od Kronicar » úterý 22. červenec. 2008 19:22
19. července 2008 – 10. ročník Ústecké veteran rallye
Po dovolené lehký odpočinek v pracovním procesu a další akce již klepe na vrátka, tentokrát dobře známá Ústecká veteran rallye v jubilejním 10. ročníku.
Jako každý rok i letos jsem přihlásil několik klubáků a doufal, že někdo přeci jen pojede. Nezdařilo se, nebo ne až tak, jak jsem doufal. Míra se zapomněl na svatební cestě ve Francii a 1/2 litr si naplánoval jinou kratochvíli. Alespoň, že se mi podařilo přesvědčit Pedra ke spolujezdcování.
Sobota ráno, velmi brzké ráno, je hnusně, pod mrakem, prší. Budík zvoní v nekřesťanskou hodinu. Poté co posbírám nějaké smysly potřebné pro řízení, vyrážím na cestu. A to v osvědčeném a Grossglocknerem prověřeném šestikilu. Přibírám spolujezdce a přesně na čas, tedy v 8:30, přijíždíme na přejímku. Přihlášení je otázkou několika minut, vzápětí začíná rozprava. Jsme informováni o společném přejezdu na náměstí, kde proběhne výstava zúčastněných vozů. Máme tak akorát čas na rychlou obhlídku a nafocení vozů. Automobilů je přes 50, motocyklů o něco méně. Velice zajímavým vozem byl předválečný Chevrolet Master či hasičská Škoda 120 z roku 1928. Z poválečné produkce zaujal především Vaz 2103 v úpravě VB, nechyběl ani příslušník..... Z italské produkce se kromě mého šestikila objevila ještě další tři, z čehož jedno bylo pořadatelské. Lahůdkami setkání byl Datsun 280 ZX, Reliant Regal 3/30, Renault Florida či Mercedes 190 SL.
Odjíždíme na náměstí, řadíme se do kolony, když tu se na nás řítí červený Fiat 124 Spider bez nárazníků, řidič divoce troubí a gestikuluje a ejhle, on to Štefan, toho by se jeden nenadál. Dojíždíme na náměstí parkujeme vozy a nadšeně se zdravíme, s dodatečným přihlášením není problém, číslo dostává za chybějícího Ivoše. Opět prohlížíme vozy, nejvíce času trávíme nad Štefanovým zbrusu novým, tedy nově renovovaným vozem, šlo o americkou verzi Spidera s neforemnými nárazníky, což Štefan řeší jejich absencí, vozu to přidává na dravosti i když výsledek působí lehce tuningově....
Zpestřením při prohlížení vozů je stěhování eskalátorů do rozestavěného obchodního domu, posunují ho po silnici a pod trolejemi na špalkách, vskutku netradiční doprava.
Start, sběř motocyklistů vyráží na trať, následují automobily, nejprve ty staršího data výroby, pak se dočkáme i my. Štefan jede hned za námi, zvuk jeho laděného výfuku mě nenechá chladným. Korunuje to Lada VB, když ve městě zapíná maják s houkačkou. Musí to vypadat úchvatně když se městem řítí osmdesátikilometrovou rychlostí šestikilo v závěsu se Spiderem a dohání je vozidlo veřejné bezpečnosti....
(ehm, povolených bylo 70)
Ve svižném tempu se pak odvíjel průjezd celé trasy, Spider se pěkně proletěl vzduchem přes železniční přejezd, my zase projížděli zatáčky div ne po dvou kolech. Zdržení vždy nastalo až na kontrole, kde jsme čekali i déle než půl hodiny. A co na kontrolách? Vcelku nic nového, šipky, testové otázky, šroubování svíček, převoz vody.... A ještě zatloukání hřebíků příšerným, za roh zahnutým kladivem nebo poznat účel prapodivných historických předmětů. Na závěr pak pěkně těžká otázečka: „Kolik je na náměstí, kde byla výstava, jeřábů?“ „Eee???“
toliko moje inteligentní odpověď. Pedro zareagoval bleskově: „Tři!!!“ A bylo. Byly? Nebyly!
Trasa byla rozdělaná na dvě etapy, kdy první končila v Teplicích, zároveň nás zde čekal oběd. Takový lehce zmatený oběd, obsluha se cítila zaskočena počtem strávníků, takže chvílemi chyběla polévka, pak zase přebývala, ale chyběl příbor....
Cílem bylo Ústí nad Labem, kde se nám podařilo ztratit „niť“. Ale našli jsme ho. Večeříme a čekáme na výsledky. Já vím, že mé výsledky nejsou nijak oslnivé, tak spíše průměrné, zato Štefanovi se dnes dařilo. A tak nás ani příliš nepřekvapí, že na 1. místě je Ivo Fišer, tedy pardon, Štefan Řečínský......
Aby toho nebylo málo, získává i cenu za absolutní vítězství a stává se tak mediální hvězdou a celebritou místního regionálního vysílání. Já zcela v souladu s dosaženými výsledky obsazuji nezajímavé 26. místo. Ještě nějakou vstřebáváme dojmy a fotíme trofeje, pak se loučíme a odjíždíme domů.
Cesta pohodová, ale něco klepe v kole, po zkoumání kde čeho nakonec sundávám kolo a je jasno, povolené šrouby kola. Top jsou mi věci. Stačí dotáhnout a je po problému. Únava mě zmáhá, vysazuji Pedra a pospíchám domů dospat den......
PS: Super den, prima akce. Pořadatelsky na úrovni, snad jen to úmorné čekání na kontrolách. Přitom úkolů mohlo být více. Počasí tomu sic nenapovídalo, nicméně účast vysoká, stroje zajímavé. Tak zase napřesrok.....
