděl, sbírali jsme ocelové kramle. Tedy abych byl přesný, probíhalo to za pomoci prutu, provazu a magnetu. Měl jsem trochu smůlu protože ta nejtěžší kramle se zachytila o bednu ve které byly umístěny a to už fakt nešlo uzvednout...
A dále kontrola číslo 3 – „stříkaná“. Opět zajímavý název, ovšem zde bylo možno odhadnout co se bude dít. Sestřelení cílů pomocí ruční hasičské stříkačky. Zpestření probíhalo již samém úvodu soutěže a jednalo se o naplnění stříkačky. Sloužila k tomu voda z potoka, „zahodit“ kbelík z mostku nebyl problém, ovšem vytáhnout ho plný vody a tu pak bez bryndání přelít do ruční hasičské stříkačky už ano. A na tom jsem bohužel shořel i já, když při shození druhého kelímku došla voda.... A to jsem přitom se zájmem dobrou čtvrthodinu sledoval boj konkurence a promýšlel strategii. No, nebylo to tak jednoduché jak to na první pohled vypadalo. Z usilovného pumpování jsem si navíc odnesl modřinu na ruce.....
Posledním úkolem byl lakonicky nazvaný „slalom“. I tentokrát pořadatelé popustili uzdu fantazii a slalom složili ze dvou částí. Nejprve bylo potřeba na čas projet slalom autem, na závěr se pak strefit mezi prkna. A v tu chvíli startovala druhá měřená část při které jsme měli za úkol tahat za sebou na provázku plastové nákladní auto s dřevěnými hranoly a pokud možno, neztratit je. Ondrej nakládal ztracený náklad 2x, což samozřejmě znamenalo nějaké to zdržení, ale celkový čas je slušný....
A pak již zbývalo jen dojet do cíle, kde jsme byli krátce po poledni, po ujetí zhruba 30 kilometrů. Čekání na oběd se poněkud protáhlo, autobusová výprava z reichu měla přednost., ovšem po hodinovém čekání jsme se dočkali a o to více nám chutnalo, jen jestli to nebyl kuchařův záměr....
Následovalo vyhlášení výsledků, kde jsme bohužel jako klub totálně vyhořeli a vavříny vítězství si užívali jiní. Hold, nedaří se pokaždé....
Sotva si vítězové odnesli ceny, již se řadíme ke 40 kilometrů dlouhé spanilé jízdě zakončené v německém Görlitzu. Tam probíhal v pivovaru Landskron celonárodní sraz vozů značky Fiat. Nutno dodat, že počet vozů se naším příjezdem více než zdvojnásobil. A přestože německých vozů bylo nemnoho, okukovat jsme mohli nevšední a zajímavé vozy jako Fiat 130 Coupe, dodávkový Fiat 238 v úpravě camping, Fiat Dino Spider i Coupe. Dále pak Fiat 1100 ze šedesátých let od firmy Neckar, Fiat 124 Coupe z druhé série, zastoupena byla i verze Spider a nechyběl ani vůz Fiat X 1/9. A nejstarším vozem, který zde byl k vidění se stal Fiat Topolino typ A. Z modernějších pak zaujaly tři campingové úpravy Pick-upů Fiat Fiorino nebo všelijak přestavěné Uno – asi nejvíce se líbil pojízdný bazén, ale ani verze upravená jako gril s posezením či houpačka by nebyly k zahození.
Další program ovšem tak nějak vázl, ani prohlížení vozů se nedalo věnovat více času, účastnící spanilé jízdy se pomalu rozjížděli domů a na náladě nijak nepřidalo ani počasí. Zima a studený vítr jen uspíšil rozhodnutí o mém odjezdu a tak, krátce po šesté spolu se šestikilem Slávy Doudy opouštíme „pohostinné“ Německo.
Za hranicemi si dopřáváme pauzu a večeři, zároveň se mi podaří domluvit exkurzi automobilů patřících jednomu mému známému. Vyzvedávám ho v Jablonci a pokračujeme směrem na Turnov, kde je v poměrně velkém areálu sbírka vozů uskladněna. A bylo na co koukat! Na 90 automobilů všech světových značek, téměř všechny pojízdné, buďto po renovaci nebo v původních stavech renovaci nevyžadující. Nádhera! Třeba Škodovky, počínaje Populárem, přes Tudora až po vůz Škoda 100, dále italské vozy - Fiat 125p, 600 D, 131 či Lancia Fulvia ve verzi sedan. Dnes již téměř zapomenuté vozy Robur, Gaz, Zaporožec ZAZ 965, Simca Aronde i Elysee, a další desítky vozů včetně předválečných. Tím, který nás však zaujal nejvíce byl NSU Ro-80 s Wankelovým motorem a ten jsme dokonce měli možnost i slyšet, co mám vyprávět zážitek na celý život....
