od Kronicar
» pondělí 17. září. 2007 0:02
pokračování z Tábora.... bod, zastavujeme, plníme úkol. Do 20 vteřin říci kolik je na obrázku Fiatů 500, spočítáno máme za 10 vteřin a kupodivu se s Petrou shodneme na stejném počtu 20 vozů. A je to Zcela evidentně jsme nebyli jediní komu tato důležitá informace unikla, po vesnici už mezitím jezdila dobrá desítka vozů. Nakonec to, asi po 20 minutách nevydržím a telefonicky se dotazuji Koudyho o co jde. „Hledejte něco, co má spojitost s automobilismem“ Hmm, zajímavé.... A o co šlo? No, kontrolní bod byl zakreslen poblíž ohrady s koňmi, takže? Koňská síla aneb údaj označující výkon vozu. Dále už je nám jasno. Míjíme ještě dvě zavěšené mrkve. „Jo, to bude ono, mrkev je v převodovce.“ souhlasím s Koudym. Pak ještě dřevěné prkýnko. „Přeci palubka!“ A talíř, ten je v autě také. Jo a cedule s upozorněním na výrobu voskových svíček, tu jsme sice přejeli, ale na druhý pokus to bylo jasné. A kontroly? Určení druhů dřeva. Házení gumových kuliček do pohárků, byly pěkně označené typy Fiatů a každý si házel pomocné body. No a testík. Co se událo před 50-ti lety. „Tak to nepamatuji“ znělo z úst většiny posádek. Jasné bylo jen to výročí pětistovky. Cíl se objevil po 24 kilometrech a hodině a půl jízdy, pohodička. Máme hodinu a půl na oběd. V místě nic moc nevaří, jedeme tedy do centra Tábora. Nalézáme útulnou a vcelku přijatelně vařící restauraci. Trocha zmatků je okolo bramboráků k objednávkám, dostáváme je gratis, vše je tedy OK. V příjemné atmosféře čas utíká, bavím historkami z Ukrajiny, najednou je hodina a půl pryč. Rychle uháníme do kempu, ale je pozdě. Už tam nikdo není. Po telefonické navigaci nalézáme motokárovou dráhu. Soutěží jeden z posádky a jde o nejrychlejší průjezd tratě a nejlepší jízdní průměr. Po hodině a půl se přesouváme k dalšímu místu, do areálu STK na slalom na čas. Dráha je opravdu pěkná, tak akorát na míru Fiata 500, hustě nastavěné kuželky slibují zajímavou podívanou. A jde o čas. Absolvuji ji se šestistovkou, pálím to o sto šest, v cíli mám ruce zamotané do volantu. A pořadatel nás potěší zprávou, že pojedeme ještě jednou..... Kačka v zápalu boje ulomila páčku pod volantem, jinak se to obešlo beze ztrát. Housův mlýn. Zde je to velmi zajímavé..... Vítá nás podivný průvod, jacísi husité či co. A hned začíná školení o dobových zvyklostech. Musíme sborově pozdravit, což opakujeme 4x než je učitel spokojen, teprve po dunícím: „Kdož su“ je možno pokračovat v programu. A tím je středověký trenažér pro souboje s dřevcem. A již je tu
pokračování z Tábora.... bod, zastavujeme, plníme úkol. Do 20 vteřin říci kolik je na obrázku Fiatů 500, spočítáno máme za 10 vteřin a kupodivu se s Petrou shodneme na stejném počtu 20 vozů. A je to Zcela evidentně jsme nebyli jediní komu tato důležitá informace unikla, po vesnici už mezitím jezdila dobrá desítka vozů. Nakonec to, asi po 20 minutách nevydržím a telefonicky se dotazuji Koudyho o co jde. „Hledejte něco, co má spojitost s automobilismem“ Hmm, zajímavé.... A o co šlo? No, kontrolní bod byl zakreslen poblíž ohrady s koňmi, takže? Koňská síla aneb údaj označující výkon vozu. Dále už je nám jasno. Míjíme ještě dvě zavěšené mrkve. „Jo, to bude ono, mrkev je v převodovce.“ souhlasím s Koudym. Pak ještě dřevěné prkýnko. „Přeci palubka!“ A talíř, ten je v autě také. Jo a cedule s upozorněním na výrobu voskových svíček, tu jsme sice přejeli, ale na druhý pokus to bylo jasné. A kontroly? Určení druhů dřeva. Házení gumových kuliček do pohárků, byly pěkně označené typy Fiatů a každý si házel pomocné body. No a testík. Co se událo před 50-ti lety. „Tak to nepamatuji“ znělo z úst většiny posádek. Jasné bylo jen to výročí pětistovky. Cíl se objevil po 24 kilometrech a hodině a půl jízdy, pohodička. Máme hodinu a půl na oběd. V místě nic moc nevaří, jedeme tedy do centra Tábora. Nalézáme útulnou a vcelku přijatelně vařící restauraci. Trocha zmatků je okolo bramboráků k objednávkám, dostáváme je gratis, vše je tedy OK. V příjemné atmosféře čas utíká, bavím historkami z Ukrajiny, najednou je hodina a půl pryč. Rychle uháníme do kempu, ale je pozdě. Už tam nikdo není. Po telefonické navigaci nalézáme motokárovou dráhu. Soutěží jeden z posádky a jde o nejrychlejší průjezd tratě a nejlepší jízdní průměr. Po hodině a půl se přesouváme k dalšímu místu, do areálu STK na slalom na čas. Dráha je opravdu pěkná, tak akorát na míru Fiata 500, hustě nastavěné kuželky slibují zajímavou podívanou. A jde o čas. Absolvuji ji se šestistovkou, pálím to o sto šest, v cíli mám ruce zamotané do volantu. A pořadatel nás potěší zprávou, že pojedeme ještě jednou..... Kačka v zápalu boje ulomila páčku pod volantem, jinak se to obešlo beze ztrát. Housův mlýn. Zde je to velmi zajímavé..... Vítá nás podivný průvod, jacísi husité či co. A hned začíná školení o dobových zvyklostech. Musíme sborově pozdravit, což opakujeme 4x než je učitel spokojen, teprve po dunícím: „Kdož su“ je možno pokračovat v programu. A tím je středověký trenažér pro souboje s dřevcem. A již je tu