[u][b]19. července 2008 – 10. ročník Ústecké veteran rallye[/b][/u]
Po dovolené lehký odpočinek v pracovním procesu a další akce již klepe na vrátka, tentokrát dobře známá Ústecká veteran rallye v jubilejním 10. ročníku.
Jako každý rok i letos jsem přihlásil několik klubáků a doufal, že někdo přeci jen pojede. Nezdařilo se, nebo ne až tak, jak jsem doufal. Míra se zapomněl na svatební cestě ve Francii a 1/2 litr si naplánoval jinou kratochvíli. Alespoň, že se mi podařilo přesvědčit Pedra ke spolujezdcování.
Sobota ráno, velmi brzké ráno, je hnusně, pod mrakem, prší. Budík zvoní v nekřesťanskou hodinu. Poté co posbírám nějaké smysly potřebné pro řízení, vyrážím na cestu. A to v osvědčeném a Grossglocknerem prověřeném šestikilu. Přibírám spolujezdce a přesně na čas, tedy v 8:30, přijíždíme na přejímku. Přihlášení je otázkou několika minut, vzápětí začíná rozprava. Jsme informováni o společném přejezdu na náměstí, kde proběhne výstava zúčastněných vozů. Máme tak akorát čas na rychlou obhlídku a nafocení vozů. Automobilů je přes 50, motocyklů o něco méně. Velice zajímavým vozem byl předválečný Chevrolet Master či hasičská Škoda 120 z roku 1928. Z poválečné produkce zaujal především Vaz 2103 v úpravě VB, nechyběl ani příslušník..... Z italské produkce se kromě mého šestikila objevila ještě další tři, z čehož jedno bylo pořadatelské. Lahůdkami setkání byl Datsun 280 ZX, Reliant Regal 3/30, Renault Florida či Mercedes 190 SL.
Odjíždíme na náměstí, řadíme se do kolony, když tu se na nás řítí červený Fiat 124 Spider bez nárazníků, řidič divoce troubí a gestikuluje a ejhle, on to Štefan, toho by se jeden nenadál. Dojíždíme na náměstí parkujeme vozy a nadšeně se zdravíme, s dodatečným přihlášením není problém, číslo dostává za chybějícího Ivoše. Opět prohlížíme vozy, nejvíce času trávíme nad Štefanovým zbrusu novým, tedy nově renovovaným vozem, šlo o americkou verzi Spidera s neforemnými nárazníky, což Štefan řeší jejich absencí, vozu to přidává na dravosti i když výsledek působí lehce tuningově....
Zpestřením při prohlížení vozů je stěhování eskalátorů do rozestavěného obchodního domu, posunují ho po silnici a pod trolejemi na špalkách, vskutku netradiční doprava.
Start, sběř motocyklistů vyráží na trať, následují automobily, nejprve ty staršího data výroby, pak se dočkáme i my. Štefan jede hned za námi, zvuk jeho laděného výfuku mě nenechá chladným. Korunuje to Lada VB, když ve městě zapíná maják s houkačkou. Musí to vypadat úchvatně když se městem řítí osmdesátikilometrovou rychlostí šestikilo v závěsu se Spiderem a dohání je vozidlo veřejné bezpečnosti.... :twisted: (ehm, povolených bylo 70)
Ve svižném tempu se pak odvíjel průjezd celé trasy, Spider se pěkně proletěl vzduchem přes železniční přejezd, my zase projížděli zatáčky div ne po dvou kolech. Zdržení vždy nastalo až na kontrole, kde jsme čekali i déle než půl hodiny. A co na kontrolách? Vcelku nic nového, šipky, testové otázky, šroubování svíček, převoz vody.... A ještě zatloukání hřebíků příšerným, za roh zahnutým kladivem nebo poznat účel prapodivných historických předmětů. Na závěr pak pěkně těžká otázečka: „Kolik je na náměstí, kde byla výstava, jeřábů?“ „Eee???“ :retard: toliko moje inteligentní odpověď. Pedro zareagoval bleskově: „Tři!!!“ A bylo. Byly? Nebyly!
Trasa byla rozdělaná na dvě etapy, kdy první končila v Teplicích, zároveň nás zde čekal oběd. Takový lehce zmatený oběd, obsluha se cítila zaskočena počtem strávníků, takže chvílemi chyběla polévka, pak zase přebývala, ale chyběl příbor....
Cílem bylo Ústí nad Labem, kde se nám podařilo ztratit „niť“. Ale našli jsme ho. Večeříme a čekáme na výsledky. Já vím, že mé výsledky nejsou nijak oslnivé, tak spíše průměrné, zato Štefanovi se dnes dařilo. A tak nás ani příliš nepřekvapí, že na 1. místě je Ivo Fišer, tedy pardon, Štefan Řečínský......
Aby toho nebylo málo, získává i cenu za absolutní vítězství a stává se tak mediální hvězdou a celebritou místního regionálního vysílání. Já zcela v souladu s dosaženými výsledky obsazuji nezajímavé 26. místo. Ještě nějakou vstřebáváme dojmy a fotíme trofeje, pak se loučíme a odjíždíme domů.
Cesta pohodová, ale něco klepe v kole, po zkoumání kde čeho nakonec sundávám kolo a je jasno, povolené šrouby kola. Top jsou mi věci. Stačí dotáhnout a je po problému. Únava mě zmáhá, vysazuji Pedra a pospíchám domů dospat den......
[i]PS: Super den, prima akce. Pořadatelsky na úrovni, snad jen to úmorné čekání na kontrolách. Přitom úkolů mohlo být více. Počasí tomu sic nenapovídalo, nicméně účast vysoká, stroje zajímavé. Tak zase napřesrok.....[/i]