Se Slávou jsme byli jako u vytržení a na místě bychom jistě strávili i více času než vyměřenou hodinku. Rozlučka, majitele rozsáhlého vozového parku odvézt domů a pak už jsem mířil do garáže i já. Příjezd domů okolo jedenácté považuji docela za úspěch, i když únava se již hlásila o slovo. Ale stálo to za to!
PS: Velmi vydařený den. Nebylo sice nejtepleji, ale i přes velmi pesimistickou předpověď počasí nakonec nepršelo, tedy nepočítám-li jemné mžení, které nás chvílemi trápilo. Akce F600clubu vydařená, úkoly zajímavé jako vždy, sraz v Německu nás sice nijak neohromil účastí o to zajímavější vozy však nabídl. A dokonalo tečkou na závěr dne byla možnost shlédnutí soukromé sbírky automobilů. Perfektní. Díky moc.
[i]Pozdě, ale přece....nemůžu si odpustit článeček k akci pořádané F600clubem...[/i]
[b][u]15. května 2010 – 19. spanilá jízda Českým rájem & 10. Fiatlon[/u][/b]
Tentokrát se dějištěm tradičního jarního Fiatlonu staly lázně Libverda, konkrétně restaurace Obří sud. A že to nebylo z Prahy zrovna coby kamenem dohodil, nějakých 140 kilometrů.
Počasí bylo v pátek přímo tragické, lilo celý den jako z konve a na víkend to nemělo být lepší, navíc se přidala ještě zima a silný vítr. Snad i díky tomu se nakonec účast z řad členů klubu výrazně ztenčila.
V sedm ráno teprve přijíždím do garáže, kde vyzvedávám svůj vůz Fiat 600 D, Beruška se letos sveze poprvé, takže hurá na to. Vyjíždím a svižným tempem se dostávám na mladoboleslavskou rychlostní silnici, kdy krátce po deváté míjím Turnov.
Z Prahy už jede akorát Honza Odstrčil Fiatem 500, jenže ten se vleče po vedlejších a nevyužívá luxusu rychlostní silnice :-) Z boku, tedy od Litoměřic se pak řítí ještě Enzo ve Fiatu 500, kterému zcela výjimečně dělá navigátora jeho žena Lucka a doprovází je Ondrej ve vypůjčeném voze Fiat 850 BN. Tolik k naší klubové účasti.
9:55 a jsem na místě, nakonec nebylo třeba tolik spěchat, přejímka je stejně posunuta až do 10:30. Na parkovišti u restaurace se tísní okolo 30 vozů Fiat a jde o notoricky známé modelové řady 500, 600, 850, k tomu je třeba připočíst jednu 127 a Uno, které také soutěží. Okukujeme Obří sud i zúčastněné Fiaty, moc jiného se dělat nedá, sice neprší, ale je pekelná zima, takže nejlepší co můžeme dělat je zalézt do hospody. Start soutěže ohlášený na 10:15 se nekoná ani v 10:45, ale nakonec se přeci jen nějak sesbíráme. Ondrej sedá ke mě do vozu, přeci nepojedeme každý sólo, že? Úvaha, že jistě nebude problém sehnat nějakou ochotnou spolujezdkyni nějak vzala za své.... :-)
Nijak nespěcháme, takže startujeme mezi posledními. Trasa je jednoduchá, projíždíme ji podle mapy, v mapě pak jsou označena místa jednotlivých kontrol a samokontrol. Celkem to bylo 6 samokontrol a 4 kontroly. Jsme hned na startu upozorněni na existenci dvou protisměrných variant tratě, takže se s Enzem a Honzou domlouváme na společné jízdě. A samozřejmě ve finále jedeme sami....
Zatímco samokontroly jsou více než jednoduché, to když opisujeme názvy hospod a autobusových zastávek. Oproti tomu na kontrolách plníme roztodivné úkoly.
Prvním pak je „šňupaná“. Co si za tímto zajímavým, řekl bych až zavádějícím názvem představit? Jistě...., očucháváme a pohledem poznáváme a odlišujeme cukr od soli, žitné mouky, sádry, žitných otrub nebo třeba trhanky, což je název, který jsem slyšel opravdu poprvé. Spoléhám na Ondreje, jakožto studenta zemědělky. Ale neví. Tedy co je v té škole vlastně učí.....? :-)
Kontrola číslo 2 měla neméně zajímavý název „seber kramle“. A jak název napověděl, sbírali jsme ocelové kramle. Tedy abych byl přesný, probíhalo to za pomoci prutu, provazu a magnetu. Měl jsem trochu smůlu protože ta nejtěžší kramle se zachytila o bednu ve které byly umístěny a to už fakt nešlo uzvednout...
A dále kontrola číslo 3 – „stříkaná“. Opět zajímavý název, ovšem zde bylo možno odhadnout co se bude dít. Sestřelení cílů pomocí ruční hasičské stříkačky. Zpestření probíhalo již samém úvodu soutěže a jednalo se o naplnění stříkačky. Sloužila k tomu voda z potoka, „zahodit“ kbelík z mostku nebyl problém, ovšem vytáhnout ho plný vody a tu pak bez bryndání přelít do ruční hasičské stříkačky už ano. A na tom jsem bohužel shořel i já, když při shození druhého kelímku došla voda.... A to jsem přitom se zájmem dobrou čtvrthodinu sledoval boj konkurence a promýšlel strategii. No, nebylo to tak jednoduché jak to na první pohled vypadalo. Z usilovného pumpování jsem si navíc odnesl modřinu na ruce.....
Posledním úkolem byl lakonicky nazvaný „slalom“. I tentokrát pořadatelé popustili uzdu fantazii a slalom složili ze dvou částí. Nejprve bylo potřeba na čas projet slalom autem, na závěr se pak strefit mezi prkna. A v tu chvíli startovala druhá měřená část při které jsme měli za úkol tahat za sebou na provázku plastové nákladní auto s dřevěnými hranoly a pokud možno, neztratit je. Ondrej nakládal ztracený náklad 2x, což samozřejmě znamenalo nějaké to zdržení, ale celkový čas je slušný....
A pak již zbývalo jen dojet do cíle, kde jsme byli krátce po poledni, po ujetí zhruba 30 kilometrů. Čekání na oběd se poněkud protáhlo, autobusová výprava z reichu měla přednost., ovšem po hodinovém čekání jsme se dočkali a o to více nám chutnalo, jen jestli to nebyl kuchařův záměr....
Následovalo vyhlášení výsledků, kde jsme bohužel jako klub totálně vyhořeli a vavříny vítězství si užívali jiní. Hold, nedaří se pokaždé....
Sotva si vítězové odnesli ceny, již se řadíme ke 40 kilometrů dlouhé spanilé jízdě zakončené v německém Görlitzu. Tam probíhal v pivovaru Landskron celonárodní sraz vozů značky Fiat. Nutno dodat, že počet vozů se naším příjezdem více než zdvojnásobil. A přestože německých vozů bylo nemnoho, okukovat jsme mohli nevšední a zajímavé vozy jako Fiat 130 Coupe, dodávkový Fiat 238 v úpravě camping, Fiat Dino Spider i Coupe. Dále pak Fiat 1100 ze šedesátých let od firmy Neckar, Fiat 124 Coupe z druhé série, zastoupena byla i verze Spider a nechyběl ani vůz Fiat X 1/9. A nejstarším vozem, který zde byl k vidění se stal Fiat Topolino typ A. Z modernějších pak zaujaly tři campingové úpravy Pick-upů Fiat Fiorino nebo všelijak přestavěné Uno – asi nejvíce se líbil pojízdný bazén, ale ani verze upravená jako gril s posezením či houpačka by nebyly k zahození.
Další program ovšem tak nějak vázl, ani prohlížení vozů se nedalo věnovat více času, účastnící spanilé jízdy se pomalu rozjížděli domů a na náladě nijak nepřidalo ani počasí. Zima a studený vítr jen uspíšil rozhodnutí o mém odjezdu a tak, krátce po šesté spolu se šestikilem Slávy Doudy opouštíme „pohostinné“ Německo.
Za hranicemi si dopřáváme pauzu a večeři, zároveň se mi podaří domluvit exkurzi automobilů patřících jednomu mému známému. Vyzvedávám ho v Jablonci a pokračujeme směrem na Turnov, kde je v poměrně velkém areálu sbírka vozů uskladněna. A bylo na co koukat! Na 90 automobilů všech světových značek, téměř všechny pojízdné, buďto po renovaci nebo v původních stavech renovaci nevyžadující. Nádhera! Třeba Škodovky, počínaje Populárem, přes Tudora až po vůz Škoda 100, dále italské vozy - Fiat 125p, 600 D, 131 či Lancia Fulvia ve verzi sedan. Dnes již téměř zapomenuté vozy Robur, Gaz, Zaporožec ZAZ 965, Simca Aronde i Elysee, a další desítky vozů včetně předválečných. Tím, který nás však zaujal nejvíce byl NSU Ro-80 s Wankelovým motorem a ten jsme dokonce měli možnost i slyšet, co mám vyprávět zážitek na celý život....
Se Slávou jsme byli jako u vytržení a na místě bychom jistě strávili i více času než vyměřenou hodinku. Rozlučka, majitele rozsáhlého vozového parku odvézt domů a pak už jsem mířil do garáže i já. Příjezd domů okolo jedenácté považuji docela za úspěch, i když únava se již hlásila o slovo. Ale stálo to za to!
[i]PS: Velmi vydařený den. Nebylo sice nejtepleji, ale i přes velmi pesimistickou předpověď počasí nakonec nepršelo, tedy nepočítám-li jemné mžení, které nás chvílemi trápilo. Akce F600clubu vydařená, úkoly zajímavé jako vždy, sraz v Německu nás sice nijak neohromil účastí o to zajímavější vozy však nabídl. A dokonalo tečkou na závěr dne byla možnost shlédnutí soukromé sbírky automobilů. Perfektní. Díky moc. [/